Když Česká televize „informuje“…

To kterak ČT působí, by mělo být předmětem seriozní odborné i laické celospolečenské diskuse, jelikož současný stav je přímo žalostný. Na občasné protesty proti zaujatému a tendenčnímu vysílání ČT odpovídají odpovědné osoby buď vyhýbavě a nekonkrétně nebo dokonce vůbec. V jiných případech pak přímo arogantně ve stylu, teď máme televizi pod palcem my a my určujeme co se vysílat bude a koho si budeme do televize zvát a koho ne, a ten komu se tento náš způsob práce nelíbí, tak ať vypne nebo přepne. To však není řešení, platíme koncesionářské poplatky a máme tedy plné právo požadovat po ČT informace podané skutečně objektivně, odborně a nezaujatě. Divák, který ještě ČT sleduje a má s ní trpělivost, by neměl poznat, co si ten který redaktor osobně o daném tématu myslí nebo dokonce koho volí. U mnohých je to z jejich způsobu práce více než zřejmé a často to vypadá, že o svých pravdách chtějí ze všech sil ještě přesvědčovat i diváckou obec, ačkoliv jejich práce spočívá v něčem úplně jiném, než v šíření svých vlastních názorů a postojů či dokonce přímo ideologie.

Dobrým příkladem o tom, kterak ČT ve svém poslání veřejnoprávního média jednoznačně selhává je nejen denní zpravodajství z domova i ze zahraničí, ale i publicistika, pořady o historii jsou pak kapitolou samou pro sebe. Předem pečlivě vybraní hosté, vybrané názory, velmi kritický a silně negativně zaujatý postoj při informování například o období let 1948 – 1989, kdy prý u nás panovala pouze devastace, úpadek a cenzura. Vědomé cenzurování některých aktuálních událostí, výročí, významných osobností naší historie apod. V tomto směru patří mezi mistry ve svém oboru jistý moderátorský vševěd (na kterého si často hraje) Vladimír Kučera (www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/vladimir-kucera/).   Ten by mohl sloužit jako ukázkový příklad člověka, který svojí viditelnou a najevo povýšeným způsobem dávanou zaujatostí, by do ČT  vůbec neměl nepatřit.

Důkazem silné zaujatosti bývají stále dokola opakované pořady o Miladě Horákové, bojích 2. sv. války na západní frontě, o demokratické, svobodné, prosperující a vůbec všeobecně idylické době naší první republiky, násilné kolektivizaci a politických procesech v 50. letech, o statečných disidentech o zlých esenbácích, zločinných estébácích a nebezpečných pohraničnících, kteří údajně terorizovali většinu národa v době minulého režimu a tak pořád dokola, stejné témata, stejní lidé, stejné názory. To vše zaobaleno do sugestivních vzpomínek cíleně vybraných pamětníků. Nelze se ubránit dojmu, hraničícímu až s jistotou, o tom, že tvůrci těchto pořadů mají hned na počátku dané jasné ideologické a politické zadání, od kterého se nesmí odchýlit.  Skutečně do hloubky zacílený, nezaujatý, odborný, skutečnými daty podložený pohled do nejen naší historie jakoby se úplně vytratil. Buď čest všem světlým výjímkám, těch je ale velmi málo. Pokud v takových pořadech a dokumentech nedostane dostatečný prostor pohled z obou nebo i více různých stran, pak postrádají smysl a stávají se jen účelovou propagandou. Nikoliv pokusem o hledání historické pravdy a jejích souvislostí v kontextu té které doby. I pořady typu Retro a jiné jsou jen poměrně povrchní sondou do naší minulosti, balancující často až na hraně bulvárnosti. I když tento pořad ještě patří mezi to lepší co ČT nabízí, což ale jen dotváří skutečnou mizernou úroveň její tvorby.

Redaktoři a moderátoři ČT svůj pohled na svět vydávají za jakousi jasně danou a definitivně platnou společenskou pravdu, kterou je nutno trpělivě šířit dál do té doby, až i ti poslední, kteří ČT ještě jistým způsobem důvěřují, konečně vypnou nebo přepnou svůj televizní přístroj.  To vše vidíme z ČT každý den stále znova. Není tajemstvím, že svého času měla na ČT silný vliv politická strana ODS, hlavně za její „slavné“ éry, kdy držela v naší zemi významnou moc od vlády a Poslanecké Sněmovny a Senátu až po krajskou a komunální úroveň. Jenže ODS v posledních letech významně oslabila a tak i vedení ČT se muselo pootočit jiným směrem. Stále dnes na ČT mají silný vliv osoby řadící se mezi tzv. pravdoláskaře typu pánů Kocába, Halíka, Schwarzenberga, Prokopa či paní Sommerové atd. Mezi hýčkané chráněnce patří i osoby z organizace Člověk v tísni, někteří představitelé katolické církve či „badatelé“ z Ústavu pro studium totalitních režimů. Je to skupinka stále stejných osob, kterým ČT financuje jejich projekty z peněz daňových poplatníků a dává jim ve svém vysílání pravidelně významný prostor pro šíření jejich jedině správné a jedině pravé ideologie.

V ČT na druhou stranu mnoho informací schází. Činnost našich vlasteneckých organizací je téměř úplně opomíjena, to již nemůže být náhoda, ale záměr. Scházejí skutečně informačně hodnotné zprávy a dokumenty o dnešním Rusku, Číně, arabských zemích nebo zemích Latinské Ameriky, kde jsou většinově u moci levicové vlády. Schází pořady o některých významných výročích, nemluvě o osobnostech levicového smýšlení. ČT třeba zcela opomněla například i loňské slavnostní odhalení pamětního kamene bývalého prezidenta Ludvíka Svobody v jeho rodném Hroznatíně (www.sls.ludviksvoboda.cz/aktualita/114). ČT informuje sáhodlouze o konferenci malé opoziční strany, kterou je dnes ODS, vynechává ale úplně informaci, že po celé republice proběhly oslavy MDŽ či aspoň jakoukoliv důstojnou připomínku tohoto svátku. Velký prostor dostává i katolická církev. Ale třeba Vratimovský odborný seminář pořádaný nejsilnější opoziční stranou ČT  zcela ponechává bez povšimnutí, stejně jako informace o činnosti Spojenectví práce a solidarity (www.i-spas.cz) nebo Vlasteneckého fóra (www.zasvobodu.cz/vlastenecke-forum/). V přehledu tisku zcela schází deník Haló noviny (www.halonoviny.cz). Nikdo se z ČT nebo i Českého rozhlasu nedozví o tiskovinách vydávaných například našimi vlasteneckými organizacemi jako je měsíčník Slovanská vzájemnost (www.slovanskyvyborcr.cz), Hraničář vydávaný Klubem českého pohraničí jako jeho zpravodaj (www.klub-pohranici.cz). Téměř nulovou publicitu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích má i Národní osvobození vydávané Českým svazem bojovníků za svobodu (www.zasvobodu.cz). Nemluvě pak třeba o levicovém měsíčníku Severočeská pravda, vydávaném v okrese Česká Lípa partou nadšenců, samozřejmě pracujících bez nároku na honorář (www.severoceskapravda.cz). Z ČT se divák nemá nejmenší šanci dovědět, že u nás již více než deset let vychází také Venceremos – čtvrtletník přátel Kuby (www.kubadnes.cz),  který vydává Společnost česko-kubánského přátelství. Ne, nejde o žádnou reklamu na vlastenecké organizace a jejich periodika. Uvedené tiskoviny, snad kromě Haló novin vydávají většinou opravdu nadšenci bez nároku na honorář a jedná se o nekomerční tituly, které jsou závislé pouze na svých předplatitelích a případných dárcích a podporovatelích. Některé vlastenecké organizace a jejich tiskoviny jsem zmínil záměrně jako ukázku toho, jaká u nás panuje ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích cenzura a ideologická zaslepenost.  Ostatně představitele uvedených organizací v ČT prakticky nemáme šanci slyšet vyjádřit se k žádnému tématu. Patří k osobám nežádoucím ve vysílání našich „nezávislých“, veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Možná a (nejen) proto, že v prezidentských volbách tyto organizace většinově veřejně podpořily Miloše Zemana…