Poslední projev Stávajícího aneb Díky za jeho odchod

obrazek
2.1.2013 14:40
Když jsem četl názor J. Paroubka na Klausův poslední projev v parlamentních listech, tak jsem si řekl, musím si počkat na jeho vyjádření na www.vasevec.cz. Měl jsem zato, že takovou jednoduchou apoteózu by J. P. V. Klausovi nedal. Podívejme se proto na labutí projev odcházejícího prezidenta poněkud blížeji.

Prezidentsví od r. 1918 bylo bráno v Česku jako cosi téměř nadpozemského.

Od TGM až po hrdinu od Buzuluku. Řada dalších prezidentů po r. 1948 byli vnímáni spíše jako vedoucí straničtí Tajemníci a oni sami se tak často stylizovali.

Ale lid obecný posílal od časů 1. republiky na Hrad žádosti a stížnosti nejrůznějšího druhu, které mnohdy pak chodili zpět na patřičný Orgán, s oním panovnicky blahovolným: ...žádáme o bedlivé (nebo nějaké podobné) posouzení věci žadatele...

Současný projev který uzavírá éru V. Klause, který sice proslulosti K. Gotta nedosáhl, ale i tak toho napáchal,
víc než dost na to, aby tam neměl přežít víc než jedno, a kdyby to nějak šlo, tak pokud možno necelé prezidentské období. tak ten projev rozhodně nebyl tím, jak píše J. P.: ...byl zřejmě nejlidštějším a nejstřízlivějším z jeho deseti novoročních projevů. Snad poprvé za dobu svého prezidentství V. Klaus vystoupil s poselstvím majícím parametry státníka. ...

Není třeba hluboce polemizovat postačí citáty z Klausova projevu. Ledaže by J. Paroubek měl na mysli uraženého ješitného a zkostňatelého a zlostně zapšklého Bismarcka, kterého sám konzervativní císař musel vyštípávat z üřadu. Ovšem V. Klaus na rozdíl od Bismarcka nic nespojil, nic nesjednotil, ale pokračoval v Havlově politice, byť jinými prostředky. Ne tedy filosofujícími úvahami, nad něčím, čemu ani V. Havel nerozuměl, ale arogantními, nic neříkajícími úšteky: ...tak nevím, nevím, opravdu, ale nevím...

Nebo:

Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala. Již několik let však přešlapujeme na místě, což lidé cítí a různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle.

Jak krásně se v tom musí najít ona mladá generace Mádla a Issové, které, považme to, ten bývalý režim nedopřál tehdy ani ty mobily, bez ohledu na to, že tehdy neexistovaly. Ta samá generace, která (neprávem!) si leckdy mohla povyskočit na učitele, ale při příchodu do pracovního procesu se ani nedostane k nějakému podvedoucímu, aby mu mohla vyjádřit (PRÁVEM!) svou kritiku. Před dvojitými dveřmi na kartu ji vystrčí na ulici nějaký nepříliš oduševnělý Černokošiláč a domú pak přijde výpověď podepsaná nějakým panem Klikyhákem.
Ale proč by si tehdejší prezident ukrajoval ze svého drahocenného času a nechal si o tom vyprávět od své devadesátileté matky, jak to bylo za oné Prvé republiky, když měl být uvítán v ČSA nějakou letuškou?

Jako kdysi za TGM si různí Švehlové, Preissové a podobní říkali,nebudeme s tím přece zatěžovat Starého pána,
uděláme si to sami a  po svém, jako si různí byvší Pětkaři a pozdější členové NF, říkali, pokud se nám něco nepovede, tak ať Eda na Hradě to nějak za nás zaonačí, tak ve stejnému duchu, si V. Klaus myslel, že z Hradu vede nejen ODS, ale i stát. Ano mohl podepisovat své knihy, či místo meditování s dalajlámou špiritizovat o globálním oteplování. Stát vedli, ty kteří (na krajích!) původní opoziční smlouvu M. Zemana s V.Klausem dovedli k dokonalosti na (nezřídka) koaličně smluvních základech. Což J. Paroubek, řekl, byť dost diplomaticky.
V. Klaus to, na rozdíl od V. Havla věděl, ostatně oba, byť tolik rozdílní, byli jen rubem a lícem jedné a téže, řekněme, nepříliš pravé, mince.

Ale stejně jako V. Havel, se bál pozvat si na Hrad, ony tzv. samozvaní spasitele, bál se jim řící do očí, třeba ono:
Jako houby po dešti rostou navýsost populistické, řešení nepřinášející iniciativy, které si vystačí s lacinou a většinou jen povrchní kritikou. 
Jen to sledoval odkuďsi ze svého Stolce,chráněn nějakým papundeklem své tzv. "pouťové" autority. Bál se debaty, protiargumentů, už jenom jak třeba mával rukama nad nějakými "číslíčky" jak rád říkával.

Bohužel je restem, byť poněkud nelehkým, různých iniciativ, že jak V. Havlovi, tak V. Klausovi nedokázali dát dostatečně pádnou odpověď a protlačovat ji do mainstreamu. A též považuji za, dejme tomu, neúplné od
prezidentského kandidáta M. Zemana, že V. Klaus, držel vždy slovo, jenom jaksi "podržel", to slovo, o kterém si myslel, že ho dal.

Co dál? No to by mělo být právě jednoduché, přijít k prezidentským volbám, a NEVOLIT všechny ty pokračovatele pravdoláskařství, klausiánství, onoho dřevního pickwickovského kapitalismu v novodobém kmotrovskomafiánském kabátě. Volit ty, kteří jasně prohlásí: Budu vyžadovat po současné vládě její demisi a termín předčasných voleb! Neboť k právě tomu jsem svou volbou dostal mandát.

Dá se diskutovat o ledacčemž, třeba o amnestii, o které si někteří myslí, že má být vygumována z práva. Není to tak. Naše současné právo, zvláště při silovém uplatňování (vyšetřování, soudy, výkon trestu) je vysoce složitá soustava, mnohdy navíc tzv. přenovelizovaná.  Nelze čekat, až se toto soukolí zdkonalí, prostě občas, je třeba tento stroj zastavit a (zčásti) očistit od směsi, kterou umlel.

Ano velké množství občanů, spustí povyk, že jde o vypouštění vrahů. 

Ale na věc je třeba se podívat očima, těch kteří tzv. z lochu dosáhli své rehabilitace, museli přitom vyvinout neskutečné úsilí, navíc mít ještě štestí, a pokud možno mimo kriminál své blízké s velkými penězi, kteří pro pro obíhali vše potřebné a mnohdy i nepotřebné a hyperbyrokratické! 

Amnestie by neměly být připravovány v hlubokém utajení, kde je možné použít nejrůznější machinace kombinované s technikami tzv. dlouhých prstů, ale měly by být podrobeny veřejné diskuzi a jejich zaměření by měly spoluvytvářet advokátské a další organizace.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Názory se v podstatě soustřeďují na kritiku institutu amnestie.
Vygumování amnestie by si přáli soudci, spíše motivovaní tím, že někdo může (a vůbec smí) zasahovat do jejich práce. Složitost procesu a omylnost soudců(!) zakládá nutnost toho, aby do něj někdo zasáhl.
Trošku jsem naznačil, jak by se amnestie měly připravovat.
Rovněž se objevují úvahy, že třeba nemoc by neměla stavět soudní řízení, to je antihumánní nesmysl!
Rovněž jsou mimo realitu úvahy o tom, že bez amnestie by se někteří poškození po těch letech něcěho dočkali jako odškodnění.

I v záp. světě jsou případy, kdy se řízení táhne.

antoninsebek

Autor článku mě upozornil na (cituji) "názor J. Paroubka na Klausův poslední projev v parlamentních listech,..."

Tak jsem si ten názor našel na webu Parlamentni.listy.cz a z jeho závěru cituji: " ... Pozitivní je určitě oznámení prezidenta Klause o částečné amnestii, čímž vlastně uzavřel toto téma pro populistické licitace prezidentských kandidátů v závěru prezidentské volební kampaně. Prezidentova výzva k návratu ke starým dobrým hodnotám a tradicím je povzdychnutím nad tím, co už dnes není a možná ani nebude.    Jiří Paroubek, předseda nár. soc." Konec citátu.

Trochu mi unikl smysl toho Vašeho úvodu k článku.

Netuším, proč se ta soudní řízení tak vlečou. H-systém a podobné. To už někoho nenapadlo uzákonit systém, který by to urychlil? A to snad není záležitost prezidenta, od toho je tady 281 členů PS PČR a Senilátu, včetně mohutného štábu poradců a haldy odborníků z min. spravedlnosti atd. atd. To se někdo nemohl při té hromadě zahraničních cest naučit alespoň pár slov anglicky a požádat o jejich zákonné normy? Tedy v těch zemích, kde jim to "odsejpá"? A pak to nechat přeložit a ten princip tady uzákonit? Ale v zemi, kde se utratí 50 tisíc Kč za expertizu na "prostý aritmetický průměr", už mě to přestává překvapovat.

Nejsem na světě od toho, abych se zastával V.Klause staršího. A nevím, kdo to tu brzdí a proč. Vím pouze jedno: že poškození např. v H-systému a podobných "akcí" NEDOSTANOU NIC, NIC, NIC. Amnestie neamnestie.  A jedině proto, že se s tím tady instituce tak D-erou.

amiourful
Václav Klaus v novoročním projevu

- poukázal na ztrátu "respektu k poctivé práci" a amnestoval manažery Union banky (130 000 lidí okradeno o 17 miliard korun) a aktéry kauzy H-Systém (1000 lidí okradeno o miliardu),

- promluvil o "hluboké degradaci úcty" a "kulturnosti" a amnestoval piráta silnic Trpišovského,

- zkritizoval negativistický populismus a amnestoval rasisty z DSSS,

- postěžoval si, že si vzájemně nevěříme, a amnestoval gang soudce Berky, který ukradl čtvrt miliardy korun.

(převzato) (jo)
Občane, drž hubu a krok a přihlížej.... klidně si remcej, je ti to beztak prd platný... jo - a můžeš si za to sám..
aneb novoroční nadílka od našeho Vendelínka
PS. OBČANŮM EXEKUSTIÁNU BY DALEKO VÍC PROSPĚLA ÚPLNĚ JINÁ AMNESTIE...

Anketa


Považujete tuto amnestii za dobrý krok?

http://www.ceskepeklo.cz/news/je-amnestie-vaclava-klause-dobry-napad-/

Co je (Klausova) velezrada

 
V souvislosti s chováním prezidenta Václava Klause ve věci Lisabonské smlouvy se občas hovoří jako o jednom z řešení o možnosti prezidenta odvolat na základě čl. 65, odstavce 2, Ústavy, který stanoví:
 
 „Prezident republiky může být stíhán pro velezradu a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt“. 

 V samotné ústavě definici pojmu „velezrada“ nenajdeme.
 
Podrobněji jsou velezrada i  způsob, jakým Ústavní soud žalobu pro velezradu projednává, definovány v zákoně 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. (Pasáž týkající se velezrady, v oddílu šestém zákona, je připojena jako příloha k tomuto textu.)
 
Definice velezrady v zákoně zní takto:
 
Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
 
Velmi často slyšíme z úst politiků, že žaloba na Václava Klause pro velezradu je nereálná. A to buď prý proto, že Klausovo jednání nenaplňuje znaky velezrady nebo proto, že pro podání ústavní žaloby by se prý nenašel dostatečný počet senátorů. 

Z článku 39 Ústavy a §§ 136 a následně i jednacího řádu Senátu ovšem nevyplývá, že by žaloba pro velezradu vyžadovala například ústavní většinu, kterou vyžaduje schvalování některých mezinárodních smluv. Pro usnesení tedy stačí nadpoloviční většina přítomných senátorů.
 
Pokud jde o „skutkovou podstatu“, české slovo velezrada zní hrozivě a lidé si jí pletou s trestným činem vlastizrady. Ve skutečnosti je to ústavní žaloba na prezidenta pro porušování ústavních povinností, kterou zná například americký ústavní řád po názvem „impeachment“.
 
Když nás někteří politici a obránci Klause ujišťují, že je žaloba pro velezradu v případě Klause nemožná, neboť jeho jednání nenaplňuje znaky velezrady, není vůbec jasné, z čeho svá tvrzení vyvozují.
 
Už před několika lety chtěl podat na Klause pro velezradu senátor Zděnek Bárta kvůli jeho nečinnosti ve věci jmenování soudců ústavního soudu. Ten velmi přesvědčivě argumentoval, že „s ohledem na definici velezrady uvedené v § 96 zákona o Ústavním soudu je velezradou mimo jiné jednání prezidenta republiky směřující proti demokratickému řádu republiky. Logickou argumentací lze zcela jednoznačně vyvodit, že za jednání je třeba v tomto případě považovat i úmyslnou nečinnost.”
 
Pokud by se skupina senátorů rozhodla žalobu podat nyní, byli by v mnohem silnější pozici než kdysi Bárta, kdyby argumentovali, že prezident porušuje demokratický řád země tím, že odmítá ratifikovat Lisabonskou smlouvu navzdory tomu, že smlouvu v jeho zmocnění vyjednal a za Českou republiku právoplatně podepsal premiér země, načež byl prezidentovi dokument doporučen k ratifikaci ústavními většinami obou komor parlamentu.
 
Máme též už jedno rozhodnutí ústavního soudu, že podstatné části smlouvy nejsou v rozporu s českou ústavou. Pokud soud usoudí, že i stížnost 17 senátorů z řad ODS  a KSČM na LS, kterou se nyní zabývá, je bezpředmětná, a Klaus stejně odmítne podepsat, není jasné, co víc Senát potřebuje, pokud by chtěl v ústavní žalobě na prezidenta argumentovat, že porušuje demokratický pořádek země tím, že odmítá respektovat základní ústavní principy i demokratické zvyklosti. 

Pokud jde o prezidentův požadavek na dodatek k LS, který by pro Českou republiku zajistil výjimku z Evropské listiny základních práv kvůli údajné možnosti sudetoněmeckých majetkových nároků, záleží jen na vládě, zda ho vůbec vezme vážně. Někteří ústavní právníci ovšem přesvědčivě argumentují, že prezident přišel se svým požadavkem pozdě a vláda ho měla jednoduše odmítnout. (Viz. například text ústavního experta z PF UK Jana Kudrny v MF Dnes ze dne 15.10.2009).
 
Pokud si někteří politici myslí, že by ústavní žaloba na Klause zhoršila obraz České republiky v zahraničí, mýlí se. Většina demokratické Evropy si naopak, jak je zřejmé z nejrůznějších komentářů a prohlášení, klade otázku, jak je možné, že české politické strany, reprezentované v parlamentu, nechají Klause být, ač zjevně porušuje českou ústavu. Zvenku, kde nejsou logické argumenty a výklady naší ústavy zahalovány populismem, předvolebními kalkulacemi a vnitropolitickými emocemi, je totiž věc poměrně jasná.
 
Máme prostě prezidenta, který porušuje základní principy demokratického chování. Ústavní soud by měl dostat přinejmenším příležitost, aby rozhodnul, zda je ono porušování demokratických pravidel hry tak vážné, že je ho možné kvalifikovat jako “jednání prezidenta republiky směřující proti demokratickému řádu”, což naplňuje rysy velezrady. Přinejmenším bychom tak měli jasno—i pro budoucnost.
 
 Příloha
 
Výňatek ze Zákona 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
 
 Oddíl šestý
 
Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
 
§ 96
 
Velezrada
 
Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
 
§ 97
 
Ústavní žaloba
 
(1) Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady. Řízení je zahájeno doručením žaloby Ústavnímu soudu.
 
(2) Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen "ústavní žaloba") musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.
 
(3) Ústavní žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními návrhy.
 
(4) Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.
 
§ 98
 
Zastavení řízení
 
(1) Jestliže bylo Ústavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává, Ústavní soud řízení zastaví.
 
(2) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
 
(3) Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu, není důvodem k zastavení řízení.
 
§ 99
 
Zastupování v řízení
 
Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.
 
§ 100
 
Obhájci
 
Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátem.
 
Ústní jednání
 
§ 101
 
(1) Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené senátem a připraví ústní jednání.
 
(2) O ústavní žalobě koná Ústavní soud vždy ústní jednání.
 
§ 102
 
Ústavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to zejména deset dnů předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.
 
§ 103
 
(1) Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána, poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.
 
(2) Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen "strany") opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo plénum.
 
(3) Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.
 
(4) Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.
 
(5) Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
 
(6) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě.
 
(7) Shledá-li Ústavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje.
 
(8) Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.
 
§ 104
 
Nález a jeho právní následky
 
(1) Po ukončení ústního jednání Ústavní soud buď ústavní žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady, anebo ho ústavní žaloby zprostí.
 
(2) Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle zvláštního zákona mu nenáleží.
 
(3) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným stranám.
 
Obnova řízení
 
§ 105
 
(1) Ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady, může požádat Ústavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,
 
a) jestliže takový nález Ústavního soudu byl ovlivněn trestným činem jiné osoby,
 
b) uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl ústavní žaloby zproštěn.
 
(2) Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.
 
§ 106
 
O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez ústního jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby.
 
§ 107
 
Byla-li osoba uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby zproštěna, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu.
 
§ 108
 
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní žalobě přiměřeně ustanovení trestního řádu o řízení před soudem.
http://www.pehe.cz/zapisnik/co-je-klausova-velezrada

 

stvan

Vláďo, rozumím Ti.