Plán OSN z r. 1947 na rozdělení Palestiny a velkorysé gesto prezidenta Zemana

Plán OSN na rozdělení Palesiny
16.10.2013 15:39
Nelze pochopit, proč si Izrael z města s mezinárodním statutem, které mu přidělila OSN roku 1947, udělal hlavní město. Tím totiž Stát Izrael podkopal platnost základního mezinárodně právního dokumentu, který garantuje jeho existenci, tak jako Německo 15. března 1939 obsazením zbytku Československa podkopalo platnost mnichovského diktátu. Stát Izrael sám sebe naprosto dobrovolně vymazal z mapy. Pan prezident Zeman k tomuto tažení proti Izraeli přidal. Je to asi tak, jako kdyby Československo vypovědělo mezinárodní dohody po první a druhé světové válce a obsadilo Rakousko. A teď chtělo mít garantovánu nezávislost a hranice.

Pan prezident Zeman se tak naprosto objektivně stal nepřítelem Izraele, neboť podle plánu OSN na rozdělení Palestiny z r. 1947, na němž je založena z hlediska mezinárodního práva samotná existence Státu Izrael, je Jeruzalém označen jako město pod správou OSN. Přestěhování českého velvyslanectví do Jeruzaléma (samozřejmě teoretický je možné mít české velvyslanectví pro Izrael kdekoliv na světě, třeba v Damašku) likviduje Izrael jako právní entitu, jako subjekt mezinárodního práva, který spravuje určité území jako svrchovaný stát. Podle hesla Jeruzalém na Wikipedii v důsledku právně nezávazné rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunuly další státy svá velvyslanectví mimo Jeruzalém. Tato rezoluce byla schválena 20. srpna 1980 měsíc po přijetí tzv. jeruzalémského zákona Izraelem, jímž se tento stát si přivtělil území Jeruzaléma.

Rezoluce RB OSN č. 478/1980 prohlásila výše uvedený tzv. jeruzalémský zákon za neplatný, který musí být okamžitě zrušen. OSN dále vyzvala své členské státy, aby přesunuly své ambasády z Jeruzaléma, což měla být forma trestného opatření. Většina států této rezoluci vyhověla a přesunula svá zastoupení do Tel Avivu, kde mělo své sídlo mnoho ambasád již před přijetím rezoluce č. 478. V roce 1995 americký Kongres sice schválil přesun americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma přijetím takzvaného Jerusalem Embassy Act. Přestože byl zákon schválen, jeho platnost se neustále odsouvá, zákon nevešel v platnost a americká ambasáda zůstává nadále v Tel Avivu. Protože doporučeními té právně nezávazné rezoluce se řídily a řídí všechny členské státy OSN, které udržují diplomatické styky s Izraelem, tak praxe států tedy platnost výše uvedené rezoluce potvrdila jako obyčej, který se stal součástí mezinárodního veřejného práva.  A to úplně dostačuje k tomu, aby výše uvedená rezoluce byla považována za právně závaznou, kterou musí bezpodmínečně dodržovat všechny členské státy OSN, tedy i Česká republika (viz blíže Nekuda, Jaroslav. Role obyčeje v systému mezinárodního práva veřejného. In: COFOLA 2011: the Conference Proceedings 1. edition. Brno: Masaryk University 2011; http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2011/files/normotvorba/Nekuda_Jaroslav_6273.pdf)

I když byl fakticky Jeruzalém rozdělen na několik částí, tak neustále platí právní stav nastolený Plánem OSN na rozdělení Palestiny z r. 1947, který říká, že Jeruzalém je územím pod mezinárodní správou. Tím, že Izrael jako členský stát OSN aktivně znemožňoval a znemožňuje vykonávat OSN tuto mezinárodní správu, případně přinejmenším nevyslovuje pro vznik Palestinského státu jako právního nástupce těch arabských států, které měly získat území v Palestině na základě Plánu OSN z r. 1947  zpochybňuje i tu část toho plánu která zakládá existenci samotného Izraele. Předpokládám, že Plán nestanovil data, kdy se arabské státy musí převzít přidělená území do své správy, aby jejich územní integrita a svrchovanost nebyly porušeny, že se tak mohlo stát kdykoliv po 15. květnu 1948.  Toto převzetí ostatně ty arabské státy potvrdily tím, že se zřekly tohoto území ve prospěch státu Palestina. Tímto tento stát počal existovat, i když jeho území je dodnes v té či oné podobě okupováno Státem Izrael.

To, co dělají a činí jednotlivé národy či jejich politické elity, nemůže změnit nic na tom, jakou vůli vyjádřili spojené národy v r. 1947. Tato vůle se dodnes nezměnila. Česko jako právní nástupce je právně i morálně vázáno ve zahraniční politice Plánem OSN na rozdělení Palestiny z r. 1947, na jehož vytvoření se podílelo a prosazovalo a který tedy spolu s ostatními členskými státy schválilo tehdejší Československo, tedy schválilo vznik Palestiny, Izraele a Jeruzaléma jako města pod mezinárodní správou. Samotní Izraelci proti tomu plánu neprostestovali, naopak ho přivítali s nadšením, i když na podání případných námitek měli půl roku.

Vzhledem k tomu, že tento náš souhlas se stal součástí jednotné a projevené vůle spojených národů, a vzhledem k tomu, že tato vůle nebyla žádnou jinou rezolucí OSN změněna, což bylo potvrzeno odmítnutím začlenění Jeruzaléma pod izraelskou kontrolu, protože by to koneckonců odporovalo zásadě o nepřípustnosti získání území silou, tak jednoduše není možné partyzánsky tento plán OSN nějakým způsobem torpédovat návrhy na přemístění našeho velvyslanectví do Jeruzaléma. Pokud by se české velvyslanectví přestěhovalo do Jeruzaléma, podrylo by tím samotné základy existence Izraele, která se opírá o  usnesení OSN v r. 1947, které však současně určilo, že Jeruzalém je městem, které spravuje OSN a které není součástí Izraele. Jediný, kdo to může změnit, je zase OSN. 

 

 Pozn. Informace pro článek byly čerpáuny z hesel Jeruzalém a Plán OSN z r.1947 na rozdělení Palestiny (odkud je také převzat obrázek)

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Izrael, Miloš Zeman, OSN, Palestina

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  Velmi poučný článek, který přináší zajímavé informace.