MILICA RAKIČ (9. února 1996 – 17. dubna 1999)

milica rakić
16.4.2019 10:09
Před dvěma desetiletími, v sobotu 17. dubna 1999, byla v Batajnici nedaleko Bělehradu při nočním leteckém útoku NATO zabita ve spánku kazetovou bombou tříletá holčička Milica Rakić. Stala se jedním ze symbolů zločinů NATO a utrpení Srbů během agrese proti Jugoslávii.

Od samého začátku bylo zřejmé, že útok na Jugoslávii je podle mezinárodního práva agresivní válkou. Vedle např. Billa Clintona, Madelaine Albrightové, Gerharda Schrödera, Tony Blaira, Javiera Solany nebo útoku velícího Wesley K. Clarka mají na rukou krev nevinných i představitelé České republiky počínaje předsedou vlády Milošem Zemanem a konče dnes již zapomenutým ministrem obrany Vladimírem Vetchým.

Česká republika patří mezi agresory, když vláda vedená Milošem Zemanem vyslovila s operací NATO bez souhlasu Rady bezpečnosti souhlas a zejména umožnila přelety bombardujících letadel vzdušným prostorem republiky. Později ve druhé etapě bombardování vyslovila souhlas se zaměřením na mezinárodně zapovězené cíle.

Nepochybnou spoluodpovědnost má i tehdejší prezident Václav Havel, který dokonce k bombardování vyzýval a je autorem hanebného pojmu „humanitární bombardování”. Protože stoupenci Havla často tento skandální výrok popírají, je třeba citovat z francouzského Le Monde z 29. dubna 1999: "Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární …"

NATO tvrdilo, že důvodem agrese je politika Bělehradu v Kosovu. Jugoslávská armáda v té době bojovala s teroristickou tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK), která ostatně byla v té době i na americkém seznamu teroristických organizací a byla z něho vyřazena v roce 1998. Tady je třeba uvést, že W. Clark později ve své knize Vedení moderní války přiznal, že plánování operace NATO proti Jugoslávii bylo v plném proudu již v polovině června 1998.

Útokem na Jugoslávie se svět stal mnohem nebezpečnější, protože se stal světem bez pravidel, světem lži, práva toho, kdo shodí bombu z výšky pěti kilometrů. Hovoříme – a často s chloubou a nadřazeností – o naší euro-atlantické civilizaci. Díky agresi proti Jugoslávii není příliš čím se chlubit. Těžko se totiž můžeme chlubit zločinem. Vražděním dětí zejména.

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Již podivnosti, které nám předestírá trestně právní systém v současných kapitalistických zemích, nasvědčují, že SEF kapitalismu ve své závěrečné zahnívající imperialistické fázi, se přežila a přísluší ji vykázat místo na smetišti dějin. Můžeme sice abstrahovat o různém významu soudních stolic, třeba kupříkladu mezi Okresním soudem v Olomouci a tehdejším Mezinárodním tribunálem pro některé zločiny v bývalé Jugoslávii, ale faktem zůstává, že za nepatrný přečinek proti zákonu, si bývalý řidič MHD Roman Smetana, pobyl několik dnů v kriminále, ale hlavní zločinci z agresivního vojenské paktu NATO, tedy i ti, kteří zavraždili nevinné děvčátko Milicu Rakičovou a mnohé další děti zůstanou zatím, do odstranění tohoto nelidského systému nepotrestání a dokonce budou velebeni jejich věrnými posluhovači až do výšin humanitárního nebíčka, jak již ostatně autor tohoto aktuálního článku pan Meduna v něm na to poukázal. Bláznivý svět.