Pravda o Sýrii

Zpravodajství se soustředí na syrskou policii a armádu, které jsou obviňovány z  vraždění neozbrojených demonstrantů. Média však „opomněla“ zmínit skutečnost, že mezi demonstranty se pohybovali ozbrojení odstřelovači, kteří stříleli jak na bezpečnostní složky, tak na protestující. Podobně jako v Libyi nezačala syrská rebelie v metropoli, ale ve městě Daraa na syrsko-jordánské hranici. Přitom hlavní základny organizované politické opozice se nachází v Damašku a Aleppu. Mnozí demonstranti v Daraa nebyli obyčejní lidé, ale islamističtí teroristé s tajnou podporou zahraničních rozvědek. V přístavu Latakia bylo naverbováno několik tisíc islamistů z Jordánska, Libanonu a Saúdské Arábie, financovaných těmito státy s tichou podporou USA. Ozbrojenci střílí náhodně do civilistů i policistů ze střech budov a z automobilů s cílem vyvolání občanské války a destabilizace Sýrie. Vina za mrtvé je následně svalena na policii a armádu, jednající podle instrukcí prezidenta Asada.

Ačkoliv Saúdská Arábie financuje protestní hnutí z petrodolarů, Rijád nedávno oficiálně vyjádřil podporu Bašáru Asadovi. To je však pouhá proklamace, protože Saúdové soupeří s ajatolláhy o dominanci v regionu Perského zálivu a zhroucení osy Teherán-Damašek by uvítali. Sympatie nechovají ani k sekulárnímu a šíitskému charakteru baasistického režimu. V tom se shodují se sunnitskými islamisty, kterými infiltrovali protestní hnutí.

Příčiny pro sociální nepokoje a protesty v Sýrii existují. Země je sice podle ústavy socialistickou lidovou demokracií, ale nezaměstnanost v posledních letech vzrostla a sociální situace obyvatelstva se zhoršila, zejména po přijetí rozsáhlých ekonomických reforem, zahrnujících úsporná opatření, zmrazení mezd a privatizaci. Nicméně, na rozdíl od Mubaraka, Ben Alího a Sáliha se Asad opírá o značnou lidovou podporu. Velké demonstrace na jeho podporu jsou médii buď zcela ignorovány, nebo vydávány za protivládní manifestace opozice. To potvrzuje i česká občanka dlouhodobě žijící v Sýrii, která ve svém blogu napsala: „Demonstrace jsou opravdu velké, ale všechny jsou na podporu prezidenta Asada! A velmi mě znechucuje obraz, jak vidím tyto snímky a u nich nadpis: Střet syrských demonstrantů s policií. Je to velká a nepravdivá propaganda matoucí českou veřejnost.“

Sýrie není ukázkovým příkladem demokracie, to ovšem není žádný arabský stát. Jedná se o jeden z posledních sekulárních režimů na Blízkém Východě, kterému se vzhledem k rozmanitému složení populace (sunnité, šíité, křesťané, drúzové) daří držet na uzdě sektářské násilí a rozvíjet náboženskou toleranci. Zemi vládnou menšinoví šíité (alawité) napojení na Socialistickou stranu arabské obrody (BAAS). Damašek je spojencem Teheránu a Moskvy a patří na seznam tzv. rogue states (darebáckých států), údajně podporujících světový terorismus. Sýrie představuje významného partnera Ruska na Blízkém Východě, a to už od 70. let 20. století, kdy otec současného prezidenta Háfiz Asad praktikoval antiimperialistickou politiku a úzce spolupracoval se socialistickými státy. O pád baasistického režimu, jehož iráckou odnož se podařilo demontovat svržením Saddáma Husajna, usilují nejen USA, ale i Izrael a konzervativní sunnitské monarchie v okolí Perského zálivu. Dlouhodobějším cílem americké zahraniční politiky je změna režimu a destabilizace Sýrie jako nezávislého národního státu (baasismus se zakládá na socialismu, nacionalismu a panarabismu). Vojenská intervence NATO, resp. USA je však v blízké budoucnosti vysoce nepravděpodobná, už vzhledem k zoufalé finanční situaci Washingtonu a také kvůli libyjskému angažmá, které vylučuje další dlouhodobější válečné dobrodružství kdekoliv na světě.