Kdo je hrdina určujeme my!

fučík j 20
8.9.2020 13:09
Pamatujeme dobu, kdy komunističtí kádrováci určovali, kdo je hrdinou. K hrobu TGM se chodilo na zapřenou, Také prezident Edvard Beneš to slíznul za „mnichovany“, stal se podle nich viníkem Mnichova i okupace. Hrdinové západního i východního odboje rubali uran v Jáchymově i v Příbrami, jejich děti nesměly studovat.

Po polistopadové euforii se probudili opět „kádrováci“. Jako jeden z prvních to odnesl novinář, spisovatel a hrdina odboje Julius Fučík. Fučík byl Němci popraven v 8. září 1943. Jeho kádrovým nedostatkem je, že byl  komunista a tak  se dnes hledají všechny cesty, jak z Fučíka udělat kolaboranta. Nic se neprokázalo. Špínu na něm  nechali, občas ji přiživují. 

Fučík byl předválečným komunistou, věřil této myšlence tak, jako řada dalších představitelů české inteligen …  Vančura, Seifert, Nezval, Neumann, …. Mezi jeho přátele patřily další osobnosti té doby …  F.X.Šalda, Jan Werich, Milena Jesenská a další … mnozí z nich položili životy v době okupace. Julius Fučík patřil k významným členům předválečné Komunistické strany Československa. Za svou účast na nepovolených demonstracích byl také vězněn, v roce 1935, když  byl odsouzen k 10 měsícům vězení, opustil ilegálně ČSR, stal se moskevským dopisovatelem Rudého práva.

Fučík se postavil nacistické totalitě na odpor, bojoval, padl v boji. Před 77 lety 8. září 1943 s dalšími sedmi odbojáři stanul na německém  popravišti Plotzensee v Berlíně. Rozsudek vynesl R. Freisler, nacistické eso mezi soudci. Fučíkovi bylo 40 let, nejkrásnější léta života…. Přítomný kněz později řekl „chovali se během popravy statečně“.

Jeho slavná „Reportáž psaná na oprátce“, vynesená z Pankráce ve 167 motácích  dozorcem Kolínským a vězeňským četníkem Horou,  jej proslavila doma i ve světě. Byla přeložena do 90 jazyků světa, vyšla v zahraničí v 317 vydáních. Stala se naší nejvíce překládanou knihou! I to něco ukazuje. Proslavila Fučíka, proslavila i náš odboj.  Kdo z mladých to dnes ví?  Po válce byl Fučík hýčkán médii,  ale za to přece popravený Fučík nemůže.

Pomníky hrdinů se opět kácí, mizí názvy ulic, náměstí…. váleční hrdinové jsou kádrováni i po smrti.  Bojovat za vlast se nevyplácí, to je nejspíše vzkaz dnešních kádrováků.

Připomínám  větu Julia Fučíka: „Člověk se nestane menším i když je zkrácen o hlavu.“   

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

seeman-richard

  V jednom z rozhovorů se Zdeňkem Mahlerem   s kterým jsme se  znali   z rozhlasu přišlo i na jméno Julia Fučíka. Tehdejší ústřední ředitel František Nečásek  z padesátých let mu uložil  napsat životopisnou knihu o Fučíkovi. Když prostudoval materiály kolem autora Reportáže psané na oprátce zjistil, že za kritický postoj vůči sovětsko německého paktu v roce 1939 byl obdobně jako Vlado Clementis vyloučen z KSČ. Život obou nakonec skončil popravou, prvý v Berlíně pod  gilotinou v Plötzensee v roce 1943, druhý v roce 1952 v Praze na  pankrácké šibenici. Když zjistil, že Fučík v době své odbojové činnosti nebyl vlastně vůbec členem KSČ, na co by nemohl jako historik tehdy upozornit, odmítl jeho životopis napsat. Proto mohl s klidným svědomím  odhalit v roce 2013 jeho sochu na Olšanských hřbitovech, kam byl přesunut ze Stromovky.

eman-pluhar

Ano, je tomu tak. Podobná myšlenka se objevuje na závěr  dnes tak úspěšného muzikálu Hamilton: "A když nebudeš,kdo bude znát tvé jméno, udržovat tvůj plamen, vyprávět tvůj příběh."