Kalouskův slalom mezi byrokracií a korupcí: prásk, křach a bum II

29.1.2011 09:45
Hodlám zde v sérii blogů objasnit hlouběji své stanovisko, že vláda může a musí reformy dělat toliko v krizi, teprve tehdy může pro své záměry získat veřejnost. nikoliv v období konjunktury, kdy zvláště v situaci dohánění jiných států v soutěži o výši HDP, má především upevňovat stabilní časové preference jednotlivců. Zde jakýkoliv zásah vlády časové preference jednotlivců rozvrací, tedy rozvrací i jejich poptávku.
České ekonomické myšlení představuje unikum v dějinách národohospodářských, zvláště to současné. Snad nikdy si nepostavilo úkol falsifikovat své předpoklady a výsledky.  Rozvíjelo se především na střední úrovni. Jeho parketou a tématem číslo jedna byl vždy vztah státu a trhu. Tématem číslo dvě bylo pak postavení Česka v mezinárodních souvislostech. Od svého počátku v zápase měnilo své geopolitické ukotvení, od liberální školy francouzské přes historickou školu německou, zčásti také rakouskou, později opět britskou, respektive americké alternativní školy (institucionalismus), respektive švédské s příklonem ke škole sovětské s polskou, jugoslávskou a maďarskou odbočkou, aby nakonec skončilo v náručí standardní ekonomie s určitým liberálním, dokonce libertarinským přídechem. To neslo sebou vždy jisté zjednodušení, dané už vzdělanostní úrovní toho auditoria, na které se obracelo. Hned první český produkt tohoto myšlení Jonákovy Základové hospodářství jsou tenkou českou verzí obsáhlého francouzského populárního výkladu ekonomie. Ale jak jinak vysvětlovat ekonomii posluchačstvu, které má tak v nejlepším případě první tři třídy obecné tereziánské?( viz zde http://www.multiweb.cz/jonak%20zakladove%20ekonomie/default.htm
Za několik desítek let tato liberální oslava ekonomie je nahrazena konzervativní Bráfovou skepsí, odrážející znechucení českých rolníků turbulencemi světového obchodu s obílím, které vedlo k předlužení české vesnice a k jejímu zatížení hypotékami,, a ještě později po r. 1918 k sepsání Vajtaerova Socialistického státu, v němž se tvrdilo, že „úžasné mrhání energií, jakou vykazuje kapitalistický systém hospodářský, neodvratně přivodí pád nynějšího hospodářského řádu, i kdyby hlavy lidí zůstaly věčně zatemněny. Ale člověk je bytost rozumná a není jí třeba hnáti věci až do nejzazších dů­sledků“. Tento myšlenkový přesun vrcholí v českém prostředí pak po r. 1948, kdy je ztělesněn v tehdejší direktivně administrativní ekonomice. Pak nastává opačný trend, za jehož prozatímní vrchol lze spatřovat v Jančíkově zamyšlení nad Kalouskovými reformami (viz předešlá část).    
Toto neustálé převrstvování českého ekonomického myšlení mělo své půvabné výsledky v rovině teoretické, ale především anomálie v rovině prakticko-hospodářské, institucionální. Takovou institucí, ztělesňující anomálie českého ekonomického myšlení, je Česká národní banka, v níž si ekonomové hospodaří naprosto samostatně, nicméně jejich rozhodnutí odráží jejich politické preference.  Podíváme-li se na strukturu aktiv a pasiv této instituce jako určitého výsledku současného ekonomického českého myšlení, zkoprníme údivem. O struktuře pasiv už byla řeč (nadměrný podíl tzv. závazků ČNB vůči tuzemským bankám), rovněž však ve struktuře aktiv doslova vyčnívá nízký podíl měnového zlata Zatímco podíl zlata na devizových rezervách centrální banky v USA činí 72%, v Německu 68%, v Nizozemí 56%, na Slovensku 63%, tak ČNB se spokojila s pouhou zásobou měnového zlata o hmotnosti 13 tun (odvezu zdarma jedním nákladním autem) a podílem na devizových rezervách ve výši 1,2%. Historie, která tomu předcházela, je rovněž historií, která objasňuje spolu s posilující korunou vůči dolaru a euru, historii dnešní ztráty ČNB ve výši 150 miliard korun. (Viz zde  Měnové zlato v historické perspektivě, Radek Urban, ČNB (HN 22.9.2000 strana 1, rubrika: na víkend) http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2
 http://www.penize.cz/ekonomika/29431-zlato-je-zase-v-kurzu-a-miri-k-historickemu-rekordu
Rozhodnutí o prodeji 56 tun měnového zlata však především ukazuje bezmeznou víru českých ekonomů v harmonický vývoj kapitalismu, „bylo to období globální hospodářské prosperity a nízké inflace. V tomto ekonomicky "bezpečném" klimatu považovaly banky za zbytečné držet zlato, které nevynáší, a měnily ho za jiná aktiva, která mohou plnit funkci státního pokladu a ještě vydělávat. V letech 1995 a 1996 prodala nizozemská státní banka zlato za 400 dolarů za unci. O dva roky později se ČNB zbavila 56 tun ze 70 tun zlata ze svých rezerv za 323 dolarů za unci. Prodávaly i asijské centrální banky, prodeje ohlásily Bank of England, Rakouská národní banka, prodávali Švýcaři a záměr prodat zlato ze svých devizových rezerv oznámili Francouzi. … Na přelomu let 2005 a 2006 se tak zlato prodávalo za ceny kolem 550 dolarů za unci, o rok později už o sto dolarů dráž“.
Když si vývoj ceny zlata porovnáme s vývojem HDP USA, tak se stává být zřejmým, že pouhé snížení a kolísání tempa růstu ekonomiky vede ke zvýšené poptávce investorů po zlatě jako k jisté komoditě. Znervoznělí bankéři poté se koukli na strukturu svých aktiv a konstatovali jejich problematičnost. A ta toxická aktiva si začali přeprodávat, aby měli na nákup toho zlata.  V letošním roce vydal Český úřad statistický analytickou publikaci, která označuje za příčinou celosvětové finanční krize existenci toxických aktiv v amerických bankách, především tzv. hypoteční úvěry amerických domácností (Drahomíra Dubská, viz http://www2.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1156-10). Výše uvedenému jevu něco předcházelo, a tím něčím byl pokles tempa růstu hrubého domácího produktu USA, který byl evidentní na počátku tohoto tisíciletí a pak znovu od roku 2004, které přimělo americké bankéře podívat se na strukturu svých aktiv velmi kritickým pohledem. A aby začali konat. Začali se zbavovat těch toxických aktiv, za něž kupovali zlato, případně hledali jiné investiční příležitosti v zahraničí, třeba i ve střední Evropě ve formě spekulativního kapitálu. Zase platí,že stabilita růstu je pro ekonomiku významnější než snaha o zrychlení tempa růstu už proto, že i pouhé výkyvy v tomto tempu mají své náklady.  
Další ráj českých ekonomů se nalézá na ministerstvu financí ČR, které pod heslem dohnat a předehnat vytvořilo z této republiky daňový ráj pro osoby samostatně výdělečně činné (1 milion voličů), důchodce (1 milión voličů) a zaměstnanců s vysokými příjmy (dejme tomu 100 000 voličů). Tito voliči budou velmi emotivně reagovat na jakoukoliv zmínku o zdanění svých příjmů, podle zásady, že stát poskytuje každému obyvateli tohoto území jistotu desetinásobku, tedy bezpečnost a spravedlnost pro jeho aktivity a transakce, a tedy může si vybrat svůj podíl na nejistém zisku. Mimochodem ekonomická teorie uvádí, že přínos z úrovně bezpečnosti a spravedlnosti, tedy vnitřního vnějšího míru pro aktivity a transakce jednotlivého obyvatele je neměřitelný, respektive pro každého stejný, a proto by měli tito obyvatelé platit jedinou daň, daň z hlavy. Není to pravda, prospěch každého obyvatele z existence (vlastního) státu je zcela jasně měřitelný jeho (budoucím) příjmem. Výsledkem hesla dohnat a předehnat je situace, kdy třeba dvě kadeřnice mají vlastně od státu naplánováno, jakou formu sdružování mají volit, tímto kritériem se pak stává nikoliv tržní efektivnost, ale daňová efektivnost zvolené formy podnikání. Jinak řečeno, o tom, zda dvě kadeřnice budou spolupracovat v rámci zaměstnaneckého poměru, kdy jedna z nich bude buď fyzickou nebo právnickou osobou (třeba společností s ručením omezením) mají rozhodovat jejich schopnosti, tržní situace atd., nikoliv však výše daňového břemene. 
     A jestliže se někdy tvrdí, že v minulosti byl třeba tzv. důchodový účet v přebytku, tak se zapomíná, že i z invalidních a starobních důchodů by se mělo platit sociální a zdravotní pojištění, když už ne daň z příjmu. Stejně tak není jasné, proč se neplatí sociální a zdravotní pojištění z kapitálových příjmů, tedy například úroků, dividend a nájmu bytových a nebytových prostor.  Každý příjem fyzické osoby by měl být zdaňován podle stejných zásad a ve stejné výši jako příjem v zaměstnaneckém poměru. Je jasné, že auto, které je pak vybaveno motorem a karoserií na stejné úrovni jako Škoda Fabia nemůže jet vyšší rychlostí, než třeba 150 km za hodinu. I svůdně se pohybující žena potřebuje pořádný skelet.
Za těchto okolností zavádět rovnou daň ve výši 15 procent ze „superhrubé“ mzdy (nejistota) , nechat klesnout firemní daně postupně na 19 procent (pozitivní zpráva) , zvýšit sazbu DPH z 5 na 9 procent (negativní zpráva), rodičovský příspěvek ve výši 3 800 až 11 400 korun měsíčně (v nejlepším případě nejistota), poplatky za návštěvu lékaře, recept a pobyt v nemocnici (negativní zprávy), poněkud riskantním podnikem, protože negativní zprávy zasahují jednotlivce daleko intenzivněji než zprávy pozitivní a šíří se daleko rychleji. A reformní plány trojkoaliční vlády nepřínášely téměř žádné pozitivní zprávy: do tří let měly mandatorní výdaje klesnout z 55 procent pod 50 procent, rozpočtový deficit se měl snížit pod 2,3 procenta HDP a složená daňová kvóta z 37 na 34 procent, což znamenalo snížení sazby daně z příjmů fyzickým i právnickým osobám na 19 až 17 procent, sbližování sazeb u DPH, zrušení majetkových daní a omezení odvodů majetných a OSVČ na sociální zabezpečení. ŠKRTY MÉLY ZAJISTIT pokles rozpočtových deficitů. Výpadek příjmů, spojený se záměrem snížit daně podnikům a občanům (hlavně majetným) a stanovit pro ně jednotnou sazbu, by zase měl vykompenzovat ekonomický růst. Pokud by na to očekávaný pětiprocentní vzestup HDP nestačil (při zachování současné úrovně zdanění by do rozpočtu přinášel každoročně asi 50 miliard korun), může dojít také na zvýšení DPH u některých druhů zboží a služeb, kde se nyní platí jen pět procent. Vyšší daňové zatížení potravin je až krajní možností. Spolu s tím se měl omezit růst důchodů a především sáhnout na sociální dávky. Koalice chtěla zrušit pastelkovné a pohřebné, snížit porodné a rodičovské příspěvky, snížit nemocenské a výplatu podpor vázat na rekvalifikaci a výkon veřejných prací. Dávky se přestanou automaticky zvyšovat v závislosti na vývoji ekonomiky a rozhodnutí o jejich případném růstu by si ponechala v rukou vláda. Mělo dojít k omezení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru (1).
Na tyto zprávy reagovaly všechny indexy důvěry poklesem. Od prvního čtvrletí 2007 začal klesat spotřebitelský indikátor důvěry z historicky nejvyšších dosažených hodnot, od druhého čtvrtletí se k němu přidal pokles důvěry podnikatelů. Od července 2007 začal klesat z historicky dosud nejvyšší úrovně objem sjednaných hypoték. Podle průzkumu z 2008, který se ptal, zda ovlivnilo zavedení regulačních poplatků zásadně Váš rodinný rozpočet, tak 58% respondentů nevědělo. Ty regulační poplatky totiž byly zaváděny právě v době, kdy respondenti přestali vnímat v roce 2007 jako velký problém nezaměstnanost a ekonomickou situaci, do popředí jejich pozornosti se dostalo v největší míře právě zdravotnictví, následované kriminalitou. Situace domácností, jak vnímají svou schopnost vyjít s dosaženými příjmy,  se v letech 2002 – 2008 polarizovala (výzkum CVVM). OBTÍŽNĚ/SNADNO: 58/38 (březen 2002), 61/35 (leden 2003), 65/31 (duben 2005), 60/36 (duben 2006), 57/40 (duben 2007), 57/43 (duben 2008),. 
V průzkumu v květnu 2007 na otázku „Jste spokojen s politickou situací, odpovědělo 46% spíše ne, 26% určitě ne. Také podle agentury CVVM stoupla míra nespokojenosti s politickou situací od května 2006 o 8%, ale s vrcholem v lednu 2007. Spokojenost se současnou politickou situací vyjádřilo 13 % respondentů. V porovnání se situací v dubnu 2007 tedy zůstává podíl občanů spokojených s politickou situací v naší zemi v zásadě shodný. Ani spokojena, ani nespokojena se necítila necelá třetina obyvatel ČR (30 %). Nespokojenost se současnou politickou situací vyjadřovala dlouhodobě více než polovina dotázaných (53 %). Spokojenost s politickou situací vyjadřovali častěji respondenti, kteří svoji životní úroveň považovali za dobrou, lidé z vyšších příjmových skupin a voliči ODS. Mezi nespokojené s politickou situací se častěji řadili sympatizanti ČSSD a KSČM. Větší míra nespokojenosti panovala mezi občany považujícími svoji životní úroveň za špatnou, lidmi z nižších příjmových skupin, nepracujícími důchodci a oslovenými staršími 60 let.
 Na otázku průzkumu v červnu 2007, zda jste spokojen se změnami, které nastaly po r. 1989,se úroveň spokojenosti se po relativně velké výchylce směrem vzhůru v r. 2006 vrátila zpět na úroveň července 2004.  Další výzkum v květnu 2007, který se ptal na úroveň spokojenosti s prací vlády, tak nespokojeno bylo 66% respondentů. Na otázku, zda návrh daňových změn, podporuje odpovědnost občanů, 77% respondentů odpovědělo, že ne.  
Když se k tomu na podzim přidaly změny na výdajové straně státního rozpočtu (stavby železnic a dálnic + 7 mld, justice + 2,1 miliardy, sociální dávky - 9,5 miliardy, nemocenská – 3,6 miliardy), tak míra nespokojenosti byla asi dovršena. V září 2006 na rafinovanou otázku průzkumu agentury STEM „Řekl(a) byste, že jste se ohledem na stávající vývoj v ČR rozhodl(a) v červnu 2006 správně?“, odpovědělo  43% respondentů, kteří tehdy přišli k volbám, určitě ano, 42% spíše ano, 12% spíše ne, 3% určitě ne.  V červnu 2008 na tutéž otázku odpovědělo 29% respondentů, kteří tehdy přišli k volbám, že určitě ano, 49% spíše ano, 17% spíše ne, 5%. určitě ne. Na tutéž otázku položenou v září 2006, odpovědělo 43% určitě ano, 42% spíše ano, 12% spíše ne, 3% určitě ne.  Zhruba pětina voličů si myslela, že měla volit odlišně. Ve volbách v roce 2006 ODS získala přes 35 % voličů. Druhá ČSSD dostala více než 32 % hlasů, třetí KSČM téměř 13 %, KDU-ČSL více než sedm procent a Strana zelených přes šest procent, Největší nespokojenost s vlastním výběrem panovala mezi voliči Strany zelených. Jako nesprávnou volbu označilo stranu téměř 40 procent z nich. Že se před dvěma roky nerozhodli správně, řeklo více než čtvrtina voličů ODS, v případě KDU-ČSL je to 20 % jejích voličů, u ČSSD 17 % a KSČM 9 % (viz též Reflex 18.7. 2008, zde http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-reflex-cz-ankety/31135/rozhodli-jste-se-u-voleb-spravne.html).
Tehdejší respondenti se už museli začít vyrovnávat s nejnovějšími výsledky českého ekonomického myšlení, Druhá vláda Mirka Topolánka podpořila ekonomiku od počátku r.2008 snižením sociálního pojistného z 34% na 31,5%. Další novinky zaznamenala zpráva OECD o české ekonomice v roce 2008: „V lednu byla zavedena rovná sazba daně z příjmu fyzických osob ve výši 15 % (odpovídající 23 % z obvyklého základu, viz. níže), která nahradila čtyři daňová pásma (od 12 % do 32 %). Tato změna podle očekávání přinesla největší prospěch vysokopříjmovým skupinám obyvatelstva. Přínosem pro nízkopříjmové je snížení průměrného daňového zatížení díky všeobecnému zvýšení slev na dani. Vláda zavedla rovnou daň s cílem dosáhnout pozitivní strukturální změny v ekonomickém chování vyrovnáním efektivních daňových sazeb. Byl zaveden strop vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy, čímž reforma přinesla další úlevu osobám s vysokými příjmy. Ačkoliv celosvětově jsou stropy běžně užívány, argument pro jejich uplatnění v kontextu rovné daně poněkud oslaben. Stropy totiž narušují kontinuitu mezních sazeb daní, čemuž se rovná daň snaží vyhnout. Ve snaze snížit statutární daňovou sazbu byl rozšířen daňový základ, takže nyní zahrnuje platby pojistného pro sociální odvody jak zaměstnavatelů tak zaměstnanců. Tento „superhrubý“ základ je neobvyklý, neexistuje v žádné jiné zemi v rámci OECD. Teoreticky nevytváří žádné významné deformace, ale nepřináší ani žádné velké výhody. Zavedení rovné daně a stropu pro platby pojistného bylo doprovázeno dalším snížením zdanění právnických osob. Do roku 2010 bude sazba daně 19 %, což je 5 procentních bodů pod současnou úrovní. Ztráty příjmů vzniklé na základě těchto opatření jsou kompenzovány zvýšením nižší sazby daně z přidané hodnoty (DPH) a velkým zvýšením spotřební daně z cigaret“.
 Stejná vláda Mirka Topolánka odhadla, že byrokratické překážky v podnikání snižují tržby firem o 90 mld. korun. Přitom se měla dále zvýšit regulace bankovního sektoru a přetrvávala regulace nájemního bydlení. Je jasné, že jakákoliv stimulace ekonomického růstu musela na tyto bariéry narazit. Půvabná Lafferova křivka, kterou si zřejmě pan Laffer vyfantazíroval, když ležel vedlé půvabné dámy na pláži při sledování jejího pozadí v plavkách po své levici, nemohla v podmínkách české ekonomiky jako výsledku unikátního českého ekonomického myšlení začít fungovat. Ty klesající křivky spotřebitelské a firemní důvěry zkrátka se s ní poprali Pan Kalousek spolu s panem Lafferem měli zřejmě se věnovat spíše pevnosti skeletu své partnerky, páteře obzvláště, co vydrží při běhu či jízdě na kole v tom peletonu závodu národů o vyšší HDP.  Důležité je rovněž vědět, že třeba na snižování reposazby centrální banky reagují komerční banky s větším časovým zpožděním než na její zvyšování
Místo závěru
Co tehdy k Topolánkově reformě řekla nám již známá paní Helena Horská 10. a 11. Ledna 2008, analytička banky Raiffeisenbank. Oznámkovala dosavadní počínání vlády trojkou. Od kabinetu by čekala hlavně větší razanci. "Mnoho původních myšlenek (jako snížení daňového zatížení a na druhé straně omezení sociálního státu) se mi líbilo. Bohužel z původních myšlenek vznikl hybrid, který se snaží neublížit, ale ve výsledku ani nepomůže."Hloupá není," odpověděla Horská na dotaz, jestli si myslí, že je vláda moudrá. "Ale více razance, důslednosti ve změnách a politické kultury by jí jistě slušelo," dodala.Od loňského roku se mluví i o tom, že ekonomika nadále poroste. Podle odhadu Heleny Horské by Česko mohlo vyrovnat krok s Evropu za deset či patnáct let. Pokud ovšem ČR udrží ekonomický růst. To se v poslední době daří. Již několik čtvrtletí se drží kolem šesti procent. Na druhé straně je ale třeba připravit se na zdražování. Inflace v prosinci přesáhla pět procent a vystoupala nejvýše za šest let. Z tohoto pohledu je podle Horské dobré, že vláda svými opatřeními brzdí spotřebu domácností. Jinak by mohla inflace vyskočit ještě výš."Bohužel změny DPH a zavedení poplatků přišlo v době, kdy se razantně začaly zvyšovat ceny. Takže nárůst letošní inflace bude značný (z loňských 2,8 procenta na něco více než pět procent)," dodala.Přes jisté výhrady ale Horská připouští, že vláda měla svým způsobem svázané ruce. "K hlubokým reformám bychom potřebovali jednobarevnou vládu s odvážným politikem v čele," dodala.Navíc politici určitým způsobem zaspali dobu a lidé jsou po dvaceti letech, kdy o reformách slyší, otrávení, domnívá se analytička. "V devadesátých letech byli lidé připraveni nést velké náklady reforem, ale bohužel ty reformy se příliš brzy zastavily". (http://ekonomika.idnes.cz/analyticka-vlada-neni-hloupa-ale-malo-razantni-f4h-/ekonomika.aspx?c=A080110_121015_ekonomika_maf )
Mně se ale především zdá, že i analytička, která dobře věděla v r. 2004, že Ideální česká ekonomika by mohla ročně růst o čtyři až osm procent, podle ekonomů se toho však Česká republika v nejbližší době nedočká. Pokud by si ČR poradila s velkou nezaměstnaností a razantně ji snížila, mohl by růst přesáhnout čtyři procenta, V ideálním stavu - tedy s efektivní státní správou, malými zásahy státu a zaměstnanci, kteří by měli chuť a možnost se za prací stěhovat - by tento růst mohl být i dvojnásobný, tedy přes osm procent, byla oslepena sluncem, tedy tím možným zvýšením svého čístého platu díky bonusům na sociální a zdravotní pojištění a rovné dani. Mělo ji být jasné, že při existenci těchto bariér se nutně jakákoliv umělá stimulace růstu změní v stagflaci a větší prostor pro diskréční výdaje pak povede pouze ke zvýšenou korupci. Slalom pana Kalouska mezi byrokracií a korupci mohl začít.
Poznámky:

Vládní záměry tehdy podrobně okomentovali v týdeník Ekonom Josef Pravec, Jiří Kouda a Julie Hrstková: Rozpočtové reformy mají být založeny hlavně na omezování mandatorních výdajů. Ty mají v příštím roce klesnout až o 40 miliard korun. Jaký je klíčový recept nové vlády Mirka Topolánka na omezení rozpočtových výdajů? Ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL), hlavní architekt rozpočtových a daňových reforem druhé Topolánkovy vlády, sice své plány tají, ale i tak je jasné, že vše bude záviset na rozsahu škrtů v sociálních výdajích. Lidé kolem Kalouska je plánují srazit podle zjištění Ekonoma už v příštím roce o 30 až 40 miliard korun.NA KOHO DOPADNOU škrty, pokud Topolánkova vláda dostane příležitost a začne omezovat sociální výdaje ve prospěch úspor a investic? Hlavně na ty - tvrdí Kalousek - kdo odmítají pracovat a pletou si sociální dávky s normálním platem. O podrobnostech hovořit nemíní. "Na konkrétní věci je brzo. Sliby, které jsme napsali do koaliční smlouvy, myslíme vážně, stále však existuje minimálně pět variant, jak se do stanovených mantinelů vejít," říká ministr. Jasno musí být do května - vláda chce nechat parlament o reformním balíku včas hlasovat, aby bylo možné začít sestavovat reformní rozpočet na rok 2008. "Když to nevyjde, podáme demisi," dodává Kalousek. ČSSD STEJNĚ JAKO KOMUNISTÉ nesouhlasí s reformními kroky pravicového kabinetu a varují před prohloubením každoročního rozpočtového deficitu na dvojnásobek, tedy o dalších 50 až 100 miliard korun. Upozorňují také na jednostranný charakter navrhovaných změn. "Chudší lidé, a těch je více než polovina, nebudou mít z reforem trojkoalice žádný prospěch," vysvětluje jeden z ekonomických expertů Lidového domu, bývalý místopředseda Paroubkovy vlády Jiří Havel. Peníze, které by tito lidé případně dostali do jedné kapsy prostřednictvím snížených daní, podle něj zaplatí z druhé kapsy zvýšením DPH a nájemného a na poplatcích v nemocnicích a u lékařů. Na druhé straně by vydělali zaměstnanci s ročními příjmy nad jeden milion korun. Ti by mohli na daních a sociálním pojištění ušetřit podle Havla až 60 procent. Před výrazným snižováním daní proto politici levice varují hlasitěji než před samotnými škrty v rozpočtu. Růst mandatorních výdajů je totiž skutečný problém. "Jedinou realistickou cestou, jak do roku 2010 dosáhnout poklesu podílu mandatorních výdajů, je omezení rozsahu sociálních dávek přísnějším testováním uchazečů a výrazné omezení transferů zdravotním pojišťovnám," připouští i hlavní ekonom Raiffeisenbank a bývalý sociálnědemokratický ministr financí Pavel Mertlík.MANDATORNÍ VÝDAJE, které v loňském volebním roce vzrostly o 70 miliard korun, tvoří hlavně důchody a sociální dávky. Jejich změny jsou politicky citlivé. Manévrovací prostor vlády je však přece jen o něco širší. Podle metodiky Ministerstva financí se do mandatorních výdajů počítají například i některé peníze na krytí stavby železnic či příspěvky na stavební spoření. Určité rezervy jsou také u důchodů, na něž se vyplácí téměř 300 miliard korun ročně. Důchody zřejmě porostou o něco pomaleji než dosud. V minulosti se zvyšovaly rychleji než mzdy, což vloni přišlo na deset miliard. Kalousek připomíná, že teď se v programových dokumentech trojkoalice hovoří jen o dohánění inflace, aby se zabránilo reálnému poklesu penzí. O zvýšených rozpočtových výdajích v souvislosti s chystanou penzijní reformou se nemluví - zřejmě kvůli představě, že se budou hradit z privatizačních peněz, hlavně prodejem akcií elektrárenské společnosti ČEZ. Sama koaliční smlouva obecně říká, že se teprve "rozhodne o optimálním zapojení hodnoty ČEZ do důchodové reformy". NEJVĚTŠÍ ČÁST ÚSPOR bude Ministerstvo financí hledat v sociální dávkách, na něž je v tomto roce ve státním rozpočtu vyčleněno na 130 miliard korun. Zrušení pastelkovného a pohřebného má okrajový význam. Koalice však hovoří také o daleko podstatnějších věcech, jako je odstranění automatické valorizace všech sociálních dávek, snížení porodného, změny nemocenské a o podmínění výplat některých podpor rekvalifikací a výkonem veřejných prací. A také o úpravách rodičovských dávek, které by měly být zároveň omezeny na dobu do tří let věku dítěte. Přitom jen na zdvojnásobené rodičovské příspěvky, které vzešly z divokých předvolebních sociálních závodů ve Sněmovně, se má letos vyplatit skoro 21 miliard korun. Výraznější omezení by však bylo pikantní, protože to byli právě lidovci, kdo nakonec jejich růst před volbami prosadili. Nějaké peníze je možné ušetřit na dnešních sedmi miliardách určených pro nezaměstnané. Podle odhadů úřadů práce totiž 15 až 20 procent žadatelů čerpá tyto dávky neoprávněně. ČSSD předem brání své potenciální voliče. "Pokud se na tyto peníze doopravdy sáhne, doplatí na to statisíce rodin s dětmi, důchodci a postižení spoluobčané," varuje šéf sociálního výboru Sněmovny Zdeněk Škromach (ČSSD). DAŇOVÁ KOUZLA. Sazbu daně z příjmů a běžnou sazbu DPH chce Kalousek sjednotit a snížit, ale připouští, že se mohou pohybovat v rozmezí od 17 do devatenácti procent a že je současně možné omezit daňové výjimky. Navzájem vyrušit - alespoň z makroekonomického pohledu - by se měly výnosy nových ekologických daní a propad způsobený nižšími odvody na sociální zabezpečení. Ovšem, pokud ekologické daně dosáhnou svého a začneme energií šetřit, bylo by to na úkor příspěvků na sociální zabezpečení. To zatím nikdo neřešil. Vládní projekt připomíná daleko více sliby z loňského lidoveckého volebního programu než Modrou šanci ODS. Proto autor rovné daně Vlastimil Tlustý (ODS), který navíc vždy mluvil o 15 procentech, už nechce mít s trojkoaličními daňovými plány nic společného. Kalousek jeho kritiku odmítá. S vnucováním vlastních představ silnějšímu partnerovi má přitom velké zkušenosti. Podařilo se mu to už jednou - v době daňových změn, když vládl Vladimír Špidla. CITLIVÉ POTRAVINY. Lidovci musejí postupovat opatrněji s ohledem na vlastní voliče. Kalousek také Ekonoma ujistil, že například zdražení potravin (o němž se dokonce hovořilo i v lidoveckém volebním programu) vůbec není hotovou věcí. Pětiprocentní sazba DPH by mohla zůstat u potravin beze změny v případě, že ze seznamu položek se sníženou sazbou zmizí jiné položky, u nichž by se začala nově vybírat 17procentní nebo 19procentní daň. Nejde o žádné drobné. Pokud by se to udělalo u poloviny zvýhodněných položek, mohl by rozpočet posílit podle jednoho z propočtů o 40 miliard korun nových příjmů. Ani rovná daň z příjmů, kterou Kalousek na první pohled od Tlustého převzal, by nakonec nemusela odstranit progresi. Jak Ekonom zjistil, existují úvahy o výrazném zvýšení částek, které by se odpočítávaly od základu daně. V případě manželky pečující o děti by mohlo jít až o 100 tisíc korun. Ve hře je také možnost, že už samotný základ daně z příjmů fyzických osob bude zohledňovat výši zdaňovaných příjmů, což by opět zajistilo nižší daně pro sociálně slabší rodiny. O tom, že v případě daní půjde do jisté míry o kombinaci propagandy a hry s čísly, svědčí i dosavadní diskuse nad podnikovými daněmi. Havel i Kalousek připouštějí, že i výrazný pokles dnešní dvacetičtyřprocentní sazby při současném osekání daňových výjimek povede k zachování současných daňových poměrů. Efektivní zdanění podniků se stejně pohybuje kolem 17 procent.TROJKOALIČNÍ PLÁNY na rozpočtové úspory přesto zůstávají ambiciózní, hlavně kvůli jasnému slibu omezit mandatorní výdaje. To však při optimistickém odhadu ekonomického růstu znamená, že jejich celkový objem zůstane na současné úrovni. "Je to náročný cíl, ale v rozpočtu se konečně musí objevit více peněz na infrastrukturní investice. Tyto peníze zatím jsou v rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí," říká Kalousek.
(http://ekonom.ihned.cz/?m=d&article%5bid%5d=20153170)

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Česko, ČNB, ekonomika, Kalousek, reformy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.