Poslanecké hausnumero

obrazek
18.6.2013 08:55
V ČR zbývá pravici zprivatizovat dva ekonomicky nejvýhodnější hospodářské sektory: zdravotnictví a důchodový systém. Nejvýhodnější proto, že finanční vstupy do nich jsou zabezpečeny zákony, avšak výstupy – jejich hodnota, velikost – jsou velmi variabilní. Který podnikatel by si nepřál mít takto zajištěny příjmy, přičemž o výdajích by rozhodoval především podle výhodnosti pro sebe? Protože plná privatizace není aktuálně politicky průchodná, snaží se pravice o postupnou ekonomickou destrukci obou systémů proto, aby mohla národu sdělit: Vidíte, jako veřejné systémy nefungují, proto je zprivatizovat musíme!

Snahy o uvedenou destrukci se projevují různě; např. pokusy o jejich legislativní zakotvení. Konkrétně: Dne 20. 5. t.r. do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR skupina poslanců předložila návrh novely zákona o daních z příjmů (zákona č. 586/1992 Sb.), tisk č. 1031.

Oč v návrhu jde: Občané si mohou zvolit ve zdravotních službách tzv. nadstandard. Ten je dražší. Cenový rozdíl mezi „standardem“ a „nadstandardem“ musí pacient hradit sám přímo poskytovateli zdravotní péče. Může se však také na užití takového nadstandardu komerčně pojistit a pak ho zaplatí pojišťovna.

A tady je podstata návrhu zákona (tisk č. 1031): Má přinést těm, kteří se takto komerčně pojistí, daňové zvýhodnění snížením jejich roční daňové povinnosti o 12 000 Kč, a to formou nezdanitelné části základu daně (§ 15 zákona o daních z příjmů) – zkrátka by si mohli o své zaplacené komerční pojistné na nadstandard (do výše dvanácti tisíc korun) svou daňovou povinnost snížit. Znamenalo by to u jednoho takového poplatníka roční daň nižší o 1 800 Kč. Málo, že! Předkladatelé počítají, že by takové daňové zvýhodnění využilo minimálně tři sta tisíc občanů. To by ovšem pro státní rozpočet znamenalo celkový výpadek příjmů plynoucích z daně z příjmů fyzických osob ve výši 540 miliónů korun ročně. V čase krize a nekvalifikovaného vládnutí této vlády je to částka nemalá.

Předkladatelé však mají v důvodové zprávě argument: Prý tímto daňovým zvýhodněním do zdravotního systému – pokud by daňové zvýhodnění (= snížení vlastní daňové povinnosti) využilo těch tři sta tisíc lidí – připluje z komerčního pojištění 580 360 000 Kč; čtete dobře – prý více než 580 miliónů korun (viz tisk č. 1031). A to údajně v situaci, kdy by zdravotnický nadstandard využilo jen 40 % z těch tři sta tisíc komerčně pojištěných; kdyby nadstandard využili všichni, pak by to bylo téměř 1,5 miliardy korun.

Hodnocení uvedeného návrhu je jednoduché.

Za prvé: V daních platí některé zákonitosti; jednou z nich je, „že někdo tu daň zaplatit musí“ (díru v daních někdo musí vyplnit, nebo se musejí snížit veřejné výdaje). Komerční pojištění na zdravotnický nadstandard si platí občané s nadprůměrnými příjmy; daňový výpadek z uvedeného daňového zvýhodnění právě těchto vysokopříjmových občanů by zaplatili občané s příjmy průměrnými. Třeba formou zvýšení daní nepřímých.

Za druhé: Do zdravotního systému by tímto způsobem z komerčního pojištění částky jako příklad uváděné předkladateli zákona nepřitekly. Pro pojišťovny by totiž takový „obchod“ nebyl výhodný, proto ani možný. Přemýšlel jsem, jak předkladatelé došli k tomu, že kupř. při tři sta tisících pojištěnců, kteří odeberou ze státního rozpočtu z daňového inkasa téměř půl miliardy korun, do zdravotního systému z komerčního pojištění přibude více než půl či dokonce až půl druhé miliardy korun.

Řekl jsem si, že předkladatelé si před předložením uvedeného návrhu museli vypracovat, či nechat vypracovat kvalifikovaný odhad takového ekonomického výsledku. Takový odhad není určitě nic tajného, takže mi ho zcela jistě a rádi, zejména mně, osobě pochybující o jejich tvrzení, poskytnou. To jsem si myslel.

Návrh zákona předložili Boris Šťastný (ODS), Igor Svoják (ODS), Jan Florián (ODS), Michal Janek (TOP09-S), Martin Gregora (TOP09-S), Jiří Skalický (TOP09-S), Ivana Řápková (ODS), Michal Babák (VV), Jiří Rusnok (Nezařaz.). Napsal jsem jim, každému osobně, dne 3. 6. t.r. mail, ve kterém jsem je požádal o vysvětlení té záhadné matematiky. Výsledek: Neobtěžovali se ani formálně odpovědět (proč by se poslanci měli s nějakým, ještě navíc divně zvědavým občanem bavit); jen Jiří Rusnok mi poslal bezobsažné vyjádření, že ty záhadné miliardy, které díky jejich návrhu zákona připlují do zdravotnictví, představují „potenciální příjem do systému zdravotnictví, tedy kolik bude dle modelu vyplaceno pojišťovnami za čerpání nadstandardu. Uvedené částky vycházejí ze statistických dat a odhadovaného vývoje. Důležitý je však celkový poměr nižšího výběru daní a vyšších příjmů do zdravotnického systému.“

Avšak z mého odhadu vývoje a analýzy statistických dat plyne, že by došlo zejména k uvedenému propadu daně z příjmů, a to propadu jistému; tok peněz za nadstandardy do zdravotního systému z komerčního pojištění by se zvýšil maximálně o třetinu daňové ztráty, tento tok by se týkal dvou tří set tisíc občanů s nadprůměrnými či mimořádně vysokými příjmy, a jejich daňové zvýhodnění by zaplatilo „dolních deset miliónů“.

Ale stále jsem předpokládal, že poslanci určitě neuvádějí jako argument v důvodové zprávě k vlastnímu návrhu zákona nějaké hausnumero (= zcela vymyšlené číslo).

Proto jsem 5. 6. t.r. panu poslanci Jiřímu Rusnokovi mailem odpověděl: „Dobrý den, já moc děkuji, ale jde mi právě o ten tvrzený ‚potenciální příjem do systému zdravotnictví‘ – jak jste ho odhadovali, to bych chtěl vědět (přece pokud uvádíte nějaký vliv v korunách, musíte k takovému tvrzení mít konkrétní propočet/kvalifikovaný odhad; to, co jste mi napsal, je pouze neprokázané tvrzení). Můžete mne s postupem takového odhadu (konkrétně v Kč) seznámit? Budu moc rád.“

Pan poslanec Jiří Rusnok mi však napsal, že novelu připravoval Boris Šťastný, tak ať se obrátím na něj; to jsem 11. 6. t.r. udělal. Pan poslanec Boris Šťastný opět neodpověděl; nemá totiž co.

Závěry: Uvedená skupina poslanců působí jako lobbyistická skupina pro komerční pojištění zdravotních nadstandardů. Cílem návrhu je daňově zvýhodnit vysokopříjmové poplatníky na úkor nízkopříjmových. Záměrem je subverzní privatizace systému zdravotnictví – nadstandardy jsou placeny ze soukromých zdrojů; přitom jsou zčásti, v míře daňového zvýhodnění pojištěnců, tvořeny z příjmů veřejných. Tvrzení týkající se množství peněz (více než 0,5 a až 1,5 mld Kč), které by údajně přiteklo do zdravotního systému díky uvedenému zákonu, není pravdivé.

A tak veřejně prohlašuji, že uvedení poslanci, předkladatelé návrhu zákona v důvodové zprávě k němu vědomě nenapsali pravdu.

Vrcholem drzosti a arogance předkladatelů novely je tvrzení, že jejich návrh je právní úpravou spravedlivou, obecně akceptovatelnou a hlavně solidární. Jenže v případě přijetí takového zákona by občané s nižšími příjmy byli solidární s těmi vysokopříjmovými; rozuměj: chudší by platili nadstandardní připojištění bohatým. To je solidarita v pojetí současné české pravice.

A jaké je seriózní řešení: Pokud si občan platí komerční pojistné na zdravotní nadstandardy, je to jeho soukromá věc – ale není důvod, proč by náklady (byť jen jejich část) na jeho pojistné měli platit ti, co takto pojištěni (z různých důvodů) nejsou.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.