Nová ředitelka vídeňského Židovského muzea

památník židů rakousko
14.9.2021 08:42
Židovské muzeum ve Vídni má novou ředitelku, kdy Barbara Staudingerová vystřídá Danielle Speraovou, která jí byla od roku 2010 a bude nahrazena v červenci příštího roku.

"Výběrová komise bez výhrad a jednomyslně navrhla na budoucí ředitelku Židovského muzea Dr. Barbaru Staudingerovou, která v současné době vede Židovské muzeum v německém Augsburgu," oznámil v tiskové zprávě příslušný Wien Holding. Budoucí ředitelka tak zvítězila nad 19 uchazeči, včetně samotné dosavadní Spearové, která požádala o prodloužení své smlouvy. To znamená, že Židovské muzeum ve Vídni, které je součástí městského holdingu Wien Holding, bude mít v roce 2022 po dvanácti letech novovou ředitelku, když Staudingerová převezme dům se dvěma pobočkami v Dorotheergasse a na Judenplatzu. Nová ředitelka se narodila v roce 1973 a v letech 1998-2005 pracovala jako vědecká asistentka v Institutu pro židovské dějiny v Rakousku. Poté se stala kurátorkou Židovského muzea v Mnichově a byla mimo jiné členkou týmu, který nově koncipoval rakouskou expozici v Muzeu Auschwitz-Birkenau, o od roku 2018 vede Židovské muzeum v Augsburgu.

Podle zpráv z médií se Speraová rovněž dostala do posledního pátého kola a o své prodloužení bojovala jako lvice až do samého konce. V nedávném otevřeném dopise se za setrvání 64leté ředitelky v čele muzea vyslovili jeho významní příznivci, například bývalá spolková kancléřka Brigitte Bierleinová, generální ředitel ORF Alexander Wrabetz, univerzální umělec Andre Heller a prezidentka Salcburského festivalu Helga Rabl-Stadlerová. Poukazovali, že v uplynulých letech se Danielle Speraové podařilo naplnit Židovské muzeum ve Vídni životem, otevřít ho, učinit zajímavým pro široké spektrum návštěvníků a zároveň udržet vysokou akademickou úroveň.

Od poloviny roku 2022 tak předá Barbaře Staudingerové skvěle vedené muzeum, z něhož svou vynikající prací a neúnavným nasazením vytvořila pevnou součást vídeňského muzejnictví, zdůraznil sociální demokrat Peter Hanke , městský radní zodpovědný za Wien Holding. Také vídeňská radní pro kulturu spolustranička Veronica Kaup-Haslerová poděkovala Speraové, že zanechala trvalou stopu v Židovském muzeu a tím i v poznávání židovských dějin ve Vídni i mimo ni. Prezident Izraelské kultovní společnosti IKG Oskar Deutsch zdůraznil, že díky jejímu mimořádnému nasazení se podařilo muzeum nově umístit - jeho prostřednictvím se o židovské historii a kultuře dozvědělo podstatně více návštěvníků. Ariel Muzicant, který zastupoval Židovskou obec jako člen výběrové komise, uvedl, že personální rozhodnutí by mělo vést k "novému přístupu ke sbírkám muzea, změně pozice v rámci židovského muzejnictví, otevření se novým skupinám obyvatelstva, zkoumání aktuálních událostí a k dobré spolupráci s Židovskou obcí".

Naopak Laura Sachslehnerová, lidovecká poslankyně zemského sněmu a místní radní vídeňské ÖVP, kriticky reagovala na zprávu o neprodloužení smlouvy pro Speraovou. Podle ní bylo toto rozhodnutí "šokující". "Tento postup, který lze přímo přičíst politickému vlivu SPÖ, je více než tristní," uvedla Sachslehnerová ve svém prohlášení: "Úspěšnou ženu, která znásobila počet návštěvníků Židovského muzea, zde SPÖ vytlačuje z funkce z jediného důvodu: Protože je manželkou člena Národní rady ÖVP a to není pro vídeňské socialisty politicky vhodné."

K otevřenému sporu došlo v době, kdy letos bude poprvé udělena Cena Simona Wiesenthala, kterou rakouská Národní rada schválila, za boj občanské společnosti v boji proti antisemitismu a za vzdělávání. Cenu která je dotována částkou 30 000 eur uděluje Národní fond republiky pro oběti národního socialismu.

Simon Wiesenthal byl rakouský Žid, který přežil holocaust, lovec nacistů a spisovatel. Vystudoval architekturu v Praze a v době vypuknutí druhé světové války žil ve Lvově. Přežil koncentrační tábor Janowska, koncentrační tábor Kraków-Płaszów, koncentrační tábor Gross-Rosen, pochod smrti do Chemnitzu i Buchenwaldu a koncentrační tábor Mauthausen-Gusen až do 5. květen 1945.

Po válce zasvětil Wiesenthal svůj život pátrání po uprchlých nacistických válečných zločincích a shromažďování informací o nich, aby mohli být postaveni před soud. V roce 1947 spoluzaložil Židovské historické dokumentační centrum v rakouském Linci, kde spolu s dalšími osobnostmi shromažďoval informace pro budoucí procesy s válečnými zločinci a pomáhal uprchlíkům při hledání ztracených příbuzných. V roce 1961 otevřel ve Vídni dokumentační centrum Sdružení židovských obětí nacistického režimu a nadále se snažil pátrat po nezvěstných nacistických válečných zločincích. Nemalou měrou se podílel na vypátrání Adolfa Eichmanna, který byl dopaden v Buenos Aires v roce 1960, a úzce spolupracoval s rakouským ministerstvem spravedlnosti na přípravě spisu na velitele vyhlazovacích táborů Treblinka a Sobibor Franze Stangla, který byl v roce 1971 odsouzen na doživotí.

V sedmdesátých a osmdesátých letech se Wiesenthal podílel na dvou významných událostech týkajících se rakouských politiků. Krátce poté, co byl sociální demokrat Bruno Kreisky, rovněž židovského původu, v dubnu 1970 uveden do funkce rakouského kancléře, Wiesenthal v tisku upozornil, že čtyři z jeho nově jmenovaných členů vlády byli členy nacistické strany. V roce 1986 se Wiesenthal angažoval v případu Kurta Waldheima, jehož služba ve Wehrmachtu a jeho znalosti o holocaustu byly odhaleny v době před rakouskými prezidentskými volbami v roce 1986.

Wiesenthal měl pověst vypravěče a byl autorem několika memoárů obsahujících příběhy, které se zakládají na skutečných událostech. Zemřel ve věku 96 let ve Vídni 20. září 2005 a byl pohřben ve městě Herzlija v Izraeli kde byla vydána známka s jeho portrétem. Na jeho počest je pojmenováno Centrum Simona Wiesenthala se sídlem v Los Angeles.

Lidovecký předseda Národní rady Wolfgang Sobotka vzdal Wiesenthalovi hold jako "jedné z nejvýznamnějších osobností druhé republiky". Odvolával se na jeho heslo "spravedlnost, ne pomsta", podle něhož si Wiesenthal dal za úkol vydat soudu ty, kteří se v době nacionálního socialismu provinili zločiny proti lidskosti. Generální tajemnice Národního fondu Hannah Lessingová zdůraznila mezinárodní charakter ocenění s jeho jménem. Žádat mohou skupiny i jednotlivci; do možných požadavků spadá i projev občanské odvahy nebo celoživotní dílo. V porotě na její udílení zasedá historička Brigitte Bailerová, předseda Židovské obce Rakouska Oskar Deutsch a její emeritní předseda Ariel Muzicant, který zastupuje Wiesenthalovu rodinu. Deutsch poděkoval za "skvělý nápad" iniciovat toto ocenění. "Byl trnem v oku zapomnění republiky," řekl o Wiesenthalovi a vyjádřil naději, že cena zachová památku na jeho práci a posílí demokracii.

 

Foto: Památník rakouským obětem holocaustu

 

 

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.