Lubomír Novotný: O svobodě

svoboda ilustrace
17.3.2015 21:29
Lidstvo si za své existence vymyslelo řadu pojmů od naprosto konkrétních až po abstraktní, které se spíše dotýkají vztahů a pocitů jedince nebo i celých společenství jako jsou třeba láska, pravda, spravedlivost, svoboda. Je zajímavé, že i když jde o jevy neuchopitelné a neměřitelné tak jsou neocenitelným nástrojem obchodů, nátlaků a i záminkou k válkám. Zejména politikům by se měly tyto pojmy, pod trestem smrti zakázat neboť, čím více je používají, tím více je na světě lidského neštěstí a běd.

Před časem jsme se z našeho také svobodného a nezávislého tisku dozvěděli, že významný představitel tzv. pravé strany politického spektra nad hrobem Palacha, mučedníka naší nové doby, si povzdechl nad úrovní či vývojem svobody u nás. Není nejdůležitější přesná formulace, ale především ta možnost povzdechu klíčové politické osobnosti nad tím, co bylo i jejím hlavním heslem, tj. slibem roku 1989. Významné je že se jednalo o slova jednoho z nejdůležitějších tvůrců nového politického života, který měl i odvahu se ucházet, málem úspěšně, o post prezidenta České republiky. Byl to povzdech správné osoby na nesprávném hrobě či naopak?

Svoboda kouzelné slovo. Je jakoby srozumitelné pro všechny, všichni ho chtějí, všichni ho mají málo. Proto se s ním kšeftuje, je snaha ho měřit, vážit, přidělovat, delegovat, odnímat a zejména vykládat, jak se komu v dané situaci hodí.

Víme, jak se povídá, že svoboda jednoho zde končí a tam jiného začíná, a že je svoboda jednání a svoboda rozhodování, že je v tom velký rozdíl a tak by mohla být celá kniha výkladů svobod. A o to vůbec zde nejde. Zažíváme nyní dobu, kterou můžeme s určitou nadsázkou charakterizovat paradoxním heslem „zařídili jsme Vám svobodu, a proto nás budete poslouchat“.

Ono když se to slovo jaksi kolektivizuje, tak vzniká politická veteš, která nemá se skutečným etickým významem svobody nic společného. Máte svobodu? Jakou, kde je, kdo jí má větší, lepší, co si za ní koupím, co a čím za ní zaplatím? Ne, svoboda člověka je niterní pocit, který po světě nikdy nechodí sám, ale zejména musí být ruku v ruce nejméně s pocitem bezpečí a s vizí spravedlivosti. Jinak je to podvodné slovo.

Stojí za úvahu, jak u nás pociťují svobodu ti všichni nezaměstnaní, i když asi deset procent z nich považují nezaměstnanost za vítanou příležitost svobodně nepracovat, ale co těch dalších asi 450 tisíc? Jak se cítí, když žebrají na úřadech? Jak svobodně se cítila a dál cítí drtivá většina občanů Československa, když byla vůlí pár jedinců rozdělena do dvou ministátů, když z jednoho vojenského uskupení byla přesunuta do druhého? Ukázkou politické hrůzy, zaštiťující se svobodou a demokracií jsou i církevní restituce, které navěky bude provázet stigma nečestných politických cest a hořkosti oklamání většiny našich občanů. Jaká byla možnost jejich volby, možnost jejich svobodného rozhodování o svých penězích? Žádná. Jen jsou obětí vychytralých manipulací skupinek lidí, pro které nabyla žádná z cest zapovězena, jen aby se dostali k majetku a tím i k moci nebo i obráceně. Co z toho vyplývá? Přinejmenším to, že se nikdo se nemůže cítit svobodným, když byl před tím oklamán.

V myslích některých je svoboda jako produkt, zboží málem mající hmotné vlastnosti. Může se vyrábět a prodávat. Firmy na výrobu svobody nám plní oči, uši informacemi a ty jsou mnohdy v naprostém rozporu s tím, co zažíváme, i se zkušenostmi z minulého bytí. Etika mediálních firem opírajících se o tzv. svobodu slova sebezničujícím způsobem nás přesvědčuje, že máme hloupého a ošklivého prezidenta, mizerný a hádající se parlament, v našich ulicích se jen vraždí a krade, v historické minulosti jsme byli především zbabělci a vlastně jako národ nic moc. Možná dobří sluhové. Komu toto prospívá a kdo tuto svobodu slova záměrně zneužívá a proč? Svobodně bychom měli tyto lidi vyhnat k těm, co je platí.

Podíváme-li se po okolním světě, ano, je čeho se bát. Musíme se obávat především toho, čeho si ani moc nevážíme a to, že se v Čechách 70 let neválčilo. Každému kdo k tomu přispěl, bychom měli líbat nohy. Ano ponížení či zrada v roce 1968, ano odsouzeníhodná tzv. padesátá léta, jistě mnoho nespravedlivosti ale… Dnes každým dnem cítíme větší napětí, a jsme do něj záměrně tlačeni, je vyvoláván v nás čím dále větší strach, ba i potřeba války. Je to také následek neuváženého nakládání se svobodou. Vyvážení svobody na tancích, zejména pod stupidními hesly jako např. trvalá svoboda, do oblastí s ohroženými obchodními zájmy, jsou nebezpečím pro svět, vraždou svobody. Jak se může cítit svobodně srbský národ, jak zničený Irák, jak lidé na Ukrajině, když se bojí vyjít z domu nebo, když ho ani již vůbec nemají? Totiž ta svoboda v srdci či mozku člověka má pramalý význam, když se tělo bojí. Bez pocitu bezpečí svobody není.

Se svobodou nakládáme bohužel jako s vnějším znakem, je někde tady kolem nás, půjčíme si jí pro tento či jiný, zejména politický či obchodní, záměr, vybarvíme jí, tomu dáme kousek a tomu větší, ten si jí zaslouží a ten ne. Pokud se budeme na svobodu dívat jen jako na produkt politiky, nedej bože jako na tzv. zbraň demokracie, tak neexistuje.

Svoboda především jako niterní etická hodnota, pokud není navázána na další božské pojmy staré jako lidstvo samo - jako jsou pravda, úcta, spravedlivost, mír, tak nemůže existovat.

Proto až politik bude zase vzdychat, tak mu strčme zrcadlo před obličej a ptejme se, o jaké svobodě mluvíš a pro koho jí zase chceš?

Luboš Novotný


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Miloslav

Svobodu jednotlivce lze měřit množstvím peněz, které má dotyčný člověk k dispozici. Jedna možná cesta k svobodnější společnosti je uvedena v článku: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html

Václav Semerád

Černý humor

Poněkud černý humor...