Není profesor jako profesor

obrazek
21.5.2013 22:14
Mnoho povyku již proběhlo (a zřejmě ještě proběhne) kolem jmenování docenta M. Putny profesorem. Profesura je pro něj (stejně jako pro mnohé jiné) zřejmě završení dlouholeté činnosti v jeho bezpochyby bohaté činnosti, nicméně se zde projevují vlivy, které z nějakých důvodů, jsou předmětem kritiky, diskuze a různých úvah, proč prezident Zeman zcela jednoznačně a řeklo by se podle očekávání automaticky jeho jmenování nepodepsal, notabene, že o jeho jmenování dokonce nějakým způsobem pochybuje.

Nehodlám zde analyzovat důvody, sondovat myšlenky M. Zemana, potažmo jiných, kteří jedni jsou na té, druzí na jiné straně problému (dosud) nepodepsaného jmenování M. Putny profesorem. Nabízí se však srovnání např. s výkonem prezidentské funkce V. Klause, který jednak odmítl jmenovat jistého mladého právníka soudcem, resp. dlouhodobé nejmenování soudců Ústavního soudu které, světe div se, proběhlo (až na zmíněného mladého právníka) bez velkých emocí, peticí, demonstrací  či jiných projevů nespokojenosti.  Postup některých aktérů v Putnově kauze je přímo klasická ukázka „malodavového šílenství“, v mnohém ne nepodobné aktivitám jihočeských studentů (a některých dalších) ve věci zastupitelky za KSČM Baborové. Domnívám se, že mnozí aktéři těchto projevů nesouhlasu ani přesně neví  (nebo vědět nechtějí) „o co kráčí“, důležité však pro ně zřejmě je, nezůstat stranou, nechat se být viděn či slyšen. Lidově se tomu říká „natahování trika“.

Ale nabízí se také obecná otázka, co je to profesura, či být profesorem.  Ani zde nelze nevzpomenout podivuhodné a velmi problematické jmenování V. Klause profesorem, kdy jeho jmenování tak nějak připomíná plzeňskou právnickou a s tím spojené studia a udělování titulů.  Jmenování profesorem má zcela jistě své letité zákonitosti, o kterých si sice můžeme myslet, že jsou už překonané nebo zastaralé, nicméně jsou dosud platné. Člověk aspirující na profesora, musí projít jistým letitým procesem, splnit požadavky na publikační činnost a jiné podmínky. Tím se nechci ani náhodou dotknout problému Zeman-Putna. Ale z životních  zkušeností víme, že na školách se pohybuje řada „profesorů“ a „profesorek“, jejichž jmenování nikdy neproběhlo a přesto tak byli (jsou) doživotně titulováni. Je to jakési obecné (zvykové) vyjádření úcty a ocenění jejich letité (možná dlouholeté) učitelské činnosti, ale jak máme možnost vidět např. v seriálu „Ulice“, profesorkou může být i mladá učitelka, profesorem tělocvikář! Vezmeme-li v potaz tuto realitu, pak „taky“ profesorem může být s nadsázkou kde kdo, ovšem být skutečným profesorem je třeba být něco podobného (pracovní úrovní a činností)  jako je V. Klaus  (!) nebo zmíněný M.Putna (?). Pak se titul profesor stává nejen skutečným oceněním, ale také mediálně podpořeným zájmem, což na rozdíl od stovek či možná tisíců jiných anonymních legálních profesorů, dává profesuře patřičný říz a publicitu, za kterou dokonce někteří i demonstrují či sepisují petice. Takový titul, v podstatě „vybojovaný“, má zcela jinou kvalitu a jmenovanému dává do vínku něco, o co jsou ti praví, avšak anonymní učitelští profesoři nevědomky ochuzeni.

Bude jistě zajímavé, jak přetahovaná o profesuru dopadne. V každém případě si však myslím, že zvyk je sice železná košile, ale i ta se musí jednou, když ne vyměnit, tak alespoň notně repasovat. Je totiž výsostné právo prezidenta rozhodnout, jak uzná za vhodné. V jeho právech není, že musí, ale může jmenovat profesora, velvyslance, stejně jako může ale nemusí udělovat vyznamenání, milost nebo amnestii. Pokud si někdo zvykl, že se na to dalo spoléhat, protože si to „někdo“ přál, pak se zkrátka změnil nejen prezident, ale i jisté konzervativní zvyklosti. Jinými slovy, „nové koště….“, i když prezidenta Zemana za koště nepovažuji ani náhodou. Pokud přece jenom v tom lepším smyslu slova ano pak s nadějí, že ty nešvary, které až dosud společnost provázely, vymete jak se patří.

jiri bata
Politicky neangažovaný, levicově a sociálně orientovaný, s bohatými životními zkušenostmi z mnoha míst pracovního působení. Se zájmem sleduji a reaguji na události dnešních dnů, ke kterým se snažím objektivně, spravdlivě a pravdivě , převážně kriticky, vyjadřovat.Mou snahou je podílet se a být napomocen občanům domoci se právního, spravedlivého, ekonomicky prosperujícího, morálně čestného státu a společnosti.
Klíčová slova: politická kultura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Dost J. Baťu podepisuji.
Snad by se měli zmínit i ti, kteří kvůli vůbec ke jmenování nebyli V. Havlovi předloženi,
možná jsou i tací, kteří od něj "spadli pod stůl" a  podbíziví novináři si jich nevšimli.
A takoví byli i v menší míře i za éry V. Klause.
A věřím, že o tom přemýšlí i J. Paroubek.