Převzala nová vláda od staré také kostlivce ve skříni pod názvem elektrárna Adularya?

klavesnice stroje
13.1.2022 19:41

    V nedávné době se vyměnila česká vláda a nastoupili noví ministři na své posty a tak jsem se zvědavostí čekal, zda dojde třeba ještě v předvečer nástupu nové vládní garnitury k nějakému posunu v případě zmařeného projektu turecké elektrárny Adularya, anebo ta stará vládní garda nakonec předá té nastupující tohoto velkého kostlivce ve skříni. Nějaký ten týden již od nástupu nových ministrů uběhl, a zdá se, že došlo k té druhé variantě a nová vláda se bude muset zřejmě popasovat s důsledky neschopnosti dvou přechozích vlád, najít nějaké řešení tohoto zapeklitého případu nepovedené elektrárny v Turecku. Pět a půl roku uběhlo od doby, kdy byli odvoláni ze stavby elektrárny odborní pracovníci generálního dodavatele díla - firmy Vítkovice Power Engineering (VPE) jako předzvěst nechtěného, že se již k tomuto rozdělanému dílu žádná z českých entit nehodlá vrátit, aby mohla energetické bloky přivést do funkčního stavu. A jak se budu snažit prokázat níže, ten Černý Petr takto zůstal v rukou české strany.    

    Pokud dokáži odhadnout, tak tímto ponecháním elektrárny Adularya jen tak napospas zubu času, ztratila hodnota tohoto díla na ceně tak 200 – 250 milionů EUR a celkové škody, které dopadnou na bedra českého daňového poplatníka, si dovolím odhadnout tak na 17 miliard korun. Jen pro srovnání dodám, že experty odhadnuté náklady na opravu oněch dvou špatně vyprojektovaných kotlů, jako příčina, proč elektrárna pět a půl roků stojí, činí pouhopouhých 50 milionů EUR, tedy jen čtvrtinu hodnoty, kterou mezitím ukousl ten zub času. Podstatná část z těchto škod je tvořena naběhlými úroky, které je nutno přičíst k původní půjčce České exportní banky (ČEB) pro tureckého investora. A tyto úroky nám ze dne na den samozřejmě vesele narůstají, když nikdo nesplácí úvěr. Ale proč by také měl turecký investor splácet úvěr, když si za něho koupil českou elektrárnu, která mu nepracuje? V době, kdy čekal turecký investor, až se česká strana k problému špatně funkční elektrárny postaví po chlapsky, tak mu od generálního dodavatele VPE přišel papír, že s ním VPE ukončuje podle nějakých českých zákonů kontrakt. Turecký investor tento dopis po právu odmítnul, ale nebylo mu to nic platné, z Čech už nikdy žádný vyslanec dobré vůle a zachránce projektu nepřišel. Přesto se pak v českém tisku v různých podobách objevovaly nesmyslné články s motem, „kdy už prý Turci zaplatí ten úvěr od ČEB“.

    Pro vyjasnění těchto fabulací je nutno uvést, že Turci již před 5 roky nabídli tuto elektrárnu českému státu, aby si ji převzal a dělal si s ní, co se mu zlíbí. Toto je nakonec i předmětem opatření úvěrové smlouvy mezi ČEB a tureckým investorem, zjednodušeně řečeno „nebudeš-li platit úvěr, tak já ti tu elektrárnu seberu“. V roce 2016 pak turecký stát řekl, tak si ji seber, Česká exportní banko, my ti s tím pomůžeme. Kdo však nechtěl na tuto nabídku turecké strany přistoupit, byl český stát.    

   Poněvadž sleduji v českém tisku jako účastník tohoto neslavného selhání českého exportu, co se tu kolem této nedokončené elektrárny objevuje za informace / fabulace, musím říci, že jsem se tu setkal v českém mediálním prostoru s řadou nepravd a manipulací šířených kolem tohoto neúspěšného vývozního případu. Myslím si, že je na čase, aby tyto lži a fabulace byly jednou provždy vyjasněny. Tím, kdo bude nucen zaplatit konečné škody za tento zmařený projekt výstavby elektrárny Adularya, bude bohužel český daňový poplatník a tomu by se měla konečně již naservírovat ta nelítostná pravda, proč, a za koho, bude platit tyto mnohamiliardové škody. 

    Tyto lži a manipulace byly záměrně vypouštěny do veřejného prostoru, aby se zamlžily důvody, proč se tento projekt vlastně nedokončil. A také samozřejmě cílem různých fabulací bylo, zakrýt pravého viníka za zkolabování tohoto díla. Nejčastěji tyto manipulace byly šířeny od vedení generálního dodavatele elektrárny – firmy Vítkovice Power Engineering (VPE); některé fabulace pošly od rakouského dodavatele kotlů - firmy Andritz, a některé záměrné nepravdy byly iniciovány ze strany českých státních orgánů.   

     Škody na tomto projektu zaplatí český daňový poplatník, na tom se asi již nic nezmění, protože česká vláda promeškala možnost, kdy se daly nárokovat nějaké kompenzace za zmaření tohoto projektu u viníka zkolabování případu Adularya, a tím je bezesporu rakouská firma Andritz. Proč dvě poslední české vlády nechaly jen tak snadno uniknout rakouskou firmu Andritz ze své zodpovědnosti za špatně vyprojektované kotle? To je zajisté dobrá otázka, kterou by se měla zabývat policie, protože hodit 17 miliard škody mírnix týrnix na bezbranného českého daňového poplatníka, to je přece jen trošku arogantní přístup ze strany českých politiků.

   Já však musím hned na úvodu odpovědi na tuto otázku zchladit optimismus, že policie se tímto případem nezabývá a zabývat nehodlá, páč to není v zájmu tohoto státu, údajně. Abych byl úplně přesný, on to řekl ten určitý policista obráceně, když loudil z jednoho svědka při výslechu souhlas s nepravdou, tak mu říká, že ta nepravda očekávaná od svědka, že ta je v zájmu českého státu. Tak takovouto u nás máme „pomáhat a chránit“. Pomáhají a chrání, to je pravda, ale v tomto případě chrání ty nenechavé ruce, co jim občas něco tučného uvízne za nehty.

    A nyní je ten správný moment vyvrátit první lež, kterou tu šířilo vedení generálního dodavatele firmy Vítkovice Power Engineering (VPE) do českých sdělovacích prostředků. Vedení VPE se pokoušelo podsouvat redaktorům různých novin i redaktorům televizních programů nepravdivý argument, že údajně uhlí má odlišné složení a parametry, než bylo původně uvedeno v zadání kontraktu pro návrh kotle, a z toho důvodu prý ten kotel dobře nepracuje.

   To, že se tady rozšířila prostřednictvím sdělovacích prostředků blamáž o tzv. špatném uhlí a vysokém obsahu chloru v uhlí jako důvodu pro zatavení se kotle popílkem, byl vědomý podfuk vedení generálního dodavatele - firmy Vítkovice Power Engineering, kterému zdárně sekundoval také rakouský dodavatel kotlů Andritz. 

   Já tu mohu vysvětlit tu podstatu vědomého podvodu, který tu byl spáchán souručenstvím „kompliců ve lži“, a to je vedením VPE a Andritze. Je za tím celkem jednoduchý trik, kdy zadání obsahu chloru v kontraktu pro vytvoření projektu kotle vychází z průměrné hodnoty získané například ze 400 vzorků odebraných z různých míst celého uhelného ložiska, a z logiky věci pak také vyplývá, že toto průměrné číslo přece nevylučuje, že v některých místech ložiska je obsah chloru vyšší, a v některých místech ložiska je zase obsah chloru nižší, než je toto průměrné číslo. Pokud pak vezmu vzorky uhlí z místa, kde je obsah například chloru vyšší, než je průměrné číslo obsahu chloru zadané v kontraktu za celé ložisko, a na toto konto pak tvrdím, že toto uhlí je přece úplně jiné, než jaké bylo zadané v původním kontraktu, tak to pěkně zavání podvodem. Tak s takovouto jednoduchou lží dokázali tito dva manipulátoři: VPE a Andritz obehrát český stát o 17 miliard korun. Ten český stát byl sice obehrán, ale on se obehrát nechat chtěl, to musím dodat, alespoň se tak choval v době, když šlo o všechno, to je v době, kdy se bližilo ukončení záruk firmy Andritz a bylo třeba kotle reklamovat. 

    Ještě je nutno zdůraznit k otázce kvality uhlí, že rok a půl před prvním uvedením kotle do provozu si nechala Česká exportní banka (ČEB) zpracovat analýzy složení uhlí po celé délce těžební sloje a tyto výsledky dala k disposici vedení generálního dodavatele a ten je dal poté k disposici firmě Andritz. Ta analýza ukázala zcela jasně, jaké uhlí přijde na zahájení provozu kotle a takové uhlí nakonec i skutečně přišlo. Když už tedy vedení VPE chtělo tvrdit, že uhlí je jiné, než bylo v kontraktu zadané, tak by mělo také vedení VPE dodat, že vědělo naprosto přesně, jaké to "jiné" uhlí vlastně bude.

    Zmíněná expertní zpráva od firmy ŠKODA Praha dala na tento argument VPE a ANDRITZE jednoznačnou odpověď již v roce 2017 a potvrzuje se v ní, že uhlí, které se nachází na dolech přilehlých k elektrárně Adularya, odpovídá v zásadě těm parametrům, které byly zadány v kontraktu pro návrh kotle. Příslušné formulace z expertní zprávy jen dodatečně potvrdily to, co říkali brzy po uvedení prvního kotle do provozu odborníci z VPE pracující na stavbě při uvádění tohoto kotle do provozu. Ti totiž již záhy po naběhnutí kotle na spalování uhlí v závěru roku 2015 poukazovali na to, že kotel správně nepracuje a informovali vedení VPE, jaké jsou ty evidentní znaky špatné funkčnosti kotle. A argumenty těchto odborníků z VPE pak byly taktéž potvrzeny expertní zprávou ŠKODY Praha.

   Je pak jistě úsměvné, když se tady probíral v tisku argument o nějakých těch desetinkách určitého prvku v uhlí a přitom bylo VPE známo, že kotel vůbec nepracoval na bázi technologie, na které měl pracovat. Třikrát se nám během 5 měsíčního seřizovacího provozu kotle tento zatavil popílkem jako doložení faktu, že s kotlem něco není v pořádku. A přitom ještě platila záruční doba firmy Andritz za správnou funkčnost kotle a věřte nebo nevěřte, za celý rok a půl, co platila tato záruční doba firmy Andritz od prvního zalepení kotle, tak nikoho na VPE nenapadlo, že by ten kotel u rakouské firmy Andritz bylo třeba reklamovat.

    Já tu mohu kromě toho „špatného uhlí“ uvést ještě další příklad licoměrnosti, tentokrát ze strany českých státních orgánů, a to bylo tvrzení, že prý pokus o puč, který proběhl v červenci 2016, že nějakým způsobem ztížil anebo zamezil dodělání elektrárny a jejího uvedení do provozu. Je pravdou, že v souvislosti s tímto vojenským pučem byla elektrárna Adularya zestátněna, ale ve vztahu k VPE, anebo českému státu, se nic podstatného nezměnilo. Je skutečností, že výstavba elektrárny byla dokončena s téměř dvouletým zpožděním a ukázalo se, že kotle jsou špatně vyprojektovány, a tedy, že bude třeba tyto kotle v zásadní míře předělat. Turecký investor však díky tomuto zpoždění výstavby na straně generálního dodavatele VPE utrpěl již značné ztráty a nadělal si velké dluhy, a k tomu získal i nefunkční bloky, které vyžadovaly náročné úpravy na obou kotlích. Bylo tedy jen otázkou času, kdy na firmu Adularya bude vyhlášena insolvence a pak i možná bankrot. Zestátnění firmy Adularya zabránilo tomu, aby pak proti sobě stály dvě zkrachovalé firmy místo jen jedné zkrachovalé firmy – a to generálního dodavatele elektrárny Vítkovice Power Engineering. 

   A do třetice tu vyvrátím ještě další nesmysl, který tu šíří české státní orgány, a to, že o odkoupení elektrárny Adularya prý není v Turecku zájem. Pravda je samozřejmě zase někde jinde. Po dohodě mezi tureckým vlastníkem 100% akcií elektrárny Adularya – spořícím fondem TMSF a ČEB se uskutečnily v roce 2019 tři veřejné soutěžní kola na prodej elektrárny v Turecku. Není pravdivé tvrzení českých státních orgánů, že se do soutěže nikdo nepřihlásil. Ten problém, proč se ta elektrárna neprodala, leží někde jinde.

   Ve všech třech soutěžních kolech byla totiž vždy stanovena minimální cena, kterou musí zaplatit potenciální zájemce o odkoupení elektrárny. Ne, že by nebyl zájem o tuto elektrárnu, jen ve všech těch třech soutěžních kolech byla vždy stanovena minimální limitní cena, která byla nasazena příliš vysoko, a nenašla se žádná firma ochotna na tento cenový limit jít.

   Pro příklad uvedu, že ve druhém prodejním kole nabídly 3 firmy, ale žádná z nich nesplnila tu minimální nabídkovou cenu a tak byla soutěž zrušena. Běžně se takovéto soutěže dělají s volnou prodejní cenou bez stanovení minimálního limitu, a předmět prodeje se pak přiřkne nejvyšší nabídce. Proč se tento postup neuplatnil v případě prodeje elektrárny Adularya?

  Podle mě by se ta elektrárna ve volné soutěži bývala snadno prodala a odhaduji, že její prodejní cena by byla tak okolo 120 - 150 milionů EUR. Tyto peníze by získala jako kompenzace za poskytnutý úvěr Česká exportní banka.

    Závěrem bych chtěl říci, že jsem se snad ještě v životě nesetkal s tak rozsáhlým stupněm lhaní a podvodného jednání, jako u projektu Adularya. V žádném případě nelze vinit z ničeho špatného tureckou stranu a podsouvání tureckého investora jako viníka tohoto zmařeného případu je vědomá blamáž s cílem chránit skutečného viníka zkolabování tohoto obchodního případu, a tím je rakouská firma Andritz. Proč v tomto období jednoho a půl roku, kdy platily ještě bankovní záruky firmy Andritz, se neuplatnila reklamace na vadný produkt u tohoto dodavatele z Neumětel?  Za tímto vším výše uvedeným je nutno hledat určité materiální pozadí, pokud to tak vyjádřím.

    Veškeré snahy ze strany vedení VPE a českého státu za tuto dobu pěti a půl roků měly jen jednoho společného jmenovatele, a tím byla snaha ochránit firmu Andritz, aby nemusela nést důsledky svého chybného projektu kotlů dodaných na elektrárnu Adularya v Turecku. Filosofie českých státních orgánů zřejmě vycházela z názoru, proč že by měla za svoje chyby zaplatit rakouská firma Andritz, když přece za ni ty škody může zaplatit český daňový poplatník?

    A divíte se pak, že česká policie nemá žádný zájem čestně a spravedlivě rozmotat to klubíčko podezřelých kroků a postupů, které se tu za tuto dobu pěti a půl roku provedly ohledně tohoto projektu?

Miroslav Kelnar


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.