Nadbytek - jeden ze strůjců úpadku západního světa

obrazek
13.2.2017 17:26
Vše na tomto světě má svou zdravou a optimální míru. Pokud je tato míra překročena, ať již na jednu, nebo druhou stranu, dochází k nezdravému vybočení z optima. A to sebou nutně přináší odpovídající negativní důsledky.

Existuje určitá hranice optimálního příjmu potravy, po jejímž překročení dochází k obezitě. Existuje i optimální hranice lidské fyzické zátěže, po jejímž překročení dochází k absolutní vyčerpanosti. A existuje také hranice přiměřeného uspokojování lidských potřeb, po jejímž překročení dochází k nadbytku. A tento nadbytek tak, jako všechny výše zmíněná překročení optimální míry věcí, má na většinu lidí negativní důsledky. Projevuje se totiž postupným lámáním jejich charakteru a degradací jejich způsobu myšlení. Člověk se prostě stává vyšinutý, aniž by to on sám pozoroval.

Podstatu tohoto vyšinutí dokonale vystihuje příklad jisté podnikatelské dcerky, která ve škole odhodila do koše celou nedotčenou svačinu. Když ji učitelka napomenula, že to není správné, její odpověď byla následující: „My na to máme. My nepotřebujeme počítat každý haléř jako vy, paní učitelka.“

Jde tu o ukázkový příklad změny způsobu myšlení a nazírání na život pod vlivem dostatku. A přesně toto jisté, ledaže ve velkém, se přihodilo blahobytným západním národům.

Úroveň jejich blahobytu dosáhla totiž takové nezdravé míry, že pokud by stejným stylem života žily všechny ostatní národy, potřebovali bychom k tomu energetické zdroje a surovinovou základnu čtyř podobných planet, jako je ta naše. A již notoricky známou je i skutečnost, že 20 procent populace nejbohatších států světa má na svědomí 80 procent znečištění naší planety.

Uvedená fakta nám jednoznačně napovídají, že západní styl způsobu života a jeho blahobyt není udržitelný. A proto jej vůbec nelze považovat za ideál a za vzor, o jehož dosažení by se všichni ostatní měli snažit.

No a skutečnost, že bohaté země západu žijí v blahobytu, překračujícím z hlediska zákonů univerza optimální normu naplňování základních lidských potřeb, tato závažná skutečnost sebou nevyhnutelně přináší i odpovídající psychické a mentální vyšinutí tak, jak bylo ukázáno na příkladu podnikatelské dcerky.

Lidská psychika totiž pod vlivem neúměrného dostatku degeneruje. Lidé se začínají dívat na věci kolem sebe jinak. Jejich myšlení a vnitřní prožívání začíná být jiné. Začíná být v jistém smyslu pomýlené a zvrácené. Lidé se začínají podobat jablkům na stromě, na kterých se rozšiřují hnilobné skvrny.

Celkem konkrétními, duševními degenerativními změnami, které nastávají po překročení optimální meze přiměřené spotřeby stanovené zákony našeho univerza jsou hédonismus, užívání si, konzumní a materialistický způsob života, kariérismus, povrchnost a plytkost v myšlení.

Duchovnost a s ní spojené vyšší a ušlechtilejší hodnoty jsou na ústupu. Tímto pádem však lidé ztrácejí pevnou morální oporu a stávají se neschopnými rozlišovat cosi tak elementárního, jako dobro od zla. To má za následek, že společensky akceptovatelnými se stávají různé deviace, jako například registrovaná partnerství, legalizace eutanazie, gender ideologie se svou možností svobodné volby pohlaví a mnohé jiné.

Momentálně je to například problém imigrace, na jehož pozadí lze pozorovat zdegenerovaný způsob myšlení západní Evropy. Oficiálně se totiž tvrdí, že přijímáním imigrantů se pomáhá obyvatelům národů postižených válkou, nebo jinými konflikty. Na první pohled to sice vypadá velmi humánně, avšak nemá to logiku.

Pokud se totiž nějaký národ ocitne v problémech, jako například v současnosti Sýrie, pomůže se mu snad zásadním způsobem tím, že jeho příslušníky budeme přijímat jako migranty? Vždyť ať jich přijde kolik chce a budou přijati, vždy to bude představovat pouze nepatrný zlomek celkového počtu daného národa.

Nebo chce snad západní Evropa přijmout celý národ? Pokud ne znamená to, že i tak ti nejslabší, nejzranitelnější, nejméně majetní a tedy nejvíce potřební pomoci zůstanou doma a budou trpět.

A přitom se velmi dobře ví, že peníze, které jsou na evropském území vynaložené na jednoho migranta, by u nich doma výrazně pomohly deseti lidem. Pokud by tedy západní Evropa ve skutečnosti chtěla pomoci mnohým těžko zkoušeným národům a ne jen nepatrnému zlomku jejich populace v podobě migrantů, peníze, které vyplácí migrantům by měla účelně investovat přímo na jejich území. Tam by se měla snažit zkvalitnit životní podmínky do takové míry, aby již odtud nikdo nemusel utíkat. To by byly opravdu efektivně využity peníze, zatímco to, co se děje v současnosti je naopak ukázkou absolutní neefektivnosti.

A to již ani nemluvě o tom, že Evropa svou podporou takzvané umírněné opozice výrazně přispěla a dosud přispívá k rozvratu dříve prosperující Sýrie. A v tomto směru nemá čisté ruce ani vůči mnohým jiným arabským zemím. Žel, vše toto je svědectvím duševní degenerace západu, který již není schopen vnímat věci ve správném světle.

Dalším příkladem degenerativního úpadku, který také souvisí s imigraci je taková elementární věc, jako schopnost reprodukce národa. Blahobytem poznamenané státy, ve kterých již převládá pouze materialismus, kariérismus, konzum a snaha užít si tuto základní schopnost ztrácejí, protože péče o děti se stává nepřitažlivá. Mít děti totiž vyžaduje určitou míru sebeobětování, kterou však již blahobytem zdegenerovaní lidé nejsou ochotni vynaložit. V zákonech univerza se zde jedná o jednoduchý mechanismus, jehož prostřednictvím zdegenerovaný národ sám sebe odsuzuje k zániku. A tak je to i se západní Evropu, která postupně stárne a vymírá. Že to tak začíná být i u nás má svůj důvod v tom, že jsme začali přebírat jejich „hodnoty“.

Ale zaměřme se pouze čistě na západní Evropu, kterou její vlastní, blahobytem způsobená degenerace odsoudila k zániku. A tento zánik, pokud nedojde k radikální změně hodnotové orientace, může být buď pomalý - cestou postupného vymírání, nebo zrychlený - prostřednictvím migrace, kterou se západní národy snaží kompenzovat úbytek vlastní populace.

Jejich tragický omyl však spočívá v tom, že v podobě migrantů přijímají lidi z kulturně a nábožensky zcela rozdílných poměrů. Lidi absolutně odlišné mentality, kteří postupně populačně přečíslí původní obyvatelstvo a tím jej pohltí. Z původních národů, které přijaly migranty nakonec nezůstane vůbec nic. Nahnilé jablko prostě spadne ze stromu na zem a úplně se rozloží. Tak se stane každému národu, který pod vlivem nadměrného blahobytu duševně zdegeneroval.

Klíčovým momentem spuštění celého tohoto postupného degenerativního procesu byl ústup od duchovnosti. Tímto pádem také pozvolný ústup od všech vyšších a ušlechtilejších hodnot s duchovností nerozlučně spojených. Tak došlo ke ztrátě jednoduchosti, přirozenosti, skromnosti a mnoha jiných cenných ctností. Jediným božstvem, hodným uctívání se staly věci hmotné. Tím byla nastoupena cesta do pekla.

V rostoucím hmotném dostatku, který za cenu sdírání jiných národů a za cenu jiných nemorálností překročil optimální míru uspokojování lidských potřeb lidé nepozorovali, jak postupně duševně a názorově degenerují. Každý člověk a každý národ, který toto nedokáže prohlédnout však s určitostí spěje k záhubě.

Záchrana spočívá pouze v opětovném návratu k duchovnosti a s ní spojených hodnotám. Mimo jiné tedy v návratu k jednoduchosti, přirozenosti, skromnosti a nenáročnosti v potřebách, protože jedině toto je způsob, který umožňuje trvalou udržitelnost života na naší planetě. Neboť jedině pokud budou lidé duchovní, to jest čestní, dobří, spravedliví, lidští, prostí a skromní, postačí jim zdroje naší planety k jejich jednoduchému, nenáročnému, ale lidsky a hodnotově plnohodnotnému životu.

Pokud se však ale národy země vydají cestou hodnot západního světa, budeme k tomu potřebovat tak, jak již bylo řečeno, zdroje čtyř takových planet, jako je naše. Ale protože takové zdroje nikdy mít nebudeme znamená to, že musíme spět ke zničení a zruinování naší jediné a jedinečné planety.

Náš svět však může rozkvést do netušené nádhery, pokud se vydá cestou rozvíjení duchovních hodnot, spojenou s tím nejvyšším, nejvznešenějším a nejušlechtilejším, co může člověk dosáhnout.

Nicméně naopak, musí nutně zdegenerovat a skončit v hnilobném rozkladu, pokud se bude snažit o dosažení bezduchého a materialistického blahobytu západního typu, který tuto planetu devastuje po všech stránkách. A právě začátek úpadku blahobytem zdegenerované západní civilizace, který se nám v současnosti odvíjí přímo před očima ať je nám všem v tomto směru velkou výstrahou.

PS. V článku zmíněný princip duševní degradace, nastávající po překročení určité zdravé míry hmotného dostatku může každý z nás velmi dobře pozorovat na lidech ve svém vlastním okolí. Destrukčnímu působení nadbytku na lidskou psychiku jsou schopny charakterově odolávat pouze opravdu silné osobnosti. Takové osobnosti jsou však žel pouze světlými výjimkami, protože většinu lidí nadbytek jednoznačně duševně degraduje.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

PROROCKE SLOVA L. STURA

L. Štúr v jednej z pasáží Slovanstva a sveta budúcnosti píše:
„Z politického hľadiska prechádza Západ od absolutistických monarchií ku konštitučným štátom,
tieto sa zas pretvárajú na politické a napokon na sociálne a komunistické republiky, kde sa
všetko končí v rozklade ľudstva a v deštrukcii ľudskosti. Táto unáhlenosť má v sebe osudnú črtu:
keď sa už raz totiž Západ dostal do víru týchto pohybov, nemôže sa z neho vymaniť. Niet tu pokoja,
ani stálosti, všetko sa valí a tlačí vpred, rúti sa, a všetci tu vidia svoje konečné, vytúžené
šťastie — v záhube! Jedna revolúcia bude nasledovať za druhou a po každej na tom budú národy
Západu horšie ako predtým. Nasledujúce generácie budú stále divšie a horšie, už dýchajú
tento vzduch, už z neho čerpú energiu, západným duchom času je poznačená aj výchova, tento
duch je ochabnutý, ospanlivý, zo zásady sa vzdal akejkoľvek prísnosti, zmäkčilosť pôžitkárstvo a
hojnosť čoraz väčšmi vytláčajú bývalú zdržanlivosť vážnosť niekdajšiu činorodosť: nech sa teda
krútia kolesá voza vpred, pretože ich nemožno obrátiť— nech sa teda rútia vpred s pokoleniami
Západu, pokým ich nezadrží nad priepasťou mocná ruka.
Kam obrátiť pohľad, kde čerpať nádej, keď srdce, čo vzplanulo láskou k človeku, márne hľadá
pomoc na Západe? Tam, na ďalekom Východe, pretože tam je usídlený národ Slovanov, národ
budúcnosti!” 3

antoninsebek

Pane Lukeši, jsem rád, že tohle konečně někdo napsal. Rád sleduji vědomostní soutěže. Nehodlám dělit mozkovou kapacitu lidí podle věku. Ale když vidím, že se mládeži ve školách historie zřejmě vůbec nepředkládá, tak je mi z toho blivno.  Vítězí názor: "když něco nebudu vědět, tak si to najdu na internetu - dneska už mám přístup i z mobilu"...  To je velký omyl. 

Řím padnul právě v době svého největšího blahobytu. Kdo nezná historii, bude nucen si ji zopakovat - to jsem nevymyslel já. Jenom cítím, jak se to začíná naplňovat. Začalo kratičké období hospodářského růstu - na něm nemá ŽÁDNÁ POLITICKÁ STRANA ŽÁDNOU ZÁSLUHU. Premiér v podstatě vyzývá: "Kdo ještě nedostal přidáno, ať se přihlásí!" Současně s tím (pokud jste si toho nevšimli) nám vzrostly ceny, především potravin - takže kdo na tom vydělal ? Montujeme auťáky pro Německo. Když nastane krize (jako že už cyklicky nastala mnohokrát), tak první věci, které rodina oželí, je nákup auta. "Maminko, tak to naše auto nebudeme střídat po 10-ti letech, ono ještě pět let vydrží". 

A vůbec si nemyslím, že by se tím rostoucím blahobytem vztahy mezi lidmi zlepšily. 

klokan

   Při této příležitosti nelze nevzpomenout ani tehdy známé hessenské letákové výzvy, sepsané v roce 1834 všestranným dramatikem, lékařem a revolucionářem Karlem Georgem Büchnerem s názvem ,, Mír chýším! Válku palácům ! ". Čas letí a již tuto neděli tedy dne 19. 2. 2017 uplyne 180 let od curyšské  předčasné smrti tohoto posla hessenského venkova.

    Dovolím si ještě nutričně veganskou odbočku. Jak známo K. G. B. napsal i činohru Vojcek, jež se mimo jiné stala i předlohou libreta ke stejnojmenné opeře Alana Berga. V činohře autor zmiňuje historicky doloženou skutečnost o pokusech vědce Justuse von Liebiga, které konal na vojácích, kteří se po dobu tří měsíců museli stravovat výlučně hrachovou kaší. Cíl experimentu byl samozřejmě ekonomický, protože konzumace luštěnin vojskem a dělnictvem, vyšla alespoň tehdy levněji než výživa masitými pokrmy.

amiourful

to je ten blahobyt. https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=662&q=famine&oq=famine&gs_l=img.1.0.0j0i30k1l9.7642.9567.0.13764.6.5.0.1.1.0.156.562.3j2.5.0....0...1ac.1.64.img..0.6.568.eKXOzFKTisU

A.A.: Opravdu by mě zajímalo, jak můžou lidé v téhle zemi žít. Teď, když jsme dočasně s manželem oba na rodičovské dovolené (ale PPM pochopitelně bere jen jeden z nás, druhej se stará, ale nemá za to nic), jsme se dostali do situace, kdy musíme začít zaznamenávat naše měsíční výdaje. Bydlíme přitom ve vlastním bytě. A jako FAKT NECHÁPU, jak v týhle zemi žijou lidé, kteří mají rodinu a do toho berou nějakých 16 000 Kč měsíčně, nebo dokonce mají minimální mzdu, a ještě navíc bydlí v nájmu. To jako vaří polívku z lepenky? Nechávaj děti celý den chodit v 1 prochcané plíně? Sbíraj nábytek do bytu na smeťáku? Podle mě je ani příspěvek na bydlení nemůže nijak zvlášť vytrhnout...