Problém koaličního potenciálu ČSSD

8.11.2010 17:05
Na české politické scéně chybí levostředový sociálně-liberální subjekt, který by neohrozil pozici ČSSD na levici, vyplnil poměrně limitovaný prostor v levém středu spektra a stal se tak přirozeným partnerem sociální demokracie. Tuto roli plní v západní Evropě většinou zelené a menší liberální strany.

Česká strana sociálně demokratická patří od poloviny 90. let k dominantním silám české politiky s potenciálem 30 – 35% voličů. I přesto jako vítězná strana, avšak s poměrně nižším volebním výsledkem, nebyla po letošních volbách schopna sestavit vládu v důsledku absence koaličních partnerů. Se stejným problémem se potýká i slovenský Smer, který přesvědčivě a s velkým odstupem za ostatními stranami zvítězil a přesto skončil v opozici. V nízkém koaličním potenciálu na celostátní úrovni spatřuji do budoucna největší problém sociální demokracie. „Pouhé vítězství“ ve volbách v poměrném systému samo o sobě k sestavení vlády nestačí. 

 

Na české politické scéně chybí levostředový sociálně-liberální subjekt, který by neohrozil pozici ČSSD na levici, vyplnil poměrně limitovaný prostor v levém středu spektra a stal se tak přirozeným partnerem sociální demokracie. Tuto roli plní v západní Evropě většinou zelené a menší liberální strany. Jako strategicky chybnou vnímám jednu z alternativ budoucího vývoje – posun ČSSD do středu po vzoru britských labouristů. Mnozí levicoví voliči by se přestali se sociální demokracii identifikovat jako s primárním obráncem svých zájmů a na prostoru uvolněném na levici by expandovali komunisté jako jediná skutečně levicová alternativa. Z dlouhodobé perspektivy je pragmatičtější „vypěstovat si“ životaschopného koaličního partnera, stejně jak to učinila ODS v podobě svého apendixu TOP09.

 

Problémem levého středu a centristických formací obecně je limitovaná voličská banka a volatilní elektorát. Sociální demokracie by s novou levostředovou formací, schopnou oslovit řádově 5 – 10% voličů pravděpodobně dosáhla nadpoloviční většiny ve sněmovně pouze s tichou podporou komunistů. Fatální, avšak zasloužený debakl KDU-ČSL a Strany zelených v letošních volbách připravil ČSSD o přirozené politické partnery. Zatímco lidovci se profilovali jako klasická centristická formace s širokým koaličním potenciálem, Strana zelených se pod Bursíkovým i Liškovým vedením stala pouhým přívěškem ODS a na rozdíl od ostatních západoevropských ekologických stran se zařadila napravo od středu. Vládním angažmá se zdiskreditovala a rychle ztratila své nestabilní, spíše levostředové voliče, kteří se se stranou identifikovali jen slabě. Vedení SZ prezentující stranu jako „svěží vítr na politické scéně, přinášející nový styl politiky“ tak bez uzardění ihned po vstupu na parlamentní půdu zasedlo ve vládě, založené na politické korupci a podporované několika přeběhlíky výměnou programu za nadhodnocený počet ministerských křesel, neodpovídající šestiprocentnímu mandátu od voličů. Arogantním vystupováním předsedy Bursíka, který se razantně a nepříliš férově vypořádal s vnitrostranickou opozicí, což vedlo k odchodu části členů a založení Demokratické strany zelených, se SZ zcela zkompromitovala nejen u široké veřejnosti, ale především u vlastních voličů. Bursíkovo vedení tak promarnilo možnost dlouhodobého etablování environmentálního a postmateriálního proudu na české politické scéně jako partnera sociální demokracie, jak je to obvyklé v západní Evropě. Výsledek letošních komunálních a senátních voleb potvrdil pád SZ do propadliště dějin (s výjimkou Prahy), avšak naznačuje možný návrat lidovců do hry v příštích sněmovních volbách.

 

Věci veřejné svou levostředovou rétorikou, důrazem na přímou demokracii, sociální tématiku a liberálním přístupem ke společenským otázkám před volbami připomínaly nizozemskou liberálně levicovou stranu Demokraté 66 a jevily se jako možný partner ČSSD místo neúspěšných lidovců a zelených. Avšak VV se nepoučily z debaklu SZ, vstoupily do konzervativní pravicové vlády, zapomněly na předvolební sliby a vyprofilovaly se jako další středopravicová strana na jedno použití. Důsledky svého jednání tvrdě pocítily už pět měsíců poté, kdy v komunálních a senátních volbách raketový nástup vystřídal stejně rychlý propad. Ani při možné změně politického kurzu nelze s touto stranou do budoucna počítat jako s možným koaličním partnerem, protože pravděpodobnost setrvání VV v parlamentní politice po příštích volbách je značně nepravděpodobná. Nelze ji vnímat jinak než slovy Mirka Topolánka „mafiánský projekt pražské ODS.“

 

Ani Strana práv občanů neměla ambice stát se koaličním partnerem ČSSD, ačkoliv svým programem a zařazením na pravolevé ose má k sociální demokracii nejblíže. Šloufova a Melčákova partaj vznikla na základě tajné dohody zhrzeného expředsedy Zemana s pravicovými lídry za účelem odebrat několik procent hlasů ČSSD a zabránit jejímu volebnímu vítězství. I tato jednorázová strana nemá velkou šanci se etablovat jako perspektivní subjekt na politické scéně.

 

Vzhledem k absolutní nekompatibilitě programů ČSSD a TOP09 už zbývají pouze dvě možnosti koaliční spolupráce – velká koalice s Občanskou demokratickou stranou nebo levicový kartel s KSČM. Obě tyto varianty však obnášejí značná rizika. Spojení s ODS předpokládá rezignaci na část vlastního programu a realizaci kompromisní pravolevé politiky, která by v konečném důsledku uškodila oběma stranám a vytvořila prostor pro vzestup nové populisticko-xenofobní formace typu rakouských Svobodných, nizozemské Strany pro svobodu nebo maďarského Jobbiku. Koalice dvou nejsilnějších stran je řešením výhradně nouzovým, nikoliv standardním. Navíc velkou koalici s ODS, stranou s pověstí korupční a kmotrovské organizace, zdiskreditované na lokální i celostátní úrovni, by řada voličů ČSSD vnímala jako zradu a v příštích volbách vystavila sociální demokracii za toto spojenectví účet.

 

Komunistická strana Čech a Moravy představuje programově nejbližší subjekt ČSSD, když odhlédneme od rozdílných přístupů k zahraniční politice resp. postoji k NATO a EU, avšak její nepřesvědčivé distancování od minulého režimu z ní činí snadný terč médií a pravicových politiků, kteří cíleně straší veřejnost spojením ČSSD a KSČM a jakýmsi fiktivním návratem před rok 1989, omezením demokracie a dalšími nesmysly, ačkoliv sami dobře vědí, že geopolitická situace je diametrálně odlišná než před padesáti lety, Varšavská smlouva neexistuje a v Kremlu nesedí Stalin ani Brežněv. Naštěstí u většiny populace strašidlo primitivního antikomunismu příliš nerezonuje. Je však třeba brát v potaz, že mezi elektorátem sociální demokracie je nezanedbatelný segment voličů, odmítající spolupráci s komunisty už jen kvůli historickým zkušenostem a Bohumínské usnesení zakazující spolupráci s KSČM na vládní úrovni stále platí. Pokud by ČSSD toto usnesení revidovala, případná vlna masivní antilevicové propagandy po uzavření takové koalice by nastolila atmosféru občanské války, a to i po případném přejmenování KSČM, jejíž název je jen zástupným a ve skutečnosti bezvýznamným problémem. Otázkou je, zda samotná KSČM je připravena nést vládní zodpovědnost anebo těží ze svojí pozice permanentní protestní strany a obává se následování příkladu francouzských komunistů, kteří po vládním angažmá v 80. letech upadli do bezvýznamnosti. Pivotální charakter KSČM se po letošních volbách zcela minimalizoval, strana disponuje nulovým „vyděračským potenciálem“ a hlasy jejích zákonodárců nejsou potřeba k žádnému významnému rozhodnutí v Poslanecké sněmovně PČR ani v Senátu. Ať bude příští volební výsledek komunistů jakýkoliv, více než tichou podporu menšinovému kabinetu ČSSD od nich nelze očekávat. 

 

Řešení tohoto problému se bude odvíjet od volebních výsledků a počtu subjektů, které překročí pětiprocentní klauzuli v roce 2014. Nestandardní situace po letošních volbách, kdy pravice získala 118 mandátů, je excesem, který se pravděpodobně nebude opakovat a z tzv. nových stran má perspektivu udržet se v parlamentní politice déle než jedno volební období TOP09, které se částečně podařilo etablovat i v komunální politice, zejména díky výhře v Praze a solidnímu postavení ve větších městech. V průběhu déle jak tří let může dojít k různým posunům na politické scéně a vzniku nových subjektů, přičemž existence úspěšné levostředové strany by sociální demokracii výrazně napomohla při sestavování příští vlády.

 

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kosina
Vaše chaotické traktáty plné překlepů mě už skutečně unavují. Toto je moje poslední reakce, dál s vámi nehodlám ztrácet čas. V televizi jste se asi nedověděl, že koalice na krajské resp. spolkové úrovni jsou nesouměřitelné s koalicemi na úrovni celostátní. Ačkoliv vládne ČSSD a KSČM v Moravskoslezském a Karlovarském kraji, ve vládě ČR spolu zřejmě nikdy nezasednou. Stejná situace je ve vztahu SPD a Die Linke v SRN. Ohledně vaší mezigenerační invektivy musím pouze konstatovat, že mnozí senioři se mylně domnívají, že pouze věk je činí moudřejšími. Do žumpy diskusí na aktualne.cz se opravdu nemíním ponořit, to je vaše doména. Hezký večer.
kosina
Když argumentujete Rakouskem a Německem, jistě víte, že zde funguje několik koalic: 1) velká koalice, 2) sociální demokracie + zelení, 3) CDU-CSU + FDP resp. OVP + FPO. Nevím o tom, že by někdy v Německu vládla SPD s tichou podporou Die Linke. V Rakousku komunisté parlamentní zastoupení nemají. Proto váš argument německy hovořícími zeměmi považuji za zcestný. Místo sledování televize si zkuste pro začátek přečíst Úvod do politologie. Pak můžete začít psát fundované články, ale prozatím to vidím pouze na tu diskusi na aktualne.cz.
alex
Pane Dubo - samozřejmě. Vy beste ten příspěvek mohl minout.
alex
Mně se na Vás nejvíc líbí, že druhé soudíte výhradně podle sebe. A tak se Vám daří přiznat vše podstatné.
alex
Kdybyste pane Kosino četl pozorně, to Vaše konstatování o tom, že něco chápu jen v úzce českém kontextu, jsem Vám už napsal v trochu jiné formulaci. Heleďte já to rozpitvávat ani nechci, protože bysme tu museli sedět do Vánoc a ani to by nestačilo, protože s Vámiby se muselo vyjasňovat jedno každé slovo - jak Vaše, tak moje - zkrátka chtělo by to mezi námi překladatele. Obávám se, že totéž se týká Petra Vlka. Já mu rozumím, co tím chtěl říci, Vy ne.
kosina
Pane Vlku, mám pocit, že jste můj blog četl jen velmi zběžně. Doporučuji znovu přečíst odstavce o nové levostředové straně, kde píšu, že má potenciál získat 5 - 10%, nikoliv na úkor sociální demokracie. Zároveň zmiňuji možný návrat lidovců do hry. Součet těchto tří stran při dobrém volebním výsledku ČSSD by mohl dát dohromady více jak 100 hlasů. O zemanovcích jsem rovněž psal - jako strana pomsty nepředstavují potencionálního partnera ČSSD. Suverenita je pro mě poněkud nečitelná a její zařazení na pravolevé ose poměrně komplikované - ačkoliv se definuje jako liberální, používá protievropskou a mírně nacionalistickou rétoriku a jeví se jako možný nástupce Sládkových republikánů (ačkoliv protiromské výroky jsem u ní nezaznamenal). Bohužel vy i pan Špáta vše vnímáte ve velmi úzkém českém kontextu bez znalostí zahraničních reálií a proto si nedokážete představit jiný scénář než ČSSD+KSČM. Na závěr otázka - domníváte se, že je ČSSD schopna získat oněch 40% a za jakého předpokladu? A prosím neargumentujte krajskými volbami z roku 2008, které jsou nekompatibilní s volbami do sněmovny.
alex
A snad ještě jenom jednu otázku, profíku. Ohledně toho Zemana samozřejmě spekuluji, domnívám se, myslím si - mohu se mýlit. Vy poněvadž jste profík, máte velice ceněný titul z politologie a narodil jste se v Kolíně jako Zeman - proto Vy se svým domnívám se nespekulujete, ale pohybujete se ve faktech? Bože, bože tyhle mladí Mistři světa - holt se musím vždycky štípnout, poněvadž jsme nebyli jiní.
alex
MO Kosina\r\nMilý pane, já hovořím taky úplně od začátku a takřka vždyzky o něčem jiném než Vy. Pokud máte alespoň nějaké podložené informace k tomu, co jsem tu psal, a už od prvního příspěvku, a pokud něco z toho, co jsem od počárku trvdil vyvrátíte, budu rád, když se se mnou o ně podělíte. Ještě hezčí den PROFÍKU. chechtající se smajlík.
kosina
Vážený pane, nehovořil jsem o velké koalici, ale o opoziční smlouvě. Nehodlám zde spekulovat nad tím, jak by se Zeman zachoval, kdyby byl v situaci jako Špidla se 111 levicovými hlasy v roce 2002. Ale domnívám se, že by zvolil stejný model jako v roce 1998 a komunisty by obešel. Otázkou však je, zda by ODS v modelu opoziční smlouvy po volebním výprasku hodlala pokračovat. Pokud máte podložené informace, které toto vyvrátí, budu rád, když se se mnou o ně podělíte. Hezký den.
alex
Jen snad dodám, že profík by se takhle se Zemanem asi neukec. Zeman neupřednostňoval velkou koalici v jakékoli formě prostě proto, že v daném případě ji upřednostnil Klaus - a to z velmi jednoduchého důvodu. Jako profík a politolog historik byste to snad měl vědět. To jen na okraj. Ale skutečně už dál Vás nehodlám z ničeho dalšího OBVIŇOVAT. Profíku. shovívavě se usmívající smajlík
alex
A do pyhele. No jen když jste se mi představil v plné kráse a tajříkajíc domrtě. Mně to stačí, profíku.
kosina
A. Špáta: Chápu, že z pohledu amatéra se jeví vše nesmírně jednoduše, ale pokud redukujete úlohu KSČM na pouhého kývače ČSSD, zřejmě tuto stranu podceňujete. Nedomnívám se, že by právě Miloš Zeman zvolil variantu s komunisty, neboť vždy tendoval k dohodě s ODS. Co se týká TOP 09, její budoucnost ukáže až další vývoj. Dříve než někoho obviníte ze špatné argumentace, neoperujte s nepodloženými domněnkami, ale s fakty. Děkuji.
alex
M.O.Kosina. Petrovi rozumět nemůžete, poněvadž argumentujete-li r.2002, argumentujete špatně. Ano mohlo dojít k vládě ČSSD s tichou podporou KSČM - ovšem za předpokladu, že by byl šéfem ČSSD buď Zeman nebo Paroubek. Špidla nebyl natolik dobrý politik ani natolik velká osobnost, aby se takového řešení nebál nejen s ohledem na pravicová média. Navíc velice dobře věděl, že v ČSSD je přílišmnoho odpůrců takovéhořešení, kteří opravdu netuší, co to je skutečná politika, přičemž nelze vůbec vyloučit, že on sám je také odpůrcem takového řešení.\r\nStejně tak se mýlíte ve své prognóze ohledně TOP jako přechodného jevu. Naopak, trumfy jsou na její straně a má nášlápnuto na to, aby se na pravici doplňkovou stranou stala ODS. Bude záležet jen a jen na ní a na tom, jak dalece se jí budou dařit další tahy. Málo se ví, že tah učinit z Leoše Hegera ministra zdravotictví je roven tahu s Tůmou. V ČSSD to ví velice dobře Rath.
kosina
P. Vlk: Přiznám se, že vašemu příspěvku příliš nerozumím. Pokud argumentujete součtem mandátů ČSSD a KSČM, mohlo už v roce 2002 dojít k sestavení minoritního sociálně demokratického kabinetu s pohodlnou většinou 111 hlasů, avšak nestalo se tak. Nehovořím o tom, že by si ČSSD měla vypěstovat konkurenta, ale o voličském vakuu v levém středu spektra. Kupř. v Nizozemsku úspěšně funguje formace levicových liberálů (D66) a nijak neohrožuje dominantní pozici Strany práce (PvdA) na levici, podobné je to se zelenými v Rakousku, Skandinávii a dalších zemích. \r\nPokud hovoříte o současné silné pozici TOP 09, jedná se spíše o přechodný jev a senátní i komunální volby naopak potvrdily v roli nejsilnější pravicové strany ODS. Domnívám se, že volební podpora TOP 09 bude stagnovat v přímé úměře s asociálními kroky současné vlády. Spousta prvovoličů totiž volila pouze rádoby novou značku a cool knížete, aniž by si plně uvědomili zrůdnosti, které tato strana hodlá realizovat.
alex
Vy pane Kosino popisujete politologickou teorii. Já píšu o současnésituaci. A tvrdím, že ČSSD se musí spolehnout jen na sebe a chce-li vládnout, musí získat nadpoloviční počet mandátů nebo onen vyhrát volby tak, aby měla společně s KSČM vetšinu - pro možnost vlády s tichou podporou komunistů. Komunisté ne výběr nemají - buď podpoří vládu levice nebo pravice - přímo či nepřímo.\r\nI tento rozbor dokazuje, že Hašek uvažuje o Vaší velké koalici nebo duhové koalici - příklonem ke Kalouskově způsobu řešení. Okamžitě pak ovšem vyvstane otázka, proč vlastně takovou ČSSD volit. Nemělo by to smysl - lze pak volit rovnou TOP či ODS.
kosina
A. Špáta: Samozřejmě, existují i další varianty jako tichá podpora KSČM (kterou na konci zmiňuji), opoziční smlouva č. 2, duhová koalice a další. V tomto blogu pojednávám však pouze o standardních a transparentních koalicích. \r\nCo se týká tiché podpory, je otázkou, zda bude komunisty do nekonečna bavit tato hra a zda nezačnou usilovat o přímou vládní participaci. Záleží, jak silný mandát ve volbách získají a jestli jsou ochotni opustit roli protestní strany.
alex
Ještě dodám, že není pravdou, že levicová či pravicová politika je lepší té druhé obecně. Jak levicová, tak pravicová politika může být jen dobrá - ve prospěch všech občanů a subjektů, nebo špatná. Tou bývá obvykle politika ve prospěch nějaké jedné skupiny. ČSSD má navíc v rukou v českých poměrech trumf v podobě sociálního státu neb efektivní a účinný sociální stát v mezích ekonomických možností jest nedílnou součástí moderního státu 21. století. Zcela jistě ty možnosti jsou a mohou být vyšší než v soušasnosti pro toho, kdo se důsledně vypořádá s problematikou korupce a klientelismu a nekompetentnostmi při správě státu. To je ta nejspolehlivější cesta ke získání středového voliče a nikoli deklarovaný posun doprava.
alex
Dovolil bych si oponovat. Problém koaličního potenciálu u ČSSD dnes neexistuje. Sám uvádíte, že ani s ODS ani s TOP o koalici uvažovat nelze, byla by to prostě vždy velká koalice. Totéž vůči KSČM a nejen kvůli bohumíbskému sjezdu. Tady je ovšem možná vláda ČSSD s tichou podporou KSČM, jak ji definoval již Zeman. Neexistuje rozumný dovod, proč komunisty nevyužít k prosazení vlastního programu a neexistuje rozumný důvod, proč nechat propadnout levicové hlasy.