Pred sto rokmi zomrel náš „staručký mocnár“ – cisár František Jozef I.

františek josef
19.11.2016 20:30
Národnie noviny vo svojom vydaní zo štvrtka 23. novembra 1916 priniesli na tretej strane stručné oznámenie: „Najnovšie. † Viedeň, 21. novembra. Úradná ,Wiener Zeitung‘ vo zvláštnom vydaní oznamuje: Jeho cisárske a apoštolské kráľovské Veličenstvo Franc Jozef I. ticho usnul v Pánu dnes, 21. novembra, o 9. hodine večer, v Schönbrunne.“

Správu dostala redakcia Národných novín zrejme na poslednú chvíľu, pretože v tomto vydaní už podrobnejšie nestihla informovať a nekrológ nebohého cisára uverejnila až vo vydaní Národných novín 25. novembra 1916. Noviny uviedli, že cisár zomrel v 87. roku svojho života a v 68. roku svojho panovania (narodil sa 18. augusta 1830; pochádzal z habsbursko-lotrinskej dynastie, bol najstarším synom Františka Karola Habsburského a Žofie Bavorskej). Na cisárskom tróne bol od 2. decembra 1848 a súčasne bol aj uhorským a českým kráľom. Za uhorského kráľa ho korunovali až 8. júna 1867, za českého kráľa sa nikdy nedal korunovať.

Od malička bol vychovávaný ako budúci panovník a tešil sa veľkej obľube u svojho deda, cisára Františka I. Už ako trinásťročný začal svoju službu v armáde v hodnosti plukovníka. Na trón nastúpil po vynútenej abdikácii svojho strýka Ferdinanda I./V. nazývaného Dobrotivý v Olomouci 2. decembra 1848. Bola to doba plná revolučných zmätkov, protidynastických povstaní, ale aj nádejí národov monarchie. Tieto nádeje spočívajúce v schválení ústavy-konštitúcie sa však nesplnili a nový panovník – až na Maďarov v roku 1867 – ich očakávania nesplnil. Cisár na radu svojich verných poradcov, medzi ktorými bol spočiatku najvplyvnejší predseda vlády Felix Schwarzenberg, odvolal aj nanútenú – oktrojovanú ústavu z marca 1849. Spočiatku sa mu s pomocou ruského vojska podarilo potlačiť maďarské povstanie a potom nasledoval tvrdý neoabsolutistický policajný režim známy pod menom „Bachov absolutizmus“ podľa ministra vnútra baróna Alexandra Bacha. Vláda Františka Jozefa sa vyznačovala zahraničnopolitickými debaklami, vnútropolitickými prehrami a aj osobnými či rodinnými tragédiami. V zahraničnej politike nastúpil nesprávnu politiku konfrontácie s Ruskom, ktorému veľmi rýchlo zabudol, že len vďaka nemu sa Habsburgovci udržali na tróne. V rokoch Krymskej vojny (1855 – 1856) sa postavil proti cárovi Mikulášovi I. a podobne aj v nasledujúcich rokoch podporoval svojou neutralitou alebo aktívnou hrozbou Rusku slabnúce Turecko. Na vojenskom poli cisárske vojská prehrávali jednu vojnu za druhou, čo viedlo jednak k strate viacerých území, oslabeniu postavenia monarchie v rámci Nemeckého spolku a jej nahradeniu Pruskom a aj k strate prestíže trónu a ríše. Rakúsko-uhorským vyrovnaním v roku 1867, ktoré nasledovalo po porážke Rakúska v prusko-rakúskej vojne v roku 1866, nastúpila monarchiu cestu, ktorá sa v roku 1918 skončila zánikom stáročnej Podunajskej monarchie. Toho sa však už starý cisár nedožil a kalich horkosti zo zániku svojej ríše musel dopiť do konca až jeho nástupca – posledný rakúsky cisár a posledný uhorský kráľ Karol I. (ani on sa za českého kráľa nedal korunovať).

V nekrológu Národných novín sa prehry zosnulého panovníka, samozrejme, nemohli otvorene vymenovať, aj keď sa čo to naznačilo priamo alebo medzi riadkami. Autor nekrológu považoval za „veľkú Božiu milosť“, že František Jozef I. panoval tak dlho a poznal troje pokolení svojich poddaných: „Ale ináč osud nakladal s ním tvrdo, neľútostne.“ Áno, je to tak. Niečo však bolo objektívne, pokrok a vývoj sa nedal zastaviť, avšak k mnohým neúspechom monarchie prispel panovník aj sám. Veď ako sa zachoval po rokoch 1848 – 1849, keď okrem Poliakov všetci Slovania v ríši stáli pri Rakúsku a dynastii? A ako sa za choval k Rusku, ktoré mu vlastne v roku 1849 zachránilo trón a ríšu? Rusko kvôli Krymskej vojne „diplomaticky pracovalo proti Austrii v kritických jej chvíľach roku 1859 i 1866-ho. Ono dopomohlo Prusku i k poslednému víťazstvu – nad Francúzskom 1870-ho“. Tu je analýza Národných novín takmer celkom výstižná. Toto bol výsledok nesprávnej cisárovej zahraničnej politiky, ktorá nakoniec viedla k prvej svetovej vojne, k zániku Rakúsko-Uhorska a aj pádu Habsburgovcov.

Nekrológ Národných novín – aj keď práve aj Slováci okrem Čechov mali opodstatnene na nebohého cisára ťažké srdce – si napriek tomu všíma aj jeho ľudskú stránku a vyslovuje aj určitý súcit s Františkom Jozefom: „Zvečnelému osud ťažko meral i ako človeku, ako otcovi, ako manželovi a bratovi. Vznešená postava jeho nášmu citu tým bola bližšie privedená... Franc-Jozef, ako to častejšie býva u jemných prírod, bol nezdielny, on zatváral v sebe svoje dojmy: nevedno teda, ako sa cítil v ťažkých próbach a pod ich následky. Nevedno, čo pretrpel, ako človek. Ale okolnostiam neobyčajne sa vedel prispôsobiť. V Uhorsku po roku 1867 nazvali ho ,najústavnejším‘ panovníkom. Iste verne.“ Noviny spomínajú, že v roku 1861 prijal slovenskú deputáciu na čele s biskupom Štefanom Moysesom, „Ale po 1867-om Slovákom predstúpiť pred neho viac nebolo možnosti. Keď roku 1883 železnicou išiel cez Turiec a na Vrútkach bola predpustená i slovenská užšia deputácia, to politicky nemalo významu...“

V tých istých novinách je aj manifest nového panovníka Karola I. „Mojim národom“, v ktorom je viac propagandy ako pravdy. Už len slová „V búrlivom čase vstupujem na staroslávny trón Svojich predkov, ktorý Mi Môj slávny strýc zanecháva v plnom lesku... Cítim sa spojeným s Mojimi národmi v nezvratnom odhodlaní bojovať, dokiaľ nevybojujeme pokoj, ktorý zabezpečí trvanie Mojej monarchie a zaručí jej pevné základy nerušeného rozvoja,“ svedčia o nesprávnej optike mladého cisára, ktorý mal byť posledným Habsburgovcom na tróne vo Viedni aj v Budapešti.

Františka Jozefa I. pochovali 31. novembra 1916 do hrobky Habsburgovcov v krypte Kapucínskeho kostola vo Viedni, kde odpočíva po boku svojho syna Rudolfa (samovražda v roku 1889) a manželky Alžbety (zavraždená v roku 1898).

Napokon ešte dve slovenské súvislosti. V Prešporku/Bratislave postavili v rokoch 1889 – 1890 most Františka Jozefa (neskôr premenovaný po Štefánikovi a potom – ale to už bola nová konštrukcia – na Most Červenej armády a potom zase na Starý most) a panovník sa na jeho otvorení osobne zúčastnil. Most zničili Nemci pri ústupe z Bratislavy na jar 1945. Druhou zaujímavosťou je, že dlhoročným sluhom (lokajom) cisára bol Slovák Anton Szmolen (1856 – 1939) z Banskej Bystrice. Zo služby odišiel po konflikte s následníkom trónu Františkom Ferdinandom d'Este v roku 1910 a svoje zážitky pri dvore opísal vo svojich pamätiach.

Ferdinand Vrábel

 

 

Publikujeme v rámci spolupráce se slovenským levicovým portálem Nové slovo.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

josefmikov

http://aulavirtualedemocracia.blogspot.com.br/2018/05/frantisek-ferdinand-smeral-masaryk.html

 

josefmikov

 

 

http://aulavirtualedemocracia.blogspot.com.br/2018/05/frantisek-ferdinand-smeral-masaryk.html

 

 

http://aulavirtualedemocracia.blogspot.com.br/2018/05/dodatky-zdroje.html

josefmikov

„Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rakousku jediní výrazem nutnosti dějin, stvořiteli nového Rakouska svobodných, rovnoprávných národů   Za nejúčelnější podmínku vývoje národů střední Evropy a jejich proletariátu, včetně národa a proletariátu českého, je potřebné posilovat vše, co přispívá k udržení velkého, státně organizovaného hospodářského prostoru, jehož dějinným výrazem je Rakousko-Uhersko.“   ( zvýraznění jm)

B. Šmeral

josefmikov

Žalář národů.

 Reprezentant Slovinců Korošek jménem strany 1.ledna 1917 projevil loajalitu Rakousku a označil nabídky Dohody za pokrytectví. Representanti Chorvatů ve své rezoluce ze dne 17. ledna 1917 jednohlasně prohlásili, že podmínkou národní existence, kulturního a hospodářského rozvoje Jižních Slovanů je pod vládou “Habsburského Domu” Předsednictvo Českého svazu se 23.ledna 1917 vyjádřilo ostře proti Wilsonovým trvzením. Rumuni učinili podobné prohlášení 24. ledna.

 

josefmikov

V roce 1917 do boje proti monarchistickým tyraniím a theokraciím, za demokracii, mír, harmonii národů a svobodu  nezištně vstoupily USA, ve kterých tehdy bylo zhruba  před  půlstoletím zrušeno otroctví  a další zhruba půlstoletí bude platit uzákoněná rasová segregace. Němci i  mnozí Irové v USA tehdy procitli z „amerického snu.“ Německy psané noviny byly zakazovány, výuka němčiny omezována, mluvit německy na veřejnosti bylo nebezpečné, němečtí hudební skladatelé vykázaní mimo kulturu. Dokonce i Beethoven se octl mezi kulturními psanci.  Němci byli zatýkáni, vyslýcháni a  do konce války jich  bylo 2.008 internováno ve dvou táborech.  Jako další mýtus dobrotivého idealisty byl do českých dějin  přichlýpen  prezident Woodrow Wilson.

josefmikov

Čas valčíků a promenád skončil.

Za mír a demokracii.

„Svět, ve kterém stálo ještě za to žít, byl odsouzen k zániku. Svět, který příjde po něm, si už žádné slušné obyvatele nezaslouží.“                                                         

 

Joseph Roth
„Rakousko-Uhersko už není........Nechci žít nikde jinde... Dál budu žít s torzem a představovat si, že je to celek."                                                                             

Sigmund Freud v Den příměří roku 1918.

"Bůh si vystačil s deseti přikázáními, ale Wilson jich má čtrnáct."                        

 

Georges Clemencau

josefmikov

Co jsou diplomatické lži, subjektivní nejen názor, omyl  a co je pravda ?

 

"Mým hlavním úkolem je ochránit mé národy před jejichpolitiky."

František Josef I.

==========================================================

On 1 June 1914 (14 June new calendar), Emperor Nicholas had an interview with King Charles I of Roumania, at Constanza. I was there at the time ... yet as far as I could judge from my conversation with members of his (Russian Foreign Minister Sazonov’s) entourage, he (Sazonov) was convinced that if the Archduke (Franz Ferdinand) were out of the way, the peace of Europe would not be endangered.

de Schelking, Eugene. Recollections of a Russian Diplomat, The Suicide of Monarchies, McMillan Co, New York, 1918

Diskuze;Je proč litovat zániku Rakouska-Uherska?  

Byl Garvrilo Princip terorista?

http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/15075-byl-garvrilo-princip-terorista#josc9666

josefmikov

Válku vyhlásily, nebo diplomatické vztahy přerušily: Rakousko-Uhersko, Německo a kolonie, Austrálie, Belgie (odmítla Německu povolení k průchodu vojsk) a kolonie, Velká Británie a kolonie , Bolívie, Brazílie, Bulharsko, Černá hora, Čína, Ekvádor, Francie a kolonie, Guatemala, Haiti, Honduras, Itálie a kolonie Japonsko, Kanada, Kuba, Kostarika, Libérie, Nový Zéland, Panama, Peru, Portugalsko a kolonie, Rumunsko, Rusko, Řecko, San Marino, Siam , Srbsko, Turecko, Uruguay, USA. zde  

  Brazílie se dokonce zúčastnila války  v Evropě zde   O Latinské Americe a        1. světové válce podrobněji  Trenches on the Web - Special: Latin America in World War I  ,  .Mapa zúčastněných zemí                                                                                                                                                    

josefmikov

. ….V letech 1910-1911 nechal František Ferdinand připravit program konkrétních opatření, kterými by měl, až se po smrti Františka Josefa stane panovníkem, zahájit svou vládu jako František II. Dal vypracovat harmonogram akcí, kterými by nejen převzal moc, ale zároveň zahájil reformu říše. Hlavním autorem programu byl náčelník následníkovy vojenské kanceláře podplukovník Alexander Brosch, dále se na jeho vypracování jako poradci podíleli: Heinrich Lammasch, Edmund Steinacker, Josef Kristóffy, Ottokar Czernin, Milan Hodža a baron Eichhoff”.

František Ferdinand d´Este - František-Ferdinand

Ztracené naději zarmoucení Slovác

Na pohřeb  Františka  Ferdinanda přišla slovenská delegace  se smutečním věncem na jehož stuze byl nápis :

Ztracené naději zarmoucení Slováci.========================================

Maďarští magnáti a páni bratři příliš neplakali.

viz Marius Turda, The Magyars: Ruling Race. The Idea of National Superiority in the   Fin-de Siècle Hungary

Václav Bělohradský - Od Uherska k Maďarsku: o výročí Trianonu (Právo, 5.6.2010) - stát musí být nadnárodní zde

i .

Milan Hodža, který se na reformních plánech v nějaké míře podílel byl

členem tzv. belvederského kruhu resp. belvederské dílny.

 

viz Oskar Krejčí, Geopolitics of the Central European Region

 

josefmikov

Účel , věčnost a věcnost potřeby.

„Prokletím české společnosti je především účel a věčnost potřeby neustáleho "obrozování,“ rituálního zabíjení, kýčařských mýtů a častá potřeba shlížet se narcisisticky ve staletých kalužích, vybarvovat historické omalovánky o archetypálních tatíčcích, dobrotivých pečovatelích lidu a z lidu, a o nadšení burcujích, přisprostlých hecířích, co maj pod čepicí, nemluvě. Jsou výjimky potvrzující pravidlo, ale beze snových zítřků a mesiášství to v zemích českých nejde. Prokletím je, že tato obrozování jsou obrozovanými vyžadována a lačně přijímána.

Levice se však bez mýthů , legend, tabuizovaných témat  , fetišů, klišé, natož  triků obejde.

josefmikov

 František Ferdinand, Šmeral, Masaryk a ...........?                                                Aneb                                                                                                                          

Za Rakouska, to se nám to úpělo!                                                                             

Čili                                                                                                                         

 Tábor byl náš program

Josef Mikovec

Jenže, kdo je to lid a co je to národ? Haškův Švejk nebyl tak úplně reprezentativní figurka českého národa v letech soumraku habsburského impéria. Archívy z oněch let dodaly dostatek svědectví o loajálních českých vojácích a důstojnících Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. A nemusíme hledat dlouho ani usilovně, abychom objevili i případy ještě mnohem křiklavější loajality, než byla ta „rakouská“, která může být snad vysvětlitelná staletým zvykem na poměry ne právě úplné národní suverenity.

http://altpress.cz/kralovstvi-nebeske-se-udajne-otvira-i-tem-kteri-nevedi-co-cini/

"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně mluvit o českém mesianismu..."
Petr Hlaváček
 
http://blisty.cz/art/62997.html

 

josefmikov

Účel , věčnost a věcnost potřeby.

„Prokletím české společnosti je především účel a věčnost potřeby neustáleho "obrozování,“ rituálního zabíjení, kýčařských mýtů a častá potřeba shlížet se narcisisticky ve staletých kalužích, vybarvovat historické omalovánky o archetypálních tatíčcích, dobrotivých pečovatelích lidu a z lidu, a o nadšení burcujích, přisprostlých hecířích, co maj pod čepicí, nemluvě. Jsou výjimky potvrzující pravidlo, ale beze snových zítřků a mesiášství to v zemích českých nejde. Prokletím je, že tato obrozování jsou obrozovanými vyžadována a lačně přijímána.

Levice se však bez mýthů , legend, tabuizovaných témat  , fetišů, klišé, natož  triků obejde.

 

josefmikov

Co se děje, nutně se děje?

Byly snad jiné možnosti? Byla 1.světová válka nevyhnutelná? Dříve či později?

Musely země  Trojspolku nutně prohrát a muselo se Rakousko-Uhersko, nebo pouze Rakousko rozpadnout? Bylo tím zaseto pro nevyhnutelnost  2.světové války? Bylo možné  trvalé spolužití  Čechů s Němci? Muselo dojít ke koncentračním táborům a plánům na likvidaci českého národa? Ke krvavé „odplatě”, masakrům a etnickému čištění po válce ?

V roce 1968 o vídeňském symposiu uvažuje Jan Galaunder „Na ztroskotání uspořádání z roku 1918... nesli v neposlední řadě vinu historici, kteří posilovali politiky v jejich nacionální zaujatosti... 50 let po rozpadu podunajské monarchie nestojí již historici v zákopech nacionalistických front, ­nýbrž představují vůli k dorozumění a spolupráci. Po roce 1918 historici sledovali mocenská hesla politiků, kéž by v roce 1968 politici naslouchali slovům historiků..... Nutkavě se hlásila spekulace: kdyby tehdy nezanikla velká podunajská říše a na jejím místě nevznikla mozaika následnických států, byly by teď sovětské tanky v srdci Evropy?... Nicméně soudím, že obraz moderních československých dějin se změnil a že se to po řadě let ukázalo. Jinak jsme se dívali na habsburskou monarchii, ztratili jsme nadšení nad změnou mapy Evropy v roce 1918, už se nám nezdálo, že  28. říjen tohoto roku představuje neproblematický a trvalý národní triumf.

 

josefmikov

„Český náhled (československý) na dobu vlády Franz Josefa I. je ovlivněn "haškovským Švejkem".

  „Není jediného národa ani území patřícího před tím habsburské monarchii, jemuž by získání nezávislosti nepřineslo urpení, jaké staří básníci a teologové připisovali výhradně zatraceným a prokletým.“

Paměti Winstona Churchila

Z dnešní perspektivy se zdá, že by Češi a celý svět byli ušetřeni nejednoho zla, kdyby se byl Masarykův plán uplatnit české ‚státní právo‘ byl méně vydařil, kdyby bylo Rakousko přečkalo válku jako životaschopná federace svobodných národů, jako jakási ‚společnost národů v malém‘, toť se ví, že ve velmi modifikované formě, ale přesto jako velký stát, který by, jak to odpovídalo jeho původní ideji, jménu ‚východní marka‘, jako ochranná bašta bránil západní svět proti Východu (stejně jako v případě nutnosti, proti německým panovačným nárokům).

Max Brod

 

 „Zavřeno za příčinou převratu“

p.Kulík, Obchod kávou

 

 

Minulost je také to, co nás minulo.

,,The past is never dead. It's not even past.”

William Faulkner

josefmikov

Husův lid a národovcí ?

Třista let jsme trpěli a úpěli pod nevýslovným jařmem kruté vlády nelítostných cizáků a toužebně vzhlíželi k nadějným poslům osvobození. Jak doloženo.

 

Požadované slyšení před trůnem jeho císařského a královského veličenstva se pro odpor ministerského předsedy Heinricha hraběte Clam-Martinice nekonalo. Předsednictvo Českého svazu (poslaneckého) se nakonec podvolilo žádosti ministra zahraničí, hraběte Czernina, aby v prohlášení nebyla žádná stížnost nebo požadavek a vydalo následující text: "...... „Čeští poslanci říšské rady, chtěli osvědčení věrnosti přednést zvláště slavnostním způsobem, na půdě říšské rady před císařem. V původní verzi bylo uvedeno: "...aby odpověděli na nedožadovanou intervenci nepřátel říše ... Ať uslyší svět z nového ujištění, jež svému králi dáme, že zůstaneme věrni jemu i jeho potomkům, že vyhledávajíce práva a prospěch svého národa, vyhledáváme a vyhledávat chceme vždy zároveň prospěch monarchie habsburské, že věrně a trpělivě lneme ke králi a království, k císaři a císařství, a že stížnosti, jež jsme vznášeli a vznášíme proti nynějším politickým poměrům českého národa, nikdy neotřásly naší víru, že konečného uznání samobytnosti a svéprávnosti politického národa českého dosáhneme v rámci císařovi říše „pod žezlem císařovy dynastie. ...". odpověď států Čtyřdohody presidentu Spojených států amerických Wilsonovi, ve které státy, válčící s  mocnářstvím naším uvedly mimo jiné také osvobození Čechů od cizího panství jako jeden z cílů, k nimž chtějí pomocí zbraní dospět, Presidium Českého svazu odmítá tuto insinuanci, která spočívá na předpokladech úplně nesprávných, a rozhodně prohlašuje, že český národ jako vždy v minulosti, tak také v přítomnosti a v době příští jen po žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky dalšího vývoje“zde

Byli snad reprezentanti národa bezpáteřní oportunisté, lháři a přicmrdovači, nebo to mysleli upřímně?

josefmikov

Pokud jde o korunovaci na českého krále, často se předpokládá, že byla podmínkou pro titul a pravomoci českého krále, to je ovšem  jen běžný omyl.

„Pro zmaření úmyslu Karla I., přijmout Svatováclavskou korunu českých králů se tehdy svorně postavily jinak znepřátelené síly: zahraniční československý odboj, vedený prof. T.G. Masarykem a dr. E. Benešem, říšsko-německý generální štáb a nacionalističtí němečtí politici v českých i rakouských zemích. Jejich důvody se liší, ale snad právě proto vytvářejí zajímavý obraz. Prof. T. G. Masaryk a dr. E. Beneš vyzvali své stoupence mezi českými politiky, aby zabránili korunovaci Karla I. za českého krále