Miloš Zeman a Jiří Paroubek rozhodujícím způsobem ovlivnili sociální demokracii po roce 1989

4.8.2011 16:49
Všechna média informují a převážně spekulují o údajném chystaném odchodu Jiřího Paroubka mimo řady sociální demokracie. V tiskové zprávě se k situaci vyjádřil předseda strany Bohuslav Sobotka: „Požádal jsem Jiřího Paroubka o osobní schůzku. Jsem přesvědčen, že neexistují žádné programové důvody pro to, aby bývalý předseda odcházel ze strany. Sociální demokracie sdílí a prosazuje stejně zásadní hodnoty, jako v době, kdy byl jejím předsedou. Vyzvu Jiřího Paroubka, aby sociální demokracii podpořil v úsilí o porážku současné pravicové koalice v příštích volbách.“

Ve stejném duchu se vyjádřil také první místopředseda ČSSD Michal Hašek. To samo o sobě dokládá, že v zásadních věcech táhnou nejvyšší představitelé strany za jeden provaz a představují jednolitý tandem. Spekulace o jejich rozporech považuji za uměle živené, především ze strany pravicových médií. Bohužel, nejen odtud. Několikrát jsem se o jejich „nepřekonatelných“ rozporech dočetl i na tomto webu. XXXX O přesun Jiřího Paroubka do svých řad usilují zejména čeští národní socialisté (ČSNS 2005). Paroubkovo osobní renomé by jim mělo napomoci k úspěchu v nejbližších regionálních volbách. Úvahy v tomto směru se rozvinuly i na Vaší věci na jaře. Ve svém příspěvku z 31.5. jsem tyto úvahy označil za kontraproduktivní až obludné. Jiří Paroubek může v politice ještě mnoho dosáhnout, stěží však v řadách marginální strany anebo i strany úplně nové, ale rodící se od počátku. Paradoxně, stejnou zkušenost má i Paroubkův nejsilnější politický oponent, Miloš Zeman.

Zeman i Paroubek ovlivnili celou existenci sociální demokracie v polistopadovém období rozhodujícím způsobem. Oba stáli v čele úspěšných vlád, oba přivedli svoji stranu k nejvyšším preferencím. Bohužel, oba mají některé charakteristické záporné vlastnosti. O nich nejlépe vědí oni sami. Tyto vlastnosti však snižují jejich osobnostní hodnotu.

Vzájemný antagonismus Paroubka a Zemana se datuje od roku 1993, kdy oba kandidovali proti sobě na sjezdu v Hradci Králové. Tam Zeman vyhrál, stal se předsedou a poté se krátkodobě pokoušel dokonce o Paroubkovo vyloučení ze strany. Vzájemný spor se utlumil po roce 1998. To se Zeman stal premiérem a Paroubek – se Zemanovým souhlasem – náměstkem pražského primátora.

Konflikt se naopak vyhrotil po roce 2004. To Zeman, nejprve znechucený podrazem části poslanců ČSSD při prezidentské volbě a poté obviňovaný ze zadlužení strany ve sporu o Lidový dům, vinil jako osnovatele kritiky zejména Jiřího Paroubka. XXXX Krátkodobě došlo mezi oběma rivaly k narovnání vztahů v letech 2005 a 2006. Spolu s manželkami se několikrát vzájemně navštívili. Vyvrcholením shody byl navenek mimořádný sjezd ČSSD v květnu 2006. Jiří Paroubek byl na něm zvolen předsedou a Miloš Zeman mu za bouřlivého potlesku delegátů blahopřál na sjezdovém pódiu. Přátelsky se objali a společně zvedli ruce.

Následovalo finále volební kampaně ke sněmovním volbám. Zeman se svým autobusem Zemák podpořil kampaň ČSSD ve třech krajích a sám vystoupil i na pražském předvolebním setkání sociální demokracie na Výstavišti. XXX Žel, volební výsledek hrubě ovlivnila známá Kubiceho zpráva. Podrobnosti popsal Jiří Paroubek ve své nové knize Český Watergate. Ivan Langer dokument „zapomněl“ ve Výboru pro obranu a bezpečnost při odchodu na toaletu a ochotní pravicoví novináři se postarali o zveřejnění.

Volebnímu patu 100/100 předcházelo dramatické přepočítávání hlasů na poslanecké mandáty. První výpočet přisoudil levicovým stranám 101 mandátů a pod tímto vlivem pronesl Jiří Paroubek svůj známý projev, ve kterém přirovnal Kubiceho zprávu metodicky k únorovému převratu (za projev se později omluvil). Při přepočtu mandátů však pravicové hlasy získaly mandát navíc v Jihočeském kraji.

Po konečném patu se pravicové strany nejprve pokusily uplatit poslance Pavla Ploce, aby přestoupil do Strany zelených. Pokus nevyšel a původce byl pravomocně odsouzen k podmínečnému trestu. Teprve poté přišli ke slovu přeběhlíci Melčák s Pohankou, později i s Wolfem, a zajistili až do roku 2009 existenci Topolánkovy vlády.

Po volbách se vztahy Zemana s Paroubkem znovu vyostřily. Nejprve Zeman obvinil Paroubka, že utajeně zahájil jednání o vytvoření koalice s ODS. Poté Paroubek přešel k protiútoku a obvinil Zemana, že byl patronem přeběhlíků a v podstatě umožnil vznik Topolánkovy vlády. Vše dospělo k tomu, že Miloš Zeman opustil v březnu 2007 řady sociální demokracie.

Velký politik by měl být schopen za všech okolností nadřadit zájem lidí, jež zastupuje, svým osobním pocitům, případně i křivdám. Jak Miloš Zeman, tak Jiří Paroubek se této zásadě zpronevěřili. Vždy tvrdili, že zastupují „dolních deset miliónů“, ale v jejich zájmu, s výjimkou krátkého období 2005 – 6, se nedokázali oprostit od vzájemných sporů.

Proto trochu zákonitě mají s politikou podobnou zkušenost. Jak vedle Miloše Zemana, tak Jiřího Paroubka vyrostli mladí politici, kteří své protagonisty nakonec zradili. V Zemanově případě to byl Stanislav Gross, hlavní postava prezidentské volební kampaně v roce 2003. Obdobně Jiří Paroubek by mohl jmenovat mladé politiky, kterým pomohl k růstu a kteří nyní od něho dávají ruce pryč.

Vrátím se k úvaze o možném odchodu Jiřího Paroubka mimo řady sociální demokracie. Pro něho, ale i Miloše Zemana, platí Dykovo: Opustíš-li mne, nezahynu…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

catumbelan1

Toto je rozumný článek. To by si měli každý den pánové Zeman a Paroubek, a nejen oni, každý den číst. Číst do té doby dokud si neuvědomí co tím autor sděluje.