Poslední rozloučení s Erazimem Kohákem

Erazim Kohák
12.2.2020 12:47
Poslední rozloučení s panem profesorem Erazimem Kohákem proběhne tuto neděli, 16. 2. 2020 ve 14:30 v kostele sv. Klimenta v Praze. Co říci, pár slov je málo, a mnoho slov je také málo. Nechť tedy promluví veliký český básník, před jehož verši i smrt vždy mlčí. Nechť promluví ten, jenž neodešel, aby sloužil, k tomu, který se vrátil, aby také lidem s pokorou a úctou posloužil tím, čím ho Bůh tak štědře obdaroval. Jeden opuštěn a krutě mlád, druhý národem také milován a v požehnaném věku. Odpočivej v pokoji, bratře!

 Vidění mám že tebou jsem se stal

Kriste Pane

je to tak dávno co jsem neplakal

ach velmi dávno již

co oči mé

se kolem dívají a vidí rozplakané

a všude všude ten tvůj kříž!

 

                        Za plotem obzoru ó moje oči spící                       Pojďme tam na výlet abychom mohli říci

                        je všechno co jsme chtěli                                     těm kteří štěstí poztráceli

                        když hledali jsme vrátka                                       a nevědí nic o pohádkách

 

Raději měl jsem sněhem být

který se rozplyne

raději měl jsem dívkou být

byl bys mne miloval

a kroky mé

krůčky by byly krůčky k tanci

Vidění mám že tebou jsem se stal

 

                          že známe krajinu kde děti na procházkách           že známe krajinu kde není žádná láska

                          svou radost zapomněli                                          že všechno co jsme chtěli

                          protože měly druhou u maminek                           je zcela jiné

 

 A všechny rány které jsou

do sebe přijímám

děti si do mne hračky přinesou

ve mně je jaro jaro ve mně jsi

ve mně jsi smrti z které obživneme

na celý svět se usmívám

protože slepý oči promne si

a zpívat budou všechny dívky němé

 

                           i naše ústa jsou tam náhle němá                     Ach zahleďte se do ztracena

                           a to po čem jsme volávali                                vy které láska pálí

                           mění se do růžova                                           vy kterým zbyla jenom slova

 

A mrtví ach ti vstanou k tanci

už nelze nebýti

zde je váš domov vstaňte rozedranci

na otce myslím který nežije

jak zhluboka si dýchne a jak vstane

a myslím na kvítí

které se rozvije

a voní voní rosou zarousané

 

                             a pojďte pojďte tam otvírají se vrátka               Jaký to bude let až smutni po pohádkách

                             za plotem obzoru ó moje oči spící                    řekneme víčkům svým: spusťte již plachetnici

                             to není smrt kam vedu vás                               všem bouřím na pospas!

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.