Kam směřuješ, elektromobile?

obrazek
17.11.2019 15:42
Odpověď na tuto otázku není ani jednoduchá, ani jednoznačná. Pokud bychom vnímali perspektivu elektromobilů pouze optikou většiny hromadných sdělovacích prostředků, tak je jejich budoucnost růžová. Mnozí z těch novinářů, kteří zásadním způsobem vyzdvihují ekologičnost elektropohonu, by však mohli být využiti jako součást jednoho známého vtipu:

      Otázka: „A odkud se bude brát elektřina pro nabíjení elektromobilů?“

Odpověď: „No přece ze zásuvky!“

Na to reaguje podobně vtipně formulovaná pravdivá informace:

Otázka: „Má elektromobil výfuk?!

Odpověď: „Má, v elektrárně!“

Tím jsem otevřel první z obrovských problémů této v podstatě pseudoekologické technologie, a to kde vzít potřebné množství elektrické energie?

Je zajímavé, že se touto naprosto klíčovou otázkou téměř nikdo nezabývá. Navíc se v Evropě prosazuje tendence spíše omezovat bezemisní jadernou energetiku a nahrazovat ji výrobou elektřiny z fosilních paliv. Pokud by měly být motory spalující benzín a naftu (fosilní pa­liva) nahrazeny elektromotory využívající elektřinu vyráběnou převážně rovněž z fosilních paliv, tak kde je ten rozhodující přínos?

Navíc to vypadá, že politici z Evropské komise v hodinách fyziky a chemie ve škole často chyběli. Jimi předepisované technické parametry pro výrobu automobilů se spalovacími motory jsou dnes již často na hranici fyzikálních zákonů a zbytečně se tak zvyšují výrobní náklady a klasická auta se tím prodražují. Přitom ještě stojí za připomenutí, že k vyhřívání klasického au­tomobilu v zimním období je využíváno výhradně odpadní teplo z motoru, zatímco elektromobil spotřebovává prvotní energii z baterie, čímž se výrazně omezuje jeho dojezd.

Masová výroba elektromobilů s sebou přináší ještě další požadavky a nezanedbatelná rizika. Tím nejvýznamnějším je jeho ekologická stopa. Problém představují především extrémní suro­vinové nároky na výrobu vysokokapacitních baterií a jejich následná ekologická recyklace. Otázkou rovněž je, zda jsou na naší planetě dostupné zásoby mědi nezbytné na výrobu stovek miliónů elektromotorů.

Současné typy výkonných baterií představují rovněž obrovské riziko v případě požáru. Jistě jste si přečetli, jak velkým problémem je hašení hořícího elektromobilu. Zde je nutné opřít se o základní Murphiho zákon: „Co se může pokazit, to se pokazí.“ Což znamená, že někdy k takovému požáru dojde. A nedej pánbů, aby se to stalo v podzemní garáži obchodního centra. Tenhle chemický oheň se vodou neuhasí!

Ale ani když elektromobily nezačnou právě hořet, stejně nebudou moci v opravdu v masovém měřítku jezdit. Bylo by totiž zapotřebí postavit minimálně stovky nových jaderných elektráren a k nim gigantickou síť silových rozvodů. To je v dohledné době naprosto nereálné.

     Kam tedy elektromobilita směřuje? V evropské unii v nadsázce řečeno k postupnému „ná­vratu na stromy“. Evropskou komisí nesmyslně přísně nastavené emisní normy zlikvidují done­dávna ekono­micky úspěšný a milióny Evropanů zaměstnávající klasický automobilový průmysl. Zpřísněné normy pro automobily se spalovacími motory postupně znemožní jejich provoz a zá­sadním způsobem tak sníží životní úroveň nebohatých lidí. Těm bohatým nejspíše přispěje do­tací z peněz těch nebohatých na nákup drahého elektromobilu.

Může tedy mít elektrifikace automobilů vůbec nějaký přínos?

Za současného stavu výroby elektřiny velmi malý - pouze lokální. Zvýšený podíl městských elektromobilů přispěje k sotva měřitelnému snížení emisí. Ale aspoň něco, že?

Václav Husák

Vaclav Husak
PhDr.Václav Husák - novinář (ČTK, Svět v obrazech).
Klíčová slova: elektromobilita, energie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Fagan

Pane Fialo, respektuji Váš názor, avšak připojím i svůj. Jak jistě víte, slunko nám dodává zadarmo neomezené množství energie, které umíme přeměnit na elektrickou energii a využívat jí pro pohony aut, vytápění a jiné věci. Jak jistě víte v současné době mají fotovolataické panely účinnost necelých 20 % a rýsují se možnosdti zvyšovat jejich účinnost a také uskladňovat energii v tzv. akumulátorech s pevným elektrolytem. Představte si, že účinnost panelů se zvýší na 90% a více. Kdyby se takovými účinnými panely pokryly vagony vlaků, pak by nebylo potřeba trolejí. Přebytečná energie by se uskladňovala v akumulátorech a v době kdy nebude svítit slunko se bude energie čerpat z akumulátorů.  To by znamenalo nepotřebnost uhelných, plynových ba ani atomových elektráren. Tím by bylo omezeno oteplování planety a nepříznivé jevy, které s tím souvisí.   Jistě také víte, že člověk umí vyrobit zařízení, které pojme do malého prostoru obrovské množství energie. Ano je to atomová bomba, určená ovšem k zabíjení člověka a destrukci hmoty. Že by člověk nevynalezl způsob jak přeměnit co nejefektivněji sluneční energii do služeb lidí?

Jiří Volný st.

Ještě by mne zajímalo, jak z těch solárních panelů přes noc dobiju svůj elektromobil, když přes den s ním jezdím?

Jiří Volný st.

Kdybych uvažtoval stylem Zbyňka Fialy, tak bychom mohli uzavřít většinu našich montoven a úspory elektřiny by byly ještě větší. Ignorovat miliardy z exportu elektřiny a odpovídající zaměstnanosti nelze. Zastavení exportu by přinášelo častý black-out naší milované SRN. 

Posledním trendem jsou mild-hybridy, které používají elektromotor a přídavnou baterii při akceleraci a tím dochází ke snížení spotřeby o 15%. Pochopitelně dobíjecí infastrukturu nepotřebují, neboť se baterie dobíjí v některých režimech jízdy. Opřu se o vyjádření šéfa jedné japonské automobilky, mimochodem Japonsko se chová zdrženlivě, který nepředpokládá v horizontu dvaceti let naprostou nadvládu elektromobilů. 

Jistě už dnes vidíme i u nás nárust počtu jednostopých elektrických přibližovadel a některé bohaté rodiny si mohou dovolit koupit elektromobil jako druhý nebo třetí rodinný vůz. Dobré věci se časem prosadí i bez direktivních Merkelovských zásahů.

zbynek-fiala

Vašku, bohatě by stačila ta elektřina, kterou vyvážíme, nemluvě o tom, že kdo má na auto a vlastní střechu, dá na ni i solární panely, bez ohledu na státní politiku.