Pravda o Libyi III.

obrazek
30.9.2011 23:15
Situace v Libyi je nadále nepřehledná, ačkoliv média válku prezentují již jako rozhodnutou. Libye už není v popředí zájmu televizního zpravodajství a o tom, že NATO i nadále vraždí civilisty masivním bombardováním měst Syrta a Baní Valíd, se raději mlčí. Rebelové zavádějí v zemi demokracii velmi svérázně. V Syrtě podřezávají hrdla civilistům a z města již proto v panice uprchlo několik tisíc lidí.

Podobná je situace ve městě Tawurgha, jehož obyvatelé převážně černé pleti zůstali svrženému vůdci věrní. Po jeho pádu raději uprchli, protože se báli kolektivní pomsty ze strany rebelů, kteří provádějí etnické čistky. Muammar Kaddáfí však není definitivně poražen, jak by se podle informací mainstreamových médií mohlo zdát. Nadále zůstává v Libyi a se svými syny buduje novou armádu, která rozvíjí gerilové útoky v podobě rychlých úderů malých bojových skupin na povstalecké síly a strategické body. Její jádro tvoří kmen Tuaregů, jehož příslušníci žijí v rozsáhlé pouštní oblasti Sahelu a vystupují nezávisle na vládách saharských zemí. Tuaregové, vystavení lynčování a rasistickému masakrování rebely, se na Valném shromáždění kmenové rady přidali na stranu Kaddáfího vlasteneckého odboje a vyhlásili krysy a kolonizátory za své nepřátele. V pohraniční oblasti města Ghadames povstali a zlikvidovali asi 300 rebelů. Svým libyjským soukmenovcům přišlo na pomoc až 15.000 Tuaregů z Nigeru, Alžírska a Mali. Tuaregové z Nigeru navíc varovali vládu, že pokud vydá Saadího Kaddáfího a podvolí se krysám, dojde k občanské válce. Je zajímavé, že i zakázaná irácká strana Baas vyslala na pomoc Kaddáfímu 1500 bojovníků, trénovaných na gerilový boj ve městech. Původně interní konflikt tak může nabýt internacionální podoby.

Není pravda, že proti rebelům bojují jen kmeny Kaddáfa a Warfala. Velký kmen Warshafana se po opakovaných loupežných nájezdech připojil ke Kaddáfího rezistenci a v minulém týdnu zlikvidoval rebely na svém území. Stejně tak kmen Tarhuna, který vyčistil trasu z Tarhunah do Baní Valíd, kam začaly proudit posily a obránci města mohli lépe čelit opakovaným útokům. Během útoků na Syrtu, Sabhu a Baní Valíd utrpěli povstalci i přes masivní podporu letounů NATO velké ztráty.  Kromě stovek rebelů bylo v těchto městech zabito osm jejich velitelů. Ztráty rebelů rostou geometrickou řadou a nemocnice ve velkých městech jsou přeplněné. Proti krysám povstalo i město Tobrúk a boje se přesouvají do jejich bašty Bengází. Pod kontrolou Kaddáfiho armády je nadále Briga a Rás Lanúf. V okrajových čtvrtích Tripolisu se dál bojuje – hnutí odporu vede partyzánskou válku, na což rebelové zareagovali rozpoutáním represí proti civilnímu obyvatelstvu. Konec války je v nedohlednu a představitelé NATO začínají být bezradní a netrpěliví.

Západ předloží povstalcům účet za válku, která se prodražuje víc, než kdokoliv na jejím začátku předpovídal. Francii válčení stojí 1,4 milionu dolarů a USA 2 miliony denně. Britští daňoví poplatníci za válečné dobrodružství zaplatí sedmkrát víc, než Cameronova vláda slibovala. Tato částka může dosáhnout až 1,75 miliardy liber v čase, kdy je rozpočet ministerstva financí i obrany krajně napjatý a kabinet plánuje rozsáhlé škrty. Svým voličům to konzervativci a liberálové jistě dokážou vysvětlit, když na počátku tvrdili, že náklady nepřesáhnou 260 milionů liber. Opoziční labouristé, místo aby vládu podrobili tvrdé kritice, sami účast Británie ve válce proti Libyi podpořili. Ale co čekat od strany, jejíž bývalý předseda se zapsal do dějin jako největší Bushův slouha a obelhal veřejné mínění, aby získal podporu pro invazi do Iráku.

Zároveň se stále více komplikuje vytvoření nové libyjské vlády transformací Prozatímní národní rady (PNR). Neustálé odklady svědčí o narůstajícím napětí mezi jejími jednotlivými nesourodými složkami. Na některých místech mezi sebou rebelové začali bojovat. Část PNR odmítá spolupráci s bývalými protagonisty džamáhíríje, kteří zradili Kaddáfího a z ryzího utilitarismu se přidali na stranu povstalců. Islamisté pro změnu nechtějí, aby se novými reprezentanty Libye stali politici, kteří spolupracovali se Západem. NATO podpořilo teroristy a rasisty kvůli vlastní hrabivosti, aby se dostalo k libyjským zdrojům a znovu kolonizovalo Afriku. Možná na to doplatí, převáží-li v nové vládě protizápadní frakce.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Klíčová slova: Libye, NATO, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.