Počátky islámu – boj proti odpadlíkům po smrti Mohameda

obrazek
3.12.2011 22:40
Podle muslimských pramenů zemřel Mohamed neočekávaně a hned po jeho smrti došlo v Arábii k odklonu arabských kmenů od islámu. Věrni souputnici Mohameda si urychleně zvolili vůdcem Mohamedova druha a švagra Abu Bakra a zahájili sérií vojenských kampaní proti Arabům, kteří odmítali uznat nadvládu mekkánských a medínských rodin nad Arábii. Tomuto období historici říkají „Válkaodpadlictví – Harb ar Ridda.

Podle muslimských pramenů zemřel Mohamed neočekávaně a hned po jeho smrti došlo v Arábii k odklonu arabských kmenů od islámu. Věrni souputnici Mohameda si urychleně zvolili vůdcem Mohamedova druha a švagra Abu Bakra a zahájili sérií vojenských kampaní proti Arabům, kteří odmítali uznat nadvládu mekkánských a medínských rodin nad Arábii. Tomuto období historici říkají „Válkaodpadlictví – Harb ar Ridda.

Předehra

Zhruba v polovině května roku 632 po Kristu začal Mohamed shromažďovat armádu k agresi proti Byzantské říši. Během příprav invaze, ale Mohamed zemřel a jeho nástupcem byl zvolen Abu Bakr. Ten se dostal pod velký tlak, neboť Mohamedova smrt vedla k pokusu mnoha arabských kmenů vymanit se z pod nadvlády muslimů.

Důvodem mohla být skutečnost, že vedení celého muslimského státu se dostalo pod kontrolu mekkánských a medinských rodin, které si tak prostřednictvím islámu mohli splnit dávný sen o nadvládě nad Arábii. To však neslo nelibě mnoho arabských kmenů, které toužily po svobodě a nezávislosti. Stejně tak mohlo byt důvodem to, že Mohamed ovládl mnohé arabské kmeny v sériích bitev a oni neměli jinou možnost než se stát muslimy nebo být zabiti.

Průběh bojů

Přes odpor ostatních muslimských vůdců  Abu Bakr prosadil svůj záměr dokončit poslední Mohamedovo tažení a velitelem armády určil Usamu bin Zajda. Ten se svou armádou napadl oblasti severní Arábie,  a přes odpor jejich obyvatel je dobyl. Usama poté pochodoval do lokality zvané Muta a zaútočil tam na kmeny, které se hlásili ke křesťanským heretickým proudům. Po jejich poražení se vrátil zpět do Medíny.

V okolí Medíny bylo vedeno několik bitev s arabskými kmeny, které se odmítaly podřídit nadvládě muslimů a po jejich poražení zorganizoval Abu Bakr rozsáhlou kampaň proti všem, kteří v Arábii odmítali vládu muslimů.

Muslimové vedení Abu Bakrem byli v těžké situaci, neboť proti islámské nadvládě povstal celý Arabský poloostrov, například Omán, Jemen, Bahrajn, oblasti na hranicích byzantské říše, střední Arábie apod. Ale díky chytré strategii Abu Bakra  a jeho podřízených byly všechny vzpoury postupně potlačeny.

Skutečnost, že války dnes popisované muslimy jako války náboženské měly spíše politický podtext dokládá příběh z lokality Nadž. V této lokalitě došlo ke sporu mezi Chalid ibn Walid, vůdcem armády vyslané Abu Bakrem, a jistým Malik ibn Nuwajra , který vrátil kmenům žijícím v této oblasti vybrané peníze pro muslimský stát se slovy „teď jste vlastníky svého majetku“.

Chalid ibn Walid nechal Malika zatknout a popravit jako odpadlíka od islámu a znásilnil jeho ženu, kterou si zároveň ponechal jako otrokyni podle zásad islámského práva šaria. Po krátké době došlo k jejímu uznáni jako muslimky a on se s ní oženil. Jedním z podřízených Chalida byl i Abu Qatada Ansari, který z jeho chováním nesouhlasil a odešel do Medíny stěžovat si Abu Bakrovi, že Chalid ibn Walid vraždí muslimy.

Chováni Chalida využili odpůrci Abu Bakra mezi muslimy a vedli tlak na potrestání Chalida, ten byl odvolán zpět do Medíny, kde po dlouhých vyjednáváních a poradách bylo rozhodnuto Abu Bakrem a jeho zástupcem Omarem al Chatábem, že Chalíd (člen prominentní rodiny vládnoucí muslimům) nebude potrestán a vše se vyřeší uznáním Malika jako odpadlíka od islámu – vždyť stejně již byl mrtev. Abu Bakr také prohlásil, že nebude vracet zpět Alláhův meč (tj. Chalida) zpět do pochvy. Chalid byl totiž jeden z nejdůležitějších muslimských velitelů a tvůrce vojenské strategie, která později umožnila porazit armády Persie a Byzancie.

Během celého tohoto období došlo ještě k moha dalším válečným kampaním řízeními Abu Bakrem, kdy během jeho dvouletého vládnuti došlo k poražení všech kmenů a povstání proti muslimské nadvládě a Abu Bakr začal připravovat invazi do Perské a Byzantské říše. Podrobněji jsou jednotlivé bitvy popsané na wikipedii zde.

Toto období muslimského tažení proti všem odmítajícím muslimskou nadvládu bylo nejspíše také inspiraci pro vytvoření přísných muslimských teologických zákonu o trestu smrti pro všechny odpadlíky od islámu. Například některé z nich zde v knize Sahih Buchari, která je základním textem islámského práva šaria po koránu. Celý Malíkuv ukázkový případ toho, jak byl boj proti „odpadlíkům“ zneužit Mohamedovými druhy k osobnímu prospěchu je zde.

Závěrem bych ještě dodal, že Mohamedův výrok „Bylo mi překázáno bojovat proti všem, dokud neřeknou „není boha kromě Alláha nebo nezaplatí džizja (daň nemuslimů muslimům za právo žít v muslimském státě)“ ukazuje na jeden aspekt popsaný samotnými muslimskými historiky a islámskou teologii. Tím aspektem je skutečnost, že na muslimském území v Arábii bylo dovoleno žít pouze muslimům a „lidem knihy“ (tj. křesťané, židé a křesťanští heretici) arabští pohané byli buď donuceni k přijetí islámu nebo zavražděni. V tomto pro ně nebylo žádné milosti a bohužel tato temná stránka šíření islámu v Arábii je dnes orientalisty, islamology a mnohými muslimy zamlčována i přes skutečnost, že se v ni inspirují mnozí fundamentalističtí muslimové.

lukaslhotan
Již třicet let obývám tento svět a čim více poznávám stav v zemích mimo Evropu poznávám, jakým jsou Evropa a USA unikátním ostrovem svobody a lidských práv ve světovém měřítku. Jsem přesvědčen, že demokracii a svobodu nezabíjí svoboda názoru, přesvědčení, ale tabuizováni, pohodlnost a lenost.
Klíčová slova: islám, válka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.