Lady May’s bet (aneb truchlohra Brexit)

obrazek
14.12.2018 09:20
Zdá se, že Shakespearovská tragédie se blíží ke svému rozzuzlení. Paní premiérka Mayová konečně dojednala s euro unijním vyjednavačem panem M. Barnierem tajnosnubnou dohodu o vystoupení Spojeného království z EU.

"Zlý šept jest všudy slyšet. Z neblahých se líhnou skutků neblahé i zmatky, a duše chorobné svá tajemství polštářům hluchým často svěřují. Jí třeba kněze víc než lékaře. Smiluj se, Bože! Dohlídněte k ní; Odstraňte všecko, co na úraz těla, a pilně střežte ji. Již dobrou noc! Mou duši zděsila a zmátla moc. Co však si myslím, nesmím povědít." (W. Shakespeare: Makbeth - lékař o Lady Makbeth)

Figura vyjednavače Barniera, kterou předcházela neblahá pověst někdejšího eurokomisaře pro oblast finančních služeb, a kterou lze považovat za jednu z příčin brexitu, nízká očekávání nepřekonala a Londýnu to znovu pěkně osladila. Česká republika je s tímto působivým stylem svého hlavního vyjednavače podle všeho spokojena a nyní mohou i ostatní členské státy předstírat údiv nad tím, proč že tento jediný možný a ze všech nejlepší způsob dohody Dolní sněmovna britského parlamentu najednou nechce.

Nebudu se pouštět do technických detailů potutelné dohody a možné budoucí nedohody, jejích nákladů a přínosů, neboť o to mi v této truchlohře nejde. Každý dávno ví, že s jakýmkoliv brexitem prohráváme všichni a není až tak podstatné, kdo prodělá víc drasticky a kdo kvůli tomu bude mít víc „krve na ulici“. Unie si nemůže dovolit nechat jen tak odplout Spojené království Velké Británie a Severního Irska někam do Atlantiku, protože nutně potřebuje jeho finanční centrum. Plně nahradit jeho důležitou roli a zamezit tak dlouhodobému nepříznivému dopadu na reálnou ekonomiku celé unie je běh na dlouhou trať, pokud je vůbec možné něco takového zařídit. Proto ty psí kusy a nesmiřitelné postoje s cílem udržet brity v celní unii a na jednotném trhu. Ovšem ve stavu, v jakém se unie nyní nachází, mj. také zásluhou lidí typu pana Barniera, si svou „krev na ulici“ sotva může dovolit. Proto lze jen obtížně chápat, že ani naši političtí předáci nemají dost odvahy a nejeví viditelnou ochotu k apelu, aby se poněkud zdivočelá unie vrátila k rozumu a před zatáčkou sundala ještě víc nohu z plynu. Asi na tyhle věci ti naši nemají nebo nechtějí mít žádný vliv.

Na ostrovech mezitím zlý šept jest všudy slyšet, že to paní premiérka Mayová domrvila a dojednala špatný odchod, a že to tedy má spočítané. O tom zdá se mnoho pochybností není. Proto bylo úterní hlasování v parlamentu 11. prosince 2018 z její vůle odloženo, ale do parlamentu se bude muset s dohodou záhy vrátit. Mezitím lze očekávat unijní ústupky v otázce zachování volně prostupné irské hranice, kterážto otázka je z větší části umělým, ale vítaným politickým problémem, který bude nakonec možné jako mávnutím zázračného politického proutku technicky vyřešit. Nakonec unie již ukázala flexibilitu v otázce „volného pohybu osob“, tedy vstříc na můj vkus až poněkud xenofobním postojům paní premiérky (srovnej též moje předchozí blogy), třebaže nám ostatním se dosud vždy tvrdilo, že na základní svobody lze sahat jen přes unijní mrtvolu. Nechci tím tvrdit, že teď již máme co do činění s unijní mrtvolou (tedy alespoň doufám, že ne), ale je přeci jen vidět, že unie už také pod tlakem událostí není tak nesmiřitelná, jak bývala a že se tak nějak počítá s tímto šrámem pro jednotný trh a pro ortodoxní základní svobody, a to i kdyby nakonec britové zůstali k celní unii a jednotnému trhu navěky připoutáni řetězem.

A tak to zatím vypadá, že k nějaké lepší dohodě snad přeci jen nakonec dojde, brexit bude, ale tolik „krve na ulici“ v konečném důsledku, doufejme, nebude. Také se ovšem zdá, že paní premiérka Mayová to bude mít doma se svými, koaličními i opozičními poslanci o něco těžší než se svými „příznivci“ v Bruselu. Podezření, že na počátku při svých bohabojných prohlášeních vůči unii tak nějak lhala o tom, že např. špatná dohoda je horší než žádná dohoda a že nedovolí, aby země zůstala v celní unii a na jednotném trhu, to už jí nikdo neodpáře. Když se k tomu přičtou určité zákulisní praktiky a kreativní metody na úrovni exekutivy, dosud poměrně neobvyklé v zemi s nejdelší evropskou parlamentní tradicí a znamenající podíl na poklesu demokratické kultury v zemi, obavy o udržení její demokratické povahy v kontrastu s nedemokratickými unijními tendencemi, mohou být dny paní premiérky Mayové, i přes včerejší (poměrně nepřesvědčivé) vyslovení důvěry, skutečně sečteny. Pak by již paní premiérka svěřovala svá tajemství jen polštářům hluchým.

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.