Ostrov ztroskotanců

obrazek
28.5.2017 03:59
Monetaristická pohádka, jež má za cíl polopaticky vysvětlit všechna úskalí dnešních peněz, s nimiž jste nepočítali a jež nejsou na první pohled zřejmá. Jde o dílo Louise Evena a převzato bylo od kanadské poutnické komunity sv. Michaela, nosící na svých monetaristických misích bílé barety.

Ostrov ztroskotanců

 

Výbuch zničil jejich loď.
Každý se chytil prvního plovoucího kousku, který se mu dostal pod ruku. Pěti se
podařilo zachytit se na jednom a témž kusu vraku, kterým vlny pohazují sem a
tam. Po jejich spolucestujících není dávno nikde ani stopy. 
Celé hodiny, celé dlouhé hodiny zkoumají horizont: zda-li pak neuvidí nějakou
loď? Zda-li pak je jejich štěstěna zanese k nějakému pohostinnému břehu? 
Náhle se ozve výkřik: «Země! Země na obzoru! Podívejte, přímo tím směrem, kterým
plujem!» 
A vskutku, v ukázaném směru se rýsuje linie břehu – oči všech se rozzáří
radostí.. 
Je jich pět: František: velký a silný tesař, který jako první zvolal «Země!
Země!» 
Pavel, pěstitel, to je ten, kterého vidíte vpředu nalevo, v pokleku, s jednou
rukou opřenou a druhou držící se zbytku stěžně. 
Jakub, specialista chovatel zvířat, je muž v kalhotách s proužky, který v
pokleku hledí směrem k břehu. 
Jindřich, agrární inženýr, je poněkud podsaditý a sedí na bedně s nákladem,
kterou se podařilo zachránit. 
Tomáš, geolog, je kus chlapa, stojí v pozadí a ruku má na rameni tesaře.

2. Pohostinný ostrov

Vstoupit nohama na pevný kus
země je pro naše muže návratem k životu. 
Když se usuší a ohřejí, platí jejich první myšlenka seznámení se s ostrovem, na
který byli zanešeni vlnami daleko od civilizace. Ostrov se rozhodnou pokřít
Ostrovem ztroskotanců. 
Rychlá prohlídka ostrova v nich vzbudí nadšení: ostrov není nehostinnou
pustinou. Jsou ovšem jedinými lidmi, kteří tu momentálně budou bydlet. Ale
patrně tu někdo bydlel již dříve, protože na ostrově potkali několik
polodivokých stád. Jakub, chovatel, tvrdí, že je dokáže domestikovat tak, aby z
nich měli všichni užitek. 
A co se týká samotné půdy, i Pavel ji shledává z větší části vhodnou k
pěstování. 
Jindřich objevil ovocné stromy a doufá, že z nich bude užitku spousta. 
František si všiml především slušné rozlohy lesů, bohatých na dřevo jakéhokoliv
druhu: bude velmi snadné porazit stromy a postavit přístřeší pro malou kolonii.

A co se týká Tomáše, inženýra, to, co ho zajímá je nejskalnatější část ostrova.
Všiml si mnoha znamení, která ukazují na to, že podloží je velmi bohaté na
minerály. Přestože se jim nedostává profesionálních nástrojů, Tomáš věří, že má
dost znalostí a zkušeností, aby se pokusil dobývat a zpracovávat horniny v
potřebné kovy.. 
Takže každý z oněch pěti se může zabývat tím, čemu rozumí nejlépe, ku prospěchu
všech. Jsou jednomyslní v názoru, že je třeba chválit štěstěnu za relativně
dobré vyústění té velké tragédie, která se jim přihodila..

3. Opravdová bohatství

A takhle se naši muži mají k
práci. 
Domy a přístřešky postavil tesař. Zpočátku se museli spokojit jednoduchou
výživou, ale velmi brzy začnou obdělávaná pole přinášet dobrou úrodu. 
A z jednoho ročního období k druhému se výdobytky ostrovanů zvětšují. Nezvětšují
se ani o zlato ani o tištěné peníze, ale o opravdové bohatství: o věci, které je
živí, kteréí jim dávají oděv, které je chrání a které odpovídají jejich pravým
potřebám. 
Život není vždy tak jednoduchý, jak by si přáli. Chybí jim spousta věcí, na
které byli z civilizace zvyklí. Ale jejich osud by mohl být mnohem smutnější.

Mimochodem, vždyť už zažili i doby krize v Kanadě. Vzopínají si na omezení, jimž
byli vysveni, zatímco obchody byly plné a deset kroků od dveří jejich domu.
Alespoň že se zde na Ostrově ztroskotanců nemusí dívat na puchření věcí, který
potřebují. A také: daně josu zde neznámé a není třeba se bát konfiskací. 
A jestliže je práce tvrdá, člověk zato zažívá velké uspokojení z jejích plodů.

A tak užívají požehnání ostrova ke svému dobru a chválí Boha, doufaje, že
jednoho dne spatří znovu své rodiče a přátele, zachraňujíce pro ně dva velké
statky: svůj život a své zdraví.

4.Hlavní problém

Naši muži se často scházejí,
aby hovořili o svých záležitostech. V tom jednoduchém ekonomickém systému, který
praktikují, jim čím dál tím víc leží v hlavě jedna věc: nemají nic, co by se
podobalo penězům. Směna, přímá směna výrobků za výrobky má spoustu komplikací.
Výrobky na výměnu nejsou vždy k mání ve stejnou dobu. A tak se stává, že dříví
se dodá pěstiteli v zimě, ale zelenina je až na jaře či v létě. 
Často je najednou dodán jedním z mužů jeden velký předmět, ale na oplátku je
žádáno spousta různých malých předmětů vyrobených více lidmi a v různou dobu.

A to všechno komplikuje obchody. Kdyby tu byly peníze, tak by obíhaly a každý by
mohl prodávat svoje výrobky ostatním proti penězům. A se zinkasovanými penězmi
by si mohl od ostatních kupovat věci, kterých se mu žádá, kdy se mu jich žádá a
když josu k mání. 
Všichni souhlasí a uznávají, že by bylo praktické mít nějaký pen+žní systém. Ale
nikdo z nich neví, jak jej vytvořit. Naučili se vytvářet opravdové bohatství,
věci k užitku. Ale nevědí, jak udělat peníze, jak vytvořit symboly. 
Ignorují znalosti počátku peněz a znalosti o tom, jak s penězi začít, když je
nemáme a když se rozhodneme je mít…..A spousta jiných vzdělaných mužů by byla
na rozpacích stejně. Všechny naše vlády se takto chovaly během onoho desetiletí
před válkou. Zemím chyběly jen peníze a vlády byly jako paralyzované tváří v
tvář tomuto problému.

5. Příjezd uprchlíka

Jednoho večera, kdy naši
lidičkové sedí na pláži a již asi posté hovoří o tomto problému, uvidí najednou
blížit se loď ovládanou jediným člověkem. 
Pospíší si pospíšit novému trosečníkovi. Nabídnou mu první pomoc a vyzpovídají
Dozvědí se, že je Evropan a jediným přeživším ztroskotancem ze své lodi. Jmenuje
se Martin Golden. 
Jsou šťastni, že mají nového přítele, vřele jej přijmou a ukáží mu svoji malou
kolonii. 
— “Přestože jsme tu uvízli daleko od zbytku světa, nemůžeme si stěžovat. Země je
velmi úrodná a stejně tak i les. Jediná věc, která nám chybí a která by nám
usnadnila život, jsou peníze, zlehčila by se směna našich produktů.” 
— “Chvalte nehodu, která mne přivedla k vašim břehům! – říká Martin. Peníze pro
mne nemají tajemství. Já jsem bankéř a mohu vám tu v krátkém čase ustavit
finanční systém, který vás uspokojí.” 
Bankéř!… Bankéř!… Anděl snešivší se shůry by v nich nevyvolal takové
nadšení. A copak i my v civilizovaných zemích nejsme uvyklí klanění se bankéřům,
kteří dohlížejí na naše finanční toky?

6. Bůh civilizace

— “Pane Martine, protože jste
bankéř, vy na ostrově nebudete pracovat. Vy se budete starat jen a jen o naše
peníze.” 
— “Z této povinnosti se nemohu nijak vyvázat, jako každý bankéř, budu usilovat o
tom aby byla stimulována obecná prosperita.” 
— “Pane Martin, my vám postavíme důstojné přístřeší. A mezitím vás uložíme v
budově, která slouží našim veřejným schůzkám, co vy na to?” 
— “Velmi správně, moji přátelé. Ale začněme vykládat všechno to, co se mi
podařilo z lodi zachránit na mém člunu: tiskárnu, papír a především tento malý
soudek, na který musíte dávat převeliký pozor.” 
Jak řekl, tak udělají a ovšem malý soudek přitahuje zvědavost našich přátel
nejvíce. 
— “Tento soudek, vysvětluje Martin, je poklad, jakému není rovno. Je plný
zlata!” 
Plný zlata! Pět dušiček málem vyletí z kůže. Bůh civilizace vstoupil na Ostrov
ztroskotanců. Bůh bohatství, tajemný a skrytý, ale mocný, ten, jehož přítomnost
nebo nedostatek či drobné alotria rozhodují o životě stovky národů! 
— “Zlata! Pane Martine, jste opravdu velkým bankéřem! Přijměte naše dary a
ujištění o naší věrnosti.” 
—- “Mám zlata pro celou vaši zem, přátelé. Ale není to zlato, co bude obíhat.
Zlato je třeba ukrýt: zlato je duší peněz. Duší, která musí zůstat neviditelná:
Všechno vám vysvětlím, až vám dám peníze.”

7. Pohřeb beze svědků

Než se každý odebere spát,
obrátí se na ně Martin s poslední otázkou: 
“Tak abychom začali, kolik peněz potřebujete vlastně zde na ostrově, aby se
usnadnily vaše směny? 
Hledí na sebe. Poníženě se obracejí s žádostí o radu zpět na Martina. A podle
návrhu benevolentního bankéře se domluví, že $200 na osobu bude pro začátek
stačit. A další schůzku si domluví na druhý den večer. 
Muži se stáhnou, probírají mezi sebou dojemné pocity, a jdou spát pozdě. Usnout
se jim podaří teprve nad ránem, poté, co dlouho snili s otevřenýma očima. 
Martin však čas neztrácí. Zapomene ihned na svou únvavu a nemyslí na nic jiného
než na svou budoucnost bankéře. Za ranního rozbřesku má vykopanouý jámu a do té
odkutální soudek, přikryje jej hlídnou a naaranžuje nenápadně trsy trávy, aby
ukryl všechny stopy. 
Pak uvede do provozu svoji malou tiskárnu natiskne tisíc lístků po jednom
dollaru. A jak tak hledí na lístky vylézající z tiskárny, sní si pro sebe: 
— “Je to tak jednoduché, vyrobit tyto lístečky! Svoji hodnotu odvozují od
výrobků, k jejich koupi slouží. Bez těchto výrobků by lístečky neměly žádnou
cenu. Moji domorodá zákazníci o ničem takovém nepřemýšlejí. Oni věří, že je to
zlato, co je zárukou dollarů. A já je při jejich nevědomosti nechám!” 
Lkdyž nastane večer, našich pět človíčků se vydá za Martinem.

8. Komu patří čerstvě vyrobené peníze?

Pět balíčků lístků tu leží na
stole. 
— “Než vám tyto peníze rozdám, říká bankéř, musíme si několik věcí ujasnit.“ 
“Peníze jsou založeny na zlatě, uskladněném v mé bance, je to mé zlato. A tedy i
peníze jsou moje … Ach! Nebuďte smutní. Půjčím vám tyto peníze a vy je budete
používat podle libosti. Protože jak víme, jsou peníze na ostrově vzácné, ve
skutečnosti by tu beze mne nebyly, věřím, že je rozumné, abych po vás žádal za
jejich zapůjčení malý úrok ve výši pouhých 8 procent..” 
— “Opravdu pane Martine, vy jste velmi velkorysý.” 
— “Jen poslední bod, moji přátelé. Obchod je obchod i mezi velkými přáteli. Než
se dotknete svých peněz, tak mi každý z vás podepíše tento dokument: je to
závazek každého z vás zaplatit mi kapitál i s úroky, pod sankcí zabavení jeho
majetku mou osobou. Ach, ale je to jen taková jednoduchá záruka. Já nijak
netoužím po tom, zmocnit se vašeho majetku, mně stačí peníze. Jsem si jist, že
vy své statky zachováte a mně vrátíte požadované peníze.” 
—“Jak jste velkomyslný, pane Martine. Kdyby bylo třeba klidně zdvojnásobíme své
pracovní úsilí, abychom vám vše v pořádku vrátili.” 
— “Vdobrá. A přijďte kdykoliv byste měli nějaké problémy. Bankéř je nejlepším
přítelem každého. A teď – vezměte si každý svých 200 dollarů.” 
A našich pět přátel odchází spokojeno, hlavu a ruce plné dollarů.

9.Aritmetický problém

Martinovy peníze obíhaly po
ostrově, směny se množí, protože jsou jednodušší. Všichni mají radost a Martina
zdraví s respektem a vděčností.

Jenže Tomáš, inženýr, klidný není. Jeho výrobky ještě nejsou hotové, leckdy
ještě pod zemí. V kapse už skoro žádné dollary nemá. Jak bude moci splatit
příští splátku bankéři? 
Když dlouho o svém individuálním problému přemýšlel, usoudil, že je nutno k němu
přistupovat sociálně: 
"Když vezmeme v úvahu celou populaci ostrova, pomysleme, pak je nás pět schopno
dodržovat naše závazky? Martin nám dal celkovou sumu $1,000. A požaduje od nás
$1,080. Dokonce i kdybychom vzali všechny peníze na ostrově, a přinesli mu je,
tak bychom měli jen $1,000 a nikoliv $1,080. Nikdo oněch $80 nevytvořil a
nevytvoří. My vyrábíme zboží, nikoliv dollary. Martin tedy může klidně zabavit
celý ostrov, protože my všichni dohromady nejsme schopni splatit kapitál plus
úroky. 
“I ti, co jsou schopni platit za sebe a nestarají se o ostatní, brzy padnou,
někteří sice přežijí, ale i ti přeživší přijdou na řadu a jednoho dne přijde
bankéř a vezme si všechno. Takže bude určitě lepší, když si společně popovídáme
a začneme tuto záležitost řešit hned a sociálně.” 
Tomášovi nedělá problém přesvědčit ostatní, že Martin je napálil. Všichni
společně si dají schůzku u bankéře.

10. Bankéřova benevolence

Martin uhodne ihned, v jakém
jsou duševním stavu a ukáže jim svou dobrou tvář. Prudký František přednese
celou záležitost: 
— “Jak vám můžeme přinést $1,080, když na celém ostrově je jen $1,000?” 
— “To jsou úroky, moji milí přátelé, Copak se vaše výroba nezvýšila?” 
— “Ano, ale počet peněz se nezvýšil. A vy samozřejmě po nás chcete peníze a
nikoliv zboží. A jen vy můžete peníze vytvářet. A vy, který jste vytvořil přesně
$1,000 po nás požadujete $1,080. To je nemožné!” 
— “A počkejte, drazí přátelé. Bankéři se vždy přizpůsobují podmínkám příznivým
většině. Já po Vás nechci nic než úroky. Nic než oněch $80. A vy nepřestáváte
být držiteli kapitálu..” 
— “Vy chcete zrušit naše dluhy?” — “Ne, je mi líto, ale bankéř, nikdy neruší
dluh. Vy mi dlužíte ještě všechny peníze, které jsem vám půjčil. Ale každý rok
mi nedáte víc než úroky. Pokud je budete platit řádně a včasně, tak vám je
nezvýším a nebudete za zapůjčení kapitálu platit více. Někteří z vás by dokonce
mohli přestat být schopni splácet úroky, protože peníze kolují od jednoho k
druhému. A tak tedy zorganizujte se jako národ a založte systém výběru. Říká se
tomu zdanění. Zdaníte víc ty, kteří mají více peněz a ty, co mají málo peněz
méně. A dokud mi budete kolektivně odevzdávat celkové úroky, já budu spokojený a
váš národ se bude mít dobře.” 
Naši muži odcházejí napůl uklidněni napůl zamyšleni..

11. Extáze Martina Goldena

Martin je sám. Chvilka
usebrání – a pak si to celé pro sebe uzavře: 
“To je pro mne dobrý obchod. Tihle muži jsou dobří pracovníci, ale jsou hloupí.
Jejich hloupost a důvěra jsou mou silou. Oni chtěli peníze a já jsem jim nasadil
řetězy. Oni mne zahrnuli vděkem, zatímco já jsem je obelstil. 
“Ach! Velký bankéři, cítím jak se tvůj génius zmocňuje mého bytí. Dobře jsi to
řekl, učiteli můj: «Když mne nechají kontrolovat peníze národa, může mi být
jedno, kdo dělá zákony.» Já jsem pánem Ostrova ztroskotanců,protože já
kontroluji jeho peněžní systém.” 
“Dokázal bych kontrolovat celý vesmír. To, co já, Martin Golden, dělám zde, to
mohu dělat na celém světě. Protože já jednou z tohoto ostrova vyjdu a vím, jak
vládnout, aniž bych potřeboval žezlo.” 
A celá struktura bankovního systému se Martinovu duchu jeví stále radostnější.

12. Krize a drahota

Zanedlouho se situace na
Ostrově ztroskotanců zhorší. I když se produktivita zvyšuje, směny se snižují.
Martin pravidelně odčerpává své úroky. Je zapotřebí myslet na to, že je třeba
dávat pro něj peníze stranou. Peníze se tenčí a tedy se zpomaluje jejich oběh.

Ti, co platí větší daně, křičí na ty, kteří platí platí méně a zvyšují svoje
ceny,.aby to nějak vykompenzovali, chudí, kteří platí nižší daně, křičí proti
drahotě a vysokým životním nákladům a nakupují méně. 
Morálka se zhoršuje, radost ze života mizí. Do práce se již nedává celé srdce.
Vždyť jakou má cenu? Produkty se prodávají špatně a když se prodají, je třeba
dát stranou daň pro Martina. Lidé se omezují. Je krize. A každý obviňuje svého
bližního, pro nedostatek ctností a za to, že je příčinou stále větší drahoty.

Jednoho dne Jindřich uprostřed svého ovocného sadu dojde k názoru, že “pokrok”
přinesený peněžním systémem bankéře zničil celý ostrov. Jistě, oněch pět mužů má
své chyby, ale Martinův systém živí všechno to, co je na lidské přirozenosti
ošklivé a hrozné. 
Jindřich se rozhodne, že shromáždí a přesvědčí svoje kolegy. Začne s Jakubem:Má
úspěch ihned: “Ach! – povídá Jakub, opravdu nejsem mudrc, já ne, ale už dlouhou
dobu si myslím toto: systém tohoto bankéře smrdí víc než kejda z mé stáje z
loňského jara!” 
Podaří se je dát dohromady všechny – a dohodnou se na novém setkání s Martinem.

13. U kovaných mříží

U bankéře propukne bouře.

— “Peníze jsou na ostrově vzácností, pane, protože vy nám je odebíráte. My vám
platíme a platíme a dlužíme ještě více, než na počátku.. Pracujeme, zkrášlujeme
naši zemi, a hle, máme se hůře než na počátku, než jste přijel vy. Dluhy! Dluhy!
Dluhy až nad hlavu!” 
— “Hlavu vzhůru moji přátelé! Přemýšlejme chvli. Jsou-li vaše pozemky krásnější
a krásnější, je tomu jistě díky mně. Dobrý bankovní systém je největším aktivem
země. Ale abyste z toho měli užitek, musíte si především uchovat důvěru ve svého
bankéře. Pojďte ke mně jako k tatínkovi……Chcete další peníze? Velmi dobře.
Můj soudek se zlatem má hodnota mnoha tisíců dollarů. ….Nate, já vám dám
hypotéku na vaše nové vlastnictví a půjčím vám okamžitě dalších tisíc dollarů.”

— “Dvakrát tolik dluhů? Dvakrát tolik úroků ke splácení každý rok, a žádná šance
skončit?” 
— “Ano, ale, já vám je půjčím za podmínky, že zvýšíte své pozemkové bohatství a
vy mi pak nebudete vracet nic více než úroky. Vy zanesete dluhy do pozemkové
knihy, a tak samozřejmě dluh zkonsolidujete. Dluh se pak bude moci zvyšovat z
roku na rok. Ale i Váš výnos. Díky mým půjčkám budete svoji zemi rozvíjet.” 
— “Takže čím více se díky naší práci na ostrově urodí, tím více se zvýší náš
celkový dluh?” 
— “Jako ve všech civilizovaných zemích, veřejný dluh je barometrem prosperity.”

14. Vlk trhá ovečky

— “A tomuhle vy říkáte zdravé
peníze, pane Martine? Národní dluh, který se stal nezbytným a nesplatitelným, to
není zdravé, to je nemocné.” 
— “Pánové, všechny zdravé peníze musí být založeny na zlatu a musí vycházet z
banky ve stavu dluhu. Národní dluh je dobrou věcí: podřizuje vlády ztělesněné
moudrosti bankéřů. Z titulu bankéře jsem já výspou civilizace na vašem ostrově.”

— “Pane Martine, my nejsme nic jiného než hlupáci, ale my opravdu takovouto
civilizaci nechceme. My si od vás již nepůjčíme ani penízek. Ať už jsou ty
peníze zdravé či nikoliv, my už s vámi nechceme obchodovat.” 
— “Je mi líto, že jste se rozhodli tak nejapně, pánové. Ale jestli porušíte
smlouvu se mnou, a já mám vaše podpisy, tak mi bez prodlení vrátíte všechno, co
jsem vám půjčil, plus úroky.” 
— “Ale to je nemožné, pane. I kdybychom vám přinesli všechno, co je na ostrově,
nebyli bychom svobodní.” 
— “S tím já nemohu nic dělat. Podepsali jste, ano či ne? Ano! Takže z titulu
posvátnosti smluvního ujednání já zabavuji všechen váš majetek na nějž byla
uvalena hypotéka, jak bylo mezi námi dohodnuto v době, kdy jste byli rádi, že
mne máte. Vy nechcete mít prospěch ze síly peněz, a tedy mi posloužíte jinak. Vy
budete pokračovat ve vytěžování ostrova ale budete to dělat pro mne a za mých
podmínek. Jděte, své příkazy vám řeknu zítra.”

15. Kontrola tisku

Martin ví, že ten, kdo
kontroluje peněžní systém národa, kontroluje celý národ. Ale také ví, že aby si
tuto kontrolu udržel, je třeba udržovat národ v nevědomosti a bavit ho jinak.

Martin si všiml, že mezi těmi pěti jsou dva konzervativci a tři liberálové. Toho
si všiml díky debatám oněch pěti onoho večera, kdy se stali jeho otroky. Hádali
se červení a modří. 
A právě tehdy, Jindřich, nejméně zaujatý, navrhl shromáždění voličů, aby mezi
sebou lépe vyřešili situaci tíživou pro všechny….Shromáždění, jež je
nebezpečné pro každou diktaturu. 
Martin se tedy pustí do plánu, jak jejich politické neshody prohloubit a
zhořknout co nejvíce. 
Použije svou malou tiskárnu a natiskne týdeníky: “Slunce” pro červené a “Hvězdu”
pro modré. 
“Slunce” v zásadě říká: Pokud již nejste pány své země, je příčina v
přívržencích modré, kteří tolik lpí na velkých zájmech. 
“Hvězda” v zásadě říká: váš národní dluh je dílem těch proklatých červených,
ochotných k jakémukoliv politickému dobrodružství. 
A tak se naše dvě politické skupiny hádají čím dál tím více a zapomínají na
pravého kováře řetězů, toho, kdo kontroluje peníze, Martina.

16. Cenný pozůstatek

Jednoho dne Tomáš inženýr
objeví, že na dně zátočiny na konci ostrova, zanesený zelení, uvízl záchranný
člun, bez plachet a bez známek života, ale s dobře zachovalou bednou. 
Bednu otevře: kromě chleba a několika malých předmětů jeho pozornost přitáhne
kniha- album, která je dobře zachovalá a která nese název: “První krok směrem k
zítřku.” 
Náš muž je zvědavý a tak si sedne a knihu otevře. Čte. Mrká. Rozjasňuje se mu
tvář:“Ale vždyť tady je všechno, co jsme již dávno potřebovali vědět!.” 
Peníze opravdu neodvozují svou hodnotu od zlata, nýbrž od produktů, které se za
něj dají koupit. 
“Peníze mohou být jednoduchým účetním nástrojem pro počítání kreditů přecházeje
z jednoho účtu na druhý podle nákupů a prodejů. Celkové množství peněz je ve
vztahu k celkovému objemu produkce. “ 
“Každému zvýšení produkce musí odpovídat ekvivalentní zvýšení množství peněz.
Nikdy neplaťte úrok ze vznikajících peněz…Pokrok nepředstavuje veřejný dluh,
naopak dividenda stejná pro každého….ceny přizpůsobené kupní síle skrze
koeficient cen…..Sociální kredit.” 
Tomáš to už nemůže vydržet. Zdvihá se a běží, i se svou knihou, aby tento
nádherný objev sdělil i svým čtyřem kamarádům.

17. Peníze, jednoduchá účetní jednotka

A Tomáš se do toho pustí s
fortelem profesora: 
“Takže, povídá, tohle je to, co jsme mohli udělat, bez bankéře a bez zlata, bez
podepisování jakéhokoliv dluhu. 
“Já otevřu účet na jméno každého z vás. Napravo jsou kredity, které zvyšují váš
zůstatek a nalevo jsou dluhy, které jej snižují. 
“Chtěli jsme všichni $200 pro začátek. Za všeobecného souhlasu tedy připíši
každému kredit 200. A každý má okamžitě $200. 
“František si koupí od Pavla produkty za $10. Já uberu Františkovi 10, zůstane
mu 190. Přidám 10 Pavlovi a ten má teď 210. 
“Jakub nakoupí u Pavla za $8. Uberu 8 Jakubovi a tomu zůstane 192, zatímco Pavel
má již 218. 
“Pavel nakoupí dříví u Františka za $15. Vezmu Pavlovi 15 a tomu zůstane 203;
přidám 15 Františkovi a tomu vzroste účet na 205. 
“A tak dále a tak dále, z jednoho účtu na druhý, všechno jako s papírovými
dolary, když přelézají z jedné kapsy do druhé. 
“Pokud někdo z nás potřebuje peníze na zvýšení své produkce, otevře si nezbytný
kredit pro sebe, bez úroků. A peníze tam vloží, jakmile prodá svou produkci.
Totéž platí v případě veřejných prací. 
“Zůstatky na účtech každého se zvyšují i periodicky o přidané množství, aniž by
se komukoliv cokoliv bralo, v míře odpovídající sociálnímu pokroku. Toto je
národní dividenda. Peníze se tak stávají nástrojem služeb.”

18. Bankéřovo zoufalství

Všichni pochopili. Malý
národ se stal úvěrářem. Druhý den bankéř Martin dostane dopis podepsaný všemi
pěti. 
“Pane, vy jste nás zadlužil a zneužil, aniž byste toho měl zapotřebí. My už vás
nepotřebujeme ke zřízení našeho peněžního systému. My už máme všechny peníze,
které potřebujeme, bez zlata a bez dluhu a bez zloděje. My s okamžitou platnosti
zřizujeme zde na Ostrově ztroskotanců systém Sociálních kreditů. Národní
dividenda nahradí národní dluh.“ 
“Pokud trváte na svém odškodnění, můžeme vám vrátit všechny peníze, které jste
pro nás vyrobil. Nemůžete po nás chtít něco, co jste neudělal..” 
Martin je zoufalý. Jeho impérium se hroutí. A pro našich nově se zrodivších
úvěrovatelů nemají peníze nebo kredity již žádného tajemství. 
“Co teď? – myslí si on. Získat od nich prominutí a stát se stejnými jako oni? Já
bankéř, co bych dělal? Ne, budu se spíše snažit je nepotřebovat a stáhnu se do
ústraní.”

19. Útisk objeven

Aby se uchránili proti všem
možným budoucím protestům a námitkám, rozhodli se naši muži nechat bankéře
podepsat dokument, že stále ještě vlastní vše, co s sebou měl, když přijel na
ostrov. 
A všeobecný soupis jeho inventáře zní:jedna loďka, jedna malá tiskárna…. a
slavný soudek se zlatem. Je třeba, aby Martin ukázal místo, kde zakopal sud.
Naši muži jej vytáhnou nahoru s mnohem menším respektem, než tenkrát při
vykládání. Sociální kredit je naučil vážit si zlata podstatně méně. 
Inženýr zdvihaje soudek, zjistí, že neváží tolik, kolik by měl. “Velmi
pochybuji, že tento sud je plný zlata.” Rozzlobený František neváhá. Jedna rána
sekerou a soudek prozrazuje svůj obsah:po zlatě ani stopy! Kamení, obyčejné
kamení, zlata ani unce.!… 
Naši muži nevěří svým očím: 
— ” Řekli byste, že nás mystifikoval již od prvního okamžiku? Ten mizera! Jak my
byli důvěřiví! Vždyť my padali do extáze při samotném vyslovení slova ZLATO!”

— “Řekli byste, že my byli schopni nechat uvalit hypotéku na veškerý svůj
majetek kvůli kusům papíru založených na čtyřech náručích kamení? Ten lhář a
darebák a zloděj!.” 
— “Chcete říci, že my jsme se hádali a nenáviděli jedni druhé celé měsíce pro
takovýhle podvod! Ten démon!” 
A jakmile František zdvihl sekeru, bankéř vyrazil plnou rychlostí směrem k lesu.

20. Rozloučení s ostrovem

Po otevření sudu a odhalení
jeho podvodu už o Martinu Goldenovi nikdo neslyšel.

Krátce poté se jedna loď odchýlila od své trasy a její posádka si všimla
známek života na neobydleném ostrově a tak se rozhodla nedaleko pobřeží spustit
kotvu.

Muži z ostrova se dozvěděli, že loď byla na cestě do Ameriky. A tak vzali z
ostrova vše, co unesli, a vrátili se do Spojených států.

Především se ujistili, že nazpoměli vzít s sebou album "První rok sociálního
kreditu", který se ukázal být jejich záchranou z rukou finančníka Martina a
které osvětlilo jejich mysli nepohasínajícím světlem.

Všech pět slavnostně slíbilo, že budou prosazovat myšlenky onoho díla,
jakmile budou zpátky v Americe., a stanou se horlivými a oddanými apoštoly věci
Sociálního kreditu ve své vlasti.

Napsal 
Louis Even
 pod názvem The Money Myth Exploded

Přeložila: Ing. Kateřina Amiourová

Navazující blog: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/louis-even-od-paraboly-k-realite

historie Rothschildů: http://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=412147 a http://www.zvedavec.org/komentare/2017/05/7266-jak-nemajetni-rothschildove-mohou-vladnout-svetu.htm

amiourful
Bioranger, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství. Motto: "Pokud vás přesvědčí, že se nic nezmění, tak se také nic změnit nemůže." Stránky jejího hnutí: http://serpentina-bioranger.simplesite.com
Klíčová slova: peníze jako dluh, seigniorage

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Byl i pozitivní ohlas - od paní Blaženy Švandové: Dobrý den, paní Kateřino Amiourová

                    děkuji za zásilku s Vašimi překlady. Jak úžasně jednoduše je vysvětlena neblahá role soukromých bank, která z ničeho dělají veřejné peníze a zadlužují celé národy. Přeposílám dál! Těším se na překlad Ekonomické demokracie, který avizujete.
S úctou a díky
Blažena Švandová
*****
A moje odpověď panu Drahorádovi: Asi takto- problémy, jejichž řešení se u mně doždujte, jsou problém i z dnešního systému  není jediný důvod si myslet, že by jejich řešení nový sstém nějk zhoršoval, v článku nejsou zmiňovány banky,  ale není důvod, abychom se obešli bez "bank veřejné služby"  Také jistě víte, že jedna metoda výpočtu HDP je výdajová, tak já si myslím, že s monetární suverenitou a základním přijmem + 20 000 k libovolnému platu, důchodu i kojenci bychom se mohli dostat asi na 2,3-2,5 násobek dnešního HDP.  Při předpokladu mnohem mírnějšího navýšení státních investičních akcí  je základní příjem samonosný.
amiourful

A pan Zbyněk  Ulčák: 

Prosim, prestante posilat ty ptakoviny, nemate na to intelektualne. Usetrite lidem dost casu.

  Z.Ulcak

amiourful

Panu Drahorádovi odpovídá Vladimír Chlouba: Tržně vlastnický systém funguje právě na nerovnosti: někdo vlastní důl, někdo do něj fárá. ;-) Proto se tržně vlastnický systém neobejde bez ideologie, protože je nutné odůvodnit společenské poměry, které vyhovují jen někomu. Obzvlášť pitomé mi připadá srovnání startovních možností všech lidí: už na startu nejsme všichni stejně schopní nebo jakože Babiš a spol. rozdají majetek lidu?? :-D

amiourful

Josef Drahorád mi napsal liebesbrief:

"Zdravím všechny myslitele!!  :-)))

Děkuji paní Kateřině A. za zaslání, sdílení  obou článků. Prostudoval jsem je a mám k nim následující poznámky: 

Ta bajka o trosečnících  byla docela zajímavá, bohužel však nevystihla podstatu věci, pouze povrchové a vidtelné jevy.  Trosečníci nemuseli odstraňovat bariéry, které jsou překážkou  zvedání produkce - a ekonomickým důvodem založení státu. Nemuseli řešit dopravu, suroviny, jazyk, vzdělání, vývoj technologií, společný jazyk, obživu riodiny, atdatd. A vlastně ani  nemohli tedy vydávat peníze, které by byly penězi svojí podstatou, ale stačil jim pouze a právě směnný ekvivalent.

Druhým zkreslením je ruční výroba. Charakter současné produkce je zcela jiný ze dvou důvodů:

1.  podstatná část zboží putuje coby polotovary mezi firmami

2. podstatná část vyrobeného zboží není spotřebního charakteru - ve smyslu spotřeby lidí. Tato část jde na výstavbu firem, jejich renovaci, růst, na výzkum, zavádění nových technologí apod.

Oba body jsou podstatné pro monetaristickou politiku a proto bajku nepovažuji za přiblížení, ani zjednodušení, ale za zkreslení celého problému.   

Druhý článek je v podstatě  přepovídání bajky pomocí jiné slovní zásoby.

Jako pozitivum obou příspěvků vidím skutečnost, že za hlavní  způsob získávání bohatství je považována výroba produktů a nikoíliv distribuce peněz, jak je to někdy, i k mémo překvapeni, vykládáno - a to i relativně renomovanými ekonomy.  I když znám jisté, důvody, které je k tomu mohou vést. Nicméně organizace výroby v současnosti - a nejedná se o kapitalismus, ale o charakter strojní výroby - vyžaduje relevantní monetární  strukturu. V tomto článku jsou naznačena i řešení  - jsou však velice naivní - jednak uvedený systém by opravdu nefunguval z hlediska nefunkčnosti navrhovaného nebo spíše naznačovaného oběhu měny, jednak jeho nastolení a jeho dodržování je závislé na dobré vůli  nejen většiny, ale prakticky všech. K tomu, aby systém fungoval, musí být jasná a fungující pravidla  a musí být nezávislá na  dobré vůli a víře jedinců. Navíc  cesty naznačené v obou příspěvcích - jsou v první řadě cestou k likvidaci svobodného trhu, cestou k demotivaci jednotlivých pracovníků. Svobodný fungující, nedeformovaný  trh a motivace pracovníků k i firem k práci a iniciativě, jsou hlavní hnací silou produkce, kterou potřebujeme k uživení lidí, jejichž počet neřízeně roste. Prostě nelze měnit motivaci k práci s rozdělováním vytvořených hodnot. Navíc je nastolení nového systému podmíněno dobrou vůlí jedinců, jejich uvědomění, jejich dobrém srdci a svědomí.  To je idea - a opravdu nebude fungovat. Ideové státy a ekonomiky se zvrhnou okamžitě v souboj různých idejí a vlády se zmocní velice snadno autoritáři. Navíc - při předpokládané likvidaci trhu a odstranění motivace lidí - za skomírající ekonomiky - což nutně vede ke krvavým konfliktům a k celkovému zbídačení většiny a zabití menšiny (viz nedávné stiuace např. na Balkáně).  

Je skutečností že v současné chvíli jsou deformavané všechny vztahy - od vlastnictví - až po  hierarchické rozdělení společnosti. 

 Nápravu může zjednat jen objektivně fungující tržně -vlastnický systém, bez ideových vkladů, systém, který narovná pokřivené vztahy vlastnické, tržní a hierarchické uvnitř firem  i uvnitř států (oboje jsou, mimochodem, opravdu v zoufalém stavu), srovná startovní možnosti všech lidí. To vše je nyní výrazně deformované ve prospěch  malé části privilegovaných lidí, pro které je zneužívání jejich postavení velice jednoduché a přirozené. To  vše se musí změnit. 

Velice všem zájemcům o problematiku  doporučuji přehledný článek Miluš Kotišové, kterou mnozí znáte, v časopise Argument  zde:  http://casopisargument.cz/author/milus_kotisova/ .  Jsou zde diskutovány různé aspekty peněz a návrhy možností monetární reformy, které byly navrženy k vyřešení současného, rozhodně neuspokojivého hierarchicko-ekonomického stavu. 

Přeji všem příjemné počtení za jarních - i když k mému znepokojení - tropických -  dnů (obávám se zvyšující se teploty, díky klimatickým změnám) 

Josef Drahorád "