Měla to být taková malá česká „malá domů“ a dnes je z toho rána 15 miliard korun na českého daňového poplatníka.

obrazek
20.2.2021 10:52

   Budu tu hovořit pod tímto názvem o projektu elektrárny Adularya v Turecku. Tento článek podá rozuzlení této kauzy, kdy jsem již určité informace z tohoto případu publikoval na této stránce dříve, na jeden článek by to bývalo příliš mnoho informací najednou a dnes se tedy dozvíte, vážení čtenáři, co bylo pravou podstatou tohoto skandálního případu. Bude vám to možná připadat jako neskutečný příběh z říše pohádek, že toto přece u nás není možné, tak to vás mohu ujistit, že se to i stalo.

   Zde se dozvíte, jak bezohledně se někteří vedoucí pracovníci ve Vítkovicích Power Engineering (VPE) chovali, aby si mohli strčit do kapsy pár těch ušmudlaných peněz, a že tím zlikvidovali podnik, který existoval ve Vítkovicích téměř 200 let, tak to jim bylo, vážení, těmto „ostravským patriotům“ úplně jedno. Sobeckost je slabé slovo, já mohu za sebe říci, že jsem podobný spolek tak bezcharakterních lidí ještě v životě pohromadě nepotkal, ale nechci tímto urazit všechny ty ostatní poctivé pracovníky, kteří v tomto podniku kdy pracovali. Myslím, že správné slovo pro vyjádření souboru aktivit této party lidí je komplot, komplot za účelem spáchání podvodu na druhých za zištných důvodů, to se mi tak zdá nejpřiléhavější vyjádření.

    Ale začneme po pořádku. Naváži na informace, které jsem tu již zmínil ve svých předchozích článcích, kdy jsem prohlásil, že tím klíčovým momentem pro vývoj projektu bylo v roce 2010 rozhodnutí o výběru rakouské firmy Andritz jako dodavatele kotle pro elektrárnu Adularya. Věru podezřelými rozhodnutími se nakonec vybrala firma, která se nemohla prezentovat příslušnými referencemi a navíc jejich technologie byla převzata po dvou zkrachovalých firmách: Waagner Biro a Austrian Energy, kdy tato nástupnická firma již do soutěže na VPE nabízela 20 let starou verzi fluidní technologie. A přesto byla tato firma vybrána, a hned tu máme na začátku podezřelý výběr klíčového dodavatele, který napovídá, že tu nebylo nic čistého na tomto případu už od samého začátku. Ale tento výběr dodavatele kotle nakonec na VPE prošel, takže parta lidí do věci zapojených se tam cítila býti tímto výběrem povzbuzena a zřejmě získala i pocit, že na tomto případu již projde vše. A vono skoro jo.

    Šlo tu přece o vzájemné si „vyjití vstříc“. A protože pracovníci VPE uměli „být vděčni“, tak podepsali s firmou Andritz kontrakt snů, jinak to nelze nazvat. Dali této firmě tak speciální podmínky v kontraktu, nad kterými by člověk z branže jenom musel nevěřícně zakroutit hlavou, a tyto naprosto nestandardní podmínky v kontraktu budou nakonec klíčové pro pozdější pád tohoto obchodního případu.  

    Při sepisování smluv při kontraktaci velkých investičních celků obecně platí pravidlo, že se nejdříve podepíše kontrakt mezi zákazníkem, v našem případě Adularyí, a generálním dodavatelem, v našem případě Vítkovice Power Engineering (VPE), a ty podmínky, které jsou dohodnuty v hlavním kontraktu, se pak jen přenášejí do kontraktu mezi generálním dodavatelem a jeho subdodavateli. Cílem je, abych co největší porci rizika z hlavního kontraktu přenesl na subdodavatele, když jsem v posici generálního dodavatele a mám volbu si vybírat, od které firmy nakonec to dané zařízení vezmu.

   Ten kontrakt mezi investorem - firmou Adularya a generálním dodavatelem VPE skutečně předcházel o 8 měsíců kontrakt mezi VPE a Andritzem a výše popsaný systém, kdy se promítají podmínky z vyššího kontraktu do nižšího, tedy z hlavního kontraktu do těch subdodavatelských smluv, se tu na projektu Adularya v zásadě uplatnil, ale jen s jednou jedinou výjimkou, a tou byla právě firma Andritz. Zde u firmy Andritz se dalo do kontraktu něco navíc, co nebylo v hlavním kontraktu mezi VPE a Adularyí, a co také potom nebylo dáno ani do subdodavatelských smluv s jinými podniky. A to, co se navíc zahrnulo do kontraktu s Andritzem, bylo až příliš okatě výhodné pro Andritz a samozřejmě zároveň extrémně nevýhodné pro VPE, to tu nakonec zdokumentuji.   

    „Nevýhodné“, to je příliš slabé slovo pro to, jaká opatření se v kontraktu mezi VPE a Andritzem objevila, a ta se ukázala býti vskutku smrtelná pro možnost dokončení tohoto díla, které se nakonec skutečně nedokončilo a finanční důsledky nesmlouvavě padnou na nás, české daňové poplatníky.

     Ale znovu opakuji, takovéto výhodné podmínky byly poskytnuty jen a jen pro firmu Andritzi a ne pro žádného jiného subdodavatele, takže výmluvy, třeba jako, že u té kontraktace na VPE byli lidé, kteří to dělali poprvé a nedomysleli dopady, tak ty tu skutečně neplatí. V takovémto případě by podobné podmínky byly i u dalších subdodavatelů, a tam prostě něco podobného nebylo, to mohu prohlásit, protože ten, kdo nakonec dostal vyplaceny veškeré peníze díky „dobrému“ kontraktu s VPE, to byla jen a pouze firma  Andritz a žádná jiná. Jen tato firma měla takové podmínky v kontraktu, které to umožnily, že dodáte závadné zařízení a odběratel ho převezme a veškeré platby provede. VPE dokonce převzalo v rámci podmínek kontraktu od Andritze i blok, který ještě vůbec nebyl dokončen a VPE ho převzalo bez jakýchkoliv testů a předávání a prokazování apod. Lidí z této branže neuvěří, pokud to neuvidí.   

    Ten výsledek, kam se ta elektrárna dostala v roce 2016 a 2017 s tím, že se dílo nedokončilo, to bylo jen a jen výsledkem účelově uzavřených smluv mezi VPE a Andritzem, které umožnily, aby se Andritz mohl velice snadno dostat ze své zodpovědnosti za předpokladu, že se mu napoprvé dílo nepodaří. A ono se mu skutečně toto dílo napoprvé nepodařilo a podmínky, které mu VPE připravilo ve smlouvě, mu pak umožnily od tohoto díla snadno utéci a vyhnout se nákladům na opravu špatně vyprojektovaného zařízení – kotle.

     Já pevně doufám, že to nakonec z mého textu zde naprosto jasně vyplyne, že to, že Andritz od svých špatně funkčních kotlů mohl utéci, to mu bylo umožněno lidmi z vedení VPE, kteří dobře věděli, co činí.     

   Nešlo však jen o chyby v původním kontraktu, jak dále ukáži, ale když už bylo jasné, že se naplňuje černý scénář a Andritzi se otevírala možnost, jak vyklouznout ze své zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel, tak místo toho, aby se na VPE hledala cesta k narovnání špatných opatření z původního kontraktu z roku 2010, tak se naopak ještě podmínky pro Andritz v dodatku č. 6 dále vylepšily. Tento dodatek č. 6 byl podepsán zhruba ve 2/3 doby realizace kontraktu.

     V praxi při kontraktaci velkých investičních celků má vždy generální dodavatel navrch vůči subdodavatelům. Dokud není podepsán kontrakt, tak vždy může generální dodavatel zavolat jinou firmu k projektu, takže do kontraktu mezi generálním dodavatelem a subdodavateli se zpravidla prosadí podmínky, které jsou výhodné pro generálního dodavatele a nikoliv naopak, jak tomu bylo právě v případě Adularye.

     Nejprve zmíním jednu dosti nepochopitelnou výhodu, kterou udělil VPE Andritzi již na začátku kontraktu, a je to potřeba chápat v kontextu potom i s dalšími trestuhodnými výhodami, které VPE Andritzi poskytl. Jen dodám, že VPE byl dodavatel kotlů pro české projekty, takže posici, v jaké byl nyní Andritz vůči generálnímu dodavateli - VPE, oni měli mnohokrát již na projektech v ČR vyzkoušenu.    

     VPE neměl nikdy zkušenosti s fluidní technologií a tuto technologii si nakonec kupoval od Andritze, a přestože, jak jsem již uvedl, má generální dodatele vždy větší slovo při dojednávání podmínek kontraktu, tak VPE přistoupil na to, že Andritz bude dělat „jen“ poradce na montáž jeho zařízení a nikoliv entitu zodpovědnou za správnost montáže. Tedy zodpovědnost za montáž zařízení Andritze převzal na sebe bláznivě VPE, který pak měl vůči Andritzi zodpovídat za správnost montáže a také za to, že montáž jejího kotle bude provedena časově podle harmonogramu.

      VPE ještě k tomu dalo navíc do kontraktu, že Andritz má právo, pokud VPE zdrží tuto montáž, aby mu za to Andritz vystavoval faktury za zpoždění montáže a jeho dodatečně vynaložené náklady spojené se zdržením kontraktu. Také tohoto opatření Andritz náležitě využil a uplatnil vůči VPE dva požadavky, které byly potvrzeny dodatky ke smlouvě mezi VPE a Adritzem a to dodatky č. 6 a dodatkem č. 8. Tuto výhodu, že bude moci nějaký subdodavatel VPE fakturovat zvýšené náklady v souvislosti s prodloužením kontraktu již v průběhu montáže, VPE umožnilo dvěma společnostem a to kromě Andritze a k tomu i ČKD Praha DIZ. Ale ani u ČKD DIZ to nebyla od VPE jen taková ta čistá snaha jako by pomoci subdodavateli, který se dostal do tíživých finančních podmínek. Vždyť poslední tzv. kompenzace za zpoždění projektu pro ČKD Praha DIZ byla z VPE proplacena ještě začátkem dubna 2016 a za tři týdny na to byl podán na VPE návrh na vyhlášení insolvence. Chová se proboha takto firma, která stojí na prahu finančního kolapsu, že vyplácí peníze, které nemusí vyplácet? Tedy alespoň ty peníze VPE nemuselo vyplácet v průběhu montáže bloku, to VPE neukládal původní kontrakt mezi VPE a ČKD Praha.  

Takže těmto dvěma firmám vyplatil VPE v průběhu výstavby elektrárny Adularya cca 1,8 milionu EUR.

    Ale vraťme se k Andritzi. Celkově tyto nároky Andritze vůči VPE činily z důvodů zdržení montáže dodatečných 2,6 milionů EUR jako kompenzace na zvýšené náklady, které Andritz „utrpěl“ v souvislosti s tím, že mu VPE zdrželo montáž jeho zařízení. Takže Andritz měl na stavbě několik svých tzv. poradců, kteří chodili po stavbě a sepisovali, kde jaké zařízení je špatně namontováno na straně VPE, a za montáž jeho technologie, se kterou VPE neměl zkušenost, zodpovídalo nakonec VPE vůči Andritzi.

   VPE si na provedení montáže kotle sjednalo spolupráci s místní firmou, a podezřelé okolnosti spolupráce mezi VPE a touto místní montážní firmou také zabralo spousta stránek z mého trestního oznámení, to jen aby nedošlo k mýlce, že tu na tom projektu něco někde bylo čistého.        

    Tento sjednaný vztah VPE – Andritz dával Andritzi také možnost, že až na konci třeba kotel nebude správně fungovat, tak že pak Andritz může prohlásit, že kotel je špatně smontovaný a ukáže 20 kg různých dopisů na VPE, že přece tohle vše na VPE napsal, kde mají chyby v montáži. Těch dopisů na VPE Andritz vyplodil tolik, že nebylo v silách VPE na ně odpovídat.

    Ale tohoto argumentu, že VPE špatně smontoval kotel, nakonec ani Andritz využít nemusel, protože mu VPE nabídlo elegantnější cestu, jak se dostat ze své zodpovědnosti za jím špatně vyprojektovaný kotel. Tou cestou ven bylo, že nechalo VPE vyjít Andritz z garanční doby, aniž by vůči němu v době platnosti jeho garancí uplatnilo reklamaci na jeho produkt, který byl špatně funkční.

     Pokud by na sebe generální dodavatel převzal zajištění montáže veškerého zařízení dodaného všemi firmami na stavbu, tak by to i mělo nějakou logiku, ale zde převzal na sebe generální dodavatel jen montáž u jedné jediné firmy, a to u Andritze, a to je zvláštní. Ale i kdyby na sebe VPE převzal montáž celé elektrárny, tak by si nikdy neměl nechat dát do smlouvy s jednotlivými subdodavateli, že vás jako generálního dodavatele, může potom každý subdodavatel v podstatě penalizovat za protažení doby montáže.

    Samozřejmě, že tato výhoda, že za správnost montáže a dodržení termínu montáže ručí generální dodavatel díla vůči subdodavateli kotle, byla uplatněna jen u firmy Andritz, ostatní subdodavatelé si museli montovat svoje zařízení pod svou zodpovědnosti a ručit za dodržení termínu vůči generálnímu dodavateli sami a s tím, že je může generální dodavatel penalizovat za jejich zpoždění na montáži. Ve smlouvě s Andritzem to bylo přesně naopak, tady mohl v podstatě „penalizovat“ generálního dodavatele subdodavatel.  

     V souvislosti s touto zodpovědností za správnost montáže kotle a dodržování časových harmonogramů, a také povinnosti VPE proplácet Andritzi kompenzace za zdržení montáže, kteréžto všechny povinnosti na sebe VPE vůči Andritzi převzalo již v původním kontraktu, objevilo se v tomto dokumentu ještě daleko ničivější opatření, jak popisuji níže.

    Konkrétně to bylo opatření o realizaci předběžných přejímek, kdy původní kontrakt mezi VPE a Andritzem říká, že pokud bude mít VPE vůči svému subdodavateli Andritzi zpoždění v montáži bloku o více než 6 měsíců, tak poté to již bude považováno, jako by už subdodavatel Andritz prošel předběžnými přejímkami se svým kotlem. To znamená, že jako by prošel přes všechny testy a splnil takto veškeré svoje povinnosti vůči VPE o prokázání funkčnosti zařízení a také o dodržení předepsané účinnosti kotle atd. Obecně řečeno, po uplynutí těchto 6 měsíců už Andritz nemusel prokazovat vůči generálnímu dodavateli ani to, že ten kotel plní předepsané parametry a pak, po vypršení záruční doby Andritze, jak dále uvedeno, pak již nemusel Andritz prokazovat vůči VPE ani to, že kotel je vůbec funkční.  

   Je nutno si uvědomit, že když potom u vlastního předávání zařízení z posice generálního dodavatele vůči investorovi bude zjištěno nějaké to technické nesplnění parametrů kotle (jako nesplnění limitu na účinnost kotle atd.), pak již jde jen o náklady, které spadnou na generálního dodavatele, tedy VPE, který už si tyto náklady nemůže vzít od dodavatele kotle, ten už za nesplnění parametrů kotle zodpovědný vůči generálnímu dodavateli není.  

    A jen skromně dodávám, že jak jsem již naznačil výše, může si těchto 6 měsíců zpoždění Andritz vůči VPE dokonce i vyúčtovat. Podle dodatku č. 6 si toto 6 - měsíční zpoždění ocenil Andritz na 1 milion EUR, které mu byly skutečně v roce 2015 vyplaceny. V tomto 1 milionu EUR byli zahrnuti ti jeho poradci na stavbě za celkem slušnou měsíční sazbu.

    Ty pevné termíny na předběžné přejímky a dobu trvání garancí a provedení konečných přejímek se nikdy do kontraktu takto nedávají, protože je to velice nebezpečné pro generálního dodavatele, že se mu může stát, že nějaký nevýznamný dodavatel může způsobit zdržení projektu, a toto zdržení pak umožní dodavateli kotle, a nebo jiného zařízení, vyjít z jeho zodpovědnosti třeba za nefunkční kotel. Nemusí jít ani o běžné zpoždění průběhu montáže, ale může dojít i například k bankrotu některého dodavatele, i to se občas stává.

    Je třeba mít na vědomí, že výstavba tepelné elektrárny je téměř vždy časově zpožděna, to je fakt, se kterým je nutno počítat a VPE s ním musely počítat, protože přece kontrakty na výstavbu elektráren v České republice prováděly.   

    V době, kdy se potom přikročilo k podpisu dodatku č. 6 ke kontraktu v září 2014, bylo již oněch 6 měsíců z kontraktu s Andritzem překročeno, které byly Andritzi dány k tomu, aby se mohl snadno dostat přes všechny ty povinné testy. A takto byl nakonec Andritz přičiněním vedení VPE, zbaven své zodpovědnosti za eventuální nesplnění parametrů kotle na úkor VPE.

   Stále ale ještě byl čas, některým devastujícím efektům podmínek z původního kontraktu zabránit v nabytí účinnosti. Přece když už bylo jasné, že se kontrakt protáhne za původní termín 30.6.2014, kdy má být blok připraven ke garančním testům, tak bylo nutno začít jednat s Andritzem na změně tohoto opatření o 6 měsících z kontraktu jako automatické podmínky pro udělení protokolu o absolvování předběžných přejímek. Nikdo však s Andritzem jednat nezačal a ani nechtěl začít jednat. Jak pak ukáži dále, naopak vedení VPE podmínky pro Andritz nadále v dodatku č. 6 trestuhodně „vylepšilo“ až za hranici možného.     

    Zcela evidentně to nebyly neúmyslné chyby v logice u těchto vedoucích na VPE, protože již dávno před termínem 30.6.2014 bylo naprosto jasné, že se objevuje nebezpečí, že se stavba natolik může protáhnout, že se překročí již nejen doba oněch 6 měsíců, kdy se dostane Andritz za nutnost se účastnit procedury předběžných přejímek, ale začala být v ohrožení i povinná záruční doby Andritze, která je v původním kontraktuomezena na dobu 36 měsíců od doby dokončení všech dodávek Andritze podle harmonogramu dodávek zařízení.

     Právě časové omezení garanční doby, kterou má držet Andritz na jím vyprojektovaném a vyrobeném zařízení, bylo další neskutečnou výhodou, kterou VPE Andritzi umožnilo, aby se v konečném důsledku přenesla zodpovědnost za špatně vyprojektovaný kotel z Andritze na VPE. Jen si představte, ve své podstatě toto opatření z původního kontraktu říká, že Andritz jen odveze na stavbu svůj poslední díl na kotel a tím mu začíná běžet ta doba 36 měsíců z povinné garanční lhůty. Toto opatření, které dal VPE Andritzi do kontraktu je nezdůvodnitelné, mělo tam být samozřejmě uvedeno přesně to, co je zmíněno v kontraktu mezi investorem Adularyí a VPE, že garanční doba na zařízení kotle začíná spuštěním kotle do provozu, a to tam skutečně v kontraktu mezi Adularyí a VPE je takto řečeno.

   V tomto opatření o délce garanční doby pro Andritz je skryto jedno velké nebezpečí, že při zpoždění o více než 36 měsíců od poslední dodávky Andritze na stavbu, že si pak už později zjištěné vady nemůže VPE nárokovat bezplatně na dodavateli kotle, protože ten už je ven ze záruční doby a již si ani nebude moci reklamovat eventuální špatně funkční kotel.

     Tato dvě opatření z původního kontraktu spolu dávají dohromady dvě obrovské výhody Andritzi vůči generálnímu dodavateli VPE, a to, že po uplynutí 6 měsíců zpoždění, které stavba bude třeba mít proti termínu plánovaného uvedení kotle do provozu, pak již za veškerá penále za nesplnění garantovaných parametrů kotle zodpovídá již jen generální dodavatel VPE vůči investorovi, ale již nikoliv dodavatel / projektant kotle vůči generálnímu dodavateli. Veškeré eventuální penále za nesplnění technických parametrů, které budou zjištěny u přejímek mezi Adularyí a VPE, si de jure již generální dodavatel nebude moci vzít na tom, kdo toto nesplnění parametrů zavinil.

    Druhé opatření o délce garanční doby pak říká, že pokud se stavba protáhne o více než 36 měsíců od posledního dodání nějakého zařízení od Andritze na stavbu, tak pak jsem již vyčerpal i garanční dobu a pak již Andritz nemusí zajímat ani vady, které se na zařízení kotle po této době projeví a už ani ne to, jestli vůbec je kotel funkční, a k tomu nakonec i došlo.

    Je zajisté jasné, že tak hloupá opatření, jaká se objevila v kontaktu mezi VPE a Andritzem, si tam investor - firma Adularya do kontraktu s VPE dát nenechal, aby se takto lehce mohl VPE zbavit svých kontraktačních povinnosti vůči němu, to mohu potvrdit jako ten, co tento kontrakt mezi Adularyí a VPE mnohokrát četl.

    S ohledem na tyto dva kontrakty Adularye s VPE a VPE s Andritzem byla docela reálná situace, že se zařízení uvede do provozu až po oněch 36 měsících od doby, kdy Andritz dodá na stavbu svoje poslední zařízení, ale garanční doba VPE vůči Adularyi se začíná až v době, kdy se zařízení skutečně uvede do provozu. Pak tedy vyprší povinnost ohledně kotle Andritze vůči VPE, ale nikoli povinnosti VPE vůči Adularyi, a pak již za veškeré zjištěné závady na zařízení kotle přece zaplatí jen generální dodavatel bez toho, aby si tyto škody mohl VPE sám kompenzovat na tom, kdo tyto škody způsobil.

     Takovéto paragrafy z kontraktu na dodávku investičního celku jsem ve svém životě ještě neviděl, aby generální dodavatel podepsal se svým subdodavatelem tak nevýhodnou smlouvu pro něho samotného. Pod těmito podmínkami šlo Andritzi již jen o to, aby se průběh montáže kotle co nejvíce zpozdil, kdy on se dostane ze zodpovědnosti za funkčnost kotle a může ještě nadále vystavovat faktury za zdržení projektu vůči VPE a účtovat si své poradce na stavbě. A mohu říci, že Andritz skutečně zdržoval, a to hlavně zahájení uvádění bloku od provozu, a chybělo mu již jen pouhopouhých 8 dní, kdy se mohl Andritz VPE za špatnou funkčnost kotle jen „vysmát“ do obličeje a udělal na něho dlouhý nos.

   Asi již nepřekvapí, že právě nedokončenost kotle byla i tím limitujícím faktorem, který neumožnil dřívější uvedení elektrárenského bloku do provozu.

     Kdyby se člověk z venku zeptal dnes vedení VPE, které připravovalo tento kontrakt s Andritzem v roce 2010, proč do jeho kontraktu připustili dát takového nesmysly proti vlastním zájmům firmy, tak tito budou samozřejmě tvrdit, že netušili a nevěděli a nebyli dost zkušení atd. To ale není pravda. Jednak VPE dodávalo v roli subdodavatele zde v ČR kotle snad na 5 elektráren a uvěřil bych jim, pokud oni mohou prokázat, že s nimi jejich nadřízená přebírající firma zde na nějaké té české rekonstruované elektrárně podepsala takovýto „výhodný“ kontrakt, že by se dostali ven ze záruk jen díky tomu, že by někdo z jiných subdodavatelů zdržel projekt. Toto asi nikdy vedení VPE neprokáže, protože takovou druhou nekompetentní firmu najít nemohou, ta by po prvním kontraktu na dodávku zařízení pro nějakou tu českou elektrárnu zkrátka zkrachovala.

     Mimoto, kdyby toto vedení VPE chtělo tvrdit, že nepředvídalo, co se může udát v budoucnosti, že věřili, že Vítkovice, které nikdy žádnou celou elektrárnu ještě nedělali ani v ČR, že tady v Turecku vše stihnou na čas, tak to je samozřejmě úsměvné.

    A nyní uvedu další pádný argument, že vedení VPE dobře vědělo, co činí, a že tyto výhody poskytované Andritzi byly již od počátku záměrné a programové a ne žádná chyba z mladické nerozvážnosti a nezkušenosti atd. A to je třeba dodat, že se nakonec uvedení bloku do provozu zpozdilo téměř o dva roky, ale přitom se nestala ani žádná mimořádná událost, že by třeba zbankrotovala nějaká firma v průběhu výstavby atd. 

   Jak se výstavba svým stálým pomalým tempem zpožďovala, tak již nebylo ani překvapením, že prošlo těch 6 měsíců, co si dalo VPE do kontraktu pro automatické umožnění, aby Andritz prošel předběžnými přejímkami, aniž by se jich vůbec musel zúčastnit, a to znamenalo, aby Andritz někde musel předvádět funkčnost zařízení a plnění provozních parametrů kotle před svým generálním dodavatelem a platit penále za  nedodržení parametrů atd. A je nutno dodat, že ještě někdy kolem září 2014, kdy se pak podepisoval dodatek č. 6, bylo dokončení stavby stále ještě v nedohlednu, a pokud si pamatuji, dalo se výhledově počítat, kromě toho již naběhlého půlročního zpoždění, ještě tak s dalším rokem zpoždění. Právě podpis dodatku č. 6 v září 2014 byl onou zásadní klíčovou události, které již předznamenala zkolabování tohoto projektu.      

   Vsunu však do textu v tomto bodě ještě jednu poznámku, a to, že v tomto období před podpisem dodatku č. 6 byl stále ještě čas něco zachránit a byla možnost se pokusit v dalších dodatcích narovnat ty nevýhodné podmínky z původního kontraktu s Andritzem, kdyby ovšem tito lidé ve vedení VPE měli zájem. Pokud připustíme alternativu, že by to byly jen neúmyslné chyby v logice těchto vedoucích na VPE, co zahrnuli Andritze toliko sebezničujícími výhodami v původním kontraktu, jako ta nesmyslná podmínka o 6 měsících zpoždění pro uznání splnění předběžných přejímek atd., pak již v době kolem podpisu dodatku č. 6 bylo naprosto jasné, že se naplňuje černý scénář a objevuje se vážné nebezpečí, že se stavba nadále protáhne natolik, že se překročí již i oněch 36 měsíců pro vypršení záruční doby Andritze. A Andritz svými obstrukcemi před uvedením prvního bloku do provozu zpoždění skutečně napomáhal a nakonec mu chybělo již jen pouhopouhých 8 dní, aby byl tzv. „za vodou“, jak vyplyne dále. Jen těch 8 dní chybělo Andritzi k tomu, aby tento ukončil „úspěšně“ svoji garanční dobu nad blokem č. 1 a už se o tento blok nemusel starat.

    Jenže osud zasáhl jinak, a 8 dní před termínem ukončení garanční doby Andritze na kotli č. 1, se objevil problém, který měl sílu zbořit ten pečlivě vypiplaný kontrakt snů pro Andritz, ale k tomu ještě pak dále.

    Jinými slovy, když v tom období kolem září 2014 již Andritz prošel předběžnými přejímkami a ted´ už aspiroval dokonce i na to, že mu projde i záruční doba díky narůstajícímu zdržení projektu, tak přece mělo vedení VPE zabrzdit a snažit se tyto nevýhodné podmínky z původního kontraktu alespoň nějak v dodatku č. 6 vylepšit. Pokud by ale takto někdo uvažoval, že se vedení VPE jednalo o zájem vlastního podniku, tak to by se hodně mýlil, jelo se nadále na vlně podpory Andritze a VPE ještě dále zvýšil své sázky tímto dodatkem č. 6. Jak by možná řekl básník, zde již VPE našlo odvahu překročit svůj stín.    

     Do onoho dodatku č. 6 se totiž dalo skandálně již i konečné datum na vypršení záruční doby firmy Andritz, a to k 17.4.2016 pro oba bloky a dalo se tam i pevné datum pro uznání konečných přejímek, a to k 17.7.2016 pro blok 1 a k 17.10.2016 pro blok 2 a to opět v režimu, aby se jich Andritz eventuálně nemusel ani fyzicky zúčastnit.

    Ještě jednu klíčovou událost je třeba zmínit, a to, že v době před podpisem dodatku č. 6 měly ještě VPE v rukou zadržené peníze Andritze cca ve výši 10,4 milionů EUR a to bylo v souladu s kontraktem a takovéto podmínky měli všichni další subdodavatelé.Takže v době před podpisem dodatku č. 6 ještě nebylo nic ztraceno, protože VPE mělo v ruce relativně dost peněz Andritze a díky tomu stačilo tehdy jen Andritzi říci, máme ještě tvých 10,4 milionů EUR, a i když už jsi Andritzi dnes za předběžnými přejímkami, tak pořád jsi v záruční době a my tě z této zodpovědnosti za funkčnost a vady na dodaném zařízení nenecháme vyjít ven bez toho, že bychom ti tyto peníze nesebrali “.

    Co však v rozporu s logikou věci udělal tehdy generální ředitel VPE Kučera, když už muselo být jasně vidět to nebezpečí, že nakonec VPE zaplatí i dokonce za veškeré vady Andritze investorovi bez toho, aby si tyto kompenzace mohl vzít na původci problémů, to je Andritzi. Generální ředitel VPE Kučera ještě dále vylepšil v dodatku č. 6 podmínky z původního kontraktu pro Andritz a umožnil mu, aby si tento, jednak mohl vyměnit své původně zadržené peníze ve výši 10,4 milionů EUR za bankovní záruku, zkrátka VPE uvolnilo Andritzi hotovost 10,4 milionů EUR za protihodnotu bankovní záruky, a asi není třeba říkat, že to bylo pouze umožněno jen a jen Andritzi a žádné jiné firmě. Každá jiná subdodavatelská firma pak ztratila 10 – 15 % z ceny kontraktu právě díky tomu, že jim nebylo umožněno, aby si mohli směnit zadrženou hotovost za bankovní záruku, ale Andritz péčí Kučery o tyto peníze nepřišel a dostal nejen vše, co měl nasmlouváno, ale jak jsem uvedl, dostal i navíc za to, že mu zpozdil VPE montáž. 

    Z obecného pohledu si myslím, že mohu naprosto bez nejmenší pochybnosti uvést, že ten, kdo celý projekt zmařil, byl právě Andritz svým špatným projektem kotle a tato firma dostala veškeré kontrahované peníze, zatímco všichni ostatní tam o tyto své zasloužené peníze přišli.    

 

     To by však ještě stále nebylo to nejhorší opatření o výměně hotovosti za bankovní záruku, které se v dodatku 6 objevilo. Tato výměna hotovosti za bankovní záruku byla již bohužel umožněna ze strany VPE v  původním kontraktu jako jedna velká výhoda určená „jen“ pro Andritz, ale druhou devastující výhodou, kterou Kučera Andritzi svévolně dal proti zájmům své vlastní firmy v dodatku č. 6, bylo to, že Andritzi umožnil, aby se mu automaticky skokově snižovala výše jeho bankovní záruky, a to bez stanovení jakékoliv podmínky pro toto skokové snižování.

    Tedy generální ředitel Kučera naprosto proti zájmům své vlastní firmy umožnil, aby se z původních 10,4 milionů EUR zadržených peněz Andritze, stala najednou v roce 2016 bankovní záruka „jen“ na 1,4 miliony EUR. Přitom mohl Kučera v tom září 2014 celkem reálně předpokládat, že se kontrakt minimálně o další rok protáhne. Nakonec to byly celkem téměř 2 toky, o které se ten kontrakt protáhl, jak už jsem o tom mluvil.

   Takže Kučera si při podpisu dodatku č. 6 s Andritzem musel být vědom, že mohou být ohroženy i tzv. konečné přejímky na stavbě, a přesto dal Andritzi možnost, ke které ho opět původní kontrakt vůbec nenutil, že se Andritz k datu 17.7.2016 pro první blok a k 17.10.2016 pro druhá blok mohl dostat již i za konečné přejímky u obou bloků. A nakonec se to i skutečně stalo, kdy blok č. 2 k 17.10.2016 ještě ani nebyl dokončen a už měl k tomuto termínu péčí generálního ředitel Kučery splněné i konečné přejímky. To se snad ještě nikdy na světě nestalo, že by generální dodavatel převzal kotel na nějaké elektrárně jen takto papírově od stolu z kanceláře, aniž by tento blok byl hotov. 

     Když se pak po všech těch zpožděních konečně podařilo ke konci ledna 2016 uvést první blok elektrárny do provozu, tak projekt už byl téměř ve dvouletém zpoždění a došlo k situaci, kdy záruční doba Andritze (oněch 36 měsíců od vydodání posledního zařízení Andritz na stavbu) za správnou funkčnost kotle, končila dne 17.4.2016. Jinými slovy, zatímco záruční doba VPE vůči Adularyi ještě ani nezačala, tak záruční doba Andritze vůči VPE už byla skončena.  

     Nyní prosím pozor, blok se uvedl do provozu v konci ledna 2016 a dne 9.4.2016 došlo k neočekávanému prasknutí potrubí uvnitř kotle na stavbě a kotel se zastavil a otevřel se a zjistilo se, že je v kotli 150 tun spečeného popílku a tak, jak vidíme výše, zbylo jen 8 dní na to, aby se kotelreklamoval. Kdyby bývalo VPE napsalo reklamační dopis v průběhu těchto 8 dní, kdy stačilo napsat jen jednu větu „kotel správně nepracuje, prosím opravte“, a tímto krokem by bylo zachráněno možná 15 miliard korun českým daňovým poplatníkům, poněvadž tím by se zastavila doba běhu záruky za technickou kvalitu produktu, a tato by již po tomto reklamačním dopise nemohla vypršet.

     Dokážete odhadnout, co VPE v těchto 8 dnech učinilo? Nebudu Vás napínat, VPE nechalo samozřejmě propadnout těchto 8 dní zbývajících do konce garancí Andritze.

Avšak poněvadž si vedení VPE zajisté uvědomilo, že se tímto nereklamováním špatně funkčního kotle již dostali do poněkud zranitelné posice, co když se jich na to někdo jednou zeptá, „a proč jste během těchto 8 dní nepodali formálně reklamační protokol vůči Andritzi, když ten kotel skutečně dobře nepracoval? Měli jste přece jako důkaz v ruce oněch 150 tun spečeného popílku v kotli, tedy hmotu, na kterou si mohl každý sáhnout?“ To by se zajisté špatně vysvětlovalo a já doufám, že ještě na tuto otázku bude muset někdo z tehdejšího vedení VPE jednou vyšetřujícím orgánům odpovědět. 

      Tak aby za sebou vedení VPE zametlo stopy, tak začal tehdejší generální ředitel VPE Skuhra šířit v tisku a v televizi blamáž, že údajným důvodem pro ony problémy se zalepením kotle je vysoký obsah chloru v uhlí.  Skuhra jako generální ředitel VPE musel být oním člověkem z posice své funkce, který musel rozhodnout, že se v průběhu oněch 8 dní nebude u firmy Andritz kotel reklamovat a ani nebude podniknuta žádná jiná iniciativa ze strany vedení VPE, aby se dohodlo prodloužení záruční doby firmy Andritz, než se zjistí, co je příčinou pro zalepení kotle popílkem. To bylo to nejlogičtější řešení, které se v dané situaci naskýtalo, to je, uspořádat jednání během těchto 8 dní a dohodnout se s Andritzem na jeho prodloužení garanční doby, vždyt´ ještě kotel 2, kterému končila garanční doba taktéž k 17.6.2016 nebyl ani dokončen. A nyní se dostáváme k jádru pudla.

    Tímto nereklamováním technického problému se zalepením kotle u firmy Andritz běhen těchto 8 dnů již byly v zásadě kostky vrženy a ostatní pracovníci vedení VPE pak již jen „drželi basu“ se Skuhrou, a rovněž tak i s těmi před ním – Kučerou a spol., co připravili pro Andritze tak výjimečné podmínky kontraktu, a tyto své současníky a předchůdce ve vedení VPE se snažili už jen krýt. A cestou krytí tohoto trestuhodného skutku tehdejšího vedení VPE nechat vyjít Andritz ze své zodpovědnosti za vyprojektování špatně funkčního kotle, měla být právě blamáž, že důvodem pro zalepení kotle byl vysoký obsah chloru v uhlí.

    A ve všeobecném křiku o vysokém obsahu chloru v uhlí jako příčiny pro zalepení kotle popílkem, pak již potichu prošel termín finálních přejímek Andritze k 17.7.2016 a k 17.10.2016, i když i tyto dva klíčové termíny poskytovaly ještě některé možnosti, jak donutit Andritz, aby se zúčastnil opravy špatně navrženého kotle na projektu Adularya, tak tato možnost nebyla nikdy vědomě vedením VPE využita.       

    Po projití garanční doby firmy Andritze ke dni 17.4.2016 byly pořád ještě dva nástroje, které se daly využít pro alespoň částečné snížení škod způsobených Andritzem české straně. Za prve, konečné přejímky trvaly podle dodatku č. 6 až do 17.7.2016 (což bylo o tři měsíce déle, než byla délka garanční doby Andritze, která se nechala projít), a pak byla ještě stále držena záruka rakouské banky Andritze ve prospěch VPE, a ta byla už jen ve výši 1,4 miliony EUR.   

    Jednu věc je však ještě nutno dodat, a to, že když se zjistilo dne 9.4.2016, že je kotel zalepen popílkem, byla ještě výše bankovní záruky Andritze téměř 7 milionů avšak tato záruka se měla dne 18.4.2016 snížit o 5,5 milionů EUR. Takže prosím, když se dne 9.4.2016 zjistil problém se zalepením kotle, kde právě projektant kotle je vždy prvním podezřelým ze způsobení tohoto problému, a za 9 dní na to se má automaticky snížit záruka Andritze o 5,5 milionů EUR, tak co každého logicky napadne? Že rychle napíši do rakouské banky, at´ tuto záruku k 18.4.2016 nesnižuje a ponechá ji v původní výši. V rámci podpory Andritze však nikdo na rakouskou banku z VPE samozřejmě nenapsal.        

      Přesto, že tato možnost ke stažení záruk Andritz existovala až do 30.4.2017 pro blok 1) a k 31.7.2017 pro blok 2), VPE této možnosti povolat tyto záruky nikdy nevyužila a hrála se nadále blamáž na vysoký chlor, aby se zkrátka pro Andritz zachránilo i těch posledních cca 1,4 milionů EUR na úkor VPE. Nakonec se podařilo, že i těch 1,4 milionů EUR vedení VPE Andritzi „ušetřilo“.

    Nyní si vezmeme pod zorný uhel argumenty Andritze & VPE ohledně vysokého obsahu chloru v uhlí. Zde musím připomenout, že v roce 2014 si nechala Česká exportní banka zpracovat zprávu od společnosti Bureau Veritas, která obsahovala analýzy složení uhlí nacházejícího se po celou délku již vyhloubené sloje podzemního dolu v délce 1.715 m. Zde podél této sloje byly na 17 místech odebrány vzorky uhlí a ty byly analyzovány v laboratořích, aby se zjistilo, jaké je kde chemické složení uhlí. Ta zpráva Bureau Veritas naprosto jasně ukazuje, že na konci sloje, kde se měla těžba uhlí začít, je vysoký obsah chloru, kdy na druhou stranu, na začátku sloje je uhlí s téměř nulovým obsahem chloru.

    A vědělo se od samého začátku, že se bude těžba uhlí uskutečňovat odzadu a vědělo se tedy téměř 2 roky dopředu, že přece takové uhlí z kóty 1715 m přijde na zahájení provozu do kotle a neměl s tím nikdo žádný problém. Nakonec ty hodnoty chloru, kterými se Andritz bránil po vzniku zalepení kotle, odpovídají přesně hodnotám, které tam našla Bureau Veritas o téměř dva roky dříve. Zde připadá celkem pokrytecky onen údiv na straně Andritze & VPE nad tím, že přišlo do kotle uhlí, které se již dva roky očekávalo, že přijde.       

    Tato zpráva Bureau Veritas byla v červnu 2014 zaslána prostřednictvím České exportní banky na VPE a i na Andritz a Andritz na tuto zprávu odpověděl e-mailem, kde upozorňuje na vysoký obsah chloru v uhlí, který však vztahuje jen k nebezpečí koroze. Stejný závěr potvrdila i zpráva Bureau Veritas, která tvrdí to samé, že chlor nemá vliv na proces spalování v kotli. 

    Tímto chci zdokumentovat, že Andritz dobře věděl, jaké uhlí s jak vysokým obsahem chloru přijde na zahájení provozu a dále Andritz v obsahu chloru v uhlí ještě v roce 2014 jako zásadní problém neviděl, kromě tedy rizika koroze. Argument o vysokém chloru v uhlí, se pak Andritzi hodil v roce 2016, když tento potřeboval odvést pozornost od skutečné příčiny zalepení kotle, a to byl špatný projekt kotle.    

   Ještě dodám další podstatnou věc, že VPE mělo na stavbě jednoho odborníka, který celý život byl zaměstnancem slovenské firmy SES Tlmače, která vyrábí stejné fluidní kotle, jaké se dodávaly na Adularyi. Tento odborník již pár měsíců před dokončením prvního bloku elektrárny tvrdil, že kotel je špatně projekčně navržen, a že nemá správné proporce, a že nikdy správně pracovat nebude. O tomto varování každý na projektu Adularya věděl, protože on vyloženě prosil okolí, aby si VPE pozval odbornou firmu, která ten kotel posoudí, že podle jeho přesvědčení ten kotel nikdy dobře pracovat nebude.

    Když se skutečně v začátku roku 2016 uvedl blok elektrárny do provozu a potvrdila se jeho varovná slova, kdy se kotel zalepil s cca 150 tunami popílku, tak by snad každého napadlo, že ten odborník ze Slovenska měl přece jen pravdu, a alespoň potom by si to odborné posouzení mělo nechat vedení firmy VPE provést. To by udělal každý rozumný dodavatel elektrárny, ale ne VPE, tam jediným úkolem bylo, jak dostat Andritz „z problému“.  

     Vedení VPE si nikdy žádnou expertízu na důvody zalepení kotle popílkem zpracovat nenechalo, nebylo proč, oni přece dobře věděli, že ten problém od tohoto chloru nepochází.     

    Ten důvod pro špatnou funkčnost kotle byl od začátku zcela jasný, a to, že ten kotel byl špatně vyprojektovaný. Proč si toto dovoluji tvrdit s takovou jistotou? Ta nejpodstatnější závada byla ta, že ten kotel netvořil fluidní vrstvu, na které přece ta technologie stojí. Nakonec v některých místech lože dosahovala teplota až 1095 °C, což daleko přesahuju nevyšší povolný limit pro kotel pro fluidní lože, a těch závad je tam na kotli celá řada a začít mluvit v této situaci o vysokém obsahu chloru v uhlí, to je přece jen výsměch zdravému rozumu. To, že se v kotli při provozu netvoří fluidní vrstva, to přece bylo jasné již po prvním uvedení bloku do provozu.

   Takže zpět k tématu, Andritz měl již od 17.4. 2016 po záruční době a tak on už neměl žádnou povinnost něco na tomto kotli opravovat, a od 17.7.2016, už nemusel na stavbě ani být, už měl zkrátka hotovo, i když mu první kotel nepracoval správně a druhý ještě nebyl ani hotov. To, že si nakonec ještě Andritz zahrál s VPE tu taškařici na vysoký chlor, to už bylo něco navíc, to už dělat nemusel, ale zřejmě se mu ta švanda asi líbila. Andritz měl hotovo, měl zaplaceno a na českého daňového poplatníka, jak se říká, zbyly jen oči pro pláč a „potěšení“ zaplatit škodu 15 miliard korun, jehož příčinou je špatný projekt kotle od firmy Andritz. Jak se říká, že drzé čelo lepší než poplužní dvůr, tak má dnes Andritz dokonce elektrárnu Adularyi napsánu na své stránce jako jeho úspěšnou referenci.

      Samozřejmě, že by se to nemohlo podařit, kdyby tomuto podvodu nenapomáhaly české státní orgány a oni tomu opravdu napomáhaly.

   Já zde pro doložení svých slov uvedu ještě moji anabázi s policií. Já jsem na všechny tyto podezřelé okolnosti, co se kolem tohoto projektu na VPE udály, podal trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby to zkrátka policie prošetřila. Vyšetřovatel Vaněček z Národní centrály proti organizovanému zločinu mi nejprve sdělil, že jsem si prý já vymyslel kolem tohoto projektu své vlastní příběhy s kriminální zápletkou a po roce a půl faktického nevyšetřování, mi sdělil, že neshledal na průběhu celého případu Adularya nic, co by naznačovalo, že by došlo ke spáchání nějakého trestného činu, a že případ odložil. Takže hotovo, není co vyšetřovat, není se koho na co prát, zkrátka u nás se nic mimořádného nestalo, že vyšumělo 15 miliard korun českých daňových poplatníků? Z toho si policie dnes žádné vrásky nedělá. Já jsem si stěžoval na dozorujícího státního zástupce na Vrchním státním zastupitelství a tam podepřeli vyšetřovatele, stěžoval jsem si dále, až na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, odkud jsem dostal vyjádření, a světe div se, policajt má zase pravdu. Tak takto u nás policie a justice vzájemně spolupracují, aby zametli korupční kauzy pod koberec.

    Je tu snad ještě někdo, kdo věří, že českým politikům záleží na tom, aby se tu nekradlo? Víte, na kolik poslanců a senátorů jsem poslal já informaci o skandálním přenesení škod ze zmařeného projektu Adularya na českého daňového poplatníka? Ani těch 15 miliard korun nikoho nevzrušilo, 90% těchto poslanců a senátorů nemělo ani tu slušnost, že by mi odpovědělo. Nu což, po 30 letech jsou naši poslanci tak otrlí, že už je tu nikoho ani nevzrušuje. Dva poslanci mi pomohli, a zde tímto děkuji panu poslanci Volnému, ve kterém zůstalo alespoň kousek odpovědnosti ke svým voličům. Tím druhým byl někdejší senátor Libor Michálek (neplést s Pirátem Michálkem).  Stačí si nyní jen odpovědět na otázku, jestli nejsme jen kolonie Západu.

     Možná, že jsem to neřekl úplně přesně, že našim poslancům v parlamentu je nějakých 15 miliard Kč z našich daní šum a fuk, no jim to je šum a fuk, ale jen když někdo z toho státního rozpočtu ty peníze ukradne, tak to jsou poslanci naprosto v klidu. Kdyby ale náhodou chtěl někdo snížit o ukradenou částku dotaci na armádu, no to jsme zažili nedávno toho řevu od DEMO bloku a právě těmto lidem z DEMO Bloku, je úplně jedno, jak se v této republice krade, to je můj dlouholetý názor.

    Mně to zároveň připomnělo jeden zajímavý zážitek. Dne 18.8.2016 jsem navštívil ve Vítkovicích nějakého pana Metnara a řekl jsem mu zhruba, že na projektu Adularya, že je korupce jako pras.. On si ode mne nechal zpracovat písemně materiály o tom mém podezření a před Vánocemi 2016 mě s těmito materiály obrazně řečeno, poslal někam. Rok se s rokem sešel a ten samý Metnar již seděl jako protikorupční ministr vnitra v první protikorupční Babišově vládě a byl to také on, kdo kromě toho DEMO bloku tolik řval kvůli snížení vojenského rozpočtu o 10 miliard, když si právě on mohl v tom roce 2016 ještě těch 15 miliard tzv. „vydělat“, tak mě s tím tenkrát poslal, no víte kam. 

Co by na tuto situaci asi řekl Venca Flaška?  “No to vám jsou ale paradoxy“.   

Přidám ještě informaci, jak se ministr Metnar umí postarat o své kamarády: 

Petr Němec: Nejdražší tendr v historii armády provázejí pochybnosti. Proč ministr obrany protěžuje ztrátový podnik?

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Nemec-Nejdrazsi-tendr-v-historii-armady-provazeji-pochybnosti-Proc-ministr-obrany-protezuje-ztratovy-podnik-579158

25.04.2019 19:02

Povinné zapojení státního podniku VOP CZ do tendru na nákup bojových pásových vozidel za více než 50 miliard korun bylo nečekaným překvapením.

 

Foto: Hans Štembera
Popisek: Lubomír Metnar, ministr obrany
reklama

Vojenský opravárenský podnik je totiž dlouhodobě ve ztrátě a veškeré tržby dělají zakázky pro civilní sektor, armádnímu programu se věnuje jen okrajově. I tak ale museli čtyři předvybraní dodavatelé podepsat s VOP CZ memoranda o výhradní spolupráci.

Nařízení z ministerstva

Rozkaz z ministerstva zněl jasně. Státní podnik VOP CZ bude jediným českým subdodavatelem obřího vyzbrojovacího projektu. Výherce tendru tedy nebude moci uzavírat v českém obranném průmyslu smlouvy s nikým jiným. Podle nařízení ministerstva bude VOP CZ povinným systémovým integrátorem, což v praxi znamená, že jakákoli česká firma, která by se chtěla na zakázce podílet, bude závislá na dohodě se státním podnikem. (ZDE)

Dalším požadavkem ministerstva je, aby VOP CZ realizoval subdodávky v hodnotě 40% tendru, tedy asi 20 miliard korun. Na to však VOP CZ prokazatelně nemá výrobní kapacitu. Ve skutečnosti tedy většinu subdodávek budou realizovat jiné firmy a státní podnik bude fungovat jako prostředník. Tím se ale prodělečný podnik stává de facto hlavním rozhodujícím činitelem v celé zakázce a ministerstvo se dobrovolně vzdává kontroly nad celým projektem. (ZDE)

U velkých státních zakázek je obvyklý požadavek, aby významnou část zakázky realizoval domácí průmysl a do státního rozpočtu se tak vrátila část vynaložených peněz. Co už je ale méně obvyklé, že ministerstvo stanovilo monopol jednoho podniku, navíc prokazatelně ztrátového, jehož výrobní kapacity na celý projekt nestačí.

Hrozí tak nedodržení termínu a prodražení kvůli dalším subdodávkám, které si VOP CZ bude muset nezbytně nasmlouvat. Navíc stanovení státního podniku jako povinného prostředníka zvyšuje korupční riziko, protože ostatní české firmy budou na VOP CZ závislé. (ZDE)

Ztrátový podnik

VOP CZ byl založen jako vojenský opravárenský podnik v roce 1946. Za minulého režimu byl soběstačný, v 90.letech už ale zakázky pro českou armádu nestačily a státní podnik se musel přeorientovat na civilní strojírenství, které dnes tvoří přes 90 procent jeho tržeb.
S tím se logicky pojí i postupná ztráta schopnosti vojenské zakázky plnit.

Od ministerstva obrany získává minimum projektů a ani ty nezvládne splnit bez jiných subdodavatelů. Typickým příkladem je aktuální zakázka na cisternové vozy CAP-6M1 pro českou armádu, kde jsou kromě VOP CZ ještě další dva subdodavatelé: automobilka Tatra, která dodá podvozek a jičínská společnost KOBIT, která pracuje na nástavbě.
VOP CZ zde v zásadě plní pouze roli prostředníka, který vydělává na maržích a celý projekt tím prodražuje.

Ten samý scénář se bude opakovat u výroby bojových pásových vozidel, s tím rozdílem, že zde se jedná o astronomickou částku v hodnotě více než 50 miliard korun.
Podle oslovených odborníků, je finační bilance firmy tragická a podnik se pohybuje v červených číslech. V roce 2017 se jednalo o ztrátu 59 miliónů, za rok 2018 pak deficit stoupl téměř trojnásobně na 150 miliónů Kč. (
ZDE)

Hýčkaná firma ministra Metnara

Bez ohledu na tragický hospodářský výsledek firmy, je ministerstvo k vedení VOP CZ překvapivě loajální. A to i přesto, že se jedná o tentýž management, který se podílel na neúspěšném projektu výstavby turecké elektrárny Adularya a uvedl tak svého zaměstnavatele – společnost Vítkovice Power Engineering – do existenčních problémů. Navíc Česká republika, která do projektu investovala 12 miliard korun, dosud zpět nezískala ani korunu. (ZDE)

Otázkou je, proč je šéf armádního resortu Lubomír Metnar k managementu VOP CZ tak shovívavý. Podíváme-li se na složení vedení zblízka, nelze si nevšimnout osobních vazeb mezi manažery firmy a současným ministrem obrany. Ten působil ve vítkovickém strojírenském holdingu jako ředitel bezpečnosti a byl členem dozorčí rady Vítkovice a.s. Jeho bývalí kolegové a klíčoví manažeři nyní tvoří zmiňovaný management VOP CZ. Výkonný ředitel Kamil Kučera byl generálním ředitelem Vítkovic. Obchodním ředitelem je Oleg Hruška, který zase dříve působil jako ředitel vítkovické divize. Před vstupem do VOP CZ neměl ani jeden z nich zkušenost s obranným průmyslem. (ZDE)

Podtrženo, sečteno máme tady odpověď pro všechny, kdo nad povinným zapojením státního podniku kroutili hlavou. Pan ministr Metnar a jeho osobní vazby na bývalé kolegy mohou ale Českou republiku stát mnoho. Kromě předražené zakázky je totiž v sázce i pověst státu na mezinárodní úrovni.

Reakce společnosti Vítkovice, a.s.:

Kamil Kučera NIKDY nebyl ředitelem Vítkovic, a.s. Byl krátce ředitelem Vítkovice Power Engineering, a to v době, kdy elektrárna Adularya neměla zásadní problémy. Oleg Hruška dělal na projektech pro jadernou energetiku, zejména pro Ukrajinu a Rusko a nikdy nebyl ředitelem Vítkovic Power Engineering nebo nějaké "divize Vítkovic".

Eva Kijonková
mediální zastoupení Vítkovice, a.s.

Je se pak vůbec čemu divit, že na vyšetřování případu Adularya uvalila policie stopku?  

    VPE vytvořil 3 typy kontraktů podle toho, jak daná subdodavatelská firma "zainvestovala" do dobrých vztahů s vedením generálního dodavatele. Superultraextraunikátní podmínky dostal Andritz, pouze extraunikátní podmínky pak dostalo ČKD Praha DIZ a na ten zbytek zůstaly jen takové ty běžné podmínky, kdy firmy budou muset držet garance 2 roky od doby, kdy to jejich zařízení bude uvedeno do provozu, tak to měly teda smůlu.  Já to tu všechno mohu doložit citováním kontraktů s jednotlivými subdodavateli z každé té skupiny a vyšetřovatel Vaněček mě nazval tvůrcem smyšlených příběhů s kriminální zápletkou. 15 miliard korun, to už je pěkně tučná kriminální záplatka, to vám povím, s tím už se dá vytvořit celkem hezký příběh.          

     Za nevyšetřováním této skandální kauzy stojí jedna politická strana, a to právě ta, která drží ministra vnitra. Copak se s tím smíříme, aby zde ministr vnitra rozhodoval o tom, která kauza se zamete pod koberec a kdo se zavře? Ratha zavřeli kvůli 8 milionům Kč, které nesl jako dar pro svou politickou stranu a zde pár zkorumpovanců nás připravilo o 15 miliard korun a kauza je zametena pod koberec.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.