Krize, jaká krize?

22.10.2010 21:51
Američtí spotřebitelé jsou předlužení, zatíženi úvěrem až po uši. Po letech politicky indukovaných hypotéčních závodů a neobezřetného hospodaření jsou americké banky stále jaksi na bankrot. Banky se dnes snaží hypotéky neplatící lidi vypakovat ven z jejich domovů. Tam kde se již opuštěný dům prodává, dostanou banky zhruba 40 centů z každého dolaru, který na to půjčily, a to mohou mluvit o štěstí.

To byl stav před vypuknutím finanční krize a kolapsem akcií v nedávné době, a je to stále tentýž stav i dnes. Lidi se bank bez kapitálu lekli a vypukla panika na finančních trzích, a do března 2009 americké akcie ztratily během chvíle více než polovinu své hodnoty. Od té doby se akcie otřepaly, téměř jako by se nic nestalo. Americká centrální banka půjčuje bankám obrovské množství hotovosti a nic za půjčení nechce, bere si od bank do zástavy obrovský objem jejích dluhů za nereálné ceny a poskytuje bankám i jinými formami další vagony peněz. Tak nějak se i přihodilo, že celková aktiva americké federální rezervní banky, která zahrnují půjčky a cenné papíry jiné než k monetárním operacím, vzrostly z 878 miliard dolarů na začátku roku 2007 na současných kreativních 2310 miliard dolarů.

Ovšem podle nedávných údajů ze zámoří, a navzdory všem snahám a z toho plynoucího optimismu, zatím pokračuje nosný trend a již celkem 9,5% úvěrů na bydlení se nesplácí . Přitom se míra převzetí nemovitostí bankami drží uměle nízko jen na 1,5%, mj. také proto, že banky nejsou ochotny vykázat ztrátu. Vlastně ji ani vykázat nemohou, neboť bez další instatní jednorázové injekce obludných rozměrů by to znamenalo okamžitý bankrot. Hořké hypotéční pilulky se tedy budou, dá-li bůh tu možnost, polykat postupně. Zatím, zhruba již 28% hypoték má nižší aktuální hodnotu než je sama odhadovaná tržní hodnota celé nemovitosti.

Může být, že omyl dnešní doby spočívá na naivní víře, že opravdu lze dost dlouho kreativně maskovat, přeceňovat, neoceňovat nebo donekonečna odkupovat nadělané dluhy, či jinak řečeno, umísťovat je do nějakého odpadkového koše a za vydatné konzumace stimulačních pilulek čekat, až se to všechno přechumelí. To je to, co se dělá dnes.  Rozměr hypotéčního problému se ale akumuloval dlouhou dobu, a pokud se problém potvrdí jako příliš velký a tudíž ne dost rychle stravitelný, pak výsledek bude patrně stejně ten nejméně žádoucí, a to je, že ceny všeho důležitého v americké ekonomice mohou klesat, a to i přes všechnu současnou snahu tomu zabránit. Banky se tak mohou nadále a po mnoho let stále technicky nacházet na hranici bankrotu, tak jak by klesající ceny ohrožovaly jejich kapitál. Toto je všeobecně nejméně očekávaná varianta, nikoliv nejméně pravděpodobná.

Začne-li se situace znovu zhoršovat, co s tím budou centrální úřady dělat?  No nejspíše patrně totéž, co dělají teď a ještě ve větší míře, protože sami tentokrát již propadnou panice, a jejich vrozené sebevědomí jim bude velet: víc, ještě víc. Nic nového/jiného neudělají, protože kdyby věděly co udělat jinak, tak by to nejspíš udělaly již dnes. Medicína bude stejná, víc, ještě víc stimulačních pilulek a ještě více kvantitativní kreativity.

To je tak zhruba dnešní americký obrázek. Často se mluví o finanční krizi 30. let minulého století – tehdy od dubna 1930 do července 1932 americké akcie ztratily více než 80% své hodnoty (z každé stovky se stala méně než dvacka). Naše doba je neméně historická. V poslední dekádě akciový trh předvedl hned několik krachů a vykreslil hrozivě vyhlížející gigantické M, představující několikanásobné hysterické poklesy hodnot cenných papírů následované neurotickými zisky stejné magnitudy. Poslední údaj je ten, že se za rok a půl americké akciové jojo znovu vymrštilo, a to o cca 75%!

Těžko zazlívat americkým centrálním úřadům, že jsou kreativní v té míře, v jaké jsou. Vidět na dohled možnost, že by se bankovní systém mohl sesypat jako domino, není věru pěkný pohled. Ovšem naordinovaná medicína má i své vedlejší nežádoucí účinky, a těmi jsou, například, úchylná očekávání o současné hodnotě všech budoucích dividend podniků, nebo například nepatřičná subvence neschopných, aby mohli dále na náklady státu a daňových poplatníků dále "konkurovat" a smát se těm, kteří je mají nahradit. Škoda, že se viditelná ekonomická profese scvrkla jen na čarování s penězi, a také že kapitalismus už není kapitalismem se vším všudy, ale jen kapitalismem zisků a zároveň socialismem ztrát (řečeno s Nicholasem Talebem).


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.