Masakr v Buči! Co mi na něm nesedí?

Z tohoto úhlu pohledu je naprosto nelogické to, k čemu došlo v Buči. Pokud by totiž Rusové stříleli civilisty, snažili by se přece své zločiny skrýt a zahladit je stejně, jako zločinečtí němečtí fašisté.

V absolutním rozporu s tímto logickým a přirozeným jednáním však ruská armáda ustoupila a klidně nechala na ulicích těla zastřelených civilistů.

Cui bono? Komu to poslouží? Takto je třeba se ptát při každém činu, ke kterému došlo. Třeba hledat toho, kdo z něj má prospěch.

Měla by ruská armáda prospěch z toho, že po ústupu od Kyjeva nechala na ulicích v Buči zastřelené civilisty?

Je jasné, že by z toho prospěch neměla, a že by to poškodilo její pověst. Proto, i kdyby to snad udělala, měla by zájem svůj zločin zahladit.

Z tohoto důvodu mluví Rusové zcela oprávněně o provokaci a umělém zinscenování takzvaného masakru v Buči. Jedná se o morbidní divadelní představení, hodné banderovských neonacistů, se záměrem očernit Rusko.

Cui bono? Komu to tedy ve skutečnosti prospělo? Prospělo to Ukrajině a dalšímu stupňování protiruské hysterie. Prospělo to k oprávněnosti přísunu dalších a dalších zbraní na Ukrajinu. Prospělo to k novým sankcím proti Rusku. Prospělo to k systematickému zvyšování protiruského transu světové veřejnosti, který, vyhrocený na maximum, může nakonec vyústit až nějakým k neuváženým činům.

Cui bono? Komu to prospívá? Jednoduché logické uvažování musí každého myslícího člověka přivést k výše uvedeným závěrům.

Žel, jakoukoli logiku válcuje štvavá propaganda, která z mas obyvatelstva cíleně formuje nemyslící nenávistné hysteriky, jejichž slepá nenávist je vědomě manipulativně usměrňována tím „správným“ směrem.