Krčmaňská aféra, aneb jak se produkují dezinformace na stránkách Wikipedie a jinde

Bomba pro Masaryka
24.5.2012 07:32
Podle hesla "krčmaňská aféra" na Wikipedii vyšetřování atentátu na ministry Drtinu, Masaryka a Zenkla v září 1947 ukázalo: 1. že krabice obsahující třaskavinu vyrobil v Krčmani truhlář Jan Kopka, který se k tomu i přiznal, 2. že zhotovení krabic nařídil krajský sekretariát KSČ v Olomouci, 3. že třaskaviny vložil do krabic komunistický poslanec Jaroslav Jura Sosnar. Bylo prokázáno, že atentát byl připravován s plným vědomím pražského komunistického politbyra. Počátek vyšetřování spojen až s trestním oznámením poslance za ČSNS profesor Vladimírem Krajinou, který byl upozorněn na řeči, které kolují v místním hostinci v obci Krčmaň se truhlář Jan Kopka „pochlubil“, že kdyby chtěl, mohl by říci, kde byly krabice na „voňavky“ vyrobeny. Nato mu prý předseda krčmaňského MNV – strojvedoucí Josef Štěpánek – poklepal na rameno a prohlásil: „Samozřejmě, jen kdybychom chtěli. My dva uděláme přece vždycky pořádnou práci.“ Doktor Krajina na základě těchto zpráv zahájil šetření, které vedlo k zatčení několika osob a také k podání žaloby z přípravy k vraždě a porušení zákona na ochranu republiky.

Úvod

Otázka zní, zda Wikipedie dělá vědu, nebo propagandu komunistickému světovému názoru, že za veškerým pokrokem lidstva stojí komunističtí čerti. Jako by to heslo psal někdo s úrovní znalostí Petra Radosty [Protikomunistický odboj. Historický nástin. EGEM 1993, s. 16]  Autorovi hesla ale zřejmě unikl článek  Josefa Bieberleho [Marginálie o tajných službách na Olomoucku (po roce 1945 a jejich politická angažovanost II. V: Střední Morava. Vlastivědná revue 2009, r. 15,č .28, s. 80).

Podle této studie krčmaňským případem se zabývala řada regionálních historiků už v 50.letech. Po státním převratu 1989 vznikla řada prací opírajících se o širší pramennou základnu jako např..:Kaplan, Karel: Pět kapitol o Únoru. Praha 1996; Dvořáková Zora: Smrt pro ministry. Opava 1998; Tomek, Prokop: Případ Dr. Doležela a spol. – Vazební podmínky osob „Případu Krčmaň, v časopisu Securitas imperii (archiv bezpečnostních složek). 2008. Internet. Ani tyto poslední práce neobjevily však autora či inspirátora atentátu na tři ministry v září 1947, ani nepotvrdily pravost Krčmaňské stopy k domnělým výrobcům kazet, ani jejich objednávku z KV KSČ v Olomouci, jmenovitě poslance Jury Sosnara. To platí i o nejnovější knize – Pernes, J.-Pospíšil, J., Lukáš, A. Alexej Čepička. 0Praha 2008, s.305. Totéž platí – dodávám – i o studii Krabičkový atentát na tři nekomunistické ministry ( viz www.pyro-csol.cz/files/pribehy/krabickovy_atentat.pdf) Ale hodnotu práce paní Dvořákové i  pyrotechnické studie velmi zeslabuje ta skutečnost, že obě nepoužívají vědecký aparát,  a nebo alespoň neodkazují na nějakou takto vybavenou publikaci

Autor hesla ve Wikipedii nejenom tají jméno Ladislava Lovečka, který celé toto (soudní) vyšetřování celého případu odstartoval, ale také tají fakt, že podle pana Lovečka se přípravy k provedení atentátu byly započaty v červenci 1947, v době odmítnutí Marshallova plánu československou vládou (10. 7, atentát byl spáchán přesně symbolicky dva měsíce poté !!!) , kdy tedy Jura Sosnar, KV KSČ v Olomouci a pražské komunistické byro nemělo žádný důvod atentát na nekomunistické ministry vlády připravovat. Jediným motivem pro přípravu atentátu mohla být nenávist vůči těm nekomunistickým ministrům, kteří se tak či onak účastnili zamítnutí jak v Moskvě, tak i v Praze. Jinak řečeno, výše uvedené (soudní) vyšetřování vyvrátilo svými závěry samo sebe. Kdyby motivem měla být milionářská dávka, tak proč potom nebyly obdobné krabičky zaslány ministrům Stránskému a Ripkovi. Na Masarykovo kritické vyjádření k tomuto opatření, publikované 5.zaří 1948,  by nestihli ti atentátníci vůbec reagovat, neboť  i podle verze, že si zakoupil krabičky atentátník v Praze, tak učinil mezi 4. a 5. zářím.

Spiknutí pamětníků proti předsedovi

Jedna z tzv. obětí krabičkového atentátu o svolání a průběhu výše uvedeného zasedání vlády napsala, že v noci byli členové vlády svoláni na schůzi na 10. Dopoledne, kterému předsedal náměstek Široký (nikoli Zenkl, jak je často mylně uváděno). (Zenkl, Petr. Mozaika vzpomínek [Olomouc: Centrum pro československá exilová studia 1998, s. 114]. Avšak jak vysvětlit sdělení Prokopa Drtiny [Československo můj osud. Svazek II. Kniha II, s. 335-336], že když jsme se z Kremlu, stylizoval Gottwald šifrovanou depeši Zenklovi, aby vláda během příštího dne hned schválila náš návrh na odvolání dr. Noska z pařížské konference a odřeknutí naší účasti v Marshallově plánu, poznámku v pamětech Huberta Ripky, že kolem jedenácté hodiny mně telefonoval Zenkl, který se vrátil z venkova a za Gottwaldovy nepřítomnosti předsedal ministerské radě [Únorová tragédie, s. 71], vysvětlivku v pamětech Oty Hory (Svědectví o puči II), že dr. Petr Zenkl předsedal schůzi vlády a jen občas, během dne, kdy ho zastoupil nám. předsedy vlády, se účastnil jednání Klubu [národně socialistické strany], jinak než snahou o politické odstřelení předsedy.  Rovněž bývalému agrárníkovi  a novopečenému národnímu socialistovi Ladislav Karel Feierbend [Politické vzpomínky III. Brno: Atlantis 1996, s.351] významná drobnost mu přece jenom unikla:  Zasedání mimořádné ministerské rady 10.července 1947, která se jednomyslně podvolila Stalinovu diktátu, předsedal dr. Zenkl. Pan Feierbend přesně k dispozici tutéž informaci, kterou měl i ten atentátník, pokud se do centru jeho pozornosti stal pan Zenkl. Ten pán měl přitom takovou důvěru ilegálního vedení agrární strany, že ho pověřilo, aby po odchodu do emigrace jí reprezentoval pro případ komunistického puče, o němž vědělo s jistotou, že se uskuteční. A klíčový svědek v krčmaňské aféře Ladislav Loveček byl rovněž členem agrární strany.    

  Podle historka Václava Vebra [Osudové únorové dny, s. 94-95] ten telegram z Moskvy byl adresován Benešovi, Širokému a Clementisovi a vláda se za předsednictví Viliama Širokého sešla ve 12,55. Na předsedu Zenkla jeho vlastní straníci hodili nejméně čtyři krabičky plné desinformací, šli mu po krku, spáchali na něj atentát dříve,  než se vůbec idea krabičkového atentátu zrodila v atmosféře  ponuré nálady, kdy nad námi se rozprostřela příšera Mnichova a naší bezmocnosti. (Hora, o.c.,s. 10, 14) Ti bratři v triku dýku vyrobenou Stalinem vrazili do srdce bratru předsedovi. Není divu, že Zenkl musel dostat po únoru 1948 dokonce ochranku.

Odkud a kam putovaly voňavé krabičky?

 Podle první zprávy o pokusu atentátu na všech třech zásilkách, podaných na poštovním úřadě v Praze II, Ostrovní ulice byl jako odesilatel uvedena firma K. Malý, parfumerie, Praha III,  Nerudova ulice, která se však na uvedené adrese nevyskytovala (cit. podle Hora, o.c. ,s.49). V pátek 19. Září 1947 Svobodné slovo zveřejnilo výzvu veřejnosti, že v ulici Na tržišti Na Malé straně, souběžně s ulicí Nerudovou, v domě č. 3, popisné číslo 371, bylo od r.1914 mydlařství Anny Malé, která bydlela v Karmelitánské ulici do dubna  1939, kdy zemřela v Masarykových domovech v Krči. Jako adresu odesilatel uvedl na dvou balíčcích jméno K. Malá, na jednom K. Malý a adresu udal do Nerudovy ulice.  Ještě předtím 16.září Edvard Beneš zaslal všem třem ministrům dopis, aby přijali projev jeho upřímné radosti ze šťastného zmaření tohoto zločinu.

Podle paní Dvořákové [Smrt pro tři ministry, s. 15) přitom úředník, který byl ihned vyslechnut, se upamatoval, že  všechny tři balíčky podával jeden muž ve staří čtyřiceti až pětačtyřiceti let. Měl světle kaštanové vlasy a plnější vyholený obličej. Jako adresu odesílatele ve dvou případech udal parfumerie K. Malý, Praha III., Nerudova ulice, v jednom případě byla odesílatelkou A. Malá, avšak na téže adrese.

Studie [Krabičkový atentát]  sděluje, že dne 9. září 1947 kolem 15.00 hodiny byly podány na poštovním úřadě č. 3 v Ostrovní ulici v Praze 2 tři přibližně stejné balíčky, adresované náměstku předsedy vlády Petru Zenklovi1, ministru spravedlnosti Prokopu Drtinovi2 a ministru zahraničních věcí Janu Masarykovi. Odesílatelkou dvou balíčků byla K. Malá, Parfémy,Praha III., Nerudova č. 17, u balíčku pro Jana Masaryka byl jako odesílatel uveden K. Malý. Podle této studie policejní rekonstrukce provedená 15. Září zpřesnila popis onoho muže: Pětatřicet až pětačtyřicet roků starý, 170 až 172 cm vysoký, štíhlá postava, světle kaštanové vlasy, tmavý nebo tmavošedý oblek“. Podle výpovědi jedněch svědků byl plného obličeje, podle výpovědi druhých spíše hubeného. Tyto údaje však zřejmě nebyly nikdy zřejmě zveřejněny.

Jestli čtenáři tohoto blogu mají jasno v tom, co kdo komu a proč odesílal, tak autor v tom začíná trochu plavat. Zvláště proto, že tatáž studie tvrdí, že balíček pro ministra Jana Masaryka byl převázán růžovou stužkou používanou k zhotovování ramínek k dámskému prádlu K upevnění zapalovacího zařízení odesiltel použil černých nití nevalné kvality.  V krabičce zaslané dr. Zenklovi pachatel použil kromě nitě i hnědé dvojité lacetky z umělého hedvábí, používanou na ozdobu dámských šatů, krojů, k výšivkám atp. Ani nebudu raději naznačovat, co chtěl zasilatel vnější výzdobou krabičky naznačit.  Ale celoživotní traumata Jana Masaryka by vysvětlovalo dostatečně, včetně vztahů k vlastní matce, odchod do Ameriky, a také to, proč ho nechtěli národní socialisté za presidenta i po krabičkovém atentátu.  Ale odkud o těch zvláštnostech pánů ministrů ten zasilatel věděl?  Proč jim třeba neposlal olomoucké syrečky? Tím by tu krčmaňskou stopu vyztužil přímo pachově tak, že by i pro Masarykova pejska Cikána bylo hračkou ty pachatele najít.

Jak píše paní Dvořáková (s.18), v novinách byl publikován přesný popis krabiček. Zhotoveny byly z měkkého leštěného dřeva, které imitovalo světlý dub. Vnitřky u dvou skříněk měly stejné tmavohnědé moření, u jedné byl odstín o poznání tmavší. Ale dle studie Krabičkový atentát  skříňka zaslaná dr. Zenklovi byla vyrobena z tvrdého dřeva a podle dobového pyrotechnického posudku tamtéž šlo o  dřevěné krabičky z dubového dřeva, přičemž pachatel mechanické rozněcovadlo nedostatečně pevně ke dnu krabice připevnil (záměrně ??? – pozn. J.Ř.), proto nenastal u zásilky určené dr. Zenklovi a dr. Drtinovi výbuch, ačkoliv byly částečně pootevřeny, přičemž z  konstrukce pekelného stroje možno usoudit, že byl zhotoven odborníkem znalým prací s výbušninami a třaskavinami, který rovněž byl obeznámen s konstrukcí min a znal funkci minového zapalovače Minenzünder 42. Odkud pan Zenkl věděl, že kdyby tu svou zásilku prudce otevřel, byl by už si k žádným dalším voňavkách nikdy zálibně nepřivoněl.  

Pokud tato fakta vhodně naservírovaly policejní orgány Janu Masarykovi, tak evidentně muselo dojít k velkému ochlazení vztahů mezi nim a národními socialisty. Samozřejmě, že lze předpokládat, že ze strany bezpečnostních orgánů jednalo o záměrnou dezinformaci. Prodavačky prodaly 4. nebo 5. září tří kousky muži středních let Atentátník zabalil [krčmáňské] krabičky do stejného papíru a dvě ovázal stejnou stužkou, jakých bylo používáno v tomto obchodu Už 12. září bezpečnost našla výrobce, jistého Pilaře, který ve své výpovědi z 13. září uvedl přesný popis výroby použitého dřeva, klihu, mořidla, politury [hladké lesklé povrchové vrstvy vytvořené  bezbarvým lakem] atp.: Krabičky, které neznámý pachatel použil ke spáchání pokusu o atentát na některé členy vlády, a byly mně předloženy, poznávám se vší určitostí jako svůj výrobek. Že tyto krabičky jsou z oněch padesáti kusů mnou vyrobených v roce 1945, je zcela určité již z toho, že jsem použil pantíčky ze žlutého kovu. Dalším důkazem, že krabičky jsou mým výrobkem, jsou čísla na vnitřní straně krabiček. Tato čísla jsem uváděl proto, abych při dávání pantů věděl, který příklop patří na kterou krabičku. Jak jsem již minule podotkl, nabídl jsem zbytek -deset krabiček - letošního roku, asi v měsíci červnu 1947, fě Brázda znovu a podařilo se mi je této firmě prodat. Od zhotovení posledních padesáti kusů v roce 1945 nevyrobil jsem již žádnou krabičku, a to ani jednotlivě.

Měla-li bezpečnost v ruce tuto výpověď, pak jakákoliv krčmaňská stopa se ji musela ukazovat jako pouhá dezinformace, která má pátrání svést někam jinam, a teď ovšem stála před záhadou, proč se tak děje, proč jsou do toho zatahování komunisté v nějakém zapadákově, i když třeba strojvůdce Śtěpánek (údajný dovozce krabiček do Prahy) se měl nalézat služebně v inkriminované době v Ostravě, tedy i s topičem, tak nechala národní socialisty a soudní orgány konat. Ale ty konají zřejmě pouze na základě publikovaných informací, kterou jsou evidentně záměrně zkresleny (neuvedení výšky odesílatele, materiálu, z něhož byly krabičky vyrobeny).  Po únoru 1948 už nebylo v zájmu státostrany dotáhnout celou záležitost do konce, třeba se její vedení mohlo domnívat, že na vyrobení krčmaňské stopy se podílelo Vojenské obranné zpravodajství v té či oné podobě, byl to jeho styl (viz vysílačka podstrčená paní Kleinerové), takže se spokojila a pouhým potrestáním aktérů celé kauzy za falešné svědectví atd.. Konec konců hlavní pachatel se stejně ocitl za mřížemi.  

Závěr

Heslo Krčmaňská aféra ve Wikipedii je pouhou dezinformací, která je založena na dezinformacích, vyrobených buď přímo atentátníkem, nebo dodatečně některým z bezpečnostních orgánů státu. To heslo je dezinformací už proto, že neřeší, že v tzv. trestním oznámení Vladimíra Krajiny není ani zmínka o té polituře, pouze se tam hovoří o leštěných krabičkách, a zatímco pan Loveček měl vidět v červenci 1947 čerstvě namořenou krabičku z materiálu nevalné kvality, tak Prokop Drtina ve svém údajně brilantním parlamentním expozé tvrdí, že šlo o skutečně kvalitní krabičky, které nějaký pražský švec vůbec nebyl schopen vyrobit: Tři krabice, použité v Praze při atentátu, shodují se, jak do technického provedení, tak i vnější úpravy, s třemi krabicemi, vyrobenými odborníkem stolařem Kopkou v červenci 1947, kdežto krabice vyráběné v Praze 75letým obuvníkem Stanislavem Pilařem jsou na první pohled prací diletanskou, liší se zřetelně od krabic, použitých při atentátu (cit. podle Ota Hora: o.c., s.61). Jak dodává paní Dvořáková (o.c., s. 88), Jan Kupka měl zhotovit krabičky na žádost Aloise Zapletala, domovníka KV KSČ v Olomouci. Za několik dnů nějaká žena, která o sobě prohlásila, že přichází z KSČ v Olomouci, vrátila mu jím vyrobené krabičky, podle ní výslovně určené na výrobu pekelných strojů, zpět, aby na nich provedl jistou technickou úpravu i úpravu vnějšího vzhledu dle jejich přesných pokynů. Tyto úpravy se shodují se stavem krabiček, které byly 10. září odeslány ministrům.  Paradoxem je, že celá objednávka nebyla zaplacena. Zkrátka ta žena i ten domovník udělali vše pro to, aby ten stolař si je zapamatoval.    

Nakonec lze zdůraznit, že Gottwald a i ostatní komunisté (samotný požadavek na interpelaci) se chovají přesně jako by toho Drtinu chtěli do té odpovědi přímo dokopat, i když přesně předem vědí,  jaké nestravitelné jídlo pro ně se ocitne na stole (viz Dvořáková, o.c. , s.58nn, 80-85, 94). Velmi zvláštní, že?

A jeden z nejlépe nepochybně informovaných lidí ve státě z Benešova okolí hovoří ve své studii Únorový převrat o komunisty inscenovaném atentátu. nikoliv o osnovaném, nebo provedeném atentátu (viz Jaromír Smutný: Svědectví prezidentova kancléře. Praha: Mladá fronta 1996, s.27).  

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.