Krajané na ukrajinské Volyni v ohrožení. Volyňáci umírali za Československo. Naplňme morální závazky

18.3.2014 11:07
Mnohdy, velice daleko od své pravlasti, žijí naši krajané. Jsou zapomenuti, jako národnostní menšina, často uprostřed silné majoritní společnosti. Je tomu tak i v daleké ukrajinské Volyni. Česká Volyně často měnila svého vládce. Také dějiny měnily hranice tohoto území. Zapomínali jsme na ně, přesto naši krajané i přes nepřízeň osudu, na svou domovinu nikdy nezapomněli. Zachovali si svůj jazyk, kulturu. Jsou to stovky míst, kde žili naši krajané na Volyni.

Často, velice daleko od své původní pravlasti, žijí naši krajané. Jsou zapomenuti, jako národnostní menšina, často uprostřed silné majoritní společnosti. Je tomu tak i v ukrajinské Volyni. Česká Volyně často měnila svého vládce. Také dějiny měnily hranice tohoto území. Zapomínali jsme na ně, přesto naši krajané i přes nepřízeň osudu, na svou domovinu nikdy nezapomněli. Zachovali si svůj jazyk, kulturu. Jsou stovky míst, kde na Volyni žili. ¨

Pro neznalé historie českého osídlení na Volyni, je třeba připomenout, že čeští krajané do této oblasti přišli před 150 lety. Jednalo se tehdy o organizované osídlení. Přicházeli na pozvání carského Ruska. Naši krajané se stali nositeli pokroku, přinesli na Volyni vyspělé zemědělství, nevšední pracovitost. Zakládali pivovary, drobné strojírenské podniky. Spojovala je kultura a láska ke své původní vlasti. Druhá světová válka, však tvrdě dopadla také na české vesnice. Čeští krajané se střetávali s nenávistí a s perzekucí, jak od německé armády, tak i s počínáním ukrajinských nacionalistů. Vypálený Český Malín, se stal symbolem teroru. Několik set krajanů, zde bylo v létě roku 1943 povražděno. Nebyla to jediná česká vesnice, která platila v okupaci tuto cenu.

Je třeba připomenout, že svou lásku k původní vlasti, projevili krajané i svým hromadným vstupem do československého armádního sboru. Celkem jich v československé armádě za II. světové války bojovalo 10500. Tisíce volyňských Čechů také platilo životem na dlouhé cestě k osvobození vlasti svých předků. Po porážce německého agresora, velká část krajanů přijala nabídku Československa a usadila se i s rodinami v českém pohraničí uvolněném po odsunu sudetských Němců. 40000 krajanů se v té době přestěhovalo do Československa. Po tragedii v Černobylu, v letech 1991 -1993, se přibližně téměř dva tisíce krajanů vrátilo do vlasti. V té době i později, byly organizovány českou vládou ozdravné pobyty pro děti krajanů z Volyně. Přišel ale opět čas zapomnění ze strany české společnosti na ně. Bylo zapomenuto na sliby na sliby, které jsme jim na počátku devadesátých let dali. Tedy na pokračování další jejich repatriace, návratu do České republiky. Stále tak na Ukrajině žije několik tisíc rodin českých krajanů.

Až současné události na Ukrajině opět vyvolaly solidaritu s našimi krajany na Volyni. Na Ukrajině vládne dnes anarchie, chaos. Záběry České televize z  Volyně těchto dnů to dokumentují. Krajané mají opět obavy o své rodiny, o své domovy. Před několika dny krajané z české Malinovky, z vesnice ze západní Ukrajiny, vyslovili v ČT přání návratu do vlasti. Nárůst vlivu extrémních skupin, na politické klima na Ukrajině, vyvolává jejich strach. Menšiny na Ukrajině jsou opět vítaným terčem útoků ukrajinských nacionalistů.

Zástupci krajanů se nyní obracejí s prosbami na českou vládu. Je třeba rychle jednat. Nabídnout jim pomoc, vytvořit podmínky pro jejich návrat. Dát jistotu, že Česká republika na své krajany nezapomněla. Desítky milionů korun, které vynakládá česká vláda na raněné ukrajinské občany, by měly najít obdobně i cestu k českým krajanům. Ukrajinské události ohrožují českou menšinu na Volyni. Tyto otázky nelze zastírat. Naši krajané nesmí zůstat zapomenuti v daleké ukrajinské Volyni. Česká vláda musí jednat. Je to její povinností. Je to důrazná výzva naší vládě.

Přemysl Votava

Poznámka: Zajímavé informace o Sdružení Čechů na Volyni a jejich přátel naleznete zde. Z tohoto zdroje je také fotografie, která připomíná, že Češi z Volyně masově vstupovali do československé armády a podíleli se na osvobození Československa. Mnoho z nich zaplatilo hluboký vztah k zemi svých předků životem. Je to také vážný důvod k tomu, abychom dnes bezodkladně na prosbu Čechů žijících na Ukrajině jednali.

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Zaujaly mě v této věci dva momenty:

1/Zástupkyně Volyňských Čechů se v rozhovoru pro ČT24 vyjádřila v tom smyslu, že ji překvapila slova pana Zvorálka: "Na Ukrajině je klid".

2/Zřejmě jste to již četli, nakonec se to dá najít v archivu Novinek.cz - Zahraničí. Pokud ne, tak se můžete přesvědčit o tom, že kluci z Majdanu zbili jednoho z ředitelů Ukrajinské TV jen proto, že podali informaci o výsledku referenda na Krymu. Je tam i krátké video z té "demokratické akce":

Nacionalističtí poslanci zmlátili ředitele ukrajinské televize a donutili ho rezignovat

20. března 2014 - 19:49 - Kyjev

 

Pobouření nejen na Ukrajině vyvolal výpad nacionalistických poslanců ze strany Svoboda, kteří v úterý vtrhli do kanceláře ředitele státní televize, bili ho a uráželi a násilím přinutili podepsat svoji rezignaci. Nelíbilo se jim, že odvysílal záběry, na nichž ruský prezident Vladimir Putin podepisuje návrh smlouvy o odtržení Krymu od Ukrajiny a připojení k Rusku.

 

Úderku vedl Ihor Myrošnyčenko, který je jinak paradoxně také členem parlamentního výboru pro svobodu projevu. Na pořízeném záznamu je to muž v šedém plášti s copem.

Úřadujícího ředitele Prvního státního kanálu Oleksandra Pantelejmonova útočníci osočovali z vlastizrady, když dává během vojenské okupace Krymu ve vysílání prostor nepříteli. Opakovaně ho udeřili, nazývali Rusem a Moskvanem a donutili posadit se a podepsat rezignaci.

Pantelejmonov se marně ohrazoval, že je Ukrajinec a žádný zrádce. Poté, co podepsal, co chtěli, byl ještě vyveden na kyjevské náměstí Nezávislosti, kde se musel omluvit aktivistům, kteří na místě zůstávají i po skončení nepokojů, jež minulý měsíc vedly k pádu prezidenta Viktora Janukovyče.

novotny

http://www.scvp.eu

oficiální webové stránky 

antoninsebek

Děkuji moc za tenhle článek. Málokterý byl tak potřebný. Opravdu.

Tito pracovití Češi tam přežili mimo jiné dvě světové války (vždycky se vojska přelila tam a zpět), Stalinské hladomory a kolchozničení. Z filmových ukázek jsem viděl, jak si tam všechno sami pěkně vybudovali.

Jestliže takto stateční lidé doslova prosí svoji vlast o návrat, měli bychom jim pomoci. Mimochodem, dodnes mluví česky. A to v zemi, která žádný jazyk kromě ukrajinštiny nepovažuje za ouřední.

Pane Votavo, bylo by možné pravidelně se dotazovat na našem slavném ZAMINI, jestli ministr Zvorálek nezastrčil tento velký problém do šuplíku? A bylo by možné ponouknout alespoň dopisem naši veřejnoprávní ČT, aby reportéři pořád nebruslili na Krymu (je tam pěkně, já to chápu), ale přinesli aktuální reportáž z Volyně, např. z Českého Malína.  Děkuji předem.

Já vím, panu Zvorálkovi ani České TV se tato žádost nehodí do teorie o zlých Rusech a hodných Majdanovcích.