Poznámky k vývoji české ekonomiky ve 20. století: na prahu nového milenia: spory kolem měření úrovně a dynamiky hrubého domácího produktu

19.1.2011 11:26
Jak nám sdělil v novoročním projevu prezident republiky Václav Klaus, „v letech 2004 – 2007 jsme nevyužili příznivé situace, abychom zahájili potřebné změny". Podívejme se na vývoj české ekonomiky na počátku nového století prostřednictvím dobových komentářů a zpravodajství z r. 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie.
V předešlých článcích jsem se zabýval problematikou vývoje úrovně české ekonomiky a měření její úrovně prostřednictvím ukazatele její výkonnosti, tj. hrubého domácího produktu ve stálých cenách. 
V tom zlomovém roce 2004 šlo také o to, aby si ekonomové, publicisté a lobbysté , tvůrcové veřejného mínění  vůbec všimli, že žijeme v „příznivé situaci“. A jak dlouho? Vzhledem ke svým kritickým postojům k vládě, které byly formovány dlouhodobě snižující se mírou zasahování vlády do ekonomiky, si to vůbec ve své valné většiny nechtěli ani připustit.
A nenese za to, že „jsme žili bez rezerv a na dluh a nevyužili příznivé situace k tomu, abychom zahájili potřebné změny“ (novoroční projev prezidenta republiky Václava Klause) tak trošinku malou spoluodpovědnost jeden z otců smlouvy stabilitě politického prostředí, jehož strana ve Sněmovně blokovala nejenom vznik krajů, ale také třeba i založení Sociální pojišťovny, která by umožnila hromadit ty rezervy alespoň v rámci sociálního pojištění?    
Z tehdejšího růstu české ekonomiky byli ekonomové tehdy trošku zmateni a nevěděli, čemu mají věřit. Podle Vladimíra Benáčka (viz níže) pomalý růst ekonomiky Česka je divný již na první pohled. V zemi výrazně rostou mzdy, reálně v posledních dvou letech o více než pět procent. Lidé utrácí, zadlužují se, protože úvěry a hypotéky jsou relativně levné. Rovněž i český export každoročně výrazně roste. Česko je dlouhodobě zemí s nejvyšším přílivem zahraničních investic na hlavu v regionu. Průmyslová a stavební výroba zažívají boom. Přesto stále platí, že Česko patří dlouhodobě k nejpomaleji rostoucí ekonomikám z nováčků Evropské unie. (1)
 "Neříkám, že to umím lépe spočítat, ale jak je možné, že je tedy ekonomický růst tak pomalý, když ostatní indikátory s jedinou výjimkou rostoucí nezaměstnanosti vypovídají o daleko větší prosperitě země," ptá se Benáček. Ostatní statistiky nevyznívají pro domácí ekonomiku v mezinárodním srovnání zase tak špatně jako růst HDP. Neznamená to ale, že by v Česku fungovalo vše jak má - prostě jen ekonomické problémy v zemi nejsou o moc horší jako v Polsku či Maďarsku. Vysoký růst HDP může politikům vyhrát volby. Je zásadní i pro zahraniční investory a pro srovnávání stavu ekonomik. "Ačkoli si to mnohdy neuvědomujeme, společnosti a státy mezi sebou tvrdě soutěží v tom, kdo je lepší. Svět dává přednost úspěšným a straní se těch, co selhali," podotýká Benáček. Využijme ale „příznivé situace“ k hlubšímu obeznámí s tímto ukazatelem prostřednictvím jejich diskusí.  
Šlo o spor, zda za posledních pět let rostl HDP Česka buď v průměru o 2,4 procenta ročně, nebo o takřka tři procenta anebo o čtyři až pět procent. První z tvrzení je na základě donedávna platných údajů ČSÚ. Druhé rovněž od statistiků, ale již v nové, aktuálně platné metodice, která odpovídá požadavkům Evropské unie. Třetí je právě odhad Benáčka. Ale nejen jeho. I Kirsten Lommatzschová z Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW) odhaduje, že české HDP rostlo v posledních letech v průměru kolem čtyř procent. de vzniká takový rozdíl v odhadu reálného růstu HDP? Statistik musí při výpočtu rozlišit, zda cena výrobků roste v důsledku jeho vyšší kvality nebo kvůli zdražení. Pouze nárůst kvality přispívá k reálnému růstu HDP (2).
Oponenti tvrdí, že to statistici posuzují špatně. Je to nemožné objektivně vypočítat. Záleží jen na subjektivně zvolené metodě výpočtu, respektive na úsudku osoby, která má danou statistiku na starosti. Benáček tvrdí, že v zahraničním obchodu čeští exportéři v naprosté většině zvýší cenu výrobku jen tehdy, když nabídnou produkt kvalitnější. Statistici na druhou stranu výrazně počítají i se zdražováním výrobku. Proto jim reálný růst vychází nižší než Benáčkovi. "Každá diskuse o lepších postupech při způsobech vylučování kvality z cenového vývoje je legitimní. Úřad je těmto diskusím otevřen. Nejde ale o triviální téma, které lze vyřešit ze dne na den," říká zase předseda statistického úřadu Jan Fischer. Nejedná se pouze o malý spor pár ekonomů se statistiky. Obě strany si vyměnily názory v analýzách zveřejněných v posledních číslech časopisu Ekonom. Minulý pátek na toto téma proběhla v České národní bance horlivá diskuse. Jedním z účastníků setkání byl i ředitel měnové sekce a statistiky ČNB Tomáš Holub. Ten tvrdí: "Osobně oficiální statistice o růstu HDP věřím. Nejsou jednoznačné důkazy nevěřit těmto údajům. ČSÚ postupuje korektně, i když uznávám, že výpočet HDP je ovlivnitelný zvolenou metodologií." Ekonom Newton Holding Jan Kubíček se ale spíše klaní na stranu Benáčka, když říká: "Myslím, že reálný růst HDP je dlouhodobě statistiky podhodnocován." I on ale tvrdí, že je to i díky obtížné měřitelnosti a výpočtu HDP. Někteří ekonomové dokonce připouštějí, že HDP rostl možná ještě méně, jiní zase říkají, že ještě více. Lze tedy statistice věřit? Fischer, jenž se tímto oborem zabývá celý život, na obranu úřadu tvrdí: "Statistika je dynamická disciplína, neustále se rozvíjí a snaží se najít adekvátní přístupy tak, aby se nejlépe přiblížila zobrazovaným jevům“
Jan Hošek a Stanislav Polák z ČNB upozornili, že klasický agregát hrubého domácího produktu plně nevyjadřuje dynamiku naší ekonomiky a pozici ČR v pelotonu nových členů EU, (server ihned ze dne 2. 9.2004) při hodnocení skutečného stavu a vývoje ekonomiky je možné efektivně využít alternativních ukazatelů HDP (3). Systematické podcenění dynamiky ekonomického vývoje, vyplývající z nedostatků klasického agregátu HDP, je měřitelné a při posuzování ekonomiky by ekonomové měli přihlížet k alternativním indikátorům. V opačném případě mohou činit nesprávná rozhodnutí ohledně stavu ekonomiky a pozice hospodářského cyklu. Vyšší tempo reálné spotřeby domácností nebo předstih tempa růstu reálných mezd před reálným HDP nemusí mít negativní dopady ani do vnitřní, ani do vnější nerovnováhy ekonomiky, pokud se tyto faktory vyvíjejí v souladu s reálnými příjmy aktérů v ekonomice. (4)
 
 Závěr
Je zřejmé, že tehdy nebylo jasné, jak na tom jsme.  Této „příznivé situace“ využily  Česká národní banka a Český statistický úřad, které se škaredě mračily na sociálně demokratickou vládu, k podceňování příznivých dopadů politiky vlády na ekonomický růst a považovaly  ho za inflační bublinu. Tato pesimistická očekávání vedla k vyšší míře nezaměstnaností a podvázání možnosti ještě vyššího ekonomické růstu.
Možná, že není náhodou, že oba protagonisté tohoto příběhu udělali později politickou kariéru na pravé straně politického spektra. Pan Topolánek dobře věděl, komu vděčí za možnost sestavit vládu.   Jak vyplývá z grafu, uvedeném v záhlaví minulého článku, v případě Topolánkovy vlády hodnotila ČNB v r. 2007 „příznivou situaci“ příliš optimisticky. Se stejně škodlivými následky. Skryté politické preference, podpořené náhle objemnou portmonkou v kapse,  jsou mrška.
Svého času, ale ex post mi na můj dotaz pan Tůma sdělil v jedné internetové diskusi, že hodnotí rozpočtovou politiku sociálně demokratické vlády z hlediska inflace za neutrální.  Byla více než neutrální, byla restriktivní.  Tehdy vzhledem ke vstupu do Evropské unie postupně omezila vláda přímé finanční dotace firmám, původně ve výši až 200 miliard korun. A to nebyla reforma, to byla revoluce, nebo alespoň palácový puč. Právě proto padl Špidla, který odmítal rezolutně a demonstrativně tlaky lobbystů na nějaké náhradní řešení. Dotací zbavení podnikatelé nerozporovali tvrzení pana Langera, jimiž připodobnil pana Špidlu k  Berjovi. To mělo své velmi hluboké příčiny. A vyvolávali politické ovzduší, nepřátelsk= vládě, jejíž situaci pak připodobnil Topolánek k posádce v obležené pevnosti. Pravil, máme Senát, kraje, obce, chybí nám toliko vláda.  
Poznámky
 
(1)   10. 9. 2004 server ihned se zeptal, jak Jak roste ekonomika? docenta ekonomie na Univerzitě Karlově Vladimír Benáček se při odpovědi na tuto otázku jen pousměje. Sedí na pohovce ve své kanceláři v pražské Opletalově ulici a říká: "Myslím, že už delší dobu mají statistici možnost HDP počítat jinak. Růst by měl být mnohem vyšší." Jana Hellera, ředitele sekce národních účtů Českého statistického úřadu, s Benáčkem spojuje hlavně to, že i on se při rozhovoru s HN usadil ve své kanceláři u pražské Skalky na pohovku. Zdaleka se ale tak neusmíval. "Připomíná mi to virtuální debatu. Oponenti tvrdí, že růst HDP vychází divně, my zase obhajujeme naše metody jeho výpočtu," prohlásil Heller. Dnes zveřejní statistici údaj o růstu HDP ve druhém čtvrtletí roku. Čeká se, že ekonomika vzrostla meziročně o zhruba 3,6 procenta. Bylo by to nejvíce od konce roku 2000. Pokud by statistici dali na námitky Benáčka a dalších ekonomů, zveřejnili by ještě o zhruba 1,5 procentního bodu vyšší číslo.
(2)   V tom roce 2004, když ekonomové se tak hezky hádali o HDP, tak německá ekonomka  Kirsten Lommatzschové v Ekonomu č. 31/2004  obrátila pozornost ještě na jeden faktor růstu HDP Podle serveru ihned ze dne 19.4. 2004. Rostou-li ceny vyvážených statků rychleji než ceny statků dovážených, směnné relace se zlepšují. Firmy a domácnosti pak mohou za stejné množství exportu nakoupit větší reálné množství dovážených statků. A to je případ České republiky, ve které ve srovnání s ostatními středoevropskými zeměmi dlouhodobě dochází ke zlepšování směnných relací (i když tento vývoj byl někdy dočasně přerušen především turbulentními změnami v cenách ropy). I když se zlepšování směnných relací v průměru o 1 % ročně může jevit jako poměrně málo významný jev, ve skutečnosti vedlo k podstatnému zvýšení zdrojů pro českou ekonomiku. Ukažme si to na fiktivním příkladě.
Předpokládejme, že by ceny českého exportu rostly od roku 1994 v každém roce stejným tempem jako ceny českého importu, takže směnné relace by se ani nezlepšovaly ani nezhoršovaly. V takové situaci by byl objem českých exportů v dnešních cenách kumulativně zhruba o 660 miliard korun nižší oproti skutečnému vývoji od roku 1994 do roku 2003. O tuto částku peněz, vyšší než současný dluh vlády, by byla Česká republika fakticky ochuzena, kdyby nedocházelo k jednoprocentnímu zlepšování směnných relací  Reálný HDP je součtem čtyř složek: reálné soukromé spotřeby, reálných investic, reálné spotřeby vlády a čistého exportu ve stálých cenách. Čistý export je rozdílem mezi exportem ve stálých cenách a importem ve stálých cenách. Při zlepšování směnných relací se však ceny exportu zvyšují rychleji než ceny importu. I když se tak čistý export v běžných cenách příliš nemění, ve stálých cenách zaostává export za importem a čistý export ve stálých cenách se pak může stát výrazně záporným. Záporný čistý export ve stálých cenách potom tlumí růst celkového HDP ve stálých cenách. Mohlo by se proto zdát, že zlepšování směnných relací paradoxně vede ke snížení odhadnutého růstu HDP. Záleží však na tom, jaký je důvod naměřeného zlepšování směnných relací. Jedním z možných důvodů je, že standardní statistika nedostatečně zachycuje zlepšení kvality produktů. V takovém případě je část růstu cen exportu chybně považována za inflaci exportních cen. Ve skutečnosti totiž jde o reálný růst exportu. Růst exportu je tak podhodnocen, a tím je podhodnocen i růst celkového HDP. Nedostatečné zohledňování kvality je známým problémem, který se však týká nejen exportu. Alternativní odhady růstu HDP založené na přepočtu produkce obchodovatelného zboží na reálná eura (viz příspěvek Král není nahý, ale ani bohatý) naznačují, že v období 1994-2003 mohl být český hospodářský růst podhodnocen o více než jeden procentní bod. pokud by alespoň část zlepšení směnných relací byla způsobena nejenom růstem kvality, ale skutečně i rychlejším růstem cen vývozu než dovozu (ceny exportu tranzitivních zemí "doháněly" ceny na mezinárodním trhu), potom toto zlepšení směnných relací příliš nezkresluje, resp. přímo nesnižuje reálný růst HDP. Zbylé tři složky reálného HDP nejsou totiž na změnách směnných relací zcela nezávislé. Nebýt zlepšených směnných relací, uvolňujících "rozpočtové omezení" země, nedošlo by přece ani k navýšení ostatních složek poptávky. Reálná spotřeba domácností by byla zřejmě nižší a stejně tak i zbylé dvě složky. Je tedy pravda, že zlepšování směnných relací sice může zhoršovat čistý export ve stálých cenách, al e zároveň může zlepšovat zbylé reálné složky vlivem působení důchodového efektu. Vlastně právě proto, že docházelo ke zlepšování směnných relací, mohla reálná domácí poptávka růst dlouhodobě rychleji než reálná domácí produkce, bez toho, aby docházelo k systematickému zhoršování salda zahraničního obchodu v běžných cenách. Lommatzschová má však pravdu, že při standardním pojetí vzniká rozpor - růst HDP v důsledku skutečného zlepšování směnných relací zaostává za růstem materiálního blahobytu. Bylo by sice možné předefinovat HDP tak, aby jeho spojení s blahobytem bylo obnoveno, ale vedlo by to spíše ke zmatení pojmů. Navíc HDP chápeme primárně skutečně jako ukazatel produkce a pro sledování blahobytu je vhodnější používat ukazatele jiné.Průměrný růst reálné domácí poptávky by mohl být jedním z takových ukazatelů. Jeho slabinou je, že růst reálné poptávky může být kryt prohlubováním deficitu salda zahraničního obchodu. Na Slovensku, kde reálná domácí poptávka v letech 1994-2003 rostla ze čtveřice srovnávaných zemí nejrychleji, se zhoršilo saldo zahraničního obchodu z přebytku 5,6 procenta HDP na deficit 1,5 procenta HDP. Je proto vhodné upravit růst reálné domácí poptávky tak, abychom obdrželi tempo "udržitelné" z hlediska zahraničního obchodu. Skutečné tempo růstu reálné poptávky proto upravíme o takový počet procentních bodů, aby výsledné tempo nevedlo ke zhoršování nebo zlepšování salda zahraničního obchodu v běžných cenách, vyjádřeného jako procentní podíl na HDP. České republice je toto "udržitelné" tempo růstu reálné poptávky vyšší než standardně měřený růst HDP. V ostatních srovnávaných ekonomikách, ve kterých docházelo ke zhoršování směnných relací, je nižší. Zároveň je to ukazatel, který je lepším ukazatelem růstu blahobytu země než HDP, a proto je vhodné vzít ho v potaz při mezinárodních srovnáváních jakožto doplněk ke standardnímu
údaji o růstu HDP.
(3)   Tyto alternativní pomůcky podle výše uvedených autorů  nejsou ovlivněny zdánlivě nepochopitelným cenovým vývojem a lze je poměrně jednoduše vyčíslit na základě stávajících statistických dat. Evropská komise používá od roku 2000 ukazatel Ability to Earn. Prakticky totožný ukazatel používá americký Úřad pro ekonomické analýzy již od roku 1981 pod názvem Command-Basis GDP. Tyto ukazatele vycházejí z úvahy, že vývoz nepřímo ovlivňuje bohatství domácí ekonomiky přes množství zboží a služeb, které se mohou za získané peníze dovézt a v ekonomice spotřebovat (nebo množství kapitálu, který může ekonomika investovat). Směnné relace pak kvantifikují, kolik jednotek dovozového zboží si ekonomika může koupit za jednotku svého vývozu. Zlepšující se směnné relace říkají, že ekonomika může dovézt (a spotřebovat) větší objem zboží za stejný počet jednotek vývozu. Standardní národní účetnictví při převodu nominálních veličin na reálné defluje (dělí) jednotlivé nominální složky jejich odpovídajícími cenovými deflátory, tedy i příjmy z vývozu vývozními cenami a náklady na dovoz dovozními cenami. Při větší změně směnných relací a velké váze vývozu a dovozu v HDP (což je pro otevřenou ekonomiku, jakou je i ČR, typické) pak reálný HDP přestává být dobrým indikátorem růstu reálného bohatství ekonomiky právě proto, že nezachycuje dopad změny směnných relací na skutečný reálný příjem domácí ekonomiky. Kromě započítání změn směnných relací do kategorie reálných vlivů je možné i samotnou obchodní bilanci (tedy skutečnost, že má ekonomika přebytek, nebo naopak deficit) zařadit do kategorie faktorů s dopady na reálný příjem ekonomiky, aniž by muselo docházet ke změně směnných relací. Ekonomická intuice stojící za tímto efektem je následující. Poklesne-li např. cena obchodovatelných statků relativně k neobchodovatelným (aniž by se při tom měnil poměr vývozních a dovozních cen), promítne se toto zlevnění v zemi, která má deficit obchodní bilance, příznivě do její reálné spotřeby, neboť se zlevňuje financování obchodního deficitu. Jediným nominálním faktorem tak zůstává vývoj cen domácí spotřeby (tedy spotřeby domácností, vlády a hrubého kapitálu. Růst reálné ekonomiky, měřený různými ukazateli, dokumentuje graf, z něhož jasně vyplývá, že alternativní ukazatele (zahrnující buď jen vliv směnných relací nebo v případě upraveného HDP i vliv obchodní bilance) na rozdíl od klasického agregátu HDP potvrzují vyšší dynamiku ekonomiky po většinu sledovaného období. Zejména efekt směnných relací (a jejich trendového zlepšování prakticky po celé období existence ČR) výrazně zvyšuje příjmy ekonomiky.
(4)   Zároveň, pokud jde o hodnocení konvergenčního úsilí ČR a jeho výhledu, staví alternativní ukazatele ČR v pelotonu nových členských států Evropské unie do výrazně lepšího světla. Vládní ekonomická politika by měla také pamatovat na to, že masivní příliv zahraničních investic znamená, že adekvátní část reálného příjmu domácí ekonomiky náleží zahraničním subjektům (odpovídající podílu výrobních kapacit jimi vlastněných) a českým občanům tak nezůstává veškerý generovaný reálný příjem ekonomiky. V poslední době roste objem prostředků, které odtékají ve formě dividend zpět do zahraničí, a upravené agregáty HDP vysvětlují, proč tomu tak je. Zároveň to však neznamená, že by česká pracovní síla měla přijít zkrátka. Rostoucí reálné příjmy domácí ekonomiky jsou jen odrazem rostoucích reálných příjmů soukromých podniků. Z těchto příjmů by adekvátní podíl neměl získat pouze vlastník (tedy kapitál, zčásti zahraniční), ale i práce (tedy domácí pracovní síla). Že tomu tak ve skutečnosti je, dokazuje dynamický vývoj mezd a spotřeby domácností.
Upozornění: Vzhledem k charakteru článku, který reprodukuje diskusi, jde v něm o převzaté citace, které jsou upraveny a kráceny, proto nejsou uvedeny v uvozovkách.
rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zdobinsky
"Právě proto padl Špidla, který odmítal rezolutně a demonstrativně tlaky lobbystů na nějaké náhradní řešení. Dotací zbavení podnikatelé nerozporovali tvrzení pana Langera, jimiž připodobnil pana Špidlu k Berjovi. To mělo své velmi hluboké příčiny. A vyvolávali politické ovzduší, nepřátelsk= vládě, jejíž situaci pak připodobnil Topolánek k posádce v obležené pevnosti. Pravil, máme Senát, kraje, obce, chybí nám toliko vláda."

Má tedy vůbec u nás, ale obecně ve společnostech, ovládaných kapitálem, levice sílu skutečně cokoli podstatného změnit. Vždyť v podstatě, jak jste uvedl, pane Řezník, vládne kapitál, nikoli politické strany. Pravice plní jeho příkazy bez odmlouvání, levice je k tomu posléze také vždy donucena, jak jste popsal na příkladu pana Špidly.
amiourful
Nebraňte se, již jsem z Vás udělala člena pracovní skupiny: http://www.vasevec.cz/blog/novy-zdrojar-alternativnich-ekonomickych-pristupu-na-facebooku/