Kuba nic nepochopil a nic se nenaučil

obrazek
20.1.2014 12:00
V úterním pořadu ČT Hyde Park měl možnost k veřejnosti promluvit úřadující předseda vnitřními a ideovými problémy zmítané ODS Martin Kuba. Místo toho, aby projevil trochu pokory a s otázkami týkajícími se konce Nečasovy vlády se vyrovnal s nadhledem, dal jako ublížené dítě najevo, že za pád vlády nemůže sama bývalá koalice, ale policejní vyšetřování. Tím jen stvrdil, že ODS se ze své krize snad ani nechce poučit a nechápe politické reálie poslední doby.

Kuba se v odpovědi na dotaz ohledně neslavného konce Nečasovy vlády vyjádřil ve smyslu, že vládu „shodila“ policejní razie spojená s vyšetřováním bývalé šéfky Nečasova kabinetu a jeho nynější manželky Jany Nagyové v polovině minulého roku.Aby podpořil a po čase oživil konspirační teorie, zaznělo z Kubových úst jasně, že „na tom padla vláda“. Současný šéf ODS tím jen prokázal, že není stejně jako ODS schopna skutečné sebereflexe a uznat chyby, jichž se Nečasova vláda dopustila při schvalování reforem. Pýcha předchází pád, chtělo by se jedním dechem dodat. Reformy prý byly správné, ovšem vláda selhala v komunikaci s veřejností a nedostatečně vysvětlovala jejich nutnost. Skarty „šly“ správným směrem, její podstata je správná, jen jsme je lidem špatně vysvětlili…

Když se podíváme do nedávné minulosti, zjistíme, že nejen Nečasova vláda byla „postižena“ neschopností „nezbytné“ reformy tak nějak dobře prodat. Týkalo se to zejména zdravotnictví, konkrétně tehdy zaváděných tzv. regulačních poplatků. Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek argumentoval navlas stejně jako v pořadu ČT dočasný předseda ODS Kuba. Poplatky jsou přece nutné, bez nich se zdravotnictví dostane do dluhů. Typické bylo, že minulé pravicové vlády hledaly chyby v médiích. Nicméně, mediální vládní kampaně vysvětlující reformy zdravotnictví, ale například i jednostranně zaměřenou a navíc zoufale trapnou kampaň za instalaci protiraketového štítu v Brdech, svědčily především o myšlenkových pochodech vládních představitelů, nikoliv o stavu tehdejších médií či snad možnostech médií „správně“ přenášet sdělení.

Příznačné bylo i to, že tehdejší Topolánkova vláda jako později Nečasova zarputile odmítala pochopit, z čeho pramenila legitimní kritika jejich kontroverzních kroků. Každá kritika, i dobře míněná, byla vykládána jako útok na samu vládu. Vrchol tohoto nepochopení dostal podobu videoklipu zveřejněného na YouTube v březnu roku 2009, kdy po dlouhých krizových měsících padla Topolánkova vláda. Emotivně laděný klip plný historických obrazů ani vzdáleně nesouvisejících s dneškem vykreslil paralelu v konci Topolánkovy vlády s porobením našeho národa za doby Mnichova 1938, převzetím moci komunisty o deset let později a vpádem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Přestože ODS ústy svých představitelů vznik nemístného videa neiniciovala, vystupoval v něm někdejší senátor Tomáš Töpfer a bylo součástí volební kampaně před tehdejšími volbami do Evropského parlamentu. Navíc jej umístila na internet právě ODS, a tím vlastně vyjádřila s jeho obsahem souhlas.

Nynější šéf ODS, který dle svých slov nebude na nadcházejícím kongresu strany kandidovat do vedení, pokračuje v argumentaci svých předchůdců a obhajuje neobhajitelné. Je od něj ovšem zarážející, že otevřeně zpochybňoval průběh vyšetřování „kauzy Nagyová“, tedy případu, s nímž policie seznámila veřejnost jakožto „vedlejší produkt“ několik let trvajícího vyšetřování korupce vlivných lobbistů a vysokých figur ve státní správě. Kuba se jako zkušený spin doktor se svými spolustraníky hned od začátku „chytili“ právě této kauzy, aby odvrátily pozornost od zpackaných vládních reforem, permanentních krizí a před vážně hrozícím kolapsem koalice.

Otázkou je, jestli se policie rozhodla takticky správně, když o tomto případu sama na zvláštní tiskové konferenci média informovala. Policie nemá žádnou povinnost sdělovat přes média jakékoli informace, tím méně stav probíhajícího vyšetřování. Na druhou stranu, pokud by nesdělila o případu vůbec nic a nekomentovala všemožné mediální a jiné spekulace, jež by se dříve či později od „nejmenovaných zdrojů“ objevily, zavdávala by možná příčinu k pochybování o její práci, úmyslech či nestrannosti a další a další spekulace by tím paradoxně přiživovala. Je nutné mít nicméně na vědomí, že existuje nějaká strategie vyšetřování, do níž zapadá v druhém plánu i informování veřejnosti. Ať již policie či státní zastupitelství pouští do éteru cokoliv, je vždy pouze na nich, kdy, v jakém množství a vůbec co se rozhodnou zveřejnit, aby tím neohrozily vyšetřování jako takové. Pokud si Kuba nebo kdokoli z ODS představuje, že policie bude šetřit v přímém přenosu, dělit se s médii o všechny poznatky z vyšetřování a nebo třeba prozrazovat, koho se daná věc týká, bez toho, aniž předtím zahájila úkony v trestním řízení, je jako politik neprofesionální, neznalý věci a bez respektu k činnosti státních orgánů, jejichž fungování mimochodem svou prací zákonodárce spoluutváří. Především však svým vystupováním může mediálně ovlivňovat průběh vyšetřování – např. dodáváním argumentů obhajobě protistrany.

Otázkou je, zda je za Kubovými výpady promyšlená snaha škodit, falešná hrdost, nebo jen neuvědomělá hloupost. Ať je to jakkoli, přední představitel naší stále největší pravicové strany se slovy klasika nic nenaučil a nic nepochopil, hlavně že si přes média zaškodil. Pro osobní vyrovnávání si účtů se média hodí, že? To je ovšem trochu málo na to, aby se ODS vzpamatovala z drtivé říjnové volební porážky. Pokud v nejbližší budoucnosti neproběhne důsledná vnitrostranická debata a pokorné uznání vlastních chyb, z ODS se může zanedlouho stát nepočetný fanklub trucujících nostalgiků majících na chod (nejen pravicové) politiky minimální vliv.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.