Neočkování dnes, očkování zítra!

covid vakcina
11.11.2021 14:38
Jako výtka vůči neočkovaným byla v médiích uvedena vysoká finanční částka, kterou musí stát vynakládat na zdravotní péči na jednoho covid pacienta v nemocnici. Šlo o částku kolem 11 000 Eur. Bylo to srovnáváno s očkováním, které stojí jen několik desítek Eur a dává záruku, že jen minimum očkovaných se dostane do nemocnice s těžkým průběhem onemocnění. Účelem této informace bylo, aby lidé přehodnotili své rozhodnutí nedat se očkovat a zbytečně nezatěžovali státní pokladnu.


   Ve skutečnosti však jde o informaci naprosto nekorektní a manipulující, protože bere v úvahu jen krátkodobé hledisko. Z dlouhodobého hlediska však budou očkování s největší pravděpodobností naprosto stejnou finanční zátěží pro zdravotní systém, jako jsou dnes neočkováni. Jde však o problematiku, o které se samozřejmě nemluví, a právě proto se na ni zkusme podívat trochu detailněji.

   Lidé, kteří se dávají očkovat, se rozhodli upřednostnit krátkodobý prospěch před prospěchem dlouhodobým. Rozhodli se dát očkovat proti covidu, vůči kterému budou mít určitou míru ochrany, i když ne ochranu stoprocentní. Pokud se nakazí, slibuje se jim, že nezemřou, neboť průběh onemocnění bude jen mírný.

   Ale pozor! Něco za něco! Za výhody vakcinace budou pravděpodobně muset mnozí očkováni zaplatit dosud neznámými, negativními vedlejšími účinky. Projevení těchto vedlejších účinků očekávají i odborníci, jako například pan Krčméry. Ten řekl, že je to něco, s čím je třeba počítat v horizontu pěti let, a že je to daň za výhody, které v současnosti poskytuje vakcína očkovaným.

   A tato daň bude muset být zaplacena proto, že dlouhodobé vedlejší účinky vakcín žádný výrobce dosud neprozkoumal a neověřil. A protože tyto účinky nejsou vůbec známy a na maximální možnou míru eliminovány tak, jak se to dosud vždy dělo při standardním procesu testování vakcín, trvajícím 12 let, výrobci vakcín proti covidu za ně neručí. Neručí za to, co se během dvanácti let lidem stane, protože u žádné z dnes používaných vakcín takovéto standardně dlouhé testování neproběhlo.

   Z důvodu pandemie udělila Evropská léková agentura pouze výjimku pro jejich použití. Jde tedy skutečně jen o experimentální vakcíny, jejichž účinky měly být za normální situace zkoumány na omezené skupině dobrovolníků standardních dvanáct let, a teprve potom by měly být podle dosavadních pravidel Evropské unie dány do oběhu. To se ale z časových důvodů nestalo a vakcíny jsou používány masově, aniž by se vědělo, jaké mají v dlouhodobém horizontu negativní zdravotní účinky.

   A protože určitě nějaké mají a ony se v horizontu dvanácti let začnou v populaci projevovat, výrobci těchto narychlo na trh uvedených vakcín za ně neručí. A neručí za ně proto, aby se vakcínami zdravotně poškození lidé nemohli od nich dožadovat finančního odškodnění. Tímto způsobem se farmaceutické firmy vyhnuly odpovědnosti a odpovědnost převzaly jednotlivé státy.

   Trpká pravda je tedy taková, že dnes prožíváme pandemii covidu, potlačovanou neověřenými a experimentálními vakcínami, a zítra, v blízké nebo vzdálenější budoucnosti, budeme s největší pravděpodobností prožívat pandemii negativních zdravotních účinků, způsobených těmito vakcínami. Tomu už ale samozřejmě nebude věnována tak intenzivní mediální pozornost, jaká je dnes věnována počtům lidí s covidem v nemocnici. Potom to bude jen v tichosti probíhající, osobní a individuální boj každého jednotlivce s negativními zdravotními účinky vakcinace, což mnohdy ani záměrně a cíleně nebude spojováno s vakcinací proto, aby za to dotyčným nemusela být vyplácena žádná finanční kompenzace.

   Výrobci se zbavili odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín ihned. Stát sice převzal tuto odpovědnost, avšak při narůstajícím množství zdravotních postižení, způsobených vakcínami, jakož také při současném enormním zdražování bude mít tendenci vyhnout se vyplácení finančních kompenzací zdůvodněním, že se nejedná o žádnou souvislost s vakcinací. Zejména pokud k tomu dojde po pěti, deseti, nebo dokonce dvanácti letech.

   A tak se může stát, že ten, kdo je dnes zodpovědný a dá se naočkovat, může nakonec zůstat ve své odpovědnosti osamocený, protože se jí zřekl výrobce a zřekne se jí i stát. V případě komplikací zodpovědnost všichni odmítnou a přijmout její důsledky bude muset pouze jednotlivec sám. Při hlubším zamyšlení je totiž naprosto absurdní, jsou-li lidé neustále vyzýváni k odpovědnosti, avšak samotní výrobci vakcín jakoukoli odpovědnost odmítají.

   Očkovaný je tedy ten, kdo upřednostnil krátkodobý prospěch před prospěchem dlouhodobým a neočkovaný je ten, kdo upřednostnil dlouhodobý prospěch před prospěchem krátkodobým. Neočkovaný je ten, kdo se odmítá stát pokusným králíkem. Kdo odmítá přijmout experimentální vakcínu jako nějakou kočku v pytli a dvanáct let čekat, co z toho pytle na něj nakonec vyskočí.

   Závěr je proto jednoznačný. Pokud neočkovaní naplňují nemocnice dnes, očkováni je budou naplňovat zítra. Čili v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti. Zátěž zdravotního systému bude naprosto stejná. Na základě těchto skutečností by se měl každý sám a svobodně rozhodnout, zda chce patřit ke skupině očkovaných, nebo ke skupině neočkovaných, a toto rozhodnutí by z hlediska výše uvedených skutečností mělo být politiky i společností akceptováno jako rovnocenné.

   Víme však, že se tak neděje. Víme, že vlády jednotlivých států se obklopují odborníky, epidemiology a lékaři, kteří prosazují vakcinaci a vytvořili z ní modlu. Víme ale, že existuje také druhá skupina odborníků, lékařů, vědců a nositelů nobelových cen, kteří odmítají vakcinaci. Avšak jejich hlas je tlumený! Není dovolena široká, celospolečenská a demokratická diskuse mezi odborníky za vakcinaci a mezi odborníky proti vakcinaci, aby si na základě ní mohli občané udělat svůj vlastní svobodný názor tak, jak by to mělo být v každé demokratické společnosti. Názory jedné části odborné veřejnosti jsou glorifikovány a názory druhé části odborné veřejnosti jsou potlačovány a zamlčovány. Viz například případ známého slovenského doktora Bukovského. Preferuje se jen jeden jediný správný názor, jako za totality.

   A protože svobodná celospolečenská diskuse dvou názorových skupin odborníků neprobíhá, není proto nic divného, že vznikají nejrůznější divoké konspirační teorie. Že vzniká odpor takzvaných antivaxerů, který je logickou reakcí na prosazování nepřirozeného, jediného správného názoru. Lidé se brání nátlaku novodobého vakcinačního covid fašismu, terorizujícího všechny, kteří mají jiný názor. Vlády nerespektují ústavy a národy se ocitly v novém druhu totality.

   Opakem totality je však svoboda, spočívající v právu na vlastní názor, na vlastní přesvědčení a na vlastní rozhodování. Svoboda spočívá v respektování názorů a svobodných rozhodnutí jiných, protože jak bylo uvedeno, z hlediska ekonomického, finančního, hospodářského a zdravotního není mezi rozhodnutím dát se očkovat a nedat se očkovat žádný rozdíl. Není v tom žádný rozdíl, pokud zvážíme nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé ukazatele. A proto má být ponecháno na svobodné vůli každého člověka, jaký postoj se on osobně rozhodne zaujmout v této situaci. A jeho postoj musí být pak plně a rovnocenně respektován.

***

Jakmile stádo přijme povinné nucené očkování, je konec hry. Přijmou cokoli - násilné dárcovství krve nebo orgánů - pro "vyšší dobro". Můžeme geneticky modifikovat děti a sterilizovat je – pro „vyšší dobro“. Ovládej mysl ovcí a ovládáš stádo. Výrobci vakcín vydělají miliardy, a vy, kteří jste dnes tady v této místnosti, jste investoři. To je velká výhra na obou stranách! My proředíme stádo a stádo nám zaplatí za poskytnutí vyhlazovacích služeb. Takže, co je k obědu?

Henry Kissinger Rada Světové Zdravotnické Organizace pro Eugeniku, 25. února 2009


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.