Přiznnávám a bez mučení, že do causy ND nevidím. Odvolání a ani podvolání odvolání nerozumím. Osobně se problematice dlouhodobě nevěnuji a média kloužou po povrchu. Příčinu tamních peripetií nehledají, raději personifikují ministry a ředitele. Pár stop, či indícií se sice nalézt dá, ale jen z náznaků se pak zkoumat v čem je problém těžko podaří. 

Z otištných řádků jsem pochopil, že B. odvolal B. i proto, aby nemohl začít uskutečňovat naplánované kroky. Padla přitom zmínka o tom, že nový ředitel by mohl vše udělat tak, že by první scéna nebyla svázána s žádným souborem. Na pohled nesrozumitelné vyjádření. Možná zdánlivě. Je tu ještě jinde napsaná poznámka, že už i F.X.Šalda varoval před zestátněním ND. No a tu se nám otevírají možnosti pro různé interpretace toho, oč první scéně jde. Zvláště uvážíme-li, že na jedné straně a médii hojně propagované máme odcházející managamenty a herecké veličiny a na straně druhé jakési bezejmenné odbory.

Co když je jádro pudla v tom, že je tu záměr jakési privatizace ND? "Jakési" je to správné slůvko, protože snaha o absolutní dramaturgickou, scénickou, protagonistickou a hereckou svobodu za státní peníze v kultuře už několik let platí. Nic proti tomu. Až na ty prostředky a "svobodné" rozhodování, jak s nimi, pro koho a v čím zýjmu naložit. Víte, tak trochu mě to připomíná nedávnou návštěvu arcibiskupského zámku v Kroměříži. Průvodkyně jsem se zeptal, jak se to má s vlastnickými právy. "Budova patří státu, mobiliář církvi," sdělila mi. Tkaže tak. Nemalé, možná obrovské peníze do údržby a provozu má dát stát a zbytek...Má být třeba tohle možný model dalšího fungování ND?