Maďarsko na cestě k pravicové autokracii

4.1.2012 14:21
Uplynulý rok byl v Maďarsku ve znamení četných demonstrací proti úsporným opatřením Orbánovy pravicové vlády. Vládnoucí strana Fidesz, která ve volbách v dubnu 2010 drtivě zvítězila a disponuje dvoutřetinovou většinou v parlamentu, využila své převahy a zahájila rozsáhlé státoprávní změny vypracováním nové ústavy, jež vstoupila v platnost 1. ledna. Ústava, zavádějící podmínky k nastolení pravicové autokracie, vyhnala do ulic Budapešti až sto tisíc lidí, kteří si nepřejí návrat do dvacátých a třicátých let 20. století.

Drtivé vítězství konzervativní koalice Fidesz a Křesťansko-demokratické lidové strany bylo podmíněno naprostou neschopností předchozí vlády Ference Gyurcsányho. Maďarská socialistická strana (MSZP) praktikovala politiku škrtů a neoliberálních reforem, čímž ztratila podporu tradičního levicového elektorátu. Socialisté např. zavedli spoření u soukromých penzijních fondů, zvyšovali DPH a nedokázali řešit nezaměstnanost na venkově. Tato politika společně s ekonomickou a finanční krizí přivedla Maďarsko na pokraj bankrotu a vedla k nahrazení Gyurcsányho vlády úřednickým kabinetem Gordona Bajnaie. Tam, kde selžou socialisté, volí frustrovaná nižší a střední třída extremistické a populistické formace. Vzhledem k neexistenci levicové alternativy posílil na úkor MSZP nejen Fidesz, ale v nemalé míře i fašistický Jobbik, a to zejména na venkově a ve východní části země, osídlené početnou romskou populací. V Maďarsku se silnou nacionalistickou tradicí se dal tento trend očekávat. Apely na národní hrdost, návrat k tradici velkých Uher a revizi Trianonu ve společnosti stále velmi rezonují.

Nová ústava se opírá o konzervativní pojmy jako je vlast, rodina a bůh. Oficiální název země se mění z Maďarské republiky na Maďarsko, což nepřímo odkazuje k meziválečné éře admirála Horthyho, který zemi autoritativně spravoval jako regent, ačkoliv byla formálně monarchií (bez krále). Nacionalistický tón ústavy je patrný v přihlášení se k odpovědnosti za všechny Maďary, tedy i početné menšiny v okolních zemích – na Slovensku, v Rumunsku, v Srbsku a na Ukrajině. Zahraniční Maďaři budou moci v příštích volbách volit do budapešťského parlamentu. Pojem rodina je chápán ústavní povinností rodičů postarat se o své děti a dětí postarat se ve stáří o své rodiče. Na tom není na první pohled nic špatného, ale může to zakotvit nebezpečný precedens vyvázání se státu z povinnosti vyplácet důchody. Ostatně podobné úvahy slýcháme často i u nás od různých Drábků a jiných asociálů, kteří předpokládají, že mladí lidé budou z často podprůměrného platu splácet školné, hypotéku na byt, rostoucí životní náklady a ještě živit rodiče. Orbánova ústava nezmiňuje ani slovem sociální výdobytky jako je právo na práci, bydlení a sociální zabezpečení. Posílí se exekutivní a oslabí soudní moc, což společně s obsazováním klíčových postů ve státní správě členy Fidesz a omezením plurality médií zajistí stabilitu budované autokracie. Nová ústava byla odhlasována dvoutřetinovou majoritou Fidesz bez konsensu a diskuse s ostatními stranami, které byly proti. Prezident Pál Schmitt je rovněž člen Fidesz, takže odpor ze strany hlavy státu, zastávající spíše reprezentativní roli, se nedal očekávat. Jedná se tedy čistě o ústavu z dílny jedné strany.   

Na rozdíl od české pravice, která jen škodí obyčejným lidem, zavedla maďarská vláda i určitá pozitivní opatření. Bylo schváleno zdanění zlatých padáků ve výši 98 % pro manažery firem vlastněných státem, a to i zpětně od 1. ledna 2005. Orbán omezil vliv globálního kapitálu a přijal restriktivní opatření proti bankovnímu sektoru jako hlavnímu viníkovi potíží země. Zavedl dvouletou speciální bankovní daň a významně zdanil zahraniční telekomunikační společnosti, energetické firmy, pojišťovny a obchodní řetězce, za což si vysloužil tvrdou kritiku mezinárodních finančních institucí a neoliberálních ekonomů. Zvláštní krizová daň se chystá i pro farmaceutické firmy. Orbán nehledí ani na ideologické předpojatosti a čile obchoduje s Čínou. Po příštích volbách dojde ke snížení počtu poslanců téměř o polovinu – z 386 na 199, takže Maďarsko srovnatelné rozlohou i počtem obyvatel s Českou republikou, bude mít o 82 zákonodárců méně než ČR. I tak je možné šetřit.         

Fidesz podle průzkumů preferencí trvale ztrácí voliče, a to nejen kvůli nepopulárním škrtům, ale i autoritářským praktikám. Zaměstnanci s podporou odborů v ulicích protestovali proti nahrazení daňové progrese rovnou daní, snížení daní firmám a nejmajetnějším vrstvám, krácení podpory v nezaměstnanosti, snadnějšímu propouštění zaměstnanců, snižování výdajů na invalidní a předčasné důchody a „řešení“ problému bezdomovectví jeho zákazem. Podle listopadového průzkumu ztratila Orbánova strana polovinu svých voličů z voleb 2010 a nyní by získala pouze 26 % hlasů, což jí ovšem stále zajišťuje prvenství. Na úkor Fidesz však neposilují socialisté Attily Mesterházyho, kteří naopak secesí Gyurcsányho frakce oslabili, ale fašistický Jobbik. Socialisty i fašisty by volilo shodně 12 % Maďarů a zatímco MSZP stále mírně oslabuje, Jobbik je na vzestupu a aspiruje na pozici druhé nejsilnější strany. Nejmenší parlamentní frakce – zelení liberálové – si udržují podporu 5 % voličů a pro novou stranu Demokratická koalice, založenou koncem října 2011 expremiérem Gyurcsánym, by hlasovala 2 %. Voleb by se však zúčastnilo pouze 40 % voličů a dalších 42 % neví, jaké straně by odevzdalo svůj hlas. Nynější rozčarování Maďarů z Orbánovy vlády je tak podobné situaci před pěti lety, kdy desetitisíce demonstrantů požadovaly demisi zkompromitovaného Gyurcsányho kabinetu.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.