Poznávejme vyšší světy a kontaktujme se s nimi

obrazek
18.11.2022 18:35
Celý vnější a vnitřní potenciál většiny lidí dnešní doby je zaměřen jen na viditelný a materiální svět kolem nás. Jen k němu je upřen jejich zrak, jejich touhy, jejich myšlenky a jejich štěstí. Proto nejsou schopni vnímat, že nad námi existují také jiné, vyšší světy.

Světy plné radosti a harmonie, s obrovským potenciálem přinášet tuto radost a harmonii i do našeho, tak disharmonického a neradostného materiálního světa. K tomu je však třeba vědět o těchto světech, spojovat se s nimi a nechat se jimi inspirovat a vést.

Neboť náš materiální svět, jakož také všechny vyšší světy, o kterých budeme hovořit, jsou jen součástí jednoho velkého celku stvoření. Proto mají být vzájemně úzce propojeny, aby mohly všechny pomoci a inspirace proudit z vyšších světů až do toho nejnižšího, tedy do naší nejhrubší hmotnosti. Vinou lidí a jejich jednostranným zaměřením pouze na matérii je však toto inspirující a posilující vzájemné propojení přerušeno. Rozumový racionalismus, ateismus a materialismus nás odřízly od celku stvoření, důsledkem čehož budujeme svou civilizaci jen prostřednictvím racionality rozumu, bez inspirací a pomocí shora.

Kam jsme to takovýmto způsobem dovedli a kam to směřuje, může každý z nás dennodenně prožívat prostřednictvím toho, co se děje u nás doma, nebo ve světě. A děje se to, že to s námi všemi jde od deseti k pěti, co je očividným a všem lidem zjevným svědectvím toho, že bez znalosti vyšších světů a bez spojení s nimi to s lidstvem nemůže dopadnout dobře.

Neboť lidstvo prostě nemůže existovat samostatně, odříznuté od celku stvoření jako dosud, ale může přežít a prosperovat jen tehdy, je-li spojeno s celkem a přijímá inspirace a posilu z vyšších světů. Takhle to má být, takhle to má fungovat a takto to chce Stvořitel.

Řekněme si tedy, o jaké světy jde a jak se s nimi spojovat.

Nejblíže k nám je svět bytostný, neboli říše bytostná, a nad ní je svět duchovní, neboli říše Ducha.

Svět bytostný je světem bytostí přírody, které pečují o chod přírodního dění. Příroda totiž nefunguje sama od sebe. Příroda má duši! A tou duší, nebo hybnou silou jsou bytosti, přírodu spravující. Neboť stejně, jako naše duše, kterou nevidíme, hýbe našim fyzickým viditelným tělem a řídí ho, také viditelný, fyzický chod přírody je řízen bytostmi přírody, které jsou její duší a hybnou silou.

V dávné minulosti, vyznačující se mnohem užším spojením s přírodou, mohli lidé přírodní bytosti vidět, vnímat a komunikovat s nimi. Tyto bytosti tak mohly lidem pomáhat a mohly je vést. Dávné báje a pohádky o vílách, vodnících, skřítcích, gnomech, nebo elfech nejsou žádný výmysl. Je to vyjádření a popsání reality světa přírodních bytostí, vnímané našimi předky jejich jemnějším zrakem.

Do této kategorie patří také mocné bytosti, jako je například Perun – vládce hromů a blesků, nebo Neptun – vládce vodstva. Právě o těchto bytostech hovoří známá řecká mytologie, ale také mytologie slovanská, germánská, nebo keltská. Tolik opravdu velmi stručně ke světu bytostnému.

Ještě výše nad ním se nachází svět duchovní. Je to říše Ducha, nazvaná také královstvím nebeským. My lidé, tedy naše skutečná lidská podstata, pochází právě z této říše. Ona je naší domovinou a vlastí.

Z této říše jsme na začátku našeho vývoje vyšli jako nevědomé duchovní děti a sestoupili jsme dolů, do školy hmotnosti, za účelem nabytí plné duchovní zralosti a dospělosti. V hmotném světě máme růst, dozrávat a učit se, abychom se jednou, jako duchovně zralé a duchovně dospělé osobnosti mohli vrátit zpět domů do říše Ducha. Učební látka, kterou se máme naučit, která se nám má dostat do krve, a která se má stát nedílnou součástí naší osobnosti je obsažena v Desateru přikázání, v Ježíšově učení a v Poselství Grálu.

Tato učební látka je však v podstatě velmi jednoduchá a lze ji zhrnout do dvou bodů.

Za prvé: máme se chovat tak, abychom ve styku s jinými jednali co nejlépe a nejharmoničtěji, ve smyslu Ježíšových slov, že jiným lidem máme dělat jen to, co chceme, aby oni dělali nám. A za druhé se máme snažit udržovat krb svých myšlenek čistý v tom smyslu, že už v myšlenkách dbáme o to, abychom nijak neublížili, neukřivdili a nezneuctili naše bližní.

To je všechno! To je celé! Takovýmto způsobem máme jednat v životě a takovýmto způsobem máme myslet, abychom mohli stoupat stále výše ve stvoření, a po úspěšném zvládnutí své pozemské mise nakonec vejít do věčné říše Ducha.

Tolik tedy opět ve velké stručnosti ke světu duchovnímu, nacházejícímu se nad světem bytostným.

A teď si řekněme, jak se můžeme s těmito světy spojovat.

Společným jmenovatelem zmíněných světů je způsob života, jakým žijí jejich obyvatelé. Je to život, naplněný radostí! Radostí z daru vědomého bytí. A z této základní a elementární radosti ze života vyrůstá radostné tvoření, budování a zvelebování stvoření ke cti Boží. Život v bytostné i v duchovní říši je životem, plným radostné tvůrčí aktivity, prováděné jako chvála Nejvyššímu.

Chceme-li tedy navázat s těmito světy kontakt, čerpat z nich inspirace a přijímat z nich pomoci, musíme se naladit na stejnou vlnovou délku. Na stejnou vlnovou délku čisté dětské radosti z bytí. A na stejnou vlnovou délku radostného tvoření a budování ke cti Nejvyššího. Tímto způsobem se dostaneme do souzvuku se stvořením a se všemi jeho světy a bytostmi, od kterých jsme se odtrhli svým jednostranným rozumovým racionalismem, a svým slepým materialismem, považujícím matérii za to jediné, co existuje.

Člověk, který žije v jednoduché, dětské radosti z bytí a svým radostným budováním, tvořením a prací chválí Boha, žije tak, jak má! Žije v harmonii s celým stvořením a je jeho užitečnou součástí. Proto celé stvoření stojí za ním a podporuje jej. Je obklopen nesčetnými bytostnými a duchovními pomocmi, které ho jakoby na křídlech nesou na jeho cestě domů do říše Ducha. Je mu pomáhano i čistě pozemsky, a to až zázračně. Je mu ukázána cesta ven ze všech nástrah a protivenství, co má v dnešní době očisty země doslova životně důležitou a nenahraditelnou cenu.

A kromě radosti, radosti z bytí a z činorodého tvoření ke cti Boží je třeba ještě zmínit také čistotu a harmonii. Obyvatelé bytostného a duchovního světa žijí v čistotě a v harmonii. Jen se například podívejme na přírodu, kde ještě nezasáhla ruka člověka. Je viditelným obrazem a odrazem harmonie, vládnoucí v bytostné říši, kterou usilovné ruce bytostných služebníků vtlačují a vnášejí do chodu pozemského přírodního dění. Harmonii volné přírody jasně vnímá naprosto každý člověk.

A podobně je to také s prvkem čistoty. Také čistota v přírodě, v podobě čistého vzduchu, nebo čisté vody je odrazem a obrazem čistoty, vládnoucí v bytostné říši. Vznešený princip čistoty dokáží zvířata ve volné přírodě zachovat dokonce i při uplatňování pohlavního pudu.

Proto každý, kdo chce navázat spojení s vyššími světy nad námi, se musí snažit také o čistou a harmonii, aby se i prostřednictvím nich naladil na stejnou vlnovou délku, a tím získal vzájemné spojení. Musí se snažit o čistou tím, že se bude snažit udržet krb svých myšlenek čistý. A musí usilovat o harmonii tím, že bude usilovat o vzájemné harmonické soužití mezi lidmi.

Tímto způsobem dojde podobně, jako při radosti z bytí a radosti z tvoření, i prostřednictvím našeho úsilí o čistotu a harmonii k pevnému propojení s celým stvořením, se vším obrovským požehnáním, které to přináší.

A aby na závěr byla dána taková tečka, jaká být má třeba říci, že na nejvyšším vrcholu nad všemi světy, kterých je ještě více a ještě výše stojících, než svět bytostný a duchovní, nad vším stávajícím trůní nejvznešenější Boží majestát. Trůni velký, všemohoucí, dobrotivý Bůh, ze kterého lásky a nekonečné dobroty vše povstalo a může existovat.

A je nemírnou výsadou lidského ducha, a to již zde na zemi, že může až přímo k Nejvyššímu a jeho trůnu směřovat svou vděčnost a své prosby. A odpověď na ně proudí pak od nesmírného Boha směrem dolů přes všechny světy a úrovně až ke světu duchovnímu a bytostnému, odkud ji pak až přímo k nám do hmotnosti přinášejí naši duchovní a bytostní pomocníci.

Čím užší, silnější a čistší je naše spojení s vyššími světy nad námi, tím více v nezkalené a čisté podobě se nám může dostat toho, co k nám přichází shora od Pána. Proto stojíme-li ve stvoření správně, mohou se v našem životě konat zázraky, protože požehnání Páně a jeho pomoci se k nám mohou dostat v plné síle. Přesně tak, jak se v plné síle dostávají ke všem obyvatelům duchovního a bytostného světa.

Neodřezávejme se proto od tohoto požehnání a od těchto pomocí tak, jako dosud, ale s důvěrou se jim otevřeme, abychom se konečně také my osobně, ale i celá naše země mohla stát plnohodnotnou součástí velkého celku stvoření.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.