Karel Panuška - Sbírka básní k 17. listopadu

obrazek
25.11.2018 19:11
Mám jednoho talentovaného přítele, jenž veršuje, půvabně, Nemohu se nepodělit, protože až dosud jsem ke každému výročí plyšáku něco publikovala. Dlužno dodat, že nyní se již jeden slovenský talent pokouší o zhudebnění. Jakmile k tomu dojde, můžete se připojit k Hradní skupině kupletistů a chodit zpívat dostaveníčka politikům. Na závěr připojuji dlouhých 9 videí rozhovoru šéfa STB Alojze Lorence s polistopadovým politikem Jánem Čarnogurským, o socialismu, především o roce 1989.

SAMETOVÉ IDEÁLY

Nenakradl, co by mladý,
trpí dneska v penzi hlady.
Že jsou drahé potraviny,
na tom nese též díl viny.
Kdysi se mu krásné zdály,
sametové ideály.

Býval tehdy zdravý, silný,
aktivista velmi pilný.
Občanskému věřil fóru,
hrdě nosil trikolóru.
Na petice podpisy,
sbíral právě on kdysi.

Že svobodu máme tu,
křičel při tom sametu.
Neřval ale nikdy hesla,
pro zloděje vládní křesla.
To zjistil až později,
že nám vládnou zloději.

Se spotřebou mnoha léků,
s ohledem i k jeho věku,
neběhá dnes po ulici,
pro podpisy na petici.
Dnes by chtěl krok pevnější,
a brambory levnější.

Dnes už ví, že býval moula,
před lékárnou stovku žmoulá.
Dnes volí jen komunisty,
sociální program jistý.
Do lékáren zas budou,
chodit lidé s korunou.

 

 

 

 

SAMETOVÁ REVOLUCE

Sametová revoluce,
hrdý vzdor a holé ruce.
Potom léta plná zmatků,
pokory a holých zadků.
Od vítězství pravdy, lásky,
utahuju jenom pásky.

Podívejte, co se děje,
svoboda jen pro zloděje.
Pro ostatní není v ničem,
už jen chybí rány bičem.
Co víc můžou zemi dáti,
pravicoví kandidáti?

Nechci školství pro bohaté.
Komunisty volím zlaté.
Volit půjdu s předpokladem,
že neumřu v penzi hladem,
nebudu spát v dešti venku,
místo penze žebračenku.

 

 

 

 

S PLACKOU OF NA KLOPĚ

S plackou OF na klopě,
vstříc západní Evropě.
Národ hltal jedním dechem,
ideály listopadu.
Zarostlé jsou dávno mechem,
našlapány do odpadu.

Vzpomínky se hlavou honí,
na pracáku ve frontě.
Hrdý národ klíči zvoní,
dnes má hovno na kontě.
Léta žijem v bídě,
dík Národní třídě.

Co to vůbec bylo za trik,
nechat zmizet tolik fabrik?
Napadlo vás darebáci,
že berete lidem práci?
Zlatí byli komunisti,
jediní nám práci jistí.

 

 

 

 

PRAVDA, LÁSKA ZVÍTĚZILA

Národ zvonil, vláda padla,
přišla jiná, ta jen kradla.
Nadšeně si pásek pevně,
utáhne jen trouba zjevně.
To nemohl chudák tušit,
že bude jen hubu sušit.

V práci se jen více sedře,
neplacený vůbec štědře.
Stát mu jistě hodí kosti,
posbírá je bez hrdosti.
Ruku líbám, milostpane,
pozdravem se brzo stane.

Vystřízlivěl z eufórie,
zase držkou v zemi ryje.
Dlouhá léta slyší zvracet,
na bráně jich čeká dvacet.
Pravdu, lásku rozmrzele,
posílá dnes do prdele.

 

 

 

 

SVOBODA MÁ TADY NÁDECH,
SAMETOVÉ KUDLY V ZÁDECH

Média už zase s chutí,
oslavovat samet nutí.
Účelově proto zvrací,
hory lživých informací.
Ať je těmi slaven,
kdo rozumu zbaven.

Nám netlučte do hlavy,
sametové oslavy.
O čem lidé tehdy snili,
jedinci si přivlastnili.
Neslavíme, co má nádech,
čtvrtstoletí kudly v zádech.

Kolik už se dneska lidí,
za listopad hodně stydí.
Pamětníci událostí,
vzpomínají, zrudlí zlostí.
Jak hltali proslovy,
kdejakému oslovi.

O svobodě vedli řeči,
flákači a povaleči.
Omámení státní hymnou,
lidé klamu nepovšimnou.
Zvoní klíči jako loutky,
zloděj smíchy urve koutky.

Od té doby každá vláda,
ukázala lidem záda.
Otázku si dejme prostou,
jak to, že jim konta rostou?
Proč je s nimi každý den,
stát o něco okraden?

Lidé byli podvedení,
sametově od vedení.
Svobodně se léta budí,
každé ráno více chudí.
Tehdy hrdě vzdorující,
dnes na čele s jitrnicí.

Určitě i špatně vyzní,
dokumenty televizní.
Neosloví nás ty,
sametové žvásty.
Za ty lživé komentáře,
nafackovat leda tváře.

Jenom debil bídu chválí,
asi mu to hodně pálí.
Také volit nejde jen,
kdo je v bídě spokojen.
Ostatním se stává vžité,
každé volby důležité.

Nechystáme provazy,
za ty jejich podrazy.
Jednou ale s hrůzou zjistí,
kteří léta zemi hyzdí.
Kaviár a lanýže,
jak vymění za mříže.

 

 

 

 

STEJNÝ SYSTÉM LOUPEŽIVÝ,
ČECH I SLOVÁK DOMA ŽIVÍ

Ke svobodě lidé mohou,
vykročit i špatnou nohou.
Moskva že nám pořád radí,
skandoval lid, jak mu vadí.
Velké změny nastaly tu,
máme EU totalitu.

Dávno strhl z očí pásku,
kdo uvěřil v pravdu, lásku.
Svoboda má na svém triku,
rozkradenou republiku.
Seřazeni v ovčí stáda,
u huby nás bere vláda.

Neznajíce referenda,
náčelníci Vlado, Venda,
nad mapou a v ruce lupy,
vytýčili pro své tlupy,
loupeživé sféry vlivu,
na tu špínu já jim plivu.

Rozdělením na dva státy,
začali jsme sčítat ztráty.
Dvě vlády a stejná vize,
státní dluhy, vleklá krize.
Stejný systém loupeživý,
Čech i Slovák doma živí.

Různé země, stejné biče,
po volbách jsou na voliče.
Exekuční zákon schválen,
lidmi nijak nepochválen.
Svoboda tu krásně voní,
exekutor u vrat zvoní.

Televizní masáž mozků,
špatný vliv má u výrostků.
Z obrazovky film jde prve,
jen když tečou litry krve.
Kde sekera z hlavy trčí,
jen takové filmy frčí.

Zvídavě se lidé ptají,
proč na Hradě trenky vlají?
Není známo, není jisté,
co sledují aktivisté.
Po lešení lezli patra,
i přes zákaz psychiatra.

Špatný herec z prken sleze,
předkládá nám svoje teze.
Špatný scénář, role smutná,
válka jak je nevyhnutná.
Nepošleme z jeho viny,
proti Rusku válčit syny.

V Evropě se vraždit chystá,
náboženský terorista.
Američan v konvoji,
jenom kecá o boji.
Za Evropu, za náš stát,
ruský voják šel se rvát.

Snadno vláda v peněžence,
najde obnos pro běžence.
Pro důchodce marně hledá,
na Vánoce holt jim nedá.
Důchodcům se jinak měří,
roky jsou jen lovnou zvěří.

Byli jsme si dříve rovni,
zdravotnictví na úrovni.
Z drahé léčby za poplatky,
zoufalé jsou dneska matky.
Na hrobečku hoří svíčka,
nestihly se sebrat víčka.

Listopad, jen kecy lživé,
vzpomínky jsou stále živé.
Jako by to bylo v loni,
že prý nejsou jako oni.
Skutečně pak byli jiní,
nepoznal jsem horších sviní.

 

 

 

 

•••SAMETOVOU CESTOU•••

..Hrdý národ, kdysi s klíčem,.
svobodou dnes velmi sklíčen,
.....sametovou kouli vláčí,.....
....do záhuby rovnou kráčí,....
..z roztrhaných kalhot svítí,.
.......co nevoní jako kvítí......

 

 

 

 

CHTĚLO TO MÍŇ PROMILE,
SAMETE, NÁŠ OMYLE ...

Sametovou kouli vláčí,
za svobodou národ kráčí.
Za svobodu zvonil klíčem,
ze svobody teď je sklíčen.
Na kalhotách dírou svítí,
co nevoní jako kvítí.

Volíme si léta skvadru,
je jim člověk jen kus hadru.
Kde pes začne hlady štěkat,
máme od nich povel čekat.
Kdo naivně klíčem zvonil,
poníženě hlavu sklonil.

Roky už nám tady tvrdí,
jak zem dojde medu, strdí.
To vytáhnou vždy z rukávu,
staré sliby v novém hávu.
Se žebráckou půjde holí,
kdo jim věří, kdo je volí.

Kdo nakradl, omilostěn,
my bušíme hlavou do stěn.
S úsměvem nás za nos vodí,
snahou válčit nám jen škodí.
Když si tady vláda dupne,
k obědu nás EU slupne.

Naivně jsi klíčem zvonil,
pojď napravit, co jsi zkonil.
Nemůžou z nás nekonečně,
jenom trubky dělat věčně.
Narovnej už přece záda,
ty určuješ, jaká vláda.

Než ve válce slzy ronit,
a jen pozdě bycha honit,
teď běž volit, válku stopni,
strůjce válek někam kopni.
Válka není dobrodružství,
ustřelí ti kulka mužství.

Pozdě tajit hrůzou dech,
až budeš hnít v zákopech.
Vzpomeneš si potom trpce,
komu vlastně děláš blbce.
Napakovat že se mohli,
protože ti život šlohli.

Léta kradou, zemi loupí,
věří jim jen občan hloupý.
My tu bandu darmožroutů,
vyženeme ze všech koutů.
O svobodě furt jen vrčí,
ať už si jí někam strčí.

 

 

 

 

LISTOPAD 89

Republika proto stůně,
žes věřil těm na tribuně.
Sešlo se vás tehdy mas,
věřil jsi jim, dal svůj hlas.
A co dneska? Šel bys zas?

 

 

 

 

KDYŽ JSEM JÁ ŠEL PŘES TU PRAŠNOU BRÁNU

Když jsem já šel přes tu Prašnou bránu,
flašku v ruce, bylo pozdě k ránu.
R: Průmysl se budoval,
já zadarmo študoval.

Vzpomínám si, mívali jsme partu,
samej mejdan, cigaretku na rtu.
R: Teď vzpomínku krásnou mám,
jak svět tenkrát patřil nám.

Sedm let jsem v Praze študýroval,
co nezdrhlo, všechno pomiloval.
R: Přesto měl jsem nejvíc rád,
vyřvávat, Havel na Hrad.

Jako študent, byl jsem tenkrát hrdej,
za svobodu, bojovníkem tvrdej.
R: Neochvějně v davu stál,
netušil, co bude dál.

Od té doby, co se stalo potom,
raději fakt, nemluvil bych o tom.
R: Na pracáku ve frontě,
věčně hovno na kontě.

Vzpomínky se do teď hlavou honí,
ještě teď mi klíče v uchu zvoní.
R: S plackou OF na klopě,
vstříc západní Evropě.

Dneska nemám v kapse ani bůra,
samet podraz, pěkná habaďůra.
R: Hereckými výkony,
oblbly nás ikony.

Není všechno zlato, co se třpytí,
co vytřeno s náma bylo řití.
R: Jak největší žebráci,
když prosíme o práci.

Já študoval, proto se mi hnusí,
že ty mladý dneska už nemusí.
R: Za jedničku v zápočtu,
v demonstracích do počtu.

Mávat kartou a jak tele bučí,
házet vejcem, ve škole je učí.
R: Podle školní osnovy,
titul všem i oslovi.

 

 

 

 

SNADNO NA DNO

Sedí v teple u kamen,
nevyhnal bys čokla ven.
Haciendu krásnou má tu,
z ukradených peněz státu.
Stalo se tak chvíle během,
zem pokrytá celá sněhem.
Mráz vystřídal ranní rosu,
bezdomovec klepe kosu.
U zlodějů v krbu praská,
zvítězila pravda, láska.

 

 

 

 

PŘEŠLAP

To jsme asi šlápli vedle,
od sametu zloděj v sedle.
Státní poklad zmizel, není,
vládnou u nás byznysmeni.
Svobody zvon rozezněl se,
trpí, kdo dřív dobře měl se.
S tunelářem soudní stání,
není důvod k potrestání.

 

 

 

 

KDE LEŽ, ČINITEL ÚSTAVNÍ,
TAM NAMOČÍ SI ÚSTA V NÍ

Celá léta pouhé nuly,
cizákům jen tažné muly.
Zemi skoro rozprodanou,
hloupostí vlád nevídanou.
Prodala nás za pár šupů,
politická banda hňupů.

Zlikvidovat ocelárny,
strojírny a nebo sklárny,
rozprodání šachet, lomů,
práce vládních ekonomů.
V devastaci vůdci slavní,
spatřovali náplň hlavní.

Známkou naší politiky,
žumpa, špína, faleš, triky.
Přišel režim s listopadem,
kde důchodce trpí hladem.
A samet nám je odkazem,
co lidí sešlo provazem.

Slib volební neurazí,
jenže do zad kudlu vrazí.
Okradli nás, pořád kradou,
skutky jejich vlastizradou.
V rabování strašně pilní,
vládci naši neomylní.

Nemazlí se život s námi,
západu jsme montovnami.
Jsme západu hrází pevnou,
jsme pracovní sílou levnou.
Pro západ jsme odbytiště,
co by jinak na smetiště.

Na voličích, zda už letos,
změní volby v dobré lecos.
K volbám letos pouze nejdi,
chceš-li, ať nám velí šmejdi.
Chceš-li, aby vládli tamti,
pořád stejní diletanti.

TY ROZHODNEŠ, OBČANE,
KDO SE K MOCI DOSTANE.

 

 

 

 

SAMETOVOU BOUDU,
VYSVĚTLETE SOUDU

Sehráli zlé představení,
mnozí vládní představení.
Řešit soudy jednou budou,
rozkradenou zemi, chudou.
Dostane se za to v chládku,
mnohým místo na oplátku.
Hlavně za ty jejich boudy,
za tu bídu rodné hroudy,
jak dělali z lidí trouby.

 

 

 

 

NAKLADEME KYTKY, VĚNCE,
NA TY JEJICH PREFERENCE

Sametově ohloupený,
o všechno pak oloupený.
Následkem té slavné doby,
má jen krůček od chudoby.
Proto dnes už bez výčitek,
dá sametu na hrob kytek.

Že podveden, to je toho,
takových je u nás mnoho.
Na náměstích tehdy nával,
nadšeně tam rovněž stával.
Dobře teď ví, že byl trouba,
a že samet lidem zhouba.

Co už mu dnes vyčítati,
stojí chudák vzorně v lati.
Nad rozlitým nyní mlékem,
plakat není žádným lékem.
Teď potřeba za lží pustou,
už konečně čáru tlustou.

Pochopil, že vlády pravic,
vcelku stály vždycky za nic.
Špatným vládám věřil kdysi,
všem dal hlas, co nakradli si.
Ti, co se tam vždycky sešli,
za zlámanou sotva grešli.

Nesmí k pivu cigarety,
měl by snášet minarety.
Co mu zbylo ze svobody,
těžko hledá kladné body.
Je-li zrovna v zahraničí,
proti noži výpad cvičí.

Slib pravice, váha peří,
komunistům teď jen věří.
Nechť pravice krmí ouška,
pacientům Chocholouška.
Že už není poblouzněnec,
dá pravici na hrob věnec.

PRAVICI HLAS ŽÁDNÝ NERVI,
UŠETŘÍŠ SI V HAJZLU NERVY.

 

 

 

 

ŠKOLNÍ DĚTI ZNAJÍ HLADU,
ZDAR A SLÁVA LISTOPADU

Starý režim lidé svrhli,
a dnes mají horší, zvrhlý.
Samet, žvásty o svobodě,
lhaní, lhaní v každém bodě.
Demonstranti tehdy hluční,
jsou dnes v pasti exekuční.
Mnoho jich už prdí v hlíně,
nedosáhli hmotné statky.
Blahobyt sem kráčí líně,
a přeživší, holé zadky.

 

DÍK NĚŽNÉMU SAMETU,
HLAD I BÍDU ZNÁME TU
Živen zbytky z pizzerie,
v popelnici klackem ryje.
Starší pán tu denně stojí,
odhodil stud, zbytky dojí.
Svoboda tu mává křídly,
z popelnic je živen jídly.
Zná jen nouzi, mizérii,
denně chvátá k pizzerii.
Občan státu, jídla lovec,
tak stoluje bezdomovec.
Dobré chuti, ať jí zdravě,
přeje vláda jeho stravě.
Že se lidé zbytky hostí,
ostatním už lhostejností.
Ve městech či na vesnici,
chodí z hladu k popelnici,
ze zoufalství hledat jídlo,
na lavičce v parku sídlo.
Jestli bude tuhá zima,
zatančí smrt mezi nima.
Ty, co se už sotva plouží,
k tanci vyzvat zase touží.
Naši lidé můžou chcípat,
dotace však budou lítat.
Může tebe jednou i tu,
exekutor vyhnat z bytu.
K popelnici na odpadky,
žhavá čára za podpatky,
do žaludku ať je denně,
popelášíš neprodleně.
ŽIVOTA SI NEPŘEJ KONEC,
COBY TAKÉ BEZDOMOVEC

 

Diskuze / debata  - Alojz Lorenc -  Ján Čarnogurský o socialismu a roku 1989

https://davdva.sk/videa-z-diskusie-socializmus-1989-ocakavania-zmeny-2018-zmena-ocakavani/?fbclid=IwAR1OQtAOQ0XX_DO1fFyE-E4yAlaez06qYngc5Xdzh16rLOJ42j4zRLeBocU

Ján Čarnogurský na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ján_Čarnogurský

 

Alojz Lorenc na Wikipedii:https://cs.wikipedia.org/wiki/Alojz_Lorenc

amiourful
Bioranger, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství. Motto: "Pokud vás přesvědčí, že se nic nezmění, tak se také nic změnit nemůže." Stránky jejího hnutí: http://serpentina-bioranger.simplesite.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

 Velmi pěkné a výstižné.