Kauza Jan Masaryk ve světle laicky pochopené dobové i dnešní lékařské vědy

plíce s průduškami
12.4.2012 12:26
Podle pamětí Václava Kopeckého, v r. 1948 ministra informací za KSČ, prezident Beneš po oficiálním oznámení ministra vnitra Václava Noska v Sezimově Ústí 10. března 1948 o úmrtí Jana Masaryka nebyl nijak zdrcen a naopak měl prohlásit velmi důrazně, že „Jan Masaryk byl vždycky komediant a i ten jeho skok z okna je komediantstvím“. Pokud si k tomuto výroku přidáme poznámky Bruce Lockharda, že pouze několik vedoucích komunistů zná pravdu, kteří současně šíří pohádky o tom, že Honza odešel do země zaslíbené, máme před sebou story konce jednoho politického života před sebou ve zkratce jako na dlani. Skutečně? A proč po prvním dějství šla opona předčasně dolů?

Opět něco o šifře profesora Hájka, respektive docenta Tesaře

Protokol z pitvy ze dne 10. března 1948 obsahuje jednu dosud přehlíženou informaci, která může vysvětlovat téměř vše: V poplicnici, a především ve vazivových ztluštělinách byly četné výrony krevní. Ve vlastní tkáni plic byla četná ložiska černé vdechnuté krve a v průdušnici zakrvavělý obsah.

V posudku z roku 1950 k pitevnímu protokolu se uvádí: „Poněvadž plicní tkáň obsahovala četná černá ložiska krve (v průduškách zakrvavělý obsah), která se do plic mohla dostat jedině vdechnutím, je naprosto jisté, že Masaryk padal z okna živý (ač snad omámený), a že po dopadu na dlažbu ještě vdechl, než nastala smrt, (na pokožce není stop po násilí, takže poslední vdechnutí nemohlo nastat po nějakém zranění nahoře v bytě). Průdušky patří k dolním dýchacím cestám a jsou spolu účastny na dýchacím procesu. Dvě hlavní průdušky (bronchy) vychází z průdušnice a vnikají do plic,  kde se rozvětvují v tzv. bronchiální strom, to znamená ve stále menší průdušinky (bronchioly). Na konečné průdušinky navazují plicní sklípky, ve kterých dochází k výměně plynů (kyslík, oxid uhličitý) při dýchání. Vnitřní výstelka průdušek (epitel) je řasinkovitá. Řasinky svým pohybem napomáhají dýchacím cestám zbavovat se prachu a mikroorganismů. Pokud dojde k zánětu, sliznice zduří, hromadí se hlen, který pokrývá epitel a brání řasinkám v jejich užitečné práci. Dýchací cesty se proti vzniklému stavu brání dráždivým kašlem, aby se zbavily nahromaděného hlenu (sputa).

Toliko poslední vdechnutí nemohlo ale vést k nálezu četných ložisek černé vdechnuté krve ve sklepních sklípcích při nulovém krevním tlaku, to už musel být výsledek časově delšího procesu, způsobeného opakovanými a stupňujícími záchvaty kašle například při akutní brontichidě jako efektu cigaretového kouře, stupňovaného zvýšenou únavou a přepracováním,  kdy sliznice průdušek se ztlušťuje,  což vedlo ke krvácení z dýchacího traktu, kdy krev z dýchacího systému zatekla do plic a člověk se tak může snadno „utopit ve vlastní krvi“.

Záchvaty kašle, které se stupňovaly k ránu, docela dobře vysvětlují ten nepořádek v bytě včetně rozházených polštářů židlí, povoleného svěrače i otevření zapečených okna v koupelně, spojeného s naléhavou potřebou se nadýchat čerstvého vzduchu, při čemž došlo k přepadnutí z okna atd. Tedy vysvětlují chování dotyčného, které mohlo vést i ve spojitosti s Mernierovou chorobou atd. k pádu z okna paláce.

Věří-li někdo, že v tom okně druhého patra Černínského paláce se objevil silně kuckající ministr zahraničních věcí Jan Masaryk tak kolem šesté hodiny ranní, má vyhráno, protože v tom případě při nějakém prudším pohybu, spojeného s kašlem mohlo dojít k pádu do vnitřního nádvoří bez jakéhokoliv vnějšího popudu způsobeného jinými osobami v místnosti, neboť pan ministr už asi nebyl přímo při smyslech, ba dokonce mohou vysvětlovat i to, že pan ministr nedopadl na špičky, ale na paty, že tedy padal jako svíce. Pana ministra opustily všechny nacvičené instinkty a učinil zkrátka velký krok do prázdna. Dokonce ty záchvaty kašle vysvětlují to listování v bibli i v knize, věnované státnímu pohřbu jeho tatínka, výraz hrůzy v obličeji.  

Najednou tu máme pouze divadlo pro jednoho herce. Do tohoto scénáře nezapadá pouze několik maličkostí, např. kam zmizel erdél Cigán i stopy po těch injekcích ve vykloubeném ramenu pana ministra, jeho proměnu z Dlouhého na Širokého, přítomnost několika po zuby ozbrojených komand včetně Masarykova razítka v kapse kabátu podplukovníka Kohouta.   Samozřejmě, virtuální existence dvojníka může být produktem různých následných dezinformačních zpravodajských her. V psychologickém smyslu reálnou existenci dvojníka dosvědčuje nejpádněji zmizení erdela Cigána, hlavně pak jeho úplné vyzmizíkování z paměti vzpomínajících jednotlivců. Bylo by to snaha vedoucích komunistů zahrát světu divadlo, v němž je nešťastná nehoda prezentována jako politická vražda, protože to umožňovalo lépe maskovat fakt ilegálních dodávek zbraní pro ještě neexistující Stát Izrael.   

Dr. Klinger o Janu Masarykovi, aneb zaslouží si Oskara

Po smrti Jana Masaryka (publikovaném asi 14 března 1948) poskytl jeho osobní lékař Oscar Klinger novinářům rozhovor, v němž mimo jiné sdělil, že jeho klient v poslední době trpěl stále nachlazením a nechutí spojenou s pálením žáhy. To u něho překvapovalo, poněvadž byl odjakživa veliký jedlík. Také si stěžoval na nespavost, totiž, že se každý den probouzíí mezi pátou a šestou hodinou. To dřív u něho nebylo, on chodil spát mezi desátou a jedenáctou a spával nejméně do devíti. Když jsem ho navštěvoval, vždycky jsem ho tahal z postele. Za to nachlazení mohl hodně sám. Doma běhal zásadně bos a jenom v kabátku od pyjamas, a to víte po těch dlaždičkách. A také třeba čtyři, pět dní ležel v posteli a pak najednou, že musí na nějaké důležité zasedání. Tak několik týdnů před smrtí přímo šíleně kouřil – a také pil.

To, že tyto výroky jsou určitým způsobem posunuté, zkreslené, stylizované, naznačují hned další slova v tomto rozhovoru, pan doktor byl všechno ostatní, ale ne apolitickéj vůl. A jaké jiné závažné životní problémy může mít politik než ty politické?  O politice se mnou zásadně nikdy nemluvil. Říkal vždycky: „Ty jsi vůl apolitickej a já jsem vůl politickej. Jenom nedávno si mi postěžoval: „Těm na západě se to mluví a píše, ale kdyby byli tady, tak by věděli, že to jinak nejde. Tady je to přece docela něco jiného“.

Ještě předtím pan doktor prozradil na pana doktora honoris causa, že byl takovým člověkem, jakým ho znali všichni, i když ani paní Dawentportová netušila, s kým má tu čest. Hluboce vzdělaný člověk, miloval hudbu a nesmírně rád četl, zejména bibli. Však víte, že ještě v posledních chvílích svého života ji měl v ruce. Když zmeškal nějaký koncert, byl hrozně nešťastný. Měl rád veselou společnost, ale ve skutečnosti to byl člověk hrozně smutný. Víte, já byl nejen jako lékař, nýbrž i osobní přítel, a tak to dobře vím. Celé hodiny se mnou dokázal hovořit o vážných životních problémech. Ale to jen, když jsme byli sami. A jak se vyznal ve speciálních oborech, na příklad v lékařství. Jak znalecky se mnou mluvil třeba o penicilinu a jiných nových lécích. On měl také úžasnou paměť. Vášnivě miloval malé, prosté lidi, takové dělníky, řemeslníky nebo své komorníky. Zvlášť Příhoda – on sloužil už u jeho otce. Kabát nebo politické přesvědčení u něho nikdy nerozhodovalo. „Kvalita duše mluví“, říkal. Ze srdce mu byla protivná jakákoliv frajeřina a zvlášť nenáviděl „numismatiky“. Tak nazýval lidi, kteří se hnali jen za penězi. Já jsem se ním hodně stýkal už v Londýně a měl mě opravdu rád. Říkal o mně ve společnosti. „To je ten vůl, co léčí lidi zadarmo. Ale já ho moc rád".

Jinak řečeno, celé to nachlazení mohl pan ministr tak trochu předstírat, vědomosti na to měl, byl dokonce i předsedou nějakého podvýboru OSN pro biologické zbraně, aby zametl cestičku dvojníkovi, který ho zastoupil v roli mrtvého muže na nádvoří Černínského paláce, na jehož bříše se nalézaly podélné oděrky (dle ohledajícího policejního lékaře dr. Teplého), které se změnily v kolmé oděrky tamtéž na pitevně v podání pitvajících soudních znalců,  lékaře prof. Hájka i docenta Tesaře.. A najednou tu máme masové divadlo, velkolepě pojaté představení, jehož děj se odehrává v celém tehdejším známém světě, v němž si zahrají i vedoucí komunisté, ba větičku utrousí i Ben Gurion, přímo velkofilm, režírovaný Otto Katzem pro půl milionů diváků. Ba se tam najde místo i pro sněženky za uchem.

Kdy mrtvola se chová jako živá?

Vzhledem k tomu, že velkou roli v argumentaci profesora Hájka, že na dlažbu Černína dopadl ještě živý člověk, hrála skutečnost, že zevní oděrky vykazovaly vitální reakci, tak si lze všimnout ještě toho, co o tomto tématu napsal v námi už zmiňované vysokoškolské učebnici Soudní lékařství od prof. Dr. Františka Hájka a spolupracovníků [1958, první vydání 1955] nám už známý profesor Rozmarič. Zvlášť upozorňují na barvu krve.

Najdeme-li na mrtvole rány, je nutno rozhodnout, zda rány vznikly za živa, po smrti, těsně před smrtí nebo těsně po smrti. Jest tudíž třeba rozeznávati poranění intravitální, agonální (těsně před smrtí a těsně po smrti vzniklá) a poranění postmortální. Najdeme-li ránu pokrytou stroupkem nebo částečně zjizvenou, nebo granulujcí, zhnísalou, tak není pochybnosti o tom, že vznikla za života. Rovněž nebude pochybnosti o intravitálním poranění, najdeme-li při pitvě masivní tukovou embolii v plících, aspirovanou krev ve sklepních sklípcích nebo vdechnutou cizorodou hmotu (prach, saze apod. Byla-li kontinuita tkáně za života porušena, uplatňuje se elastické vazivo a svalovina tak, že se přetnuté části se odtahují a tím rána zeje. Zení rány bude ale též závislé na průběhu a množství elastických vláken na místě poranění. Dojde-li k poranění ve směru elastických vláken, zeje rána málo, protne-li rána elastické vlákna napříč, zeje silněji. Dojde-li k poranění bezprostředně po smrti, může rána zeti, ježto elasticita tkáně trvá ještě nějakou dobu po smrti. Vitální retrakce tkáně není tudíž specifickou známkou pro vitální původ poranění. Musíme tudíž tento příznak hodnotit s jistou rezervou. Dojde-li kdekoliv na těle k poranění, jsou poraněny cévy, rána krvácí. Krev zaleje poraněné místo, proniká do štěrbin tkáňových a sráží se. V síti fibrinových vláken jsou sevřeny celulární elementy krevní. Sražená krev proto lze pevně k okrajům rány. Vznikla-li rána za živa, je vždy temně červená, ježto krvinky silně k ráně lnou. Tato červená barva se nedá smýt vodou. Vznikne-li rána těsně po smrti v místech, kde je hypostása (pasivní překrvení tkání nebo části orgánů nejníže uložených). Pokud je krev teplá, může dojít k tvorbě sraženin krevních, které však nelnou tak pevně k ráně jako intravitální sraženiny. Dají se snadno spláchnout proudem vody, rána je bledě červená. Histologicky jeví krevní sraženina daleko méně fibrinových vláken proti sraženině vzniklé za živa. Slavík doporučoval při pochybnostech ránu excidovati a položiti do alkoholu. Za několik hodin zmizí inhibice, podlitina krevní zůstává a a začervenalý lem se stane zřetelnějším. Najdeme-li ve sraženině na poraněném místě hnízda leukocytů, fagocyty, pak jde určitě o intravitální poranění.    

Vzhledem k tomu, že výše uvedené testy nebyly použity, pochybnosti o tom, zda oderky a další uváděné rány vznikly za živa, po smrti, těsně před smrtí, a nebo těsně po smrti, nelze vyvrátit.. Vzhledem k černé barvě krve lze však nadhodit ideu, že nevznikly těsně před smrti v příčinné souvislosti s vlastním pádem, nebo těsně po něm. Ve výše uvedených skriptech v kapitole Zmeny posmrtné prof. Dr. H. Krsek také praví,že  rozeznání mrvolných skvrn od krevních výronů za živa je možné tlakem na podezřelé místo, kdy mrtvolné skvrny z místa tlaku mizí, kdežto krevní výrony se nemění. Ale tento jev je možné pozorovat pouze v době, když ještě nenastala hemolýza krve [rozklad červených krvinek za současného uvolňování krevního barviva]  a imbibice tkáně [nasátí tekutiny – při zmrazení a rozmrazení v teplé vodě? ], neboť potom se mrtvolné skvrny nedají už tlakem vytlačiti a rozeznání je možné jen po naříznutí intravitální kompaktní sraženiny, respektive mikroskopickým vyšetřením (fibrin). Po nařezaní v místě skvrn vytéká krev z kapilár v podobě kapek, které po setření se tvoří znovu.    

Kdo nepadl na nožičku, ale na hlavičku 

  Ve výše uvedených skriptech rozpitvávají velmi podrobně problematiku identifikace mrtvol (na pitevně) doc. Tesař a problematiku mechanismů poškození těla nástrojem tupým profesor Hájek, podle něhož při pádu s výše více metrů, zvláště takové, kde se může tělo ve vzduchu otočiti, dopadá člověk zpravidla na hlavu, neboť horní část těla je specificky těžší a proto se otočí. Úrazové změny tu bývají zpravidla na hlavě (zlomení lebky)m ale i kterýkoliv vnitřní orgán může být poškozen, zvláště nacházíme utržení nebo roztržení srdce v pravé polovině, roztržení srdečnice a jater. K diagnose vraždy, sebevraždy nebo náhody všímáme  si, jak daleko dopadl od kolmice, vedené s místa pádu k zemi (sebevrah se spíše při skoku odrazí a padá dále, posléze pak známek jiného násilí na mrtvole nebo na šatstvu, jak tomu bývá při pádu se skály nebo schodů, kdy tělo se převaluje a naráží na doleji ležící části, takže sebevražda není pravděpodobná.

Pan profesor Straus demonstruje laškovně v TV foreznosti své vědy tím, že strčí do těžiště těla menševika Jana Masaryka, stojícího na římse a držícího se rukama okenního rámu, a ten díky tomu dopadá na paty. Jak však při tom se vypořádává s tím faktem, že těžší horní část těla se nezačala vyklánět už ve vzduchu, nevím. Chtěl bych vidět názornou ukázku (při skoku do vody ze stejné výše), abych uvěřil, že nevěřím ve skazku. Ale řekl bych, že původní představa policejního komisaře Goernera o vypadlém Masarykovi skrčeném v okně tak nějak bokem ala Werich v Císařově Pekaři se více blíží životní realitě.       

Příliš mnoho černé krve

Doc. Dr. Jaroslav Tesař v kapitolce Vyšetřovací metody uvedl, že čerstvá skvrna krevní je červená, později je červenohnědá až skoro černohnědá a černá. Krevní stopy na sněhu při nula stupních Celsia se nezmění. Jsou světle červené působením chladu. I po 39 dnech byly ještě v některých případech znatelné. (viz též s. 194) Pokud tedy paní Topínková spatřila ihned zrána 10 března vytékat z ucha objektu Janíček černou krev, muselo jit o pěkně uleželou mrtvolu, zahřívanou  předtím u ústředního topení.  Je také otázkou, zda byla provedena zkouška na přítomnost fibrinu, najdeme-li ve skvrně fibrin, pak jde o krev ze živého, resp. mrtvého člověka, který zemřel před 2-4 hodinami. Je-li množství krve dostatečně velké a nenajdeme žádný fibrin, pak je pravděpodobné, že krev není ze živého.

Jestliže tedy mrtvola byla vystavena střídání teplot (okolo té desáté hodiny byla vynesena do pokoje), vozena v přetopené sanitce od 12 do 15 hodin po Praze, navíc někde přemalovány podelné oděrky na břiše za kolmé (což vše pitvající kolektiv nemusel vědět a ani se dozvědět ex post), okrášlovány nějakou krví z krevní konzervy, tak se informační hodnota pitevního protokolu blíží k nule. Zkoušky krevních skupin krve z různých ran také nebyly prováděny, respektive výsledky těchto zkoušek nejsou známy.

Je nutné se tedy vrátit zpět k protokolu o ohledání, který vypracoval pan dr. Teplý. Ten uvedl, že mrtvola Jana Masaryka […] leží na znak na dlažbě nádvoří. Ztuhlost mrtvolná je ve žvýkacích svalech naznačená, končetiny jsou vcelku vláčné, vychladlé, na zádech mrtvola dosud nevychladlá, skvrny posmrtné světle fialové, splývající, jsou patrné na lbi, a tříštěné zlomeniny (kousky tkání a kostí nalezeny i v okolí mrtvoly na dlažbě). Na břiše pod pupkem jest skupina podélných souběžných čárkovitých oděrek znečištěných prachem. Ruce mrtvoly rovněž znečištěné prachem na zdi.

 

Šifra MUDr. Teplého

Kdyby si policejní lékař Teplý, který podle počínající mrtvolné ztuhlosti ve žvýkacích svalech i podle svědků by určil dobu smrti objektu Janíček kolem 6 hodiny ranní, tehdy mohl přečíst ve výše uvedených skriptech kapitolu, sepsanou plk. dr Z. Beranem Účinek nízké teploty na lidský organismus, dočetl by se, že jak u osob zemřelých prochlazením, tak i u kterékoliv jiné mrtvoly dodatečně vystaveno účinkům mrazu, např. v chladírně mrtvol, mrtvolné skrvny mají barvu jasné červenou. Úkaz lze vysvětlit jednak lepší vazbou kyslíku na hemoglobin, jednak snadnější kyslíku kůži za chladu. Jestliže další chemické reakce v tkáních po rozmrazeni mrtvoly kyslík spotřebují, světlečervená barvu mrtvolných skvrn se opět změní na červenofialovou.

Podle pana profesora Krska barva skvrn závisí na různých faktorech. Je často tmavofialová díky redukovanému hemoglobinu. Už při agonii dochází k hypoxii a po smrti tkáně poslední kyslík z krve a redukují oxyhemoglobin na hemoglobin. Po smrti může dojít k reoxidaci hemoglobinu tím, že působením chladu a vlhka kůže se stává lehce přístupnou pro kyslík v okolním vzduchu. Skvrny se stávají dodatečně světle červenými.  

Také se tamtéž mohl dočíst, že pitvu je nuné vykonát po rozmrazeni mrtvoly v chladné místnosti, což trvá asi 18 až 20 hodin. Neopatrné urychlování tohoto procesu teplem z kamen poškodí tkáně a ztíží diagnosu a současně si uvědomil, že na zádech byla mrtvola dosud nevychladlá, tedy zahřívaná od ústředního topení, tak byl asi velmi na rozpacích, kdy se co vlastně odehrálo, neboť podle již citovaného profesora Krska při poloze na zádech se mrtvolné skvrny objeví nejdříve tam, asi za dvě až tři hodiny po smrti, po dlouhé agonii ale se mohou rozvinout za už půl hodiny. Ale úplně jistý si být nemohl, protože tyto skvrny se mohly objevit za jistých okolností až za šest hodin. Avšak právě při náhlém pklesu krevního tlaku mělo platit,že se skvrny vyvíjejí zpravidla dobře.  

Jinak řečeno, ten padlý na nožičky na nádvoří Černínského paláce musel být mrtvý už době, kdy Jan Masaryk jako filmová hvězda pobýval v Sezimově ústí u prezidenta Beneše spolu s polským velvyslancem a dalšími osobnostmi tehdejšího veřejného života 9. března 1948 po patnácté hodině odpolední .  

Když se však v novinách dočetl, že údajného Jana Masaryka hodlá vláda uložit do hrobu už za tří dny, na čímž se pozastavili i autoři publikace Proč zemřel Jan Masaryk P. Kettner a I.M. Jedlička, tak se musel nutně položit otázku, zda se nejedná o spiknutí na nejvyšší státní úrovni, protože právě s pohřbem rozmrazených mrtvol nesmíme nikdy příliš otáleti, protože hniloba se u nich dostavuje s velkou rychlostí podobně jako u utopenců.(Hájek a spolupracovnici, Soudní lékařství, s. 434). Současně si musel být vědom v souhlase s plk. Beranem, že nemůže lautr nic dokázat, protože z praktického hlediska neznáme žádného konstantního a specifického nálezu, který by bez výhrad svědčil pro smrt prochlazením. Tuto diagnosu můžeme vysloviti až po prohlídce místa nálezu mrtvoly, po uvážení okolností smrti a po provedení pitvy, jestliže jsme vyloučili všechny ostatní možnosti.

Ano, první dějství divadelního kusu Smrt Jana  Masaryka (ixté pokračování mýdlového TV seriálu) muselo být ukončeno předčasně bez ohledu na dlouhotrvající potlesk diváků. Hořelo.  

 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.