Napětí ve sporu o Falklandy roste

obrazek
26.12.2011 10:57
Britové musí řešit nejen spory s evropskými partnery ohledně krize eurozóny, ale i se zeměmi Mercosur kvůli dlouholetému sporu o Falklandy. Jihoamerická celní unie Mercosur, kterou tvoří Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay, na zasedání v Montevideu odsouhlasila zákaz používání svých přístavů pro lodě s falklandskou vlajkou. Toto rozhodnutí podepsali prezidenti Fernando Lugo a José Mújica a prezidentky Dilma Rousseffová a Cristina Fernandez-Kirchnerová. Na souostroví, které tvoří součást britské koruny od roku 1834, si dlouhodobě dělá nárok Argentina.

Londýn už vyjádřil své znepokojení nad rozhodnutím čtyř latinskoamerických států a ministr pro záležitosti Commonwealthu Jeremy Browne označil ekonomickou blokádu ostrovů za nepřijatelnou a neopodstatněnou. Velká Británie dokonce uvažuje o vyslání jaderné ponorky do jižního Atlantiku. Londýn požaduje okamžitá politická jednání a také zvažuje obejití nařízení tak, že lodě budou plout pod britskou vlajkou místo falklandské. Spory o souostroví se vyostřily v posledních letech, kdy se ukázalo, že se v jejich okolí nachází nejen vody bohaté na ryby, ale pod mořským dnem také ropa a plyn. Argentinská prezidentka obvinila Británii, že je připravena využít své armády, aby se zmocnila přírodních zdrojů: „Právě nyní si berou naše ropné rezervy a naše zásoby ryb u Malvín, ale když budou potřebovat více přírodních zdrojů, přijdou a použijí svou sílu, aby se jich zmocnili kdekoli a kdykoli.“ Cristina Fernandez-Kirchnerová označila Spojené království za upadající koloniální mocnost a nelichotivě hovořila i o premiéru Cameronovi. Argentina požaduje nejen svrchovanost nad Falklandami, ale zároveň odmítá, aby Spojené království udělovalo koncese k rybolovu a těžebním průzkumům v okolí ostrovů.

Na Falklandách, kterým Latinoameričané říkají Malvíny, žije 3.140 obyvatel (61,3 % domorodců, 29 % Britů, 6,5 % Chilanů a 2,6 % Španělů), kteří se věnují převážně rybolovu. V roce 1820 je osídlili Argentinci, Britové je v roce 1833 obsadili a o rok později prohlásili korunní kolonií. V roce 1982 se argentinská vojenská junta pod vedením generála Leopolda Galtieriho pokusila ostrovy dobýt a dva měsíce trvající válku s Británií a USA, která stála tisíc životů, prohrála. V atmosféře studené války Reagan váhal, zda podpořit tradičního spojence – Velkou Británii v čele s Margaret Thatcherovou, nebo spřátelenou pravicovou vojenskou juntu v Argentině. Po neúspěšných snahách o mediaci se Reagan otevřeně postavil na stranu Britů. Z toho se přirozeně radovali Sověti, kteří doufali v odklon druhé největší jihoamerické země od USA. Válka o Falklandy byla pro Západ stejně citlivá jako v 70. letech pro východní blok válka o Ogaden mezi Etiopií a Somálskem – dvěma africkými zeměmi budujícími socialismus. Tehdy se Moskva postavila na stranu Addis Abeby a ozbrojený konflikt byl vyřešen za pomoci kubánských jednotek v neprospěch Somálska, což znamenalo konec jeho flirtu se socialismem a odklon od SSSR.

Válečná prohra způsobila pád vojenské diktatury, nicméně nároků na ostrovy se Argentina nevzdala. V devadesátých letech se vztahy mezi Londýnem a Buenos Aires stabilizovaly, protože v Argentině vládl neoliberál a velký spojenec NATO Carlos Menem. Nicméně Falklandy zůstaly i dál citlivým tématem a válečná prohra národním traumatem. Po nástupu Néstora Kirchnera do prezidentské funkce na počátku milénia byl nárok na souostroví opět oživen. V tomto kurzu pokračuje i jeho manželka a současná prezidentka. Na rozdíl od situace roku 1982, kdy Argentina nezískala podporu ostatních zemí Latinské Ameriky, nyní se o ně může opřít. Nejhlasitěji podporuje argentinský nárok venezuelský prezident Hugo Chávez.  

Rozhodnutí zemí Mercosur je třeba chápat v kontextu latinskoamerické solidarity, kterou sdílí i nedávno založené společenství zemí Karibiku a Latinské Ameriky – CELAC – jež vnímá kontrolu Falkland Brity jako reziduum kolonialismu a imperialismu a podporuje argentinské stanovisko. Spor o souostroví v jižním Atlantiku představuje trvalou zátěž britsko-argentinských vztahů bez ohledu na to, kdo je v obou zemích právě u moci. Řešení problému bude vzhledem k objevenému nerostnému bohatství ještě složitější. Nedávno jsem o tomto tématu hovořil s argentinským velvyslancem v Praze – Jeho Excelencí Vicentem Espejem Gilem – a shodli jsme se na platformě nutnosti dokončení procesu dekolonizace Latinské Ameriky.     

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pudlikmaxik

jen do diskuse, nemůže to souviset s tajnými válečnými základnami v útrobách Antarktidy ?

Vladimír Štingl

Dobrý večer, zajímavý a informující blog, pane Kosino. Bohužel, info, které poskytujete, nejsou běžně dostupné. Takže je příjemné se dozvědět, že Malvíny nejsou mrtvé a i tam se "život" vyvíjí. Bohužel to asi nebude jednoduchné. Zdravím.