Penicilinka v Roztokách, první v Evropě, nebo jenom ve střední Evropě?

Penicilinka v Roztokách
16.9.2017 08:11
„A máme tu další oblíbené roztocké téma – penicilinka. Vznikala těsně po 2. světové válce. O její vznik se významně zasadil roztocký občan, tehdejší ministr zdravotnictví Adolf Procházka, spolu s úředníkem ministerstva techniky Jaroslavem Cuhrou, snad nejdéle sloužícím naším politickým vězněm (odseděl si přes 17 let).“

 

Právník Procházka, studující ve volném čase anatomii, spolu s architektonickým návrhářem náhrobků a sakrálních staveb Cuhrou a zemědělcem Kopeckým (ministr techniky) asi nebyli těmi nejsprávnějšími muži na svém místě.[1] Místo výstavby nebylo vybráno příliš vhodně, neboť se nalézalo v zátopovém území, a kdyby jenom v zátopovém území, také v dosahu bombardovacích letadel, startujících z Německa. Proto mělo svou logiku její pozdější přestěhování do Slovenské Lupči v údolí řeky Hron (vzdálenost 400 km), což ale nutně k plynulosti dodávek penicilinu také nepřispělo. Asi snad právě proto jiný materiál vyzdvihuje roli zcela jiných osobností: prof. Ivan Málek[2],  prof. Dr. Vladimír Škola[3], prof. Miloš Herold[4], první ředitel Penicilínky, kteří dostali státní ceny[5], vůči nimž ovšem současné historické bádání i Wikipedie i podvědomí zaujímají poněkud odtažitou pozici.  Jde o archeologickou vykopávku, penicilinku, s níž jsou spojeny různé příběhy[6].

V první polovině června 1947 Osvobozený našinec zvěstoval: U příležitosti návštěvy dvou kanadských odborníků ve výrobě penicilinu v Praze dostalo se znovu do popředí zájmu připravované otevření penicilinové továrny, která bude jako součást Státního zdravotního ústavu zřízena v Roztokách. Kompletní zařízení na výrobu penicilinu dostalo z poloviny a dostane ještě Československo od UNRRA. Naše republika bude pravděpodobně prvním státem, který zahájí výrobu penicilinu v Evropě. Adaptace továrního objektu v Roztokách není prováděna dosti rychle. A přece bude rychlé započetí výroby pro nás znamenat nejen dosažení primátu v evropské konkurenci, nýbrž také úsporu devis, které bychom ztratili při nákupu penicilinu v cizině. V nové továrně bude vyrobeno až 8krát větší množství penicilinu, než je dosavadní spotřeba v celé republice, což bude znamenat devisovou úsporu několika miliónů měsíčně.[7] 

V tom případě se ovšem předpokládal termín uvedení do provozu v polovině roku 1947, protože podle pozdější zprávy v roce 1947 přišel na trh první penicilin vyráběný ve Švédsku. Podle odhadu uhradí produkce firmy „Kaern“ jen 10 až 20 procent domácí spotřeby, ale doufá se, že po dobudování nové továrny bude výrobní kapacita 600 000 miliónů jednotek ročně. Penicilin bude připraven ze zvláštního druhu plísně, získané působením ultrafialových paprsků podle metody profesora Petersona z Wisconsin.[8]

Ale jak napsalo Rudé právo o něco později, případ stavby výrobny penicilinu, který ve svém posledním zasedání projednávala vláda, je vážnou výstrahou před vstupem do pětiletky. Dokazuje, jak vážné poruchy v plánované výstavbě může způsobit byrokratická státní správa, pracující podle zděděného a naprosto nevyhovujícího systému. Ačkoliv vina na tom, že dosud nevyrábíme vlastní penicilin, nese vedle státní správy přímá sabotáž bývalých reakčních ministrů a vedoucích osob dvou ministerstev – zdravotnictví a techniky – a svůj díl viny mají i některé dodavatelské podniky, všimněme si hlavně poučení, které rostocký případ přinesl v oblasti státní správy. V březnu a v dubnu 1946 uložila vláda ministru zdravotnictví, aby v dohodě s ministrem průmyslu a dopravy (nyní techniky) učinil přípravy k zřízení výroby penicilinu, Po dlouhých průtazích, zaviněných ministerstvem techniky a zdravotnictví, mohla vláda teprve začátkem roku 1947 schválit koupi budovy, kde měla být výroba zřízena. Další průtahy nastaly při zadávání prací na úpravě roztocké továrny a tak k zahájení stavebních prací došlo až ve druhé polovině září 1947.[9] Koncem roku 1947 nastaly nové potíže s dodávkami vnitřního zařízení od organisace UNRA[10] a dodávkami domácích podniků, které převzaté zakázky vypovídaly, nedodržovaly dodací lhůty nebo dodávaly zmetky. Prakticky se stavba začala rozvíjet teprve z jara letošního roku, kdy bylo možno začít s montáží vnitřního zařízení. Podle nynějšího stavu může být laboratorní výroba v Roztokách zahájena asi v lednu a výroba ve větším množství asi v dubnu příštího roku. Roztocký případ předně ukazuje nezbytnost osobní odpovědnosti každého jednotlivce ve státní správě. Bez zásady osobní odpovědnosti státní správa prostě není s to dobře splnit tak rozsáhlý a složitý úkol. V případě výstavby výroby penicilinu jde o stavbu nesmírné důležitosti, ať pro zdraví lidu, ať pro hospodářské poměry státu, který musí za dovážený penicilin platit cennými devisami. A čím větší je význam úkolu, tím větší odpovědnost se vyžaduje od každého zaměstnance, tím vážněji je třeba hodnotit každé rozhodnutí nebo opominutí. Naprostá neodpovědnost se již ukázala při volbě objektu v Roztokách. Nebylo vůbec provedeno soustavné vyhledávání vhodné budovy a komise vybírala z objektů, které byly zvoleny namátkou nebo doporučeny. Nebylo provedeno odborné šetření, zda budovy splňují nezbytné předpoklady pro výrobu penicilinu. Budova v Roztokách, která může být ohrožena záplavami, byla koupena od Spolku pro chemickou a hutní výrobu za 6,3 miliónů Kčs, ač odhadní cena byla necelé tři miliony. Koupi doporučilo ministerstvo techniky s tím, že koupě je pro státní správu výhodná. Hlavní odpovědnost nesou vedoucí zaměstnanci ministerstva zdravotnictví, vedeného dr. Procházkou. Jsou odpovědni za volbu nevhodného objektu, za roztříštění kompetence zúčastněných ústředních úřadů, za neodborný postup v četných otázkách, za zatajování nedostatků při dodávkách UNRA[11], za to, že neučinili nezbytná opatření k odstranění průtahů. Odpovědni jsou vedoucí úředníci ministerstva techniky, vedeného inž. J. Kopeckým, kteří zavinili podstatnou část zdržení při řízení stavebních prací i při jejich kontrole. Dále průtahy při zadávání prací, kdy např. býv. presidiální šéf inž. Cuhra[12] zdržoval zadávání jen proto, aby mohly dodávky dostat určité firmy, vybrané se stranického hlediska. Svou míru odpovědnosti i někteří zaměstnanci zemského národního výboru, kteří zavinili opoždění zadávacích prací, dále někteří zaměstnanci plánovací služby, ministerstva průmyslu a úřadu ochrany práce v Praze II. Druhým poučením z roztockého případu je, jak škodlivě se projevuje roztříštěnost kompetence veřejných orgánů při řešení naléhavých úkolů. Ministerstvo zdravotnictví nesplnilo úkol, který mu vláda uložila. Nezřídilo jedno ústřední, plně odpovědné místo, z něhož by byla výstavba jednotně řízena. Naopak připustilo roztříštění kompetencí. Stejně tak ministerstvo techniky. V něm má státní správa technicky vybavený orgán pro posuzování otázek souvisejících se strojním zařízením. Bylo proto jeho povinností upozorniti, že při tak složité práci, kde se úzce proplétají práce stavební, instalační a montážní, je technicky nepřípustné tříštit řízení stavby. Strojní odbor ministerstva techniky však svým postupem prosadil rozdělení projektů i vedení stavby na dvě nekoordinované složky. Kam až tato roztříštěnost vedla, je vidět z toho, ministerstvu zdravotnictví, které nemá strojní odborníky, byla ponechána odpovědnost za nejcitlivější část prací, tj. za strojní zařízení výroby. Roztocký případ je konečně novým svědectvím o pomalosti státní správy. Tak např. v říjnu 1947 uložilo ministerstvo techniky zemskému národnímu výboru, aby zadal důležitou nosnou konstrukci Vítkovickým železárnám. Zadání bylo provedeno teprve koncem ledna 1948. Neodpovědná práce státní správy se projevila ve finančních nákladech. Podle původního předpokladu si stavba měla vyžádat asi 10 milionů Kčs, podle nynějšího zjištění bude náklad asi 42 miliónů Kčs, nehledíc ke škodám, které vznikly tím, že jsme museli penicilin dovážet.[13] Vyšetření roztockého případ vedlo vládu k důležitým usnesením, které mají znemožnit opakování tak neodpovědného postupu státní správy. Především bude zjištěna míra osobní odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců, kteří nesou v tomto případě vinu, a vyšetřovací komise podá návrhy na trestní a disciplinární opatření[14]. To je vskutku dalekosáhlé usnesení vlády, první toho druhu u nás. Další usnesení vlády projeví se ve změně celého pracovního systému státní správy. Kdykoliv se ve státní správě vyskytne úkol, jehož řešení spadá do kompetence více orgánů, ponese odpovědnost za včasné rozhodování jen jedno místo, nebo, bude-li to možno, jen jedna osoba. Pokud jde o práci koordinačních komisí v těch případech, kde budou nutné, musí každá z nich dostat přesně stanovený úkol, přesně stanovené lhůty a má být vybavena nezbytnou pravomocí. Předsedové komisí musejí být osobně odpovědni a nadřízené složky musejí práci takových komisí soustavně a přesně řídit.[15]

Závěr

Zpoždění výstavby penicilinové výrobny znamenalo, že veškerou slávu sklidila vláda obrozené Národní fronty. Ze stavby Dvouletky se stala stavba První pětiletky. Trumanova doktrína zatlačování komunismu utrpěla tvrdý úder. Osvobozující rozsudek krajského soudu ve prospěch pana Cuhry ale znamená, že zpoždění ve výstavbě  penicilinky nelze dost jednoznačně objasnit.

Dne 25. října 1949 oznamuje Československá tisková kancelář tuto zprávu: V pondělí 24. října přijal předseda vlády Antonín Zápotocký zástupce Československé výrobny penicilinu, doprovázené vládním zmocněncem pro výrobu penicilinu doc. Dr. Ing. Vl. Školou. Delegace informovala předsedu vlády o dokončení výstavby penicilinové výrobny, která v těchto dnech přechází k plynulé výrobě, neboť její chod je zajištěn. Podanou zprávu vzal předseda vlády na vědomí a sdělil, že bude předmětem jednání úterní schůze vlády. Na své schůzi vláda vyslovila poděkování všem pracovníkům za jejich obětavou práci a nesmírné úsilí, které umožnilo splnit úkol ve stanovené lhůtě. Zároveň rozhodla vyslat k odevzdání výroby penicilinu veřejnosti vládní delegaci, vedenou jejím předsedou, aby tím zdůraznila význam této skutečnosti nejen pro naší zdravotnickou politiku, ale pro celé národní hospodářství. Slavnostní zahájení pravidelné výroby československého průmyslu se konalo 26. října 1949. Vládní delegaci tvořili: předseda vlády A. Zápotocký a ministři dr. J. Plojhar, dr. Zd. Nejedlý, V. Nosek, ing. E. Šlechta a E. Erban. Mezi četnými hosty byli zástupci ÚV KSČ a ostatních stran Národní fronty, Národního shromáždění, Ústřední rady odborů, armády, státních institucí, vysokých škol a tisku. „Zahájili jsme výrobu penicilinu. Bylo zde na začátku mnoho těžkostí a mnohé jsme si zavinili sami. Jsou však již zdolány a musíme se naučit překonávat i jiné obtíže. Ze získaných zkušeností jsme se poučili: důkazem je, že jsme Penicilinku dali dohromady“. Těmito slovy zahájil předseda vlády svůj projev na nádvoří továrny ke shromážděným zaměstnancům, kteří s pocity radosti a hrdosti přijímali díky naší vlády za vykonanou práci. Na závěr slavnostního dne se konala tisková konference, na které předseda vlády uvedl, že „zahájení výroby penicilinu přináší pomoc všem odvětvím naší výroby. Jestliže se ztratil čas při počátečních pracích, byl nyní opět získán, neboť po dokončení montáže – ve srovnání se zahraničními podniky – podařilo se zkrátit dobu zahájení vlastního provozu. V Anglii trvalo téměř celý rok, než byla uvedena do pravidelného provozu továrna na penicilin, když už byla montáž úplně dokončena. Ve Švédsku uplynuly od postavení a umístění strojů a jejich zamontování dva roky, než mohla být zahájena výroba. U nás naproti tomu ihned po dokončení montážních prací byla továrna uvedena do chodu. Výrobní náklady se budou pohybovat ve výši cen dosud dováženého penicilinu. Vlastní výroba nám však ušetří devisy dosud vydávané za dovoz z ciziny. Tím, že se při léčbě penicilinem zkrátí doba léčby a předejde se dalším onemocněním, dosáhne se velkých úspor v našem hospodářském životě. Vždyť použitím penicilinu při léčení spály se dosáhlo asi 20 miliónů Kčs úspor jen v Praze zkrácením doby pobytu ve nemocnici ze 42 dnů na pouhých 6 dnů. Peněžní částka, ušetřená na území celého státu použitím penicilinu při tomto jediném druhu nakažlivé choroby, přesahuje investiční náklady celé naší továrny na výrobu penicilinu. Pracovní kolektiv Penicilinky je vzorný. Dělníci spolu s vědeckými pracovníky a techniky pracují stále na zdokonalení výroby. Odborníci, kteří měli možnost poznat výrobu penicilinu na západě i v Sovětském svazu, musí nyní své zkušenosti plně uplatnit v naší továrně.“ Všechen tisk věnoval této události obšírné komenáře s výraznými titulky: Čs. továrna na penicilin odevzdána veřejnosti (Rudé právo); První čs. továrna na penicilin v provozu (Práce); Máme český penicilin (Mladá fronta); Penicilinka v Roztokách odevzdána lidu (Lidová demokracie); Vyrábíme vlastní penicilín v roztockej tovarni (Práca).[16]  

 


 

[1] Citace v perexu: http://www.vybezek.eu/more/archiv/5315-roztoky-tip-na-vylet.html  Na černý kašel u nás zemřelo v r. 1946 v r. 433 osob, v r. 1950 166 osob, v r.1955 46, v r.1960 4 osoby. Na základě toho lze odhadnout dopady zpoždění výroby penicilinu. Očkuje se od r. 1958.

[2] Ivan Málek Akad.MUDr. (28. září1909Zábřeh8. listopadu1994)[1], lékař, mikrobiolog, člen Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny liduFederálního shromáždění. V 50. letech představitel dogmatického stalinistického pojetí vědy. Po roce 1968 politicky a profesně odstaven. Viz dále http://abicko.avcr.cz/archiv/2004/11/obsah/ivan-malek-28.-9.-1909-8.-11.-1994-.html

[3] Nositel československého patentu z r. 1964 Způsob výroby antibiotik, vládní zmocněnec pro výstavbu penicilinky od 16. listopadu 1948, který ihned přikročil k rázným a konkrétním opatřením: přijímali se potřební pracovníci  chybějící zařízení se doplňovalo aparaturou domácího původu. V té době dostal závod klíčovou prioritu. Experti, kteří byli v r. 1946 vysláni vládou do zahraničí, aby získali zkušenosti ve výrobě penicilinu, byli nyní uvolněni dosavadními zaměstnavateli, takže se mohli věnovat výlučně výstavbě továrny. Prvním ředitelem Penicilinové výroby byl jmenován ing. Miloš Herold. Produkční kmen Penicillium chrynosogenum Q 176, dovezený z Kanady v rámci pomoci organisace UNRA byl kultivován. Zácvik mikrobiologů v kultivační laboratoři vedli dr. Málek a dr. Frágner. Seznamování se s vlastnostmi produkčního kmene se provádělo v mikrobiologických laboratořích Karlovy university u prof. Patočky a ve Státním zdravotnickém ústavu. Technickým vedením výstavby závodu byl pověřen třetí z „Kanaďanů“ ing. Kabátek. (Skolek, Karel – Sanec, František. 20. let československých antibiotik. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství 1969, s.61)

[4]Miloš Herold (11. 7. 1907 Praha- 20. 6. 1965 tamtéž). Absolvoval VŠCHT v roce 1930, habilitoval se roku 1958, vědeckou hodnost doktora chemických věd obhájil v ČSAV roku 1960. Už od 1931 pracoval ve farmaceutické chemii a za 2. světové války se jako ředitel farmaceutických závodů B. Fragnera v Dolních Měcholupech podílel na přípravě původního českého penicilínu. Po válce ing. Miloš Herold se spolupracovníky odjel na stáž do kanadského Toronta, kde měli příležitost seznámit se s výrobou penicilinu do všech detailů. Po návratu byli pověřeni úkolem zavést výrobu v naší zemi. To se také podařilo 1949, avšak podle příkazu "shora" byla výroba penicilinu v Roztokách zastavena a převedena do dnes velmi úspěšného závodu na výrobu antibiotik ve slovenské Ľupči (viz http://www.biotika.sk/o-nas, http://www.vtedy.sk/penicilin-biotika-antibiotika-slovenska-lupca  ). V květnu 1951 udělila vláda prof. Málkovi, prof. Školovi a doc. Heroldovi státní cenu. K 1. říjnu 1951 se uskutečnila první ze série reorganizací roztockého závodu: Výroba byla od výzkumu oddělena a vedle ní vznikl samostatný Výzkumný ústav antibiotik, jehož prvním ředitelem se stal docent Miloš Herold. Od roku 1962 učil jako externí profesor na VŠCHT v Praze, kde působil až do svého úmrtí v roce 1965. Je autorem či spoluautorem zhruba 70 publikací, z knižních např. hlavní autor monografie Antibiotika (1957). Byl členem několika renomovaných zahraničních odborných společností (British Chemical Society, American Chemical Society, International Association of Microbiological Societes aj.) a také jedním z organizátorů mezinárodních kongresů o výzkumu a výrobě antibiotik, které byly uskutečněny v Praze v letech 1959 a 1964. Viz též https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/5322496

[5] Skolek, Karel – Sanec, František. 20. let československých antibiotik. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství 1969. 209 s. Tamtéž se píše, že historikům se nepodařilo zcela bezpečně zjistit důvody, které vedly k rozhodnutí postavit penicilinku v Roztokách u Prahy. Tvrdí se, že tehdejší ministr zdravotnictví Procházka o tom rozhodoval sám, o čemž pochybujeme. Pravděpodobnější se zdá být výklad, že tehdejší Spolek pro chemickou a hutní výrobu se rád zbavil roztockého objektu, který bez zásadní a nákladné rekonstrukce neměl vyhlídky k životu po požáru v r.1944 (s. 57)

[6] Saskie Burešová nám sdělila tuto verzi 25.9. 2009 na ČT: Dne 26. října 1949, právě před šedesáti lety, se v Roztokách u Prahy konala velká slavnost. Sešla se stranická a vládní elita, padala velká slova, nešetřilo se budovatelskými frázemi. Důvod pro to byl. Byla tu otevřena „Penicilínová výrobna“. Už před válkou – a pak i za těžkých válečných podmínek – začala ve Fragnerově firmě v Dolních Měcholupech parta nadšenců pracovat na studiu převratného antibiotika. Penicilínu. Po válce dokonce někteří dostali příležitost jet na zkušenou do Spojených států a kanadského Toronta, aby zjistili, jak nejlépe výrobu nového léku zavést do praxe. V té chvíli už byla na výrobu připravována továrna v Roztokách. Její přestavba a vybavení byly financovány z projektu UNRRA, mezinárodního fondu pod patronátem Spojených národů, vzniklého na podporu obnovy válkou postižených zemí. Mezinárodní – tedy, tehdy spíše jen americká a britská pomoc, splnila svou misi těsně před komunistickým únorovým pučem v roce 1948. Naštěstí už na počátku toho roku bylo vše připraveno, jen to spustit. K dispozici jsme měli i to nejdůležitější. Produkční kmen Penicillium chrysogenum Q 176. A tak se v roce 1949 mohli straničtí a vládní šéfové plácat po zádech a vytahovat. A pyšnit cizím peřím. O českou výrobnu penicilínu se nejvíce zasloužila parta zapálených vědců a techniků. Doktoři Ivan Málek a Jiří Fragner a inženýři Miloš Herold a Zdeněk Kabátek. Díky, pánové. Pokud jsem jména některých opomněla, omlouvám se. Řeknu to raději jinak. Díky vám všem, kteří jste nám dali penicilin. Díky. (http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/209572235300039 )/

[7] ČSR střediskem evropské výroby penicilinu? Výroba penicilinu nám ušetří milióny devis ročně. Osvobozený našinec 27. června 1947, s.2.To by znamenalo, že zpoždění uvedení penicilinky do provozu přineslo ztrátu minimálně ve výši 50 milionů korun.

[8]Penicilin ve Švédsku. Časopis českého lékárnictva. Ročník 1948 (IV), č.22, s. 268 (30.listopadu 1948)  [v rubrice Ve zkratce ze zahraničí  ]

[9] Dnes je v oběhu jiná verze: Hlavní roli ve vývoji penicilinu v Česku sehrála farmaceutická firma Benjamin Fragner v Dolních Měcholupech, kde se skupině českých vědců podařilo ve válečných podmínkách izolovat pod označením Mykoin BF 510 "první český penicilin".  Lék ještě na sklonku druhé světové války zachránil několik lidských životů. Prvním uzdraveným se stal podle publicisty Františka Houdka třináctiletý chlapec, který se zranil o Vánocích roku 1944 při bruslení a kterého napadla prudká stafylokoková sepse a osteomyelitida (bakteriální zánět kostní dřeně). Po druhé světové válce se v Československu začalo jednat o regulérní výrobě penicilinu. Tohoto úkolu se ujala skupina vědců v čele s Milošem Heroldem, Zdeňkem Kabátkem a Ivanem Málkem, kteří za podpory Správy OSN pro pomoc a obnovu (UNRRA) odjeli za praxí do Spojených států a do kanadského Toronta. Vláda se také s UNRRA dohodla, že tato organizace vybaví novou továrnu pro budoucí výrobu penicilinu.  O tom, proč byly pro výrobu penicilinu vybrány Roztoky u Prahy, panují mezi odborníky dohady. Podle roztockého zastupitele Jaroslava Huka je nejpravděpodobnější, že konečné slovo měl Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který se potřeboval zbavit roztocké výrobny laků a barev, která se nacházela po sérii katastrof v špatném stavu.  Vývoj výroby penicilinu nezastavily ani změny politických poměrů v Československu a na jaře 1949 byly vyrobeny první zkušební vzorky léku. V říjnu byla potom za velké slávy i účasti tehdejších komunistických špiček odstartována regulérní výroba. Prvním ředitelem závodu, nazvaného Penicilinová výrobna a mezi lidmi známého spíše jako "penicilinka", se stal Miloš Herold, mikrobiologickou sekci vedli Málek a Petr Frágner, technickým vedením byl pověřen Kabátek. Díky úspěchům vlastního vývoje a rozšíření kapacit byla produkce od 50. letech rozšířena o další produkty, později se jednalo například o efedrin, a výroba penicilinu se přesunula do slovenské Lupči. V roce 1966 proběhlo sloučení dvou subjektů, které vznikly reorganizací "penicilinky", a byl založen Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací, který jako akciová společnost VUAB Pharma stále sídlí v budově bývalé "penicilinky". ( Před 60 lety se v Československu začal vyrábět penicilin. Novinky.cz neděle 25. října 2009, 10:27 (https://www.novinky.cz/veda-skoly/182541-pred-60-lety-se-v-ceskoslovensku-zacal-vyrabet-penicilin.html )  K historii prvního českého penicilinu viz https://www.csfd.cz/film/5816-mykoin-ph-510/komentare/

[10]První zásilky výrobního zařízení k nám začaly docházet v únoru 1947 a pokračovaly pak v nepravidelných, někdy i velmi dlouhých přestávkách po celý rok 1947 až do června 1948. Expedice těchto zásilek trpěla četnými nedostatky, které brzdily práce na projektu. Zásilky byly během dopravy ze zámoří zaměňovány, neboť byly dislokovány v různých přístavech a původně plánované zařízení nedošlo včas, takže určitou jeho část bylo nutno vyrobit u nás.  Skolek, Karel – Sanec, František. 20. let československých antibiotik. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství 1969, s. 61. Je otázkou, zda opožďování a chaos v dodávkách nelze přičíst vyhlášení Trumanovy doktríny zatlačování komunismu.

[11]Do Československa dodala UNRRA v poválečných letech 1945–1947 bezplatně vice než 130 miliard jednotek

Penicilinu. (http://www.geum.org/files/shop-archiv-casopisu/pdf/92.pdf ), podrobněji viz Skolek, Karel – Sanec, František. 20. let československých antibiotik. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství 1969. 209 s.

[12] Jaroslav Cuhra, Ing. Arch. (1974) po válce byl poslancem Zemského národního výboru za lidovou stranu, náměstkem ministra techniky i členem poradního kruhu arcibiskupa Berana. Úzce se přátelil se svými budoucími spoluvězni, jako byli Josef Zvěřina či Anastáz Opasek, stal se „čestným občanem“ několika měst, k jejichž poválečné obnově přispěl. Jako vysoký úředník ministerstva techniky (prezidiální šéf ministerstva techniky) se zasloužil o výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy (první ve střední Evropě). Politicky působil jako poslanec Zemského národního výboru za ČSL. Po únoru 1948 byl již v dubnu a znovu v listopadu zatčen a ve vykonstruovaném procesu roku 1950 odsouzen na 12 let těžkého žaláře. Nějakou dobu strávil v jáchymovských uranových dolech. V roce 1960 byl amnestován. Viz podrobněji http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/cuhra.htm

[13] Podle (http://mikrobiologie.xf.cz/files/historie-atb.doc.html) na podzim roku 1949 byla zahájena v Roztokách výroba amorfního penicilinu na aparatuře, získané větším dílem z akce UNRRA. V té době se již konaly přípravy k realisaci výroby krystalického penicilinu, jehož výroba začala o rok později. Koncem roku 1951 je vybudován Výzkumný ústav antibiotik, jehož počáteční činnost je zaměřena hlavně na vypracování technologie krystalického penicilinu, prokain-penicilinu, dibenzylethylendiaminu dibenzylpenicilinu (benzathin-penicilinu), diethylaminoethylesteru penicilinu (penethamátu), penicilinu V a ostatních penicilinových preparátů. Národní podnik Penicilin přejímá vypracované metodiky a propracovává je zvláště z hlediska ekonomie výroby. V průběhu dalších let přejímá od ústavu výrobu dalších antibiotik v tomto pořadí: streptomycin, chlortetracyklin, oxytetracyklin, tetracyklin, nystatin (Fungicidin), erythromycin a neomycin. Kromě výroby antibiotik zabývá se podnik také výrobou sušené krevní plasmy a infuzích roztoků. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem pro farmacii a biochemii zavádí se výroba injekčních preparátů jako PAS, Thiopental, Pentobarbital, Dormiral, Succinylcholinjodid a Amifenazol. Za účasti sovětských expertů byl vybudován průmyslový kombinát na výrobu antibiotik ve Slovenské Lupči - n. p. Biotika, který zahájil výrobu penicilinu na jaře roku 1956. Později přejímá z Roztok výrobu streptomycinu, dihydrostreptomycinu a technického preparátu chlortetracyklinu pro potravinářské a krmné účely. Výzkumný ústav antibiotik, n. p. Penicilin a n. p. Biotika navázaly vědeckou a technickou spolupráci se zahraničními výrobními podniky a ústavy. Uskutečnily se četné vzájemné návštěvy, při nichž byly vyměněny získané zkušeností. Některé úkoly byly řešeny ve spolupráci s jednotlivými ústavy ČSAV a s vysokými školami. V oboru výzkumu a technického rozvoje výroby antibiotik publikovali naši odborníci původní práce v domácích i zahraničních časopisech. Byla podána řada patentových přihlášek na výrobní postupy a jiná technologická zdokonalení. Avšak n.p. Penicilinka byl sice uveden do provozu 1949, ale zřejmě hodně dlouho nezajišťoval produkci penicilinu v dostatečné míře: 11. března 1954 byl první jarní prolet včel! Po černém kašli na podzim se o jarních měsících velmi rozšířila chřipka, téměř epidemicky, mnoho dětí ve škole chybělo. Průběh u dětí byl slabší, horší to bylo s dospělými, u nichž bylo onemocnění komplikováno zápalem plic a oslabena činností srdce. Úmrtí však bylo málo. U dětí se ještě přidružila k angínám avitaminosa B zubů a dásní, děti mají potíže s jídlem krvácejí z dásní, které jsou oteklé s puchýřky. Injekce penicilinu velmi účinně pomáhaly. Penicilin, lék velmi cenných vlastností, poněvadž koná opravdové divy při sepsích, zápalech plic a zánětu mozkových blan. Penicilin je výtažek z plísně štětičkové (Pennicillium), který má tu vlastnost, že ničí bakterie. Dávají se injekce, tabletky nebo mast. V Roztokách v Čechách je naše penicilinka, která zásobuje dostatečně nemocnice a ústavy národního zdraví. Penicilinu se započala používat po r. 1945, zprvu to byl lék velmi vzácný, nyní je lékem všeobecným.

http://www.vlcnov.cz/m/informace-o-obci/kroniky-obce-vlcnov-/kniha-2-1945-1974/obdobi-mezi-lety-1945-1957-cast-prvni/¨

[14] Ministr Procházka emigroval hned po Únoru 1948, ministr Kopecký odešel do důchodu, takže represemi byl z výše jmenovaných postižen pouze pan Cuhra, ale z dostupných materiálů není zřejmé, za co byl odsouzen. Podle vzpomínek svého syna převážený do komunistického podsvětí – předpeklí neměl pod jazykem převozníkem požadovaný obolos, zato na rukou pouta a nižádnou představu následného kriminálního nepředstavitelně dlouhého času před ním a s tím spojené míry lidského utrpení. Začátek byl překvapující. Pro něj, neboť zřejmě z důvodů tehdejších ještě nerozjetých soudních scénářů byl hledán důvod zatčení. Svým způsobem to vlastně bylo pro otce „štěstí“. Něco se tehdy muselo najít, justice ještě alespoň minimálně pracovala a doznívala v následném čase již neuznávaným trestním právem. Tak bylo hledáno a našlo se. Podivuhodná záminka. Bývalý presidiální šéf ministerstva techniky se záměrně, a tudíž sabotážně provinil tím, že ze své funkce cíleně zdržoval stavbu továrny na výrobu penicilinu v Roztokách u Prahy. Proto je hoden spravedlivého a příkladného trestu z rukou lidu pracujícího. Zní to neuvěřitelně, neboť zrychlení stavby této výrobny tehdy tak zázračného léku bylo jednou z priorit jeho poválečného snažení, již též proto, že se to bezprostředně týkalo i jeho rodiny, neboť nejmladší náš sourozenec Jozífek vážně onemocněl plícní tuberkulozou, a penicilin se proto pro něj stal životní nadějí a doslova záchranou. Dlouhou dobu byla uvedená záležitost nejasná, spíše konkrétně nepochopitelná. Posléze se vyjasnila. Poučná i pro dnešní dobu. Skupina podnikavců, napojená na KSČ, získala pozemek nedaleko pro stavbu továrny vybraného, leč ležícího v lokalitě téměř u Vltavy, svážně pod schváleným územím pro výstavbu. Jeho prodej pro plánovaný záměr by se stal nesmírně lukrativní a ziskovou záležitostí. Nabízené území však bylo záplavové, a pro stavbu tak naprosto nevyhovující. Přišla ke slovu korupce, kterážto otce velice rozzlobila, striktně ji odmítl a podle svých zásad proti ní rázně zakročil. A bylo, řečeno krátce, vymalováno. Proti nastupujícím mocným se to ukázalo jako nerozvážnost a dobrý důvod k vyvolání trestající ruky lidově demokratického státu. Navíc se uváděné odehrálo v době vše zachraňujícího a téměř svatého dvouletého plánu, tak se přímo nabízela obžaloba ze záměrné snahy o jeho narušení, doslova torpédování. Přečin to náramný. Pro pravdu dlužno konstatovat, že fabrika byla následně postavena v jim původně vybrané lokalitě. V březnu 1949 je otec odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky. Tatínek se odvolává. Pro úplnost ještě tatínkův osobní dovětek, napsaný po letech k rehabilitačnímu řízení: „Po únoru 1948 v létě jsem byl obviněn, že jako presidiální šéf ministerstva techniky jsem záměrně sabotoval projekt a výstavbu továrny na penicilin v Roztokách, a že jsem tím těžce poškodil zájmy státu a národního zdraví. K tomu účelu byla zřízena u předsednictva vlády speciální komise, která mě 2-3 krát týdně vyslýchala, a to až doby těsně před mým zatčením 20.11. 1948. Věc byla potom projednána u Okresního soudu a byl jsem odsouzen na 2 roky do žaláře. Protože však skutečnost byla úplně převrácena a zcela nepravdivá, odvolal jsem se ke Krajskému soudu. Ten celou kauzu znovu podrobně revidoval, rozsudek zrušil a zprostil mě vinu s výslovným konstatováním: Obžalovaný jednal v daném případě s veškerou odbornou odpovědností a jako nejvyšší státní úředník daleko překročil své nutné úřední povinností, svým postojem prokázal vysoké morální a občanské ctnosti.“ Odvolací řízení u krajského soudu je uskutečněno v březnu 1950 a ze záležitosti kolem továrny na penicilin a ze žaloby ze sabotování její výstavby je v celém rozsahu osvobozen. (Cuhra, Jaroslav. Svědomí paměti: kniha o životě a díle architekta, filosofa, křesťanského politika, vlastence a dlouholetého vězně cesty svědomí. Olomouc: Poznání, 2009. [214 s. ISBN 978-80-86606-88-0], s. 95-96. Ale vysvětlení toho, proč uvedení penicilinky do provozu bylo opožděno o dva roky, chybí.  

[15] Proč dosud nevyrábíme vlastní penicilin (Rudé právo 6. XI. 1948). Článek v Práci k tomu dodal: Ministerská komise předložila v úterní schůzi vlády zprávu o příčinách průtahů ve výstavbě penicilinové výrobny v Roztokách u Prahy a konstatovala, že od počátku byla výstavba penicilinové výrobny z politických důvodů brzděna býv. ministrem zdravotnictví Dr. Adolfem Procházkou, který se nepostaral o celou řadu opatření, nutných pro včasné zajištění výstavby. Podobně nevěnoval věci potřebnou péči ani býv. ministr techniky Ing. J. Kopecký. Tím se stalo, že obě tato směrodatná ministerstva se dopustila mnohých základních nedopatření, ba přímo sabotáže, čímž byly nakupeny v cestu výstavbě takové překážky, kterými dodnes ještě trpí uskutečnění celého projektu. Meziministerská komise zjistila v četných případech u zaměstnanců ZNV v Praze i u jiných úřadů únik od osobní odpovědnosti, selhání kontrol a naprostý nedostatek iniciativy ke sjednání nápravy.  Usnesením vlády byla jmenována ústřední vyšetřovací komise, která přesně zjistí míru osobní odpovědnosti jednotlivých veřejných zaměstnanců a podá návrhy na trestní a disciplinární opatření. Zároveň byla usnesena okamžitá opatření, která zajistí ve spolupráci se znárodněným chemickým průmyslem co nejrychlejší ukončení stavby v Roztokách a zahájení výroby penicilinu. Dále byla učiněna opatření všeobecného rázu, aby napříště se neopakoval případ tak neodpovědného postupu veřejné správy. V též souvislosti pověřila vláda ministra průmyslu též šetřením o předpokladech rozvoje našeho farmaceutického průmyslu a ministra zdravotnictví šetřením o nové organisaci sběru surovin, potřebný ch pro výrobu léčiv. (Po sabotáži dvou bývalých ministrů únik od osobní odpovědnosti při stavbě továrny na penicilin. Uveřejněno v Práci, oba články z tehdejšího denního tisku jsou citovány podle Časopis českého lékárnictva. Ročník 1948 (IV), č.22, s. 269-270 (30.listopadu 1948)  

[16]Skolek, Karel – Sanec, František. 20. let československých antibiotik. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství 1969, s.65-66. Z této knihy je rovněž převza t obrázek budovy budoucí Penicilinky v r. 1947,  

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Penicilinka, Roztoky

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

V jedné diskuzi v r. 2011 na webu Aktualne. cz objevil tento příspěvek. Hádejte, kolika chyb se jeho autor dopustil:

Milý Pepo z depa, LŽETE, jako když tiskne. To sucho bylo r. 1947 a naše tehdejší vláda se snadno shodla na tom, že bude nutné nakoupit obilí v cizině. Byli to komunisté, kteří prosadili, že se obilí NAKOUPÍ v SSSR (mohlo se v pohodě koupit i v USA) a to přesto, že i tam byla neúroda, ale bylo to pro komunisty výhodné z propagandistického hlediska.
Mimochodem, ve škole jsme se v 50 letech učili, že zlotřilí Američané "nám tehdy chtěli vnutit Marshallův plán." Ten plán jsme samozřejmě nezávisle na tom chtěli přijmout, ale Stalin nám to zakázal a my jako polokolonie jsme ho poslechli (viz komentář Jana Masaryka "do Moskvy jsem odjel jako ministr nezávislého státu a vrátil jsem se jako Stalinův lokaj").
Ale ani v 50 letech nám netvrdili, že by nám Američané to obilí za žádných podmínek neprodali.
Mimochodem, podobná, ne li větší megalež byla penicilinka v Roztokách, kterou jsme ve skutečnosti dostali od Američanů v rámci UNRRA