O prvním řádném sjezdu Českoslovanské národně-sociální strany v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Dolních i Horních Rakousích, konaného ve dnech 9.—11. dubna 1898 v Praze a programu nově vzniklé strany

31.3.2012 10:30
Podle Obzoru národohospodářského (1898) sjezd měl budovati "slovanskou solidaritu odspodu, na širokých svalnatých ramenou prostého lidu, jenž všecek soustředí se pod neporušenou, trojbarevnou vlajkou slovanského socialismus, jak zní prohlášení v Českých Dělnických Listech z 8. t. m., a proto pozváno bylo k němu též dělnictvo polské, slovenské, slovinské, ruské, chorvatské a srbské. Akce sjezdu čelí jednak „zpronevěřilé sociální demokracii“, jednak má sjezd znamenati „sebevědomý, všepronikající signál k útoku proti všem utlačovatelům, ať svírají nás sociálně a hospodářsky nebo národně a politicky“. Národně-sociální strana vydává 6 listů odborových, politické listy 4 v Praze, 2 v Brně, l v Lounech, 2 začne vydávati v Plzni a 2 ve Vídni; usneseno bylo připravovati vydávání denníku a satirického listu obrázkového, a strana hodlá zakoupiti vlastní tiskárnu. Strana měla již odborovou organisaci kožešníků, knihařů, kovodělníků, uzenářů, železničních zřízenců, obchodních příručí a soukromých úředníků. Sjezd národně sociální strany Českoslovanské, který konal se o velikonocích za účasti 415 delegátů ze 196 organisací, přijal obsáhlý program, označující východisko, cíl a taktiku hnutí národně-sociálního.

V ohledu národně-politíckém naznačuje program, že strana se chce bráti smě­rem radikálním, v ohledu hospodářském chce se do­máhati solidních podmínek plného rozkvětu všech ekonomických sil, ale i rovnoměrného rozdílení hospodářské mízy do všech žil národního těla. Konkrétní formulování pravě tohoto hospodářského programu a stanovisko, jaké k němu za­ujmou ostatní, zejména podnikatelské vrstvy národa, rozhodne o tom, potrvá-li národní strana dělnická v dosavadním poměru k ostatním stranám i vrst­vám národním a udrží-li se naproti českoslovanské sociální demokracii, či nastane-li i zde trhlina, která by uvedla opět i národní dělnictvo v řady sociálně-demokratické strany českoslovanské.  

Východiskem hnutí jsou dnešní politické, hospodářské a sociální zlo­řády, cílem jeho odstranění těchto zlořádů uvnitř nynějších řádů státních a společenských, taktikou jest postupný vývoj v mezích daných řádů. Nemíní pracovati třídním bojem a třídní taktikou, považuji majetek poctivou prací nabytý za nedotknutelný, uznávají soukromé podnikatelství a roz­ličnost typů sociálních, otázku sociální chtějí řešiti v mezích národních.

V jednotlivostech rozpadá se program v otázku politickou, hospodářskou, soci­ální, kulturní a mravní. V politickém ohledu jsou pro nedílnost zemí koruny České, pro samostatnost, svézákonnost a národní rovnoprávnost, pro uspo­řádání českého státu na základě nejširší demo­kracie a pro ochranu menšin národních a pro jich poměrné zastoupení, než bude provedeno vše­obecné, rovné, přímé a tajné hlasovací právo bez rozdílu pohlaví do všech sborů zastupitelských. Jsou dále pro úplnou svobodu tisku, spolčování a shro­mažďování, pro bezplatné, bezkonfesní a úplně přístupné vyučování, pro bezplatné soudnictví a odstranění trestu smrti, pro rovnost obou po­hlaví a podob.

V hospodářském ohledu jsou pro povznesení hospodářské sily všech vrstev národa v míře sociálně spravedlivé. Přejí si, aby kruhy výrobní a podnikatelské byly hospodářsky silné, aby z bohatství jejich dělnictvo získávalo, co mu náleží z práva jeho práce, jsouc samo zase nejlepším konsumentem výrobků podnikatelských. Jako vhodné prostředky k tomuto cíli žádají úplnou hospodářskou samostatnost zemí českých (i se samo­statnou bankou cedulovou), zemskou podporu sdru­žování kapitálu, opatření levného, snadného a umořitelného úvěru z prostředků veřejných obcím, spo­lečenstvům i jednotlivcům, organisaci odbytu a účinné podporování exportu (vývozní prémie buďtež ovšem zrušeny), vyvlastnění dluhů pozemkových, plnou náhradu škod živelních a zavedení existenčního mi­nima majetku pozemkového, jež by se smělo zadlužovati jen k účelům melioračním, zrušení fídeikomisů a patronátů a postátnění majetku mrtvé ruky, lesů atd. Veškeré daně nepřímé buďtež zru­šeny a zavedena budiž jediná vzestupná daň z příjmů, právo dědické budiž obmezeno na nejbližší příbu­zenstvo, dědické dávky buďtež progressivně zvyšo­vány.

V otázce sociální navrhl sjezd tyto požadavky: nejobsáhlejší ochranné zákonodárství dělnické, maximální dobu pracovní (a sice 8hodinnou pro státní a všechny veřejné podniky), minimální mzdu, zavedení podílu na zisku podnikatelském tak, aby dělnictvo progressivitou jeho získávalo závody v majetek svůj vlastní, zřízení ministerstva pracov­ního k regulování výroby a zřízení komor živnostenských, zemědělských a dělnických za výkonné orgány tohoto ministerstva, zemskou organisaci na­bídky a poptávky po práci a státní pojišťování proti nemoci, úrazu, stáří a nezaměstnaností. Kromě toho dále řadu požadavků menších a detailnějších (roz­množení počtu živnostenských inspektorů a usta­novení ženských ínspektorek, zřizování dělnických bytů obcemi, zřizování lidových parků, lázní, čí­táren, divadel a sanatorií, zákaz práce nedělní a noční, pokud není nezbytně nutná atd.)

V otázce kulturní a mravní požaduje se mravní výchova mlá­deže, nahrazování individualistického názoru světo­vého socialistickým a materialismu ideálním sna­žením, podpora zdravého života rodinného, boj proti alkoholismu, prostitucí, konkubinátům, oplzlosti, třídnímu chauvinismu a egoísmu, volný přístup ku všem vymoženostem věd i umění.

O požadav­cích děínictva má se vypracovali memorandum pro zemské výbory zemí českých, mají se zříditi soci­ální komise obecní a pečovati o organisování měst pro snadnější provádění úkolů sociálních, dělnický svátek slaviti bude národní dělnictvo vždy v první ne­děli květnovou.

Program nár.-soc. strany Českoslov. doznal hned po svém prohlášení v otázkách hospo­dářských a sociálních střízlivého a správného posouzení v »Hlasu Národa“ (14. a 15. dubna t. r.), z něhož uvádíme:

Po stránce agitační program jest sosnován účinně; mimo velkopodnikatele, klérus a majitele fideikomisů podává každé třídě nějakou kytičku a vystřídá se požadavků po organisaci svépomocné, jednotlivcům oběti a zodpovědnost ukládající. Po stránce formální promíšeny jsou všeobecné zásady s konkrétními podrobnostmi, naprostý nedostatek ryze věcné oposice při sjezdovém jednání o pro­gramu není pak dokladem promyšleného Ocenění přijatých požadavků programových.

Po stránce věcné program — na rozdíl od programu sociální demokracie — trvá na soukromém vlastnictví vý­robních prostředků a podnikatelské formě výroby a vůbec na platném zřízení společenském, a chce provésti své reformy hospodářské a sociální uvnitř tohoto zřízení společenského. Ale ukládá státu (ať rakouskému, ať českému) takové povinnosti a při­znává taková práva, že státní socialismus tohoto programu ostřejší jest někdejšího socialismu Lassallova, a mnohé body programu (regulace výroby, progressivní zvyšování daně dědické a podílu na zisku atd.) v důsledcích vedou právě k postupnému podvratu i soukromého vlastnictví i soukromopodnikatelské výroby, což obojí právě na rozdíl od sociální demokracie, dle jiných prohlášení programu má býti zachováno. Jiné články trpí nejasností neb přílišnou neurčitostí (úplná hospodářská samostat­nost zemí Českých, zemská podpora sdružování ka­pitálů, regulování výroby, vliv dělniciva na správu a řízení závodů atd.),

 

Pramen: Obzor národohospodářský, r. III, 1898, s. 124, 138-140

 

Pozn. Tučně jsou vytištěny ty ideje, které pokládám za vhodné převzít do současného programu národně socialistické strany pro 21. Století. Zvláště se mi zamlouvají ty široká svalnatá ramena prostého lidu. Bývali Češi státní jonáci. Kde ty loňské sněhy jsou.

Co se té zpronevěřilé sociální demokracie týče, překvapilo mě, že na stránkách teoretického orgánu této strany Socialistická revue Akademie jsem v ročnících, které mám ve svém vlastnictví, (ročníky VI- XX, roky 1902-1916) nenalezl prozatím žádný kritický rozbor programu Českoslovanské národně sociální strany a ani snad zmínku o její existenci, což považuji za vysloveně chybnou reakci. I když sociální demokracie se vznikem nové strany mohla cítit zaskočena, protože r. 1897 byli její kandidáti poprvé zvoleni do rakousko-uherské sněmovny, tak přece jenom bych očekával, že si někdo položí otázku, v čem by obě strany třeba mohly spolupracovat, co mají společného, jaké voliče oslovují, v čem se liší atd. .   

Ještě snad maličkost, tehdejší ekonomové věnovali rozvíjejícímu dělnickému hnutí relativně velkou pozornost. Redaktor časopisu Obzor národohospodářský dr. Josef Gruber napsal právě u příležitosti zvolení prvních sociálně demokratických poslanců článek „Vývoj hnutí dělnického v Rakousku“ a Cyril Horaček snad o něco později sepsal na stejné téma monografii.

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Ad pan Moskalík

 

Děkuji za doplnění.

klokan

     Historie se opakuje, přihlížejmě ke společným kořenům. Protistátoprávní prohlášení  části poslanců tehdejšího  poslaneckého klubu ČSD na říšské radě učiněné dne dne 30. 3. 1897, kterým vyjádřili odstup od českého státního práva. Dne 4. 4. 1897 se sešla na radnici v Praze skupinka národních dělníků a události směřovaly až k ustanovujícímu sjezdu a dalším historickým peripetiím. Štěpením a rozdvojováním se. Pohled do historie nám napovídá, že většina levicových stran má společný kořen, sociální demokracii v rámci tehdejší c. a k. monarchie. V průběhu dějin se vyskytují důvody ke sjednocování se i štěpení. Úkol současnsti zní jednoznančně hledat společně východisko ze současného marasmu. Nabízí se zde i přirovnání k oné společné matce, z jejichž prsou sají její robátka. Tyto by neměly na ní zanevřít a matka je od sebe odhánět. Poděkování panu Řezníkovi za vynikající články, které si skutečně zaslouží pozorného přečtení a zamyšlení se.