Komunisté moci zbavení

KSČ se dostala k moci provedením státního převratu v únoru 1948. Bylo to logické vyústění hlubokých politických, ekonomických a společenských procesů, které se realizovaly po roce 1945. Porazit komunisty bylo možné pouze za cenu občanské války a s účinnou pomocí alespoň jedné ze západních velmocí. Vláda KSČ skončila v roce 1989 o od té doby je její pokračovatelka KSČM stále v opozici, i když můžeme namítnout, že v kraji vládne jeden komunistický hejtman.

To ale na věci nic nemění. Čeští komunisté nechtějí skončit jako francouzští komunisté v 80. letech. Jak už jsem psal jinde, francouzští komunisté se nenávratně ,,poskvrnili" vládní spoluprací ve vládě L. Jospina a voličský potenciál zhruba čtvrtiny hlasů se ji scvrkl na hranici volitelnosti do parlamentu. Z francouzské komunistické strany (PCF - Parti communiste francais) se postupně stala marginální politická sila, dokonce ještě marginálnější než před druhou světovou válkou, kdy ji vedl stalinista M. Thorez.

Nabízí se otázka, kam dál a zda je daný stav udržitelný. Jestli je možné tuto ,,antisystémovou blokádu" vůbec prorazit a české komunisty na vládní úrovni ,,přitáhnout" k odpovědnosti. Nemyslím si, že se tak stane v následující době několika volebních období. Strana je již 25 let tak zakonzervována na svých pozicích, že posun k možné vládní odpovědnosti je stále jen ve stádiu úvah. Funkcionáři KSČM i na nižších úrovních o to ostatně ani nemají zájem.

S komunisty totiž do otevřené koalice nechce jít ze současných stran nikdo. A pokud teoreticky ano, žádná jiná strana nemá v programu budování socialismu jako KSČM, takže taková koalice by stejně byla těžko funkční, neboť komunisté se svého dlouhodobého strategického cíle nemohou z ideologických důvodů vzdát.

Strašení návratem komunismu, který se nemůže ve formě, v jaké existoval před rokem 1989 vrátit, však zůstává trvalou součástí ideologického arzenálu české pravice, i když v poslední době v zastřenější formě.