Podivný boj proti terorismu a dvojí metr Západu

obrazek
31.8.2011 10:51
Zatímco v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a jinde Američané se svými spojenci bojují proti terorismu, v Libyi pomáhají povstalcům se silnými vazbami na Al-Kajdu k moci. Stejně tak napomohli k vytvoření Kosova, jež lze klasifikovat jako narko-teroristický kvazistát. Největší americkou prohru od porážky ve Vietnamu však představuje Irák, který se po svržení Saddáma Husajna, křivě obviněného z držení zbraní hromadného ničení a spolupráce s teroristy, stal doslova rejdištěm teroristů a z vnucené svobody se dodnes nevzpamatoval.

Podobný scénář nyní hrozí Libyi. Ostatně, sebevražedný útok na vojenskou akademii v Alžírsku, při kterém v pátek zahynulo 18 lidí, způsobila Al-Kajda v islámském Maghribu, jež se podílela v řadách rebelů na bojích proti Kaddáfímu. Podařilo se jí využít chaosu v zemi k získání množství zbraní, které z libyjských skladů převezla na své základny. NATO od samotného počátku války vyzbrojovalo, financovalo a cvičilo ozbrojence Al-Kajdy. Libyjská islámská bojová skupina je jednou z klíčových frakcí Al-Kajdy a nyní velí povstaleckým silám. Britské zpravodajské služby spolupracovaly s teroristy ve snaze svrhnout plukovníka Kaddáfího už v roce 2002, kdy MI6 zaplatila libyjské buňce Al-Kajdy sto tisíc dolarů za zavraždění libyjského vůdce. Anglosaské velmoci tak dnes podporují tytéž bojovníky Al-Kajdy, kteří zabíjeli americké vojáky v Afghánistánu a Iráku. To ovšem není nic nového – stejně tak si „vypěstovaly“ Usámu bin Ládina, který bojoval v 80. letech v Afghánistánu proti Sovětům.

Na Balkáně se díky Bushově a Blairově politice zrodilo institucionalizované islámské ohnisko mafie a obchodu s narkotiky, které řídí lidé s kriminální minulostí. Loňské parlamentní volby v Kosovu byly s vysokou pravděpodobností zmanipulované – účast 94% v některých okrscích je při kosovské realitě prakticky nemožná – a přesto je Západ uznal. Oproti tomu, když Abcházové vyjádřili svou touhu po samostatnosti (tento region je na Gruzii de facto nezávislý již od počátku 90. let), Západ odmítá uznat jeho nezávislost a legitimitu řádně zvoleného prezidenta: „Evropská unie neuznává ústavní a právní rámec, na jehož základě byly volby uspořádány a potvrzuje podporu územní celistvosti a suverenity Gruzie tak, jak ji uznává mezinárodní společnost.“ Proč nebylo podobné prohlášení vydáno ve vztahu k územní celistvosti Srbska? Situace v obou separatistických provinciích je přece analogická – jednostranně vyhlásily nezávislost na Bělehradu resp. Tbilisi. Stejně jako Kosovo vyhlásila nezávislost i Jižní Osetie, která navíc čelila gruzínské agresi v srpnu 2008. Po prohře prozápadního diktátora Saakašviliho v tzv. pětidenní válce s Ruskem definitivně skončila mírová jednání o uspořádání konfliktu na severním Kavkazu. Postoje vrcholných reprezentantů NATO a EU potvrzují dvojí metr Západu, který si kosovským precedentem sám vytvořil prostor pro podobný vývoj separatistických ambicí.

Představitelé NATO a EU často hovoří o strategickém partnerství s Ruskem, ve skutečnosti ale provádí tvrdě protiruskou velmocenskou politiku, a to nejen ve vztahu k Abcházii a Jižní Osetii, ale i v Kosovu, Libyi a Sýrii. Ve všech těchto zemích totiž usilují o vytlačení Ruské federace z jejích strategických geopolitických a ekonomických pozicí. Různým Vondrům, Schwarzenbergům a Rasmussenům se totiž příliš stýská po starých časech studené války a odmítají vést diplomacii bez předsudků vůči bývalému nepříteli. Ačkoliv Sovětský svaz už dvacet let neexistuje, mnozí tito politici v Rusku stále vidí onu „říši zla“, kterou je potřeba co možná nejvíce oslabit a držet v patřičných mezích. Proto tzv. západní demokracie podporují diktátora Saakašviliho, proto zlikvidovaly zbytkovou Jugoslávii a proto chtějí vytlačit Rusy (ale i Číňany a Brazilce) z libyjského a syrského trhu. Je otázkou, jak dlouho země BRICS zůstanou v defenzivě a kdy začnou provádět vlastní agresivní velmocenskou politiku namířenou proti Západu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Zcela souhlasím. Také si myslím, že je celá řada jiných zemí, kde je potřeba pomoci lidu nejenom od diktatury, ale od hladu. V současné době například Súdán, atd.

To, že letadla a jiné NAŠE SPOLEČNÉ vojenské prostředky byly uplatněny v Libyii, bylo nepochybně učiněno jako propagandistický krok. Když se Kaddáfí obrátil "na správnou cestu" a zaplatil za atentát na letadlo, tak se s ním leckdo z dosud úřadujících představitelů Západů zakamarádil. Už se nekamarádí.

A NYNÍ JSME TEDY V LIBYI ZVÍTĚZILI...  Mají ropu, tak se tam alespoň dostalo i na ty nejchudší. Ale to naše slavné NATO nějaký úspěch potřebovalo.. A tak jej máme, hurá. Země je celá staletí rozdělena mezi kmenová území. To bude řešit KDO? No přece - nový diktátor.