Opět ožívá kauza falešného kněze Halíka

obrazek
3.8.2018 13:09
HALÍK NENÍ KNĚZEM, JEHO JEDINÝ ÚDAJNÝ SVĚDEK JE ROK PO SMRTI. TÍM HALÍKOVO KRYTÍ PADÁ... JE TO BEZPRECEDENTNÍ SVATOKRÁDEŽ, VOLÁ CÍRKEV!

Troufale si nad rámec společenské únosnosti vyskakující pro-imigrační aktivista, štědře finančně podporovaný nadnárodními globalizačními kruhy, včetně nadace někdejšího hazardního hráče, finančního spekulanta a ferventního univerzalisty, Sira Johna Markse Templetona (1912 – 2008), budí Tomáš Halík nadále veřejné pohoršení svým vlastizrádným vystupováním v pro-imigračních, zejména ultra-levicových mediích, ve prospěch sociálně dekonstruktivistické agendy kosmopolitní oligarchie. Jenže chudák zřejmě netuší, že žádný strom neroste do Nebe.

Jeho poslední perlou bylo tvrzení, že tato země “nepatří nám”. Vrcholem drzosti navíc je to, že při těchto svých nestoudných výpadech proti občanům této země, Halík doposud troufale používá své někdejší agenturní krytí katolického kněze, kterým nicméně není a nikdy nebyl. Navíc i Halíkovo prepotentní, urputné a systematicé klamání veřejnosti svými neplatně nabytými akademickými hodnostmi taktéž nebylo nijak zásadně podrobeno oficiálnímu šetření a kritice ze strany podvedených a okradených institucí a státu, který na základě podvodně prezentovaných vysokoškolských titulů doplácí na neoprávněně vykazované vyšší finanční zařazení. Orgány činné v trestním řízení úspěšně selhávají, patrně díky společenským vazbám a husté pavučině Halíkových vztahů na nejvyšší úrovni z dob totality, kdy jako kádrovák ministerstva průmyslu ČSR, sbíral a katalogizoval kompromitující informace na vedoucí pracovníky tohoto ministerstva, generální ředitele a náměstky tehdy státních firem, ze kterých se díky pečlivé transformaci veřejného majetku v soukromý, stali v mnohých případech vlivní a movití majitelé obchodních společností a výrobních podniků všeho druhu. Se svojí soukromou kartotékou zprivatizovaných kompro-materiálů se tento námezdný agent od dob tzv. revoluce cítí nadřazen obyčejnému člověku, kterým navíc pohrdá, jak je zřejmé z jeho četných nehorázných veřejně pronesených výroků, a troufá si kázat společenské mravy, přesto že je sám ztělesněním nemravnosti, klamu, lži a pokrytectví.

Dobrým příkladem je jeho “partnerství” s někdejším svazákem a třídním udavačem, pozdějším partnerem významného hráče tuzemského podsvětí, kmotra Mrázka, stavebním magnátem Luďkem Sekyrou, který se neštítil Halíka veřejně navrhovat na kandidáta do prezidentských voleb. Oba tyto výtvory totalitního kariérizmu se také zapojily do rejdů globalizačních kruhů Oxfordské univerzity, která již od búrských válek představuje nexus pletich Rothschildova tajného spolku Kulatého stolu (The Round Table movement), který velmi podrobně popisuje Carroll Quigley (1910 – 1977) ve své knize The Anglo-American Establishment: From Rhodes to Cliveden, vydané v roce 1981. Pro zajímavost budiž zde uvedeno, že podle moderních britských historiků (Gerry DochertyJames MacGregor) tato skupina stála mimo jiné i v pozadí příčin rozpoutání první světové války.

Nyní, rok po smrti arcibiskupa Meisnera, se vyjasnila skutečnost, že Halík knězem nikdy nebyl. Stejně tak, jako niky nebyl filozofem, teologem ani řádným psychologem. Jen fanfarónem, tedy nestoudným náfukou a vejtahou, pokud by ale neexistovaly jisté služební, ale především patologické příčiny.  Halíkova vylobbovaná profesura je taktéž jen trapnou fraškou, protože kupodivu profesor Halík vůbec nefiguruje v rejstříku citací. Jeho impakt-faktor je nula, stejně jako on sám. Konečně i rada státu pro výzkum a vývoj uznala, že jsou jeho publikace neodborné. Protiprávně vydané dotace však nikdy nebyly státu vráceny. Zde máme v Halíka namočeného až po uši do dotačního podvodu. Soudruzi z Halíkovic vyděračské kartotéky a bratří ze spřízněných lóží, nicméně drží basu a podvodník Halík zůstává doposud ušetřen problémů se zákonem, který ale velmi systematicky dlouhodobě porušuje.

S Halíkovým falešným kněžstvím má nicméně mnoho instancí a jednotlivců velký problém a proto raději všichni mlčí a obdivují “císařovy nové šaty”. Dotčeni by byli zejména prominenti, kteří si z čirého papalášství nechali udělit od lžikněze Halíka svátosti typu manželství, křtu, biřmování, posledního pomazání, či zpovědi. Jako zpovědník se tento bytostní fízl samozřejmě chová naprosto přesvědčivě a věrohodně. Vyzrazování tajemství je totiž přesně to, co dělal už jako takzvaný klinický psycholog na protialkoholické léčebně u Apolináře, či kádrovák ministerstva průmyslu a diverzních tehdy ryze estébáckých podniků zahraničního obchodu, zejména Chemoprojektu, či Chemapolu. Kdo kdy viděl Halíkovu deklarovanou atestaci z psychologie? Na biskupství v Erfurtu bylo potvrzeno, že východoněmecká tajná policie STASI často vysílala agenty v utajení s úkolem infiltrovat se do katolické církve. Tito agenti byli důkladně připravováni na speciální vysoké škole ministerstva pro státní bezpečnost v Postupimi/Eiche u Berlína. Tam se vyučoval obor operativní psychologie, kterou Halík ve svém životopise označuje jako sociální psychologii, kterou údajně studoval v Berlíně. Zjevně zapomněl na to, že se sociální psychologie vyučovala na univerzitě v Jeně… inu, paměť je věc ošidná a selektivní, nicméně verba volant, scripta manent… archivy tajných služeb hovoří jasně a jednoznačně.

Celá kauza s Halíkovým falešným kněžstvím začala již v roce 2011 tím, že Petr Hájek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil pochybnosti o tom, že je Halík knězem. Pro lepší srozumitelnost je zde uveden text předmětného článku:

Halík však tvrdí, že vysvěcen byl. „ Je to stejný nesmysl, jako když pan Hájek říká, že kouření neškodí zdraví, že 11. září bylo dílem CIA nebo že evoluce může být zpochybněna. Musíme  pochybovat o jeho duševním zdraví. Vysvěcen jsem byl 21.10. 1978 biskupem Hugo Aufderbeckem v kapli v Erfurtu,” reagoval Tomáš Halík.

Česká biskupská konference pak přinesla tiskovou zprávu, v níž tvrdí, že Halík knězem je: „Vzhledem k dotazům ze strany věřících informujeme, že Arcibiskupství pražské potvrdilo platnost kněžského svěcení Mons. Tomáše Halíka, které mu udělil 21. října 1978 biskup Hugo Aufderbeck v kapli své rezidence v Erfurtu. Kopii o potvrzení tohoto kněžského svěcení naleznete v příloze”.

S tímhle papírem nemůže kněz sloužit mši

Tehdeejší vicekancléř prezidenta Klause, Petr Hájek však platnost zveřejněného dokumentu zpochybňuje, protože podle něho neobsahuje důležité náležitosti. „To, co nazýváte dokumentem, moc dokumentem není. Nemá ani datum, takže nevíme, kdy vznikl, jestli ne třeba včera večer. Je vydán kolínským arcibiskupem, v jehož kompetenci toto není. Nemá ani protokolární číslo. To by znamenalo, že kolínský arcibiskup vydal potvrzení o svěcení, aniž by to zaregistroval ve své vlastní kancelářské agendě. To je ovšem nepochopitelné, protože se registrují i odpovědi na dotazy věřících – natož potvrzení o svěcení či jiných svátostech,” vysvětlil redakci prezidentův vicekancléř.

„Dobře to vystihl jeden znalec katolického práva, který napsal: ‚S tímto papírem nemůže kněz ani veřejně sloužit mši, ani být jako kněz zaměstnán, natož být farářem akademické farnosti nebo dokonce monsignorem….’ S tím se zcela ztotožňuji. Řekl bych, že zveřejněním tohoto ‚dokumentu‘ se moje domněnky o spornosti platného vysvěcení Tomáše Halíka spíše posílily než naopak. Mnohem lépe teď rozumím tomu, proč se církev dívá s takovou – řekněme diplomaticky – obezřetností a rezervovaností na takzvaná tajná svěcení,” dodal Hájek.

Dokument bez náležitostí. Kdy byl vydán?

Ukazuje se, že Hájkovy pochybnosti mohou být do značné míry oprávněné. Redakce pod podmínkou anonymity konzultovala věc s několika knězi a znalci církevního práva (obávali se, že by se dostali do konfliktu s ČBK) a ti upozornili na některé nesrovnalosti.

Na dokumentu, který zveřejnila ČBK, není datum. Podle razítka byl v době jeho vzniku už Joachim Meisner, který měl být přítomen při údajném Halíkově svěcení, avšak nesvětil ho, již kardinálem (jmenován 2. února 1983) a zároveň arcibiskupem kolínským, takže pochází nejdříve z roku 1988 (arcibiskupem kolínským byl jmenován 20. prosince 1988 a inaugurován 12.2.1989.

Dokument byl tedy vydán s odstupem minimálně 10 let po údajném svěcení Tomáše Halíka, které mělo proběhnout 21. října 1978. Jelikož na něm není datum, nelze zjistit, zda byl dokument vydán 10, 20 či třeba 30 a více let po Halíkově údajném svěcení. Církevní dokumenty však náležitosti jako den vystavení (scripsit die) či jednací číslo (Numerus protocolaris) obsahují.

Existuje potvrzení od biskupa světitele?

Existuje ale podstatnější rozpor. Kanonické právo (CIC) hovoří takto: “Kán.1053 § 1. Po skončení svěcení se zaznamenají do zvláštní knihy, v kurii místa svěcení pečlivě uchovávané, jména jednotlivých svěcenců a udělovatele svátosti svěcení, místo a den svěcení; všechny doklady o jednotlivých svěceních se pečlivě uchovají.

§ 2. Každému vysvěcenému vydá biskup světitel věrohodné osvědčení o přijetí této svátosti; ti, kteří byli vysvěceni jiným biskupem na základě listiny pověření k vysvěcení, předloží je svému vlastnímu ordináři za účelem záznamu vysvěcení do zvláštní knihy uchovávané v archivu.”

Takovýto dokument Tomáš Halík ani ČBK nepředložila. Je teoreticky možné, že u takzvaných „podzemních kněží”, tedy těch, kteří byli vysvěceni tajně v době komunismu, se takové potvrzení nevydávalo, aby ho třeba nezajistila komunistická policie. Avšak údaj o Halíkově svěcení by měl být archivován v diecézi, kde měl být Halík vysvěcen a Halík mohl, respektive měl po listopadu 1989 požádat o takový dokument. Ten však ČBK, ani Tomáš Halík nepředložili.

Je zápis o kněžství v křestní matrice?

Rovněž by údaj o vysvěcení T. Halíka měl být zapsán v křestní matrice Tomáše Halíka v místě, kde byl pokřtěn. Do ní se zapisují všechny svátosti včetně kněžského svěcení i věčné sliby. Bylo by logické, kdyby zde byl zápis doplněn nejpozději po r. 1989/90. A pak by záznam o svěcení měl být v křestní matrice. Křestní matrika je jistým „životopisem” věřícího. Například pokud se chce katolík, ženit musí přinést výpis z křestní matriky, kde je uvedeno, že nesložil řeholní slib, či nebyl vysvěcen na kněze, což je objektivní překážkou sňatku. Nebo naopak, pokud chce být knězem, dle křestní matriky musí doložit, že již není ženatý.

Redakce ParlamentníchListů.cz položila České biskupské konferenci, která vydala dokument od J. Meisnera údajně dokládající Halíkovo kněžství, několik znepokojivých otázek. Proč není na dokumentu Joachima Meisnera datum (a místo)? Kdy byl tento dokument vydán? Dále, proč ČBK nepředložila dokument vydaný biskupem světitelem, jak to vyžaduje kanonické právo? A za třetí, zda existuje zápis v křestní matrice, který by potvrzoval Halíkovo svěcení. Otázky byly v kopii zaslány i mluvčímu pražského arcibiskupství Aleši Pištorovi a tajemníkovi arcibiskupa Dominika Duky Tomáši Roulemu.

ČBK otázky nezodpověděla

Česká biskupská konference však na tyto otázky neodpověděla. Ústy své mluvčí Moniky Vývodové pouze potvrdila své prohlášení k věci zveřejněné na svých stránkách. „Za Českou biskupskou konferenci bych Vám chtěla odpovědět, že si zakládáme na tom, že na našich webových stránkách jsou uveřejňovány jen pravdivé informace,” reagovala pouze na otázky redakce Vývodová.

V případě, pokud existují pochybnosti o Halíkově platném vysvěcení, vyvstávají i pro věřící z jeho farnosti otazníky ohledně platnosti jím udělovaných svátostí. I kvůli tomu by měly být ze strany Církve naprosto vyvráceny jakékoli pochybnosti o Halíkově svěcení. Je tedy otázkou, proč tyto relevantní pochybnosti ČBK věrohodně nevyvrátila.

„Doklad o svěcení musí mít a předložit především Tomáš Halík, každý kněz má originál od biskupa. A nejen to. Tento záznam musí být zapsán ve farní matrice, kde byl Halík pokřtěn, aby například nemohl uzavírat církevní sňatek: CIC can. 1053-1054. Námitka, že Halík byl svěcen tajně nic neřeší: nejpozději v roce 1990 si to měl vyžádat od erfurtského biskupství. Měl na to 22 let, to není maličkost. Dělali to tak všichni kněží,” řekl redakci znalec církevního práva.

Halík považuje věc za uzavřenou

Tomáš Halík poslal redakci své prohlášení. Na pozvání předsedy Německé biskupské konference arcibiskupa Roberta Zollitsche bude 7. prosince hlavním řečníkem na slavnostním zasedání na sekretariátu Německé biskupské konference v Bonnu při příležitosti životního jubilea jejího dlouholetého generálního sekretáře P. Langendörfera SJ.

„Obávám se, že zahraniční novináři už zaznamenali útoky pana Hájka na mou osobu a na věrohodnost dokumentu, vydaného kardinálem Meisnerem, který předložila Česká biskupská konference k svému oficiálnímu prohlášení, vyvracejícímu Hájkovy smyšlenky. Doufám, že nebudu muset v Bonnu odpovídat na jejich otázky, protože absurdní dehonestující výroky vicekancléře prezidenta pro oblast komunikace a kultury (sic!) vážně poškozují nikoliv mne, nýbrž pověst České republiky v zahraničí. Pro mne je ta věc uzavřená; pokud Hájek následně znovu zpochybnil oficiální stanovisko Biskupské konference, kardinála Vlka i dokument vlastnoručně podepsaný kardinálem Meisnerem, už se to netýká mne, nýbrž vypovídá to o něm a ovšem i o těch, kteří ho dosud na tak významném postu drží,” řekl v prohlášení Tomáš Halík.

Na smrtelné posteli kardinál Meisner přiznal, že byl velmi vlivnými kruhy často nucen činit věci, ze kterých se následně musel vyzpovídat. Mezi tyto úkony patřil i tacitní souhlas se zneužitím jeho jména pro záchranu pošramocené reputace lžikněze Halíka, který jistým mocným vlivovým kosmopolitním kruhům vyhovoval v té pozici, do které byl při převerbování agentů totalitních tajných služeb na Západ, probíhajícím od roku 1989, uveden a ponechán.

Když je nyní kardinál Meisner déle než rok po smrti, je již možné navzdory jím “jakoby” podepsanému dobrozdání Halíkovo kněžství definitivně popřít.

Příloha: Velmi pochybné dobrozdání o Halíkově kněžství, datum vydání osvědčení není známo, neboť v rozporu se všemi pravidly není záměrně datováno. není od věci zmínit, že taktéž jmenování Meisnera kardinálem v roce 1988 proběhlo relativně kontroverzně. Tehdejší papež Jan Pavel II nechal pro jeho volbu změnit volební pravidla, která mu umožnila jmenování kardinálem pouhými šesti hlasy při deseti zdrženích. Historicky gramotní znalci z oboru přičítají Meisnerovi mimo jiné i roli dvojitého agenta, kterým mohl být z titulu biskupa berlínského (1980 až 1989), který měl právo se volně pohybovat mezi východním a západním Berlínem v době studené války.

Zdroj: Nová zjištění. Církev nevyvrátila pochybnosti o Halíkově kněžství

Doslov:

Pokud by si notorický falzifikátor úředních listin, diplomů a titulů Halík hodlal rychle opatřit dobrozdání Meisnerova nástupce, posíláme mu touto cestou k tomu vhodný autentický vzor kulatého razítka aktuálního kolínského arcibiskupa: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil

solis
vystudoval sociologii a politologii na belgické Vrije Universiteit Brussel (1992). Tamtéž získal postgraduální diplom (LL.M.) mezinárodního a evropského práva (1993). Absolvent letní akademie na Evropském Univerzitním Institutu ve Florencii (1992). Stážista na Evropské komisi (GŘ I.) Někdejší člen Strany zelených, aktivní v řídících orgánech základní organizace Praha 1 a Zahraniční Odborné Sekci strany. Později zakladatel a předseda základní organizace SZ Praha Suchdol, prominentní kritik politiky někdejšího předsedy SZ Bursíka, v okruhu stranické opozice. Odpůrce plánované radarové základny SSA v Brdech a účasti AČ na expedičních misích a okupaci Afghánistánu. Svého času parlamentní asistent poslankyně Olgy Zubové. Zastupitel MČ Praha 1, předseda finančního výboru MČ P1, lídr kandidátky DSZ ve volbách do EP, kandidát do Senátu za Prahu 6. Lektor na VŠMVV, přednášel komparativní politologii a konspirační teorie. Vede zde diplomové a bakalářské práce na zahraničně politická témata. Poradce místostarosty Prahy 5. Kandidát v květnových Evropských volbách 2014 za iniciativu "Ne Bruselu"
Klíčová slova: Halík, lžikněz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.