Konkurs: Hledáme hrdiny do učebnic!

přemek votava
6.3.2020 12:25
„Nevíte o někom…?“ Historici pátrají, kádrují, nikoho nenachází. Na rozdíl od všech států světa se nám nedostává hrdinů. Závidíme Francii jejich neporazitelného Napoleona, Rakousku stařičkého mocnáře Františka Josefa I., Německu jejich maršály. Jejich memoárů jsou plné regály, s nimi ale i miliony obětí ….

Jen u nás ty správné hrdiny, ne a ne najít. I ten Žižka ve srovnání s těmi maršály neobstál. Zjistilo se, že v mládí kradl na panském. Také Fučík, proslavený svou „Reportáží“ byl prokádrován, nacisty sice popraven, „ale kdo ví, jak to bylo“ a ještě byl komunistou. Proto se musel pakovat z Národního muzea a místo něj se tam usadil mocnář Franc Josef I.

I proto se traduje, že v Čechách tradičně oslavujeme i kamenujeme. A zapomínáme, že lež nebo historická polopravda se s námi vleče, jak chyba v matematickém příkladu!

A tak po těch historických čistkách se nám nedostává hrdinů. Zbývají jen ty virtuální postavičky, hokejisté, televizní hvězdičky nebo pohádky. Ty skutečné hrdiny nevidíme. Mnozí z nich ještě žijí, povětšinou ale zapomenuti… Ti pokleslí jsou naopak oslavováni...

8. březen 1943, Sokolovo. 8. březen 1944, Osvětim. Kolik hrdinství je skryto v tomto jednom dni. Sokolovo u Charkova, první bojové vystoupení Československého polního praporu. Tisíc mužů a žen zde bránilo po dva dny německému přechodu řeky Mža, bojovali proti desítkám tanků. U Sokolova padlo 86 hrdinů, dalších 114 bylo zraněno. Velitel obrany u Sokolova nadporučík Otakar Jaroš padl v boji, za statečnost obdržel jako první cizí státní příslušník, nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina SSSR. Vysoké sovětské řády obdrželo dalších 87 příslušníků Československého polního praporu.

Německá odplata byla krutá. Desítky zraněných Čechoslováků v charkovské nemocnici bylo Němci povražděno. Ta cesta od Sokolova pokračovala dále přes Kyjev, Bílou Cerekev, Duklu, na Slovensko, Ostravu, až do jarní Prahy. Na té cestě je vítaly miliony. Lidé slzeli, byli vděčni. Místo vděku a úcty se dnes rodí nenávist. Noví vykladači překreslují dějiny II. světové války. 

Místem německého hromadného vraždění je koncentrační tábor Osvětim, tzv. Terezínský rodinný tábor. Od září 1943 zde bylo soustředěno přes 5000 našich židovských spoluobčanů. Po půl roce, 8. března 1944 byla v plynových komorách provedena poprava 3792 našich občanů, mužů, žen i dětí. Největší poprava v československé historii.

Byli stateční i v hodině smrti.

Přemysl Votava

 

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Dejinami sa ako niť tiahne tá istá situácia - keď aktuálna vláda popiera výsledky predchádzajúcej. Keď nemôže zlynčovať, tak   " stratí " dôkazy, obráti dobro na zlo a zlo na dobro. Každá vláda uznáva len svojich hrdinov.

V minulosti, keď ľudia nevedeli čítať, písať a počítať, keď informácie sa šírili ústne a preto sa mohli meniť, keď informácia prišla po funuse, keď najčítanejšou a najžiadanejšou knihou bola Biblia, keď ľudia neboli pánmi svojho bytia - je možné ospravedlniť a pochopiť  manipuláciu myslenia a manévre s pravdou.

Dnes, keď rastie vzdelanosť, tablet a mobil majú už aj deti, keď informácie sú dostupné každému, kto má o ne záujem - je neodpustiteľné tolerovať prekrucovanie faktov a informácií. Ak to spoločnosť toleruje, tak je rovnako vinná ako prepisovači histórie. A s týmto kalkuluje súčasná garnitúra v Európe.

Oni vedia, že my vieme - no s úsmevom klamú verejnosti do očí, cez médiá, na námestiach, v parlamente, v novinách a učebniciach..... Kalkulujú, že svedkovia sú už príliš starí, neochotní protestovať, hlásiť sa o pravdu - a že mládež žije pod krídlami rodičov - v blahobyte. Každý protest je pre mládež zábava z nudy, vzrúšo. 

Hrdinami sú 300 , 200, 100 rokov starí prezidenti, cisári, bojovníci - keď zmiznú detaily, keď sa zabudne na vojnu a masaker proti Indiánom a iným národom, či etnikám. Keď zostane len aura vládcu. Keď niekoľko generácii vymrie. Za posledných sto rokov sú uznávaní ako hrdinovia len tí, čo zažili, čo neprežili holokaust. Všetci ostatní pri nich blednú. Holokaust je jediná historická udalosť, ktorú uznávajú na Severnej pologuli. Kto a čo sa môže vyrovnať tejto udalosti ? Nič. Ani padlí za I. a za II. svetovej vojny, ani bojovníci v týchto vojnách. Preto nemáme hrdinov. Preto nachádzame na každom chyby a nedostatky, lebo ich hrdinstvo a obeť sa nemôže rovnať holokaustu.

Pravda, chodíme sa klaňať k hrobom padlých, zarečníme si, televízne kanály vysielajú dokumenty o priebehu obidvoch vojen ako perpetum mobile ( tak dlho a často, že už by mali všetci, ktorí chcú, poznať naspamäť priebeh vojen ), napriek tomu súčasní politici ignorujú autentické záznamy z vojen, fakty a dosiahnuté výsledky - s nebotyčnou drzosťou prispôsobujú fakty aktuálnym potrebám oficiálnej politiky. Je to možné len tak, že väčšina mlčí, ba súhlasí.