Prokaučovaná důvěra - jen takový povzdech

ztraty
12.2.2021 19:57
Jak se získává zpátky ztracená důvěra? Těžce a zdlouhavě, draze, v jiné kvalitě než ta původní a hlavně bez záruky, že se to povede. Ale dokud se pracně zpátky nezíská, pak veškeré snažení přichází vniveč. Je to trochu jako když rolník vyčerpá a zdevastuje půdu. Dokud ji zase neuvede do dobrého stavu, úroda nestojí za nic, nebo ji pro vysoké náklady nelze prodat - ale ani mnohonásobně více vstupů, ať práce či peněz nestačí.

    Již dlouho se ve veřejném prostoru v souvislosti s covidózou, «dějí věci». Nevim, zda se nemýlím, ale zdá se mi, že postupný vývoj situace byl mj. provázen postupným vývojem ztráty důvěry. «Někdo» tady tak trošičku a potichu tu důvěru prokaučoval. Měl by se s tím umět vyrovnat jinak než přehazováním zodpovědnosti za zbytečná úmrtí. A vyžadovat důvěru dříve, než je znovu nabyta, to nějak ztrácí logiku.

Aktualizace 14.2.2021 - měl to být stručný povzdech, ale nejde to: 

   Teprve reakce pana Moskalíka, který mě přinutil k odpovědi, mě také inspirovala k úvahám jiným směrem. 

   Rozpomněl jsem se totiž na své dřívější připomínky, kterými jsem odvracel setboly v diskusích, pokud  mne skalní diskutéři tlačili k vyjádření nějakého názoru  na zjevné nepravdy či malformace (místo "zrůdnosti" lépe číst "úlety") z úst čelních politiků, potažmo vlády. Bylo jedno jestli se to týkalo Topolánka (ne nemůže za to, že je "vzorovým" příkladem, je jen jedním z mnoha), či kohokoliv jiného.

     Vždy jsem  v těchto případech vyjádřil předpoklad, že takové "výroky" posuzovaného politika jej diskvalifikují předem, pokud by třeba nastala nedejbože válka, či  něco podobně osudného. Končil jsem obvykle řečnickými otázkami nezvýšeným hlasem: 

    "Kdopak Ti chlapče uvěří, až národ bude opravdu potřebovat skutečného vůdce do nepohody, kdopak Ti uvěří, že myslíš výzvy - k vlastenectví, k obraně republiky a  k sebeobětování se - opravdu vážně, upřímně a říkáš je zodpovědně. Já to nebudu a kdoví, jestli to nebude hodně, hodně dalších lidí s normální pamětí a zdravým rozumem.

    Co potom budeš dělat? Svedeš to na jiné? Nakonec třeba na občany? Nebo utečeš od zodpovědnosti? Už to trénuješ?

      Nebo využiješ zákonů a silou moci zákona a silou moci výkonné tzv. "vrchnostenského práva" donutíš občany k vlastenectví podle Tvých představ? Bude se v tom případě střílet dříve než vezmou občané zbraně do ruky na obranu vlasti?

     [ Noticka na okraj k  tomu, proč takový způsob myšlení. Vědomí, že konkrétnímu politikovi v dobách míru důvěřuji tak pevně, že dopředu vím, že bych jej bral naprosto vážně i v kritických situacích, je jedním z kritérií, podle kterých posuzuji jeho vhodnost na posty nejvyšší. K dalším kritériím patří jeho schopnost se rychle a správně kdykoliv zorientovat v dané situaci a rychle rozuzlit jakoukoliv situaci nebo třeba praktické umění spojit ty, kteří mohou přispět k řešení situace, dopracovat se k uvážlivému rozhodnutí na základě vyhodnocení podstatných faktorů a vedlejších účinků atd.. Jazyková vybavenost vůči těmto kritériím stojí hodně nízko. Servilní  čtyřjazyčné prohlášení vůči cizím státům či uniím hodnotím výrazně méně než pouhé české "NE" popř. "BUDE TO JINAK".  ]

    Nepředpokládal jsem - ovšemže uvedené řečnické otázky byly hrubou nadsázkou - že bych zažil válku či něco podobného.  Teprve při koncipování odpovědi panu Moskalíkovi,  jsem si uvědomil, že jsem téměř nepostřehl, jak se kolem mne plíží historie a vláda mi převádí "soft" variantu (tj. nouzový stav jako nástroj k výkonu státní moci) toho, co jsem hlásal jako "hard" variantu v čistě hypotetické situaci.

 Závěrem: Je úplně jedno, jak bude folklór kolem nouzového stav vypadat, nouzový stav jsem původně v příspěvku ani nezamýšlel zmínit; hlavním tématem byla důvěra a obsahem sdělení bylo, že jednou ztracená důvěra bude draze vykoupená. Zaplatí to i opozice a další se svezou s nimi. Moje obava je, aby nezvali k placení účtů bezbranné a nevinné.

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Pro pana Moskalíka:

    Pokud jsem správně pochopil z Vaší reakce, že považujete aroganci vrcholových politiků za postupně sílící všeobecný průvodní jev dnešní doby, pak Vám musím dát za pravdu. (Na vojně jsme ovšem byli napomínáni slovy "voják dělá jen to, co je mu dovoleno".) Aroganci jim všichni trpí, tak ji používají.  

   Váš názor "...účel v žádném případě nemůže posvěcovat používané prostředky...." skvěle odráží skutečnost, že vláda &spol povýšila pouhý prostředek (tzv. "nouzový stav") na svůj cíl (a nevyužila svěřené důvěry a udělených rozšířených .pravomocí). Také jsem mnohokrát v životě tzv. "dostal volnou ruku" v dané záležitosti, tj. nad rámec běžných kompetencí. Nikdy bych však nemohl požádat o "volnou ruku" znovu, pokud bych se neprokázal výsledky z dosavadní své činnosti a nebyla naděje, že takové privilegium umožní nějaký užitečný posun k cíli.

    Pokud  se ovšem týká samotného nouzovho stavu, nejsem toho názoru, že "zvítězilo dobro nad zlem". To jen jedni kluci řekli druhým: "Když jste nám nepůjčili kuličky, zapomeňte na to, že můžete hrát v našem důlku". Prostě můj povzdech byl o tom, že důvěru ztratila už tak velká masa lidí, že i ti, kteří v této mase vidí své voliče, "zázračně prozřeli" a řekli dost.

    Ve skutečnosti jak roušky, tak nouzový stav i další opatření mají možnost pomoci dosáhnout užitečných cílů. Pokud nejsou účelně a efektivně využity, nabízí se otázka v čem nebo v kom je chyba.

   Mně osobné rouška ani nic podobného nevadí. Přinejmenším podstatně méně, než když v letním parnu je mi odepřeno občerstvení a upocen, tiše trpím. Nadto - já si cením roušky, nanoroušky a filtrů z jiných, závažnějších a logičtějších důvodů,  než hlásají všeobecná klišé. Přikládám jim jiný význam, než je nám sugescí (tj. bez logické a úplné argumentace) implantováno do našeho nepřemýšlení.

   Podobně, srovnám-li momentální omezení mých kontaktů s lidmi vlivem nouzového stavu s psychickou újmou, kdy jsem občas během svého života musel z jiných důvodů setrvávat v přítomnosti některých  "zajímavých" (z hlediska psychiatra) lidí, pak mi nouzový stav osobně nepřipadá jako příkoří. Ovšem jiná věc je, že velká většina lidí to vnímá nejen jako fyzické a sociální omezení ale také jako omezení svých svobod. Prudce narostl počet těch z nich, kteří podle počínání vlády zjišťují, že vláda neví co, neví jak, nemá výsledky, ale chce v tom pokračovat. Takže vzrostl počet lidí, kteří vládě nedůvěřují. Klíčové je to, že za "necovidózní", čili normální situace je vylomeniny vlády tolik přímo neobtěžovaly, zatímco nyní je plošně omezují. Proto ta ztráta důvěry a proto i ten můj "jen takový povzdech" nad prokaučovanou důvěrou. Snad jsem měl raději zvolit titulek "Důvěra"  a v obsahu příspěvku napsat jen "Ach".

Děkuji za reakci.