Pravda o Sýrii III.

obrazek
2.1.2012 19:04
Ruská federace vystupuje velmi aktivně v řešení syrské krize. Při hlasování o rezoluci OSN o lidských právech v Sýrii se Moskva zdržela hlasování kvůli přílišné jednostrannosti dokumentu. Rezoluce totiž uvádí, že během devět měsíců trvajících nepokojů zahynulo více než pět tisíc pokojných občanů (!), aniž by upozornila na ozbrojené teroristické skupiny a smrt tisícovky syrských vojáků a policistů. Moskva proto navrhla vlastní rezoluci, ve které vyzývá obě strany konfliktu, aby zastavily násilí.

Zatímco Západ vidí řešení v sankcích a použití síly podle libyjského vzoru, Rusko a Čína preferují mírovou diplomacii a odmítají kontraproduktivní sankce, které vždy nejvíce postihnou životy obyčejných lidí, aniž by čehokoliv dosáhly. Moskva, která ohledně dění v Libyi selhala, již pochopila, že tzv. arabské jaro je zinscenovaný proces, útočící mimo jiné i na pozice Ruska a Číny na Blízkém východě. Po pádu Kaddáfího si v Kremlu uvědomili, že je Rusko systematicky vytlačováno ze svých strategických pozic, a proto v případě Sýrie již nezůstali nečinní a vyslali pro výstrahu válečné lodě do Středozemního moře. Moskva i Peking daly nejen v Radě bezpečnosti OSN najevo, že nedopustí destabilizaci a fragmentaci Sýrie případnou „humanitární intervencí“ NATO a libyjský scénář se již nebude a nesmí opakovat.

Rusko a Čína sice varují před otevřenou zahraniční intervencí, ta však již delší dobu probíhá skrytě. Paříž, Londýn a Ankara se dohodly na podpoře syrských povstalců formou zasílání zbraní. Francie poslala syrské opozici střely země-vzduch v případě vytvoření bezletové zóny. Francouzské armádní jednotky cvičí v Turecku a Libanonu syrské rebely na boj proti vládě prezidenta Asada a pomáhají formovat tzv. Svobodnou syrskou armádu z dezertérů a zahraničních žoldáků. Britské a francouzské tajné služby již dříve pověřily své agenty kontaktováním syrských disidentů v Libanonu, aby pomohli roznítit v zemi nepokoje. Zároveň existuje rozsáhlá tajná síť pro podporu ozbrojené podvratné činnosti proti Asadově vládě pod tureckou kuratelou. Tzv. Svobodná syrská armáda operuje z tureckého území nedaleko syrské hranice. Rebelové (gangy islámských fundamentalistů) jsou také vyzbrojováni přebytečnými zbraněmi z Libye, dopravenými letectvem NATO, které není oficiálně do aktivity proti Damašku zapojeno, a USA dodávají komunikační zařízení.

Na syrsko-tureckém pomezí operuje 600 – 1500 libyjských banditů, kteří infiltrovali tzv. Svobodnou syrskou armádu a radí povstalcům ohledně bojové taktiky s regulérní armádou. Vyslala je tam libyjská Přechodná národní rada, která zaujala vůči Damašku výrazně nepřátelský postoj. Libye je vůbec první zemí, která oficiálně uznala opoziční Syrskou národní radu. Skupinu libyjských banditů vede Abdel Hakim Belhádž, který pod krycím jménem operuje na turecko-syrské hranici s vědomím a podporou Erdoganovy vlády. Odtud připravuje operaci „osvobození“ Sýrie. Belhádž je nechvalně známý terorista a žoldák, který bojoval v Afghánistánu po boku Bin Ládina, vedl výcvikové tábory al-Kajdy, byl zapletený v teroristických útocích v Madridu z 11. března 2004 a letos se stal z přízně NATO vojenským velitelem Tripolisu. Belhádž je také historickým vůdcem libyjské al-Kajdy, který stále figuruje na černé listině OSN a amerického ministerstva zahraničí. Je tedy povinností každého státu jej na svém území zadržet. Proč premiér Erdogan nekoná? Stále ještě někdo věří pohádce o nesmiřitelném nepřátelství mezi al-Kajdou a USA resp. NATO?

12. prosince se v Sýrii uskutečnily komunální volby, kterých se však tzv. demokratická opozice nezúčastnila, protože si je vědoma mizivé podpory mezi lidem, který stojí většinou na straně prezidenta Asada. O volbách ani reformních krocích Asadovy vlády korporátní média neinformují. Válečnou propagandou a každodenními tragickými zprávami o střelbě do „pokojných“ demonstrantů jen zpracovávají veřejné mínění, aby souhlasilo s ozbrojenou intervencí, která zúčtuje s oním „brutálním“ režimem.   

Pokud Bašár Asad padne, dostane se k moci Muslimské bratrstvo jako jediná dobře organizovaná a financovaná skupina. To bude katastrofou pro křesťanské, alawitské a šíitské minority. Mementem budiž osud iráckých křesťanů, kteří po pádu Saddáma Husajna v nastalém sektářském násilí – pokud nepřišli o život – masově emigrovali ze země. Vítězství sunnitských fundamentalistů v Sýrii by připravilo půdu pro útok na Írán, s nímž má nynější vláda v Damašku spojeneckou smlouvu. Ačkoliv si Izrael přeje Asadův pád, zřejmě nedomýšlí možné důsledky pro svoji bezpečnost v budoucnu, nebo se cíleně připravuje na 3. světovou válku, která by útokem na Írán vypukla. Nahradit pragmatický sekulární režim islámskou teokracií by pro Tel Aviv znamenalo – po pádu Mubaraka a vítězství Muslimského bratrstva v Egyptě – obklíčení nepřáteli ze severu i z jihu. Politika Západu, který prostřednictvím zinscenovaného procesu tzv. arabského jara pomáhá k moci islámským fundamentalistům, se jeho tvůrcům brzy krutě vymstí. 

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kosina

Pane Matlasi, nechápu, proč mi podsouváte, že jsem stoupencem konspiračních teorií o 9/11, když jsem zde o tom žádný blog nenapsal. Snažíte se odvést pozornost od tématu Sýrie, protože nemáte žádné argumenty k faktům uvedeným v mém článku? Nebo mě chcete diskreditovat nálepkou konspirátora? Měl byste se oprostit od své podivné psychotroniky a raději používat zdravý rozum. 

rezjir10

Pokud byl schopen president Roosewelt třeba nechat Japonce zaútočit na Havanské ostorvy, i když byl včas varován, tak proč by nebyl schopen Bush něčeho podobného? Netvrdím, že k obému došlo. Ale pokud došlo, tak máte vy problém. Ne pan Kosina.

rku

Jsou ti Izraelci ale troubové.