Pravda o Sýrii

obrazek
24.6.2011 09:21
Téměř každý svůj článek začínám slovy o mediální manipulaci a brainwashingu mainstreamových médií, které dezinformují a manipulují občany na zakázku globální vládnoucí garnitury. Tak tomu je v případě zamlčování dlouhodobých masových demonstrací ve Španělsku a Řecku, lhaní o situaci v Libyi a totéž se děje ohledně nepokojů v Sýrii. Západní média prezentují události v Sýrii jako součást tzv. arabského jara – širokého demokratického protestního hnutí, šířícího se lavinovitě z Tuniska do Egypta a z Libye do Sýrie. Ve skutečnosti jde o ozbrojenou vzpouru, infiltrovanou islamisty a tajně podporovanou zahraničními rozvědkami.

Zpravodajství se soustředí na syrskou policii a armádu, které jsou obviňovány z  vraždění neozbrojených demonstrantů. Média však „opomněla“ zmínit skutečnost, že mezi demonstranty se pohybovali ozbrojení odstřelovači, kteří stříleli jak na bezpečnostní složky, tak na protestující. Podobně jako v Libyi nezačala syrská rebelie v metropoli, ale ve městě Daraa na syrsko-jordánské hranici. Přitom hlavní základny organizované politické opozice se nachází v Damašku a Aleppu. Mnozí demonstranti v Daraa nebyli obyčejní lidé, ale islamističtí teroristé s tajnou podporou zahraničních rozvědek. V přístavu Latakia bylo naverbováno několik tisíc islamistů z Jordánska, Libanonu a Saúdské Arábie, financovaných těmito státy s tichou podporou USA. Ozbrojenci střílí náhodně do civilistů i policistů ze střech budov a z automobilů s cílem vyvolání občanské války a destabilizace Sýrie. Vina za mrtvé je následně svalena na policii a armádu, jednající podle instrukcí prezidenta Asada.

 

Ačkoliv Saúdská Arábie financuje protestní hnutí z petrodolarů, Rijád nedávno oficiálně vyjádřil podporu Bašáru Asadovi. To je však pouhá proklamace, protože Saúdové soupeří s ajatolláhy o dominanci v regionu Perského zálivu a zhroucení osy Teherán-Damašek by uvítali. Sympatie nechovají ani k sekulárnímu a šíitskému charakteru baasistického režimu. V tom se shodují se sunnitskými islamisty, kterými infiltrovali protestní hnutí.

 

Příčiny pro sociální nepokoje a protesty v Sýrii existují. Země je sice podle ústavy socialistickou lidovou demokracií, ale nezaměstnanost v posledních letech vzrostla a sociální situace obyvatelstva se zhoršila, zejména po přijetí rozsáhlých ekonomických reforem, zahrnujících úsporná opatření, zmrazení mezd a privatizaci. Nicméně, na rozdíl od Mubaraka, Ben Alího a Sáliha se Asad opírá o značnou lidovou podporu. Velké demonstrace na jeho podporu jsou médii buď zcela ignorovány, nebo vydávány za protivládní manifestace opozice. To potvrzuje i česká občanka dlouhodobě žijící v Sýrii, která ve svém blogu napsala: „Demonstrace jsou opravdu velké, ale všechny jsou na podporu prezidenta Asada! A velmi mě znechucuje obraz, jak vidím tyto snímky a u nich nadpis: Střet syrských demonstrantů s policií. Je to velká a nepravdivá propaganda matoucí českou veřejnost.“

Sýrie není ukázkovým příkladem demokracie, to ovšem není žádný arabský stát. Jedná se o jeden z posledních sekulárních režimů na Blízkém Východě, kterému se vzhledem k rozmanitému složení populace (sunnité, šíité, křesťané, drúzové) daří držet na uzdě sektářské násilí a rozvíjet náboženskou toleranci. Zemi vládnou menšinoví šíité (alawité) napojení na Socialistickou stranu arabské obrody (BAAS). Damašek je spojencem Teheránu a Moskvy a patří na seznam tzv. rogue states (darebáckých států), údajně podporujících světový terorismus. Sýrie představuje významného partnera Ruska na Blízkém Východě, a to už od 70. let 20. století, kdy otec současného prezidenta Háfiz Asad praktikoval antiimperialistickou politiku a úzce spolupracoval se socialistickými státy. O pád baasistického režimu, jehož iráckou odnož se podařilo demontovat svržením Saddáma Husajna, usilují nejen USA, ale i Izrael a konzervativní sunnitské monarchie v okolí Perského zálivu. Dlouhodobějším cílem americké zahraniční politiky je změna režimu a destabilizace Sýrie jako nezávislého národního státu (baasismus se zakládá na socialismu, nacionalismu a panarabismu). Vojenská intervence NATO, resp. USA je však v blízké budoucnosti vysoce nepravděpodobná, už vzhledem k zoufalé finanční situaci Washingtonu a také kvůli libyjskému angažmá, které vylučuje další dlouhodobější válečné dobrodružství kdekoliv na světě.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Pane Kosino, vaše blogy čtu rád a držím vám pěsti, ať vás nevyvádějí z míry reakce pánů matlasů, kteří mají ve svém světě jasno a dovedou se smířit i s humanitárním bombardováním a evidentně jim nedělá problém řešit problémy ve světě válečným nadšením, bez ohledu na to, že je v rozporu nejen s mezinárodním právem, ale i s obyčejnou lidskostí.

Vydržte :)

miramachek

Mě se komentáře mladého p.Kosiny a mnoha dalších autorů zde velmi zamlouvají a dospěl jsem tak daleko, že jsem zapomněl na mnohá varování ze stran všech možných i nemožných inteligentně se tvářících politologů a jiných expertů, pokud jde o tento web a pravidelně jej sleduji. Jsou zde mimořádné postřehy, o tom není sporu. Jde o to, co je člověk schopen absorbovat, neboť s mírou nasranosti společnosti a s drzostí legračních elit současně roste i agresivita praní obsahů našich hlav.

kosina

Tak napiš nějakou analýzu sám, Matlasi. Může se třeba jmenovat "Óda na humanitární bomby."

kosina

Pan Matlas je věrný čtenář mých blogů. Vždy mě pozuráží a nikdy neuvede jediný argument, vyvracející mnou předložená fakta. Zřejmě mu bořím jeho jednoduchý svět, ve kterém existují jen hodné, nezištné a idealistické USA na straně jedné a zlí arabští diktátoři, Rusko a Čína na straně druhé. Vězte pane Matlasi, že nic není jen černé a bílé. Pokud je pro vás jedinou pravdou to, co vám sdělí večer v televizi, doporučuju nenamáhat si mozek nad mými analýzami a raději zůstat věrný TV Nova.