Poznámky k vývoji české ekonomiky ve 20. století: komparace s Dánskem

   Podle údajů publikovaných v (Maddison, A. The World Economy; Volume 2: Historical  Statistics (2006) československá, respektive česká ekonomika v letech 1948-1968 vykazovala průměrný růst 3,72% HDP ročně a dánská ekonomika 3, 29 %.HDP ročně.  V oněch letech došlo k rychlejšímu tempu růstu české ekonomiky než ekonomiky dánské v důsledku efektivnější alokace zdrojů. Tento jev nelze přičítat efektům předešlému vývoje, protože vezmeme-li do úvahy celkový růst dánské a české ekonomiky roky 1870-1970, tak HDP Dánska na obyvatele vzrostl více než šestkrát, kdežto ve stejném období vzrostl HDP Česka na obyvatele toliko třikrát. Jinak řečeno, v letech 1870-1947 česká poupátka spíše umrzala, než aby se rozvíjela do krásy.

   Pokud chápeme růst HDP jako zdroj dalšího růstu, tak v letech 1870-1948 rychlejší růst HDP Dánska, jak vyplývá z výše uvedeného,  nutně vytvářel lepší předpoklady pro jeho růst v dalších letech za jinak stejných podmínek.   Ale v žádném případě nelze exogenní šoky z vnějšího prostředí, jimiž  mohla trpět ve 20. století  dánská ekonomika považovat ze závažnější než ty údery, které inkasovala česká ekonomika.

   V období let 1969-1989 HDP Česka i Dánska vzrostl shodně cca o jednu třetinu při jednom poklesu české a pěti (!) poklesech dánské ekonomiky, avšak přesto v letech 1970-2000 vzrostl HDP Dánska na obyvatele dvojnásobně, kdežto HDP Česka na obyvatele méně než o jednu třetinu.  Toto zvětšování odstupu jezdců v soutěži národů o výši HDP  bylo dáno až poklesem úrovně HDP Česka v letech 1990-1992 o 17% a v letech 1997-1998 o 1,5 %. Tyto dva poklesy pak v absolutních číslech znamenají, že úroveň HDP Česka z roku 1989 (9 297 dolarů na osobu) nebyla překonán ani v r.2000 (9 047 dolarů na osobu), což vrhá přinejmenším žluté světlo na zvolené metody transformace české ekonomiky po r.1989 zvláště při srovnání s vývojem slovenské ekonomiky. Stabilita růstu je důležitější než tempo růstu, jak  dobře věděl už jeden z našich nejlepších mezinárodně uznávaných ekonomů Josef Goldman.

Předešlá část: viz zde

http://www.vasevec.cz/blog/poznamky-k-vyvoji-ceske-ekonomiky-ve-20-stoleti-celkove-zhodnoceni/

Následující  část: viz zde

http://www.vasevec.cz/blog/poznamky-k-vyvoji-ceske-ekonomiky-ve-20-stoleti-na-prahu-noveho-milenia-podivne-omyly-centralni-banky/

Při zpracování tohoto blogu jako podkladový materiál byly použity výpočty uvedené ve výborné  bakalářské diplomové práci Jana Koláře KOMPARATIVNÍ ANALÝZA EKONOMICKÉHO RŮSTU ČESKÉ REPUBLIKY A DÁNSKA Srovnání dvou členských zemí EU, České republiky a Dánsk z hlediska jejich ekonomického růstu v letech 1948-2000 [Olomouc, Filozofická fakulta 2008], kterou jsem měl čest vést. Za závěry uvedené zde nenese pan Kolář žádnou odpovědnost

Dodatek: Dle Maddisona tempa růstu dánské ekonomiky činila v letech 1820 - 1870 0.91%,ročně,  v letech 1870 - 1913  1.57%, ročně,  v letech  1913 - 1950 1.56% ročně,  v letech 1950 - 1973 3.08% ročně, 1973 - 1998 1.86%.

Dle téhož autora tempa růstu československé ekonomiky činila v letech 1820 - 1870  0.63 %, v letech 1870 - 1913  1.38%, v letech 1913 - 1950  1.40%, v letech 1950 - 1973  3.08% a v letech 1973 - 1998  0.67% ročně.

GDP (dolar) Per Person  Employed in  (1990 international $)

                                           1870         1913            1950               1973               1990              1998

Denmark                         4 612        9 139         14 992            28 867            35 503         43 564

Czechoslovakia                              4 741            7 262           14 445            17 263          17 726

Z této tabulky vyplývá, že růst produktivity práce v Dánsku a Česku byl shodný až do r. 1973, teprve pak se náskok Dánska se začal pozvolna zvyšovat.  

Share of World GDP

Denmark                            0.3           0.4                   0.6                 0.4                                             0.3

Dodatek z 5. května 2012

V r. 1906 ve svém XI. ročníku publikoval Obzor národohospodářský zprávu, která umožňuje objasnit příčiny rychlejšího vývoje české a dánské ekonomiky v poslední třetíně 19. století. Níže ji přetiskuji:

Měna obyvatelstva a vývoj zemědělství v Dánsku.

Zajímavý příspěvek k otázce, jaký má význam novodobý vývoj zemědělství pro rozvoj populace, uveřejňuje prof. Hollmann z Bonnu v Conradových „Jahrbuecher“. Jest to přiklad řečené souvislosti měny obyvatelské s roz­vojem zemědělství na Dánsku, tedy zemi, kde zemědělské poměry jsou v nejednom směru daleko přehlednější a dávají lépe nahlédnouti ve vnitřní důvody odstěhu obyvatelstva z venkova než kdekoli jinde. (s.417) Nápadnou jest především neobyčejně malá hustota obyvatelstva dán­ského u srovnání s jinými státy, zejména Pruskem i jeho částmi s pře­vahou velkostatků; kdežto např. v Prusku připadá na l km² 91,3 obyvatelů (v Poznaňská 63,1, Šlesvicku 67,7, Pomořansku 52,3), při­padá v Dánsku na l km² 59,8 obyvatelů (v Předlitavsku 87, v Če­chách 121, na Moravě 110, ve Slezsku 132). Stejně jest tomu, beře-li se vztah obyvatelstva k půdě zemědělsky vzdělané, resp. k průměru počtu obyvatelstva zemědělského, připadajícímu na 100 ha zemědělsky vzdě­lané půdy. Tu vidíme, že i v Pomořansku připadá na 100 ha zemědělské půdy 37,8 zemědělských obyvatelů (v Poznaňsku 50,2, v Prusku 51,7 atd.), kdežto v Dánsku jen 33,7 inaproti tomu v Předlitavsku 95,7, v Čechách 70,2 a na Moravě 79,9). A při tom všem jest Dánsko vlastní zemí rolnickou bez značnějšího zastoupení velkostatku, podobnou po­měrům ve Westfálsku. Připadat' v Dánsku dle dat z r. 1895 na majet­nosti do 2-5 ha celkem 1,74%, půdy, od 2-5-10 ha 9,35%, od 10 do 120 ha 73, 32% a na přes 120 ha 15,69% půdy. Ve Westfálskn dle sčítání z téhož roka zabírají zemědělské závody o výměře až do 2 ha 3,12% celkové půdy, od 2-3 ha 3,62%, od 3 do 10 ha 21,86%, od 10-100 ha 65,73% a přes 100 ha 5,67%. (Naproti tomu u nás v Čechách na velkostatek od 100 ha výše připadá víc než třetina vší půdy, totiž 37,7%, na majetek do 2 ha 5,7%, od 2 do 10 ha 15,7%, kdežto na vlastní střední stav selský s majetkem od 10 do 100 ha toliko 40, 9%. Ani v menších jednotlivostech se tu poměry mnoho ne­mění; nejmíň velkostatků má na př. kraj chrudimský, kde na statky přes 100 ha připadá 25,8% veškeré půdy, na statky od 10-100 ha 46%, od 2-10 ha 21% a do 2 ha 7,2%, větší střední statek vyka­zuje jen kraj českobudějovický, kde na statky od 10—100 ha připadá sice 51'3%, na velkostatky však zase již 36,3% vší půdy.)   

Nepatrná hustota dánského obyvatelstva dá se především vyložiti dějinným vývojem dánského zemědělství. Ve stol. 18., jak na základě zevrubných dat dá se dokázati, byl to poddanský systém, vázanost k půdě, jež rozvoj obyvatelstva naprosto potlačovaly. Během 19. stol., po zrušení poddanství, rozmohlo se obyvatelstvo Dánska o 165°/o. Roční přírost obnášel 0,99%, tedy i více než na př. v Německu (0,98%), kdežto na př. v Prusku 1,1% (v Čechách obnášel průměr roční 1806 až 1900 jen 0,677o, přírost celkový 98-72%). Při tom zejména v po­slední době četně obyvatelstva se z Dánska vystěhovalo. Podobně jako v jiných státech, také v Dánsku během 19. stol. nastal značný přesun obyvatelstva co do poměru obyvatelstva městského a venkovského. Na začátku stol. byly na venkově 4/5 obyvatelstva. Asi od pol. stol. však městského obyvatelstva přibývá rychleji než venkovského, takže koncem století téměř 2/5  bydlí ve městech (podobně v Čechách r. 1900 připadlo z úhrnného obyva­telstva 62,7% na osady s obyv. nejvýš 2000, 37,3% na města s více než 2000 obyv.). Za druhou polovici 19. stol. přibylo městského obyva­telstva v Dánsku o 148,38%, kdežto venkovského jenom o 22,87%. K tomu přistupuje v Dánsku ještě jiný zjev, kterýž rovněž znamená odliv obyvatelstva z venkova, totiž vznik četných nových středisk popu­lačních s městským usazením ve venkovských okresích. Tento zjev by (s.418) vyvolán částečně převraty v zemědělství dánském, zejména soustředěním zemědělské výroby v družstvech, kteráž přitáhla za sebou živnosti okolo nich seskupené.

V: souvislosti s tím nastává převrat v poměru mezi zemědělským a ostatním obyvatelstvem. Zemědělstvím živilo se na př. r. 1840 ještě 55,37 všeho obyvatelstva, r. 1890 již jen 43,4°/o, v desetiletí 1881-90 zemědělského obyvatelstva dokonce absolutně ubylo. Tento odliv obyvatelstva ze zemědělství jest v Dánsku dokonce značnější, než na př. v Německu. Zemědělské obyvatelstvo německé vykazuje dle výpočtu. Dadeovych za léta 1882-95 ztrátu 400.000 hlav, čili 2,2%, kdežto v Dánsku absolutní úbytek od r. 1880-90 obnášel 48.000 čili 4'8%.

Je zajímavé, že ztráta lidí v zemědělství v Čechách je daleko větší; za r. 1880 máme jen ovšem data přibližná (počítáme tu dle obvyklého klíče ¾ nadennictva se střídavým zaměstnáním k zemědělství). R 1880 napočítáno dle toho zemědělského obyvatelstva v Čechách 2, 638.471, r. 1900 již jen 2,255.273. Ztráta za řeč. 20 let obnáší tedy 14,52"/o. I když připočteme k zemědělství ony osoby, jež r. 1900 udaly zemědělství jako vedlejší výdělek, obnáší přece ztráta 328580 duší čili 8,66%. Podíl zemědělského obyvatelstva sklesl ze 47,45% r. 1880 na 35,69"/, r. 1900.

Rozdíl mezi Dánskem a Německem spočívá ale v tom, že německé ze­mědělské obyvatelstvo dosáhlo již daleko vyššího stupně hustoty, tudíž provozování zemědělství v Německu bylo intensivnějši, když nastoupily nové poměry pro zemědělství.

Hollmann zkoumá nyní, jaký vliv měl tento úbytek obyvatelstva na produkci zemědělskou v Dánsku Tato produkce vykazuje rozhodný vzestup. Od r. 1860-80 charakterisována jest stupňováním intensity rolnictví co do pěstováni obilí. V letech 60tých mocně stoupající ceny obilní pobízejí k tomuto druhu výroby, jenž vyžaduje vzrůstající účasti lidí. Počátkem let osmdesátých nastává poklesnutí cen obilních, stupňování intensity přestává a značná část obyvatelstva se uvolňuje. Současně rozšiřuje se možnost výživy v průmyslu. Město slibuje větší vyhlídky na zdárnou existenci a část zemědělského obyvatelstva jen volně s půdou spjatého uvolňuje se a jde za příznivějšími poměry výdělkovými. Nesluší tomu ovsem tak rozuměli, že by venkov byl vylidňován. Počet závodů země­dělských značně vzrostl. Ztráta lidí dotýká se v prvé řadě velkozávodů, jež jsou nuceny hospodařiti pomocí námezdného dělnictva. Tím jest velkozávod ve své posici seslaben a na jeho místo nastupuje malorolnicky, selský závod, pracující se členy rodiny. Sociálně-hospodářská struktura, zemědělství značně se tím mění. V druhé polovici 19. stol. počet zemědělských závodů se téměř zdvojnásobil, naproti tomu obyva­telstva zemědělského přibylo jen sotva o čtvrtinu. Rozhodně tedy přibylo usedlých, s půdou spjatých existencí a současně ubylo volných živla zemědělského obyvatelstva. S touto změnou formy podnikové a ve vzá­jemném spolupůsobení s ní nastoupilo hnutí družstevní, kterýmž vyvolána dělba práce v rolnictví. Zušlechťování jednotlivých výrobků, které před tím rolník sám obstarával, bylo mu nyní odňato, čímž se jisté množství práce uvolnilo k tomu, aby se mohlo věnovati značnější výrobě prvotní. Současně ale tato dělba práce umožnila přebytek na pracovních silách, poněvadž práce zušlechťující zemědělské suroviny byla (s.419) soustředěna v továrním závodě, a tímto způsobem kooperativní dělbou práce " pnící strojovou bylo uspořeno na síle lidské.

Oba tyto momenty, změna formy podnikové a družstevní kooperace, vysvětlí dostatečně mohutný vzestup výroby zemědělské v Dánsku za poslední čtvrtstoletí. V letech osmdesátých nastává t. zv. přechod od pěstování obilí k chovu dobytka, čemuž sluší rozuměti tak, že pěstování obilí se více nerozšiřuje (ale také nezmenšuje), nýbrž že místo dalšího rozšiřování půdy obilní pěstuje se dobytek a stále zintehsivňuje jeho chov. Od r. 1876-98 rozmnožil se počet koní v Dánsku o 27,4^%, hovězího dobytka o 30% a vepřového o 133,9%. [V Čechách obnášel za období 1881—1900 přirost koní 16, 17%, hovězího dobytkaa 7, 34% a vepřového 114%; nejnápadnějši je tedy rozdíl při dobytku hovězím (dánské mlékařství)].

 Současně byla zvýšena intensita chovu dobytka zdokonalením krmení a hlídáni. Půdy věnovanéhoobilí ubylo jen relativně; při tom ale nastala změna v pěstování jednotlivých druhů obilních. Plocha pšeničná poklesla na polovici, naproti tomu ječmenné a ovesné, jejíž plodů se hlavně používá jako kimiva ve vlastních závodech, velmi značně přibylo, rovněž žita, jehož značná část, zejména v malých závodech, rovněž jest zkrmena. Zároveň se rozšířilo pěstování pícnin a racionelneji provedlo střídání plodin ve spojení se značnějším hnojením, čímž výnosy sklizně všech druhů plodin polních stouply. Tak vzrostl průměrný výnos sklizňový za léta 1875 až 1898 u pšenice o 25%, žita o 7%, ječmene 21%, ovsa 17^%, bramborů o 59%, řepy krmné o 14%, sena polního o 18%, lučního o7% atd.

 Přes to tedy, že materielních sil pracovních dokonce ubylo, výroby dánského zemědělství značně přibylo, při čemž hlavní zásluha náleží mniozávodu. Malý závod v Dánsku dnes průměrem chová dvojnásobný počet kusů dobytka na jednotce půdy než velkostatek a také dále pokročil v intensivnějším střídavém systému orebním. Malozávodu jest to možné na základě jeho dělby pracovní, připínající se k organisaci jeho rodiny. Tato pracovní forma má před kapitalistickou námezdnou prací v zemědělství přednost, že jest kvalitativně lepší a levnější, ježto domácnost a zemědělství se vzájemně doplňují, čímž se plněji využitkuje |pracovní síly jednotlivce, nežli ve velkozávodě. Velkostatek kromě toho následkem odstěhování svého námezdního dělnictva vůbec není s to zjednati si onoho počtu pracovních sil pro svou jednotku půdy, která jest k disposici následkem jeho organisace rodinné malozávodu. Malozávod dánský kromě toho svou družstevní organisaci zjednal si všech prospěchů a úsporných momentů, které jinak velkozávod má před podnikem malým. .

Ze zajímavých těchto vývodů vyplývá, že ani od zintensivnění moderní výroby zemědělské nelze čekati nějakých značnějších posunů ve vývoji populačním ve prospěch zemědělství a že ani při tak příznivých poměrech v rozdělení majetku pozemkového, jako je v Dánsku, nemá naprosto moderní zemědělství pro rekreaci obyvatelstva ten význam, jako moderní průmysl.                                  T, Z.

(s.420)