Pravda o vojenském puči v Turecku v roce 2016

turecko puč
21.9.2020 15:03

Stále se setkávám v tisku s různými manipulacemi a nepravdami (podle mě vědomými), kdy se snaží určití politikové, poslanci a blogeři podsunovat veřejnosti až schizofrenní verze události o průběhu vojenského puče v Turecku v roce 2016. Jako příklad bych tu uvedl tvrzení typu, že si turecký prezident Erdogan vymyslel sám celý ten puč, anebo že si ho připravil sám apod. Já tu nedávno na této stránce právě diskutoval s jedním blogerem ohledně Turecka, pokud to z vás někdo zachytil. Abych uvedl tyto nepravdy na správnou míru, přikročil jsem k sepsání tohoto článku, poněvadž já jsem v Turecku tu dobu před a po puči prožil a asi mi z paměti nikdy nevypadne ona noc, kdy se pokusila určitá část turecké armády zavraždit prezidenta Erdogana a převzít moc v zemi. To jako sorry, že bych si tu neprospanou noc také já sám vymyslel? K popisu oné noci puče, kterou jsem já strávil v Ankaře, přidávám i informace o tom, co se událo před a po puči, poněvadž nelze v žádném případě tuto akci části turecké armády vyjímat z kontextu událostí, které se uskutečňovaly v Turecku již asi s ročním předstihem před onou nocí, kdy se měla vlády ujmout v Turecku armáda. Nelze pak ani opomenout události, které ještě následovaly nějaký čas po puči. Pro charakterizování tohoto popučového období bych si vypůjčil odborný termín ze seismologie, kdy velké zemětřesení může být následováno ještě řadou malých otřesů, než se zemská kůra zase uklidní, tam se tomu říká aftershock. Tedy i v Turecku následovaly pak určité aftershock teroristické dozvuky po potlačení vlastního puče, a tam je možno zařadit i vraždu ruského velvyslance v Ankaře Karlova v prosinci 2016 a za pár dní na to pak přímo na Silvestra útok převlečeného Santa Clause na účastníky diskotéky Reina v Istanbulu. Chápu, že se tyto teroristické činy v našem tisku daly do společné popelnice nazvané "Islámisti", ale ti teroristé měli svá jména i národnosti a měli za sebou i organizace, které je sponzorovaly. Tam možná stojí za zmínku, že dotyčný útočník ujgurského původu měl v plánu zaútočit na shromáždění lidí oslavujících konec roku na hlavním námětí Taksim v Istanbulu a to mohl být pěkný masakr. Pak si to však dotyčný Ujgur rozmyslel a raději zašel na onu diskotéku Reina, kde pak sejmul asi tak 40 lidí a většinou to byli cizinci. Tak mě v této souvislosti napadla nová inspirace pro Vystrčila ze senátu, že by tentokráte zajel k Ujgurům do Číny? Ti také mají dobré vztahy s USA, a že by vzal sebou doprovodnou misi českých podnikatelů – zbrojařů, to snad ani Vystrčilovi připomínat nemusím. Nemyslím si, že se mi podaří přesvědčit ty, co podobné lživé verze veřejnosti prezentují, poněvadž ten zdroj, proč se činí takovéto manipulace, ten je mimo naší republiku. Vadí mi také, že se nepravdivá tvrzení o Turecku a o Erdoganovi a o tomto puči objevují nejen v mainstreamových médiích (tam snad ani nikdo pravdu neočekává), ale objevují se i v ne-mainstreamovém tisku a na alternativních webech, což mi připadá celkem perverzní, poněvadž zde většina čtenářů očekává, že si tu vzájemně sdělujeme pravdu a pokud si pravdu říci nechceme, tak se předpokládá, že dotyčný najde pochopení u čtenářů v Bakalově tisku. Ono někdy stačí jeden člověk, a ten dokáže docela dobře zaneřádit celý nemainstreamový prostor. Takže dost mých nářků a přejdu k jádru pudla. Začnu popisem noci, kdy byl proveden pokus části turecké armády o vojenský puč s cílem, aby vojáci převzali moc a omezili ústavní práva občanů Turecka, jak bývá většinou zvykem, když se uniformy dostanou k vládě. Ten puč začal v sobotu 15.7.2016 někdy před desátou hodinou večer a jakým způsobem jsem se nakonec i já jako cizinec dozvěděl, že právě začal a probíhá pokus o vojenský puč? To nyní popíši. Něco před 22 hodinou začal zničehonic na večerní obloze neskutečný rachot. Zdrojem nepřehlédnutelného hluku byla dvě vojenská letadla z nedaleké vojenské základny v Eskisehiru, která křižovala oblohu sem a tam nízko nad obydlenými částmi Ankary a tato letadla pak z oblohy zmizela až těsně před nedělním ránem. Občas se do tohoto rachotu letadel ozval výbuch bomby, kdy pučisté bombardovali střed města a samozřejmě, že ty tlakové efekty od výbuchů cítíte na svých ušních bubíncích, i když jsem od míst, kam padaly bomby, byl vzdálen asi tak 5 km vzdušnou čarou. Toto bombardování centra Ankary zcela jasně ukázalo, že pučisté nejsou žádné citlivky, a že jsou ochotni zajít až do krajností. Druhý den jsem se pak dozvěděl, že místa, kam letadla pučistů shazovala bomby, byl turecký parlament a potom ředitelství policie v Ankaře. Jednu důležitou věc bych ale rád ještě zmínil, která bude potom hrát svoji roli, až se budu snažit vysvětlit, proč tento pokus části turecké armády o převzetí moci selhal. Bydlel jsem blízko mešity a po celou noc byly slyšet z mešity výzvy k tomu, aby občané přišli do centra města podpořit zachování demokracie v Turecku. Zkrátka ampliony vyzývaly občany, aby se postavili proti tomuto vojenskému puči a občané skutečně šli do centra města a ukázali pučistům, že jsou odhodláni chránit parlamentní demokracii v Turecku i svou vlastní hrudí. Ráno pak byl v podstatě již puč potlačen a postupně jsme se dozvídali detaily ohledně přípravy a průběhu vojenského převratu. Já nyní zkusím popsat ony události tak, jak probíhaly krátce před pučem, v době puče a po puči. Tento popis událostí je zkompilován z několika zdrojů, odkud jsem já informace čerpal, ale společně zapadají do logické mozaiky dílčích událostí formující poté celkový příběh o tom, jak pokus o puč proběhl a co bylo v jeho pozadí. Ten puč byl připraven tak, aby byl spuštěn v neděli ve tři hodiny ráno, jako nejvhodnější doba největšího klidu ve městech, kdy ponocující již šli spát a ta ranní ptáčata ještě nevstala. To, co přimělo pučisty, aby spustili tuto svoji akci dříve, než bylo naplánováno, byla skutečnost, že se informace o přípravě puče dostaly k prezidentovi Erdoganovi v předstihu, a to v sobotu cca před 19 hodinou večerní. Jistě je zajímavá otázka, jak se prezident Erdogan tyto plány pučistů dozvěděl. Ta informace přišla údajně od Rusů, kteří ji odposlechli na své základně Hmeimim v Sýrii z komunikace spiklenců na základně NATO v Incirliku a Rusové sdělili své varování Iráncům a ti zavolali Erdoganovi, že tuto noc proběhne v Turecku vojenský převrat. Erdogan byl v té době na dovolené v jihotureckém městě Marmaris a když tuto informaci obdržel, tak hotel rychle opustil a nastoupil cestu letadlem do Istanbulu. Údajně opustil hotel jen asi půl hodiny předtím, než do hotelu dorazilo vražedné komando, které mělo za úkol Erdogana zlikvidovat. Pučisté ho pak měli údajně ještě na mušce, když stíhali Erdoganovo letadlo letící do Istanbulu. Tehdy se ale zřejmě pučistickému střelci v letadle zachvěla ruka a nakonec na prezidenta nevystřelil. Erdogan kroužil nad Istanbulem a prý dokonce volal Merkelové a požádal ji, pokud to bude nutné, zdali by mu Německo neudělilo politický azyl. Merkelová však udělení politického azylu snad i odmítla. Co se mezitím dělo ve vojenských kruzích? Údajně Erdogan zavolal informaci o puči nedávno jmenovanému náčelníkovi generálního štábu turecké armády a ten začal obvolávat vojenské posádky s tím, že zakazuje výjezd techniky ven z kasáren. Tímto se dostala tato informace ven a pučisté zjistili, že přišli o výhodu momentu překvapení. Pučisté nakonec tohoto náčelníka generálního štábu, který stál jednoznačně na Erdoganově straně, zatkli, ale již bylo pozdě. I přes toto neočekávané prozrazení byla akce spuštěna ještě ten večer před desátou hodinou a tím mi také pučisté sebrali celonoční spánek, což jsem jim do dneška neodpustil. Je však možno předpokládat, že již část vojáků od svého zapojení do puče odstoupila, když se plánovaná akce provalila dříve, než se předpokládalo. Bylo by to logické, protože toto vynucené uspíšení převratu snížilo šanci na jeho úspěch. Naskýtá se obdoba scény z filmu Valkýra o atentátu na Hitlera v roce 1944, kdy velitel záložní armády v Berlíně generál Fromm také čekal, jestli Hitler přežije, anebo ne, a pak se podle situace chtěl teprve zařídit. Proto se možná na první pohled zdál tento puč takový polovičatý, nedovařený, ale ujišťuji vás, že to byl plnohodnotný puč, vždyť tři vojenské puče předtím v letech 1960, 1971 a 1980 se celkem snadno zdařily, a tak proč by se tento zdařit neměl? Takto zřejmě šly hlavou úvahy spiklenců v armádě. Už to byla asi ze strany armády taková rutina, rozjet puč, převzít moc, zbavit se pár politiků, kteří jim nevoněli atd., ale tady u 4. puče se dostal písek do soukolí a mašinka se zadrhla. Co tedy po třech „úspěšných“ pučích v Turecku zhatilo plány toho čtvrtého? Já bych zde viděl 4 důvody, proč podle mého názoru tento puč selhal: 1) Nepodařilo se zlikvidovat Erdogana před zahájením vlastního puče. 2) Informace o přípravě puče se dostala ven již v předvečer spuštění akce a řada vojáků, kteří do spiknutí nebyli tak hluboce zapojeni, již se do spiknutí proti vládě nezapojila. 3) V noci puče se na výzvy z mešit v centrech Ankary a Istanbulu soustředily davy lidí, kteří tímto vyjádřili odpor proti puči. 4) Erdoganovi se za období vlády od roku 2002 podařilo eliminovat radikální vojenské kruhy a podstatně omezil moc armády v Turecku (a tím i moc Washingtonu). Co je třeba zdůraznit, že tento puč nakonec odsoudili i občané Turecka, co zrovna neměli Erdogana příliš v lásce, ale s metodou zabití legálně zvoleného prezidenta přece jen nesouhlasili a těch bylo také nemalé množství. Je třeba mít na zřeteli, že Erdogan tušil, že se puč připravuje, jen nevěděl, kdy začne. On možná dokonce i znal ty organizátory puče, jen proti nim nemohl zasáhnout do té doby, dokud oni puč sami nespustili. Situace byla složitější i v tom smyslu, že místem organizace puče byla základna NATO ve městě Incirlik, a proto bylo nutno přistupovat k pacifikaci puče poněkud „citlivěji“, protože se dalo předpokládat, že do akce budou zapojeny i zahraniční síly, a to si pište, že byly. Často zde v České republice slýchám, že prý Erdogan prohlásil „díky Bohu za tento puč“. Já to z jeho úst v době mého pobytu v Turecku neslyšel a ani žádný můj známý Turek mi tato jeho slova nepotvrdil, ale mohu si celkem dobře představit, že se Erdoganovi ulevilo, pokud vyjdu ze situace, že on věděl, že se puč chystá, a věděl, kdo ho připravuje, ale nevěděl kdy. Když nakonec už puč přišel na pořad dne, a on ho přežil, tak si přece musel s úlevou oddechnout a říci si, tak ted´ už si holenkové pro vás, co jste mi chystali smrt, mohu konečně zajít. Erdogan před pučem stále ve svých projevech opakoval, že v zemi působí tzv. paralelní struktura. Mně se v té době díky těmto opakovaným varováním zdál Erdogan poněkud bláznivý, když stále zpíval stejnou písničku o paralelní struktuře v Turecku, navenek nebylo nic patrno. Nakonec se ale ukázalo, že Erdogan měl přece jen pravdu a ta sktruktura tam skutečně existovala a byla to organizace vedená Fethullahem Gülenem a ta nakonec spolupracovala s armádou ve schématu, že armáda odvede tu „hrubou“ práci, to je pozavírá tu „nevhodnou“ současnou vládní garnituru s nežádoucími úředníky, soudci, prokurátory atd., a Fethullah Gülen na jejich místa dosadí okamžitě tu svoji paralelní strukturu. Ty kádrové přesuny byly zřejmě připraveny dopředu a představte si hypoteticky, že se k těmto seznamům k pučistům loajálních byrokratů připravených nastoupit okamžitě na vysoké státní posty, dostal Erdogan. Pak hned samozřejmě věděl, pro koho si kam má zajít. Pokud si pamatuji, tito Gülenovci měli rozsáhlou síť kanceláří po celém světě a kancelář měli údajně i zde v Praze na Opletalově ulici. Nevím, zdali se jim i zde v Praze podařilo získat své příznivce, ale to, co zde občas čtu v tisku o Turecku, mi napovídá, že i tu byli asi úspěšní. V každém případě, byl to 4. puč, který armáda zorganizovala, byly to vždy puče, které byly zaměřeny proti levici, a to levice ve významu i sociální demokracie – viz 3. puč, a vždy, když v Turecku začala levice zvedat hlavu, tak se armáda uchýlila k tomu, že se pokusila levici zdecimovat. Jen tak zběžně, při prvním puči v roce 1960 byl popraven první legálně zvolený prezident Menderes, dnes je po něm pojmenováno letiště v Izmiru. Oficiálně se v Turecku přiznává, že to byla justiční vražda. Nejbrutálnější puč proběhl zřejmě v roce 1980, kde cituji z relevantních zdrojů, že po tomto puči bylo zatčeno 138 tisíc tureckých občanů a více než polovina z nich pak byla také odsouzena. Po puči bylo popraveno asi tak 50 lidí a několik set lidí zmizelo péčí vojáků neznámo kam. O tom, že vojáci mučili zadržené, to snad ani není třeba dodávat. Možná, že si někteří z vás vzpomenou, že krédem Pinocheta v Chile bylo, že demokracii je třeba jednou za čas vykoupat v krvi. Krédem tureckých vojáků zase zřejmě bylo, že levici je třeba jednou za čas vykoupat v krvi. V každém případě, nedělejte z Erdogana hlupáka, nakonec tím, že se s pučem takto snadno vyrovnal, to svědčí o jeho genialitě. 3 x předtím to turecké armádě s velkým bratrem za zády vyšlo, a tento 4. puč pak selhal. To přece o něčem svědčí. Snaha podsunovat tu české veřejnosti názory, že armáda vystoupila proti Erdoganovi kvůli tomu, že začal zemi odklánět od Ataturkových sekulárních principů, je totálně mimo mísu a něco, co neobstojí proti realitě. To, čím se Erdogan provinil vůči Západu, bylo, že začal potlačovat moc armády v Turecku, a to se nelíbilo nejen té turecké armádě, ale ani jejímu velkému bratru za mořem. Pohodlí předchozích let, že kdykoliv za mořem luknou prsty, tak armáda vezme moc v Turecku do svých rukou, pár nepohodlných lidí se popraví, pár těch nepohodlných zmizí někde v neznámu, tak toto zaběhnuté schéma se najednou začalo za vlády Erdogana pozvolna stávat jen chimérou. On si dokonce Erdogan dovolil tolik drzosti, že si nechal v národním referendu odhlasovat, že organizátoři puče v roce 1980 půjdou před soud a také šli. Už to tehdy byli dědkové s věkem před 90 let, ale to byl přece velký precedens pro budoucnost, že už žádný vojenský organizátor puče v Turecku s rukama od krve svých občanů si nemůže být ode dneška jistý, že mu to projde. Ještě bych rád připomenul, že když chtěli Američané zaútočit při druhém útoku na Irák přes Turecko, Erdogan řekl Američanům ne. Zkrátka, co vadilo Američanům na Erdoganovi, že ho chtěli zlikvidovat i přesto, že v Sýrii bylo USA s Tureckem naladěno na stejnou vlnu? Asi se stal málo povolným a už USA mělo zřejmě připraveného daleko povolnějšího kandidáta na místo tureckého prezidenta. K tíži Erdoganovi zajisté Američané připsali i to, že se Erdogan zastává Palestinců, a to silně, a že nemá dobré vztahy s Izraelem. Který z těchto aspektů nakonec u Američanů nejvíce převážil, že se rozhodli, že „Erdogan bude kaput“, to nemohu říci, těch vysvětlení je více. Mě tento puč v roce 2016 připadal, že běží přesně podle toho samého vzoru, jako puč z roku z 1980. Je možno jen poděkovat Bohu za to, že tento puč se nezdařil. Já jsem přesvědčen, že by následovala v Turecku občanská válka, protože jestli trpěl někdo představou, že zavražděním Erdogana se problém vyřeší, tak to by se hodně mýlil. Erdogan měl v Turecku takové množství svých skálopevných příznivců, kteří byli ochotní za něho položit svůj život, že museli být opravdu organizátoři puče dosti naivní. I v turecké armádě dokázal Erdogan nadělat řadu kádrových změn, aby se tam mohl spolehnout na své spojence. V českém tisku probíhají různá čísla o počtu těch, co přišli o zaměstnání a kolik jich je ve vězení atd., já ty čísla nečtu, ale jsem přesvědčen, že kdyby puč uspěl, že nejméně stejné množství lidí by sedělo v base, ale zase těch z opačné strany barikády, a k tomu by nějací ti lidé byli popravení a zmizeli apod., vždyť to schéma přece už známe. Podle mého mínění teď zavírá režim, který přišel k moci naprosto legální cestou, občany své země alespoň podle parlamentem schválených zákonů, ale ti, co by byli potenciálně zavřeni pod vojenskou juntou, tam by se pro ně asi jakýkoliv závan legality a spravedlnosti nekonal. Nechci hodnotit, zdali Erdogan těch pučistů zavřel moc anebo málo, ale jednu věc je mu třeba přiznat, a to, že se Turecko stalo opět bezpečnou zemí a nemusíte mít strach vlézt do podchodu, že na druhém konci již nevylezete. Erdogan tedy vymanil zemi z neustálých teroristických útoků, které v Turecku probíhaly od poloviny roku 2015 až do konce roku 2016. Já jsem bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen o tom, že ten, kdo skutečně organizoval puč v Turecku, byly USA. Svědčí o tom jednak ten organizační point na základně NATO v Incirliku a mimoto jsem četl v jednom celkem důvěryhodném tureckém tisku, že to místo, kam přijeli pánové s černými klobouky a černými brýlemi z USA, byla jedna vila na Princových ostrovech u Istanbulu a odtud prý fungovala horká linka na základnu NATO v Incirliku. Mimoto, Turecko již 4 roky žádá USA o vydání Fethullaha Gülena, no snad si někdo nemyslí, že by ho jednou USA snad mohli vydat? Ten člověk přece ví až příliš mnoho. Tyto moje argumenty mohou být samozřejmě někým, kdo stojí na opačné straně barikády, popírány, ale důkaz, že za tímto pučem byly USA, byl návazně podán jimi samými. Zopakovala se totiž po selhání vraždy prezidenta Erdogana stejná situace, kterou jsme zažili dva roky před tímto pučem v souvislosti se sjednocením Krymu s Ruskem. O co šlo? Že když se nepodařilo odstranit Erdogana fyzicky, tak nastoupil útok na tureckou ekonomiku ze strany amerických bank, asi něco ve stylu, že když měl Erdogan tu drzost přežít, tak si to ted´ odskáče celé Turecko, a že se tedy vezme frontálním útokem turecká ekonomika a bankovní systém a kurz turecké měny atd. Přesně ten samý postup zkusily americké banky o dva roky předtím proti Rusku s cílem potopit směnný kurz rublu. Teoreticky, když byl puč v Turecku potlačen a začali se sbírat lidé, kteří mohli být zapleteni do různých teroristických útoků, tak to mělo snad přispět ke stabilizaci turecké ekonomiky a ke zpevnění kurzu jeho měny, ale pravý opak byl pravdou. Tento sešup kurzu turecké měny si každý čtenář může ověřit, když si otevře webovou stránku Turecké centrální banky (TCMB) a podívá se na vývoj směnného kurzu turecké liry vůči EUR za jeden rok, tedy od 15.7.2016 do 15.7.2017. Za toto období kurz liry vůči EUR klesnul asi o 40%, přičemž inflace v Turecku činí cca 10% ročně. Ten, kdo tenkrát Turecku finančně pomohl překonat nátlak amerických bank na tureckou měnu, byl Katar. Možná, že si ještě vzpomenete, jak razantně se Turecko postavilo za Katar, když mu Saudská Arábie hrozila vojenskou intervencí. A nyní zase měl Katar příležitost Turecku vrátit jeho tehdejší přátelské gesto. Dokonce jsem někde slyšel i jak velkou částkou Katar podepřel turecký finanční systém. V době, kdy byl útok amerických bank na tureckou měnu nejlitější, tak si vzpomínám, že vyzýval Erdogan občany Turecka, aby si přišli uložit do místních bank svoje zlato a pokud mají doma devízy, tak at´ je přijdou do bank směnit na tureckou měnu. Až tak byl útok amerických bank vážný. Nemyslím si, že se pokusí USA znovu zaútočit přímo na osobu Erdogana, ale USA přešlo k jiné taktice a snaží se Turecku škodit ekonomicky. A opravdu se díky tomu dostála turecká ekonomika do určitých problémů, což se nakonec i projevilo při posledních volbách, kdy Erdoganova strana ztratila Istanbul. Ekonomika je dnes hlavním polem, kde se snaží USA potopit Erdogana. Ještě se vrátím krátce k vlastnímu puči, a budu se ho snažit zasadit do časových a kauzálních souvislostí, tedy, co předcházelo puči, a co následovalo po puči. Provedení puče většinou vyžaduje svoji přípravnou fázi a ta trvala v Turecku zhruba rok. O co šlo v tomto přípravném období? Jednalo se o vytvoření strachu z terorismu a o destabilizování vnitřního života v Turecku prostřednictvím série bombových útoků, které se pravidelně konaly od cca poloviny roku 2015 až do konce roku 2016. Mohl bych ty hlavní teroristické útoky tu jmenovat, ale každý si je může vyhledat na webových stránkách. Ta frekvence bombových útoků se stále zahušťovala, jak se blížil termín převratu. Nešlo jen o teroristické útoky na nevinné občany Turecka, ale teror byl veden i proti cizincům. Mohu jen připomenout útok z června 2016 na mezinárodním letišti v Istanbulu, kdy tři čečenští teroristé, vysloužilci z války z Čečny, si volně přešli z Bulharska do Turecka, a to snad i na základě evropských pasů, a začali tam na mezinárodním letišti kropit samopalem okolí, padni, komu padni. Asi vás napadne otázka, jak je možné, že se tu teroristé z Čečny volně pohybují po Evropě a zabíjejí tu Evropany všude tam, kde je to napadne. Tam se mě to týkalo i osobně, já přesně 24 hodin před tímto kropením jsem na tom místě kropení na letišti seděl. Ano, je to zvláštní a navozuje to otázku, který evropský stát jim zajistil pasy, a který stát jim poskytl zbraně a kdo je vybavil finančně na cestu atd. Asi ta samá úvaha je na místě i s těmi „veselými“ Ujgury, co přišli „slavit po svém“ Silvestra roku 2016 na diskotéku Reina v Istanbulu. Nebudu se dále těmito teroristickými útoky zabývat, uvedu jen to, že počet objetí vlastního puče v Turecku byl cca 260. Počet obětí obětovaných k tomu účelu, aby byla nastavena ta „správná atmosféra“, kdy nakonec lidé prohlásí, „je dobře, že to ta armáda zde vzala do ruky, alespoň tu udělala pořádek“, tak těch nevinných obětí bylo více než 300. Nevím, kolik bylo v Turecku zatčeno podezřelých z terorismu v souvislosti s pučem a nedovedu posoudit, zdali jich bylo hodně anebo málo, ale výsledkem je, že je nyní v Turecku klid od terorismu. Ještě bych rád doplnil, že při přípravě puče v Turecku se samozřejmě hrálo i s kurdskou kartou, to ne, že ne. Stačí vzpomenout jen na protikurdský sebevražedný útok v říjnu 2015 před ankarským vlakovým nádražím. Myslím, že tam bylo něco kolem 120 mrtvých mírových Kurdů, tedy Kurdů, kteří se sešli před nádražím, aby deklarovali jejich podporu míru a právě tito se stali předmětem útoku, údajně Islámistů. Dále to byl bombový útok v ankarském Güven parku v březnu 2016, který zase provedli na oplátku kurdští „Sokolové osvobození Kurdistánu“, počet objetí 47. Pak mi dále přichází na mysl povstání PKK /YPG u syrských hranic ve městě Cizre v únoru 2016, tedy 4 měsíce před tím, než se spustil vlastní vojenský puč. Já jen toto připomínám, abych zdůraznil, jakou významnou roli hrálo právě rozdmýchávání Turecko - kurdských vášní v přípravě puče v Turecku. Ještě jeden mýt bych tu rád vyvrátil, a to že ten „zlý“ Erdogan nám tu chce drze poslat své imigranty (údajně jich v Turecku je něco mezi 3 až 4 miliony). Mimo Syřanů jsou v utečeneckých kempech také Iráčané, obyvatelé Iránu a utečenci z Afganistanu. Řekněme si upřímně, že Erdogan tím, že se podílel na inicializaci války v Sýrii, nese zodpovědnost za část syrských utečenců, ale ten zbytek jde na konto tzv. „Evropských hodnot“, které se rozdmýchávání války v Sýrii a v těchto dalších zemích účastnily (kromě USA, to byla Velká Británie a Francie), a to k tomu ani neřadím do jejich party židovský stát a Jordánsko, kteří také vypomáhali ničit Sýrii. Každý na místě Erdogana by zajisté neodolal a využil argument „rozbíjeli jsme Sýrii rukou společnou a nerozlučnou a tak ty důsledky rozbíjení jsou také naše společné“. Evropské hodnoty k tomu mají ale ten přístup, že se tváří, že je utečenci v Turecku nezajímají, a že se přece o ně má postarat Erdogan. Svým nečestným přístupem tlačí Evropské hodnoty Erdogana k podobnému nečestnému přístupu tím, že on hrozí, že do Evropy vypustí ty miliony imigrantů, o které se tam on ted´ musí starat. Podle mě má Erdogan pravdu, on už snad dnes pochopil, že jít do holportu s „Evropskými hodnotami“, že od toho žádnou čestnost a fair play očekávat nemůže. Ale už je asi trošku pozdě, už se se západoevropskou mentalitou zaškrábnul a asi ho to bude hodně mrzet. Myslím si, že kdyby to mohl Erdogan vzít zpět a vrátit běh času do roku 2011, že by se tomuto slušnému oddílu z STS Chvojkovice- Brod obloukem vyhnul. Myslím si, že Janukoviče na Ukrajině potom také hodně mrzelo, že Evropanům uvěřil. Zkusme si odpovědět na otázku, proč Erdogan nevadil mainstreamu i nemainstreamu v době, kdy on podporoval válku v Sýrii a začal pak vadit, až už stál na správné straně a měl zájem už Sýrii uklidnit. To bude jistě zajímavá odpověď. Já se domnívám, že za vlády Erdogana, který je tu častován z řad různých českých politiků a blogerů přídomky jako „uzurpátor a diktátor a fašista atd. “, měli občané Turecka možnost se alespoň 3 x vyjádřit v národním referendu k důležitým otázkám země. Já za celých 30 let budování tzv. „demokratického kapitalismu“ v ČR jsem tuto možnost neměl ani jednou a myslím, že se této příležitosti už ani nedožiji. Vím, že tu jedno referendum snad výjimečně v ČR bylo, ale já zrovna v té době stavěl nějakou elektrárnu v Turecku, takže jsem se ho nezúčastnil. Vyjdu-li ze svých zkušeností, dovolím si zformulovat jedno varování. Místem, kde se plánovalo zavraždění tureckého prezidenta Erdogana, byla americká letecká základna v Incirliku. Nedávno jsem zachytil informaci od představitele severomoravského kraje Vondráka, že s USA probíhají jednání o vytvoření americké letecké základny v Mošnově. Můj Bože, myslím, že tu dosud v této zemi neprobíhaly vraždy nepohodlných politických představitelů naší země, a tak bych se rád zeptal pana Vondráka a ANO na všeobecnou notu, je to právě to pravé ořechové, co tu ANO chtějí? Erdogan nebyl prvním představitelem země, jehož likvidaci Američané zřejmě napomáhali, ty další si jistě všichni připomenou. Pokus o svržení Erdogan cestou barevné revoluce taktéž v Turecku proběhl a to v roce 2013, než se pak přešlo k brutálnějšímu stádium, jak si s ním vyřídit účty, a to k jeho likvidaci. V Turecku tyto demonstrace proti Erdoganovi měly počátek v událostech v Gezi Parku v Istanbulu v roce 2013 a možná, že pravě tyto zkušenosti vedly Erdogana k tomu, že patřil k jedněm z prvních státníků, kteří nyní uznali Lukašenka jako legálního prezidenta v Bělorusku. Na závěr bych se rád zeptal, kdo ze světových lídrů se dokáže postavit USA? Na prstech ruky bychom je spočítali. Když USA chtělo zaútočit na Irák přes Turecko, Erdogan řekl ne. Když chtělo NATO bombardovat Srbsko přes území ČR, uměli vzít naši politici podobnou odvahu? Řeknu vám pravdu, já toho prezidenta Erdogana Turkům i závidím. I když za jeho vlády udělali mnozí vojenští představitelé za jeho zády různé podvratné kousky (např. sestřelení ruského letadla v Sýrii atd.), ale Erdogan se nikdy nesnížil k tomu, aby řekl, “to udělali jiní za mými zády, já o tom nevěděl“. Vždy vše vzal na sebe a takto jedná skutečný muž.

O tomto průběhu puče v Turecku budu mít pořad na Svobodném vysílači dne 7.10.2020 od 19,00 hod. https://www.svobodny-vysilac.cz Koho toto téma zajímá, tak je zván.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

opatovice328
On rozdělený byl do odstavců, ale když jsem to překopíroval do této stránky, tak se text rozsypal. Zkusím to spravit tedy přímo na této stránce.
Vaclav Husak

Vážený pane,

všichni píšísí lidé na světě rozdělují text do logických odstavců. Dlouhý, jakkoli dobře napsaný článek v jednom odstavci, se téměř nedá "učíst".

Zdraví Václav Husák