Nic se nedá jíst tak horké, jako se uvaří - ale jak přesně horké to může být ? (poetické zamyšlení)

15.10.2020 19:44
Překotný vývoj posledních událostí je ideálním časem k pozastavení a k poetickému přemítání nad tím co se to vlastně děje. Častokrát při setkání s nějakou neblahou pohromou většího rozsahu zalovím v paměti a obvykle tam nacházím podle pravidla "Nihil novi sub sole" (Nic nového pod sluncem) nějaké připodobnění k dávno známým událostem.

   Také covidepidemie mi připomněla již polozapomenuté setkání s jedním obyčejným sedlákem (pravda - v době JZD to byl "jen" družstevník), který byl přesvědčen, že každá hromadná pohroma - i když je způsobena lidmi - má vždy přírodní povahu a charakter. 

   Takže i epidemie (v tomto případě, který mě teď zajímá nejvíce, tedy "covidepidemie") by snad podle něj měla svůj předobraz v povodni nebo v požáru (další typy jako zemětřesení, výbuch sopky se myslím k přirovnání tolik nehodí). 

   A v tomto směru je prý třeba nad nimi přemýšlet nejen dopředu, pokud je to možné, ale i tehdy, pokud k nim dojde a podle toho řídit kroky, vedoucí k nejmenším škodám. Mně připadá přirovnání k požáru příhodnější, ale s ohledem na to, co hodlám sdělit, spokojím se s předobrazem povodně.

   Tedy, stejně jako teď Vy, i já svým vnitřním zrakem vidím, jak se povodňová vlna dostala na dolní toky řek a hasiči vyzývají k evakuaci. Hasiči uplatňují nacvičenou strategii odvrácení nejhorších důsledků na nejkritičtějším místě dolních toků.

   Ve stejném okamžiku, na horních tocích řek a potoků, kde stále prší, se obyvatelé individuálně snaží zabezpečit každý svá obydlí a zdroje obživy a také odklonit odlehčovacími kanály vodu do polí tak, aby dolní toky nezasáhla horší povodňová vlna, než ta první.

Takto obyvatelé na horním konci intuitivně uplatňují individuální strategii zachování živobytí a nezhoršování situace na dolních tocích. 

A co vidíme dnes? 

   Hlavní zdroje státu (a další se mobilizují), řízené a zosobněné panem Prymulou, dělají, co umí, na dolních tocích řek, aby odvrátili katastrofu. Mají svoji nacvičenou společnou strategii. Tato strategie zatím funguje v tom smyslu, že počet zbytečných úmrtí je pod kontrolou. Jak dlouho ještě?

   Mimo nemocnice a hygienické stanice (považujme to za - myšleno poeticky - ohrožené dolní toky řek) , kde se soustřeďují nejrozsáhlejší škody, všude jinde v celé republice každý občan se kromě direktiv, které by měl respektovat, aby nepřispíval k přetížení nemocnic, marně (jak mně utvrdil příspěvek pana Jana Novotného: "Covidová neinformovanost") pídí po takových informacích, aby mohl svoji zvolit co nejlepší svoji vlastní, individuální strategii přežit jako jedinec a jako rodina. Ví, že si nemá všímat těch, co tvrdí, že povodeň je jen virtuální, protože žijí daleko od řek, v městských bytech. Ale to nepomáhá.

   A ať již tyto informace jednotlivý občan má či nemá, nakonec vždy nějakou svoji intuitivní osobní strategii provádí. Pokud se nemá o co opřít, nemá podány informace v pořadí důležitosti, nezná logické vazby mezi odbornými lékařskými, statistickými a ekonomickými poznatky o coviepidemii, nějak si vždy poradí - ale potom na dolních tocích můžeme čekat, že povodňová vlna bude hodně, hodně dlouhá. My na horách to snad nějak přečkáme.

 

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.
Klíčová slova: covidepidemie, povodeň, Prymula

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Připomněl jste hodně - až skoro filosofických a etických - otázek.

   Jejich řešení ani optimista nemůže očekávat od "moudrosti" osvícené elity, obyčejný člověk si musí umět poradit sám. A upozornit na tuto vnucenou zásadu bylo vlastně smyslem mého přirovnání.

   Snažil jsem se vypořádat s přetrvávajícím fenoménem, který na půdorysu covidepidemie více vyhřeznul a tím jsou obtíže definovat vlastní individuální strategii jedince a rodiny tak, aby je co nejvíce chránila (normalitu jeho soukromí, zdraví fyzické i psychické...) a zároveň tím podporoval společnou strategii pro co nejlepší průchod společnosti "špatným obdobím".

   Prostě styčné body (průnik, vzájemná podpora - synergie) těchto dvou strategií i dostatek přijatelných, využitelných, kvalitních, podstatných a logických informací jsou slabinou. Ta nejenže ohrožuje výsledek, ale také zeslabuje účinnost i té společné strategie.