Kdy skončí tyranie médií? Až inzerenti pochopí, že nosičem jejich sdělení můžou být jen noviny, které jsou objektivní

obrazek
8.4.2014 10:50
Události okolo Ukrajiny opět ukázaly manipulativní způsoby mainstreamových sdělovacích prostředků. Setkáváme se s nimi vždy v krizových situacích, ať již šlo o bombardování Jugoslávie, válku proti Iráku, operaci v Afghánistánu, v poslední době třeba také konflikt v Sýrii. Pro mnohé už to není nic divného. A nemusí jít ani o poučené čtenáře knihy Tyranie médií od španělského novináře a spisovatele, letitého šéfredaktora prestižní revue Le Monde diplomatique Ignacia Ramoneta.

Na facebooku ve skupině Stop mediální manipulaci, která mimochodem čítá více než tři tisíce členů, by Ramonet našel nové příklady pro další díl své knihy.

V souvislosti s informováním o Ukrajině jsem zaslal mail šéfredaktorovi deníku Právo Zdeňku Porybnému.

Vážený pane šéfredaktore,
musím reagovat na jednostranné informace, které nabízí zejména v poslední době čtenářům Váš deník Právo.
Ještě před ukrajinskými událostmi jsem byl pravidelným čtenářem, a to i přes některé výhrady k jeho zaměření, či k hodnocení domácí nebo zahraniční politiky. Dnes jen smutně konstatuji, že deník Právo již není tím nezávislým mediem, které má v tiráži.
Negativní hodnocení a zaujatost zejména při průběhu OH v Soči, ale i následných událostí kolem Ukrajiny, to jasně dokládají. Pravda, deník Právo není v tom samotný. Také ostatní média se předhánějí v odsudcích Ruska. Podávají jednostranný pohled. Jiný názor na události se nepřipouští.
Sluchu dostanou jen kritici Moskvy, tedy Putina... Je příznačné, že prostor v mediích dostane moskevský profesor, který má jiný názor než ruská vláda.

Neodsuzuji tento stav, ale odsuzuji, že prostor ke stejnému vyjádření jiného názoru nedostane náš domácí, tedy český politik. To mne zaráží. A servilnost medií k EU, NATO, je další smutnou vizitkou české politiky.

Před 15 lety padaly bomby na Srbsko. NATO provádělo tzv. humanitární bombardování. Média tehdy jásala. Dnes mlčí. Nebo jen šeptem připomenou. Co by se muselo stát, aby důrazně zvedly hlas na obranu Srbska? Kosovo je toho příkladem.
A na závěr, Rusko jsme před 45 lety (1968) viděli kritickým pohledem, dnes se náš pohled mění i díky tomuto "přístupu" médií. Nehraje se s námi poctivá hra. A vy to víte.

Není snad ani třeba dodávat, že jsem nedostal od šéfredaktora Porybného ani odpověď, ani se můj názor na stránkách Porybného listu neobjevil. Chtělo by se dodat, že naděje v opak byla zjevně naivní. Buďme však spravedliví, nepochybně nejde jen o problém Práva.

Nejen existence zmíněné skupiny na facebooku, ale také výsledky průzkumů veřejného mínění ukazují, že mainstreamová média sice vliv mají, ale stále více nejsou všemocná. Přiměje je ale někdo k objektivitě a větší názorové pestrosti, která se objevuje například v německém a jiném zahraničním tisku? Může to být samozřejmě nezájem čtenářů a klesající prodej. Mohli by to být také inzerenti, kteří časem nebudou chtít být spojováni s obsahem listu, který má daleko k pravdě. Čtenáře totiž může napadnout, zda také inzerce nemá k pravdě tak daleko, jako jiné stránky potištěné redakčními články.

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.
Klíčová slova: média, objektivita, Porybný, právo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Pane Votavo, plně souhlasím s Vaším dopisem. Mám podobné zkušenosti, dokonce i s veřejnoprávním TV. Přestože se snažím argumentovat s poukazem na konkrétní fakta.

Vedle Chaloupky strýčka Toma tady zřejmě vzniká i Republička Strýčka Sama.