Papež kárá nejen Španěly a Čechy

10.11.2010 12:02
Papež Benedikt XVI. během návštěvy Španělska v neděli 7. listopadu vysvětil barcelonskou katedrálu Sagrada Familia architekta Gaudího, symbolizující hodnoty tradiční rodiny a při té příležitosti neopomněl zkritizovat socialistickou vládu Josého Luise Zapatera za legalizaci sňatků homosexuálů a za zjednodušení možnosti interrupce. „V dnešní době opět sílí antiklerikální nálady a agresivní světskost, tak jak se dělo ve Španělsku ve třicátých letech minulého století během tzv. druhé republiky“, prohlásil svatý otec. Tato slova nejsou od nejvyššího pontifika ničím překvapivým, avšak jaksi opomněl vysvětlit, z čeho silný španělský antiklerikalismus ve třicátých letech pramenil.

Vztahy mezi církví a státem určil konkordát z roku 1851, který stanovil římsko-katolické vyznání výlučným náboženstvím španělského národa, což pro příslušníky ostatních církví znamenalo nejen nerovnoprávné postavení, ale faktickou ilegalitu. Katolická církev pod ochranou krále zcela ovládala školství, zdravotnictví i kulturu, mohutně intervenovala do politiky, vlastnila rozsáhlé velkostatky a ovlivňovala vojsko, justici, státní správu i zahraničně-politické vztahy. Vedle armády a šlechty tvořila jeden z pilířů konstituční monarchie i pozdější vojenské diktatury Prima de Rivery. Španělskou katolickou církev charakterizovala především nesmiřitelnost a lpění na středověkých dogmatech, což z ní činilo brzdu moderní společnosti. Zarputile odmítala jakoukoliv společenskou změnu, která by vedla k oslabení jejího postavení.

 

 Chudí bezzemci a dělníci církev nenáviděli, protože kázala smíření se s chudobou, zatímco sama hromadila obrovský movitý i nemovitý majetek. Pokroková inteligence nemohla vystát represivní vliv, který měl klérus na mnohé aspekty života. Církev využívala vysoké negramotnosti španělské populace k politické a ideologické manipulaci. Na některých základních školách se místo výuky čtení recitoval katechismus. Kvalitní vzdělání poskytovaly pouze církevní školy, kde se platilo vysoké školné a mohly si je dovolit pouze nejmajetnější vrstvy. Proto byl antiklerikalismus velmi rozšířený mezi učiteli, ale i mezi lékaři, kteří se vystavovali riziku velké pokuty, pokud pacientovi nepředepsali při první prohlídce zpověď. Kněží se často vměšovali do medicíny a lékaře obviňovali z čarodějnictví, protože se obávali, že pokrok a věda oslabí kontrolu jejich „oveček.“ Faráři na bohoslužbách také věřícím závazně doporučovali, koho mají volit.

 

Po vyhlášení druhé Španělské republiky v dubnu 1931 zahájily vlády socialisticko-republikánské koalice reformy s cílem odluky církve od státu, laicizace školství, sekularizace státu, depolitizace armády a redistribuce půdy. Tato potřebná opatření doprovázela vlna živelného lidového antiklerikalismu, který se projevoval podpalováním kostelů, klášterů a dalších sakrálních budov a příležitostnými fyzickými útoky na faráře a jeptišky. Excesy anarchistů jsou sotva omluvitelné, avšak v reakci na nestoudné jednání církve lidsky pochopitelné. Určitý útlum nastal v období vlády pravice (1933 – 1935), avšak po vítězství Lidové fronty v únoru 1936 se extrémní levice znovu aktivizovala a v důsledku žhářských útoků během občanské války lehly popelem stovky významných kulturních památek. Po vítězství generála Franka následovala rekatolizace španělské společnosti a opětovný návrat  církve na původní pozice před vyhlášením republiky. Její identifikace s nedemokratickým režimem ji znovu zkompromitovala, ačkoliv v závěru diktatury se část katolíků ocitla v řadách umírněné opozice vůči caudillovi.

 

Tato fakta by si měl bývalý člen Hitlerjugend před svým kázáním uvědomit a místo výčitek na adresu některých národů – konkrétně za přílišnou "světskost" kromě Španělů pranýřoval Čechy, Francouze a Brity – si zamést před vlastním prahem. Sexuálními skandály zmítaná katolická církev se zločinnou minulostí svaté inkvizice ve skutečnosti nemá dnešní generaci co nabídnout. Efekt papežova vystupování je v přímém protikladu s jeho cílem šířit víru. Odsuzováním antikoncepce a kondomů, netolerancí k sexuálním menšinám a bigotními zpátečnickými názory se tato organizace v očích současných mladých lidí stává pouze úsměvným folklórním spolkem.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pavelneduna
Vyčítat papeži Hitlerjugent je stejný nesmysl jako vyčítat Jiřímu Paroubkovy pionýra. Objema bylo okolo 10 let.\r\n\r\n\r\nAle samodřejmě Vás Vaše mládí a neznalost souvyslostí omlouvá.