Proslov k lidu českému a k jeho mnohým nehodným spisovatelům

obrazek
15.4.2019 17:35
Osobnost každého člověka se vyznačuje dvěma protikladnými protipóly. Na jedné straně se v něm totiž nachází mnoho dobrého, pozitivního a ušlechtilého, ale na druhé straně zároveň mnoho nedobrého, negativního a neušlechtilého. Není snad nikoho na světě, kdo by v sobě kromě své světlé stránky neskrýval také cosi temné.

   No a spisovatel je člověk, který prostřednictvím slova dokáže zahrát na jednu z těchto dvou základních strun lidské osobnosti. A to buď na strunu dobra, pozitivity, světla a ušlechtilosti, nebo na strunu temnoty, negativity a nízkosti. Tímto způsobem může potom podle svého osobního rozhodnutí stimulovat v lidech, čili ve svých čtenářích buď to světlejší, nebo to temnější.

   A spisovatelé to samozřejmě také dělají, ale je smutné, že ve většině případů se snaží rozechvívat právě temnou a nízkou stránku lidské osobnosti. A dělají tak z čistě zištných důvodů, aby jejich díla byly více čteny a více prodávány. Proto jsou jejich výtvory plné násilí, vulgarismů, navázané sexuality a popisů mnoha jiných dekadentních zvráceností.

   Takovou nízkostí navazují okamžitě kontakt s nízkou stránkou osobnosti čtenáře, stimulují ji a pohrávají se s ní. Jde o vědomou manipulaci s osobností člověka, prostřednictvím jeho temné stránky tím, že se mu jako potrava, pobavení a příjemné vzrušení předhazuje nejrozličnější nízkost.

   A temná stránka osobnosti nevědomého čtenáře na tyto temné stimuly reaguje, sahá a živí se jimi. Sytí se jimi a ukájí se jimi. Tím se však člověk stává postupně horším, protože v sobě vyživuje temnou stránku své osobnosti, která je vědomě podněcována a stimulována mnohými tvůrci současné moderní úpadkové literatury. No a takovýmto způsobem jednosměrně vykolejený člověk pak stále častěji sahá po podobném druhu literatury a jeho osobnost je jí stále více deformovaná směrem k nízkosti.

   Toto však nejsou spisovatelé, ale zločinci, kteří účelově manipulují temnou stránkou lidské osobnosti, a kvůli svému vlastnímu prospěchu a pochybné slávě strhávají čtenáře do stále větší nízkosti, čímž je osobnostně degradují. Takovéto zločinné literatury jsou dnes plná knihkupectví a na základě ní vznikají mnohé filmové scénáře a mnohé divadelní hry.

   Skutečný a pravý spisovatel je však někdo úplně jiný! Je to člověk, který velmi dobře ví o dvou stránkách naší přirozenosti, avšak on, na rozdíl od toho, co se kvůli penězům a kvůli slávě dělá dnes, se rozhodl v lidech vědomě stimulovat to světlejší, lepší, pozitivnější a ušlechtilejší. Rozhodl se literárně tvořit tak, aby byla ve čtenářích aktivována a povzbuzována lepší stránka jejich osobnosti. Tím se pak lidé stávají vnitřně lepšími, protože pomaličku roste, mohutní a sílí jejich lepší stránka a naopak, stále více se zmenšuje, ubývá a ztrácí to temné, co se nachází v každém z nás.

   Takovou moc má pravý spisovatel, pravá literatura, pravý film a pravé divadlo. Mají moc dělat lidi lepšími, ušlechtilejšími a světlejšími. Jedině toto je účelem každého skutečného a pravého umění.

   Darwin přišel na to, že život na naší planetě se postupně vyvíjel od nižších forem života k vyšším, až dospěl k člověku.

   Ale pozor! Přesně takovýmto jistým způsobem probíhá v našem univerzu také evoluce ducha! Také ona probíhá postupně od nejnižších forem dobra, morálky a mravnosti k stále vyšším formám pozitivity a ušlechtilosti. Začíná od mravně a nízko stojícího živočicha a končí zralou, mravní a duchovně vysoko stojící osobností, bohatou na ty nejvznešenější ctnosti a kvality.

   No a každý, kdo se svou vlastní mírou, svým vlastním způsobem a na základě svých vlastních schopností usiluje o to, aby velký, duchovno evoluční vývoj správně pokračoval, každý takovýto člověk, ať již je spisovatelem, nebo ne, je požehnáním pro své okolí i pro celou společnost.

   Nicméně každý, kdo jakýmkoliv způsobem pracuje proti přirozenému proudu duchovní evoluce, každý, kdo sází na nízké v člověku, podporuje a stimuluje to, každý takovýto jedinec, ať již je spisovatel, nebo ne, je zločinným škůdcem. Je škůdcem, který se snaží brzdit přirozený vývoj! Je škůdcům, který se z různých osobních a zištných důvodů snaží oddalovat, nebo dokonce zcela znemožnit to, aby lidé zráli do plné velikosti vlastního lidství. Aby jednou dospěli k plnému rozvinutí všeho toho světlého, dobrého a vznešeného, co se v nich skrývá. Snaží oddalovat, nebo zcela znemožnit to, aby společenství takovýchto ušlechtilých lidských jedinců nakonec společně vybudovalo říši dobra, míru, spravedlnosti a porozumění na naší planetě.

   A přestože svět je plný podobných zločinců, obyčejní lidé, nebo v našem případě čtenáři, by měli vědět, že tomuto všemu nejsou vydání jen tak na milost. Měli by vědět, že oni sami mohou na základě své svobodné vůle rozhodovat, kterou ze dvou stránek své osobnosti nechají rozechvívat vnějšími podněty. Zda to bude jejich temná, nebo naopak, jejich světlá stránka. Zda budou přijímat zvenčí do svého nitra, do svého vědomí a do své osobnosti pouze světlé pobídky, nebo naopak, své nitro, své vědomí a svou osobnost dobrovolně vystaví všem stimulům nízkého druhu.

   Každý lidský jedinec, na základě vlastní svobodné vůle tedy sám rozhoduje o tom, zda bude kráčet pravou cestou evoluce ducha směrem k maximálnímu rozvinutí všeho toho nejlepšího a nejušlechtilejšího v sobě, nebo v určitém bodě zvrtne kormidlo směrem dolů, právě prostřednictvím aktivace a stimulace toho nízkého v sobě. Jedna cesta je cestou do pekel a druhá cesta je cestou do nebes! Jedna cesta je cestou směrem k výšinám ducha a druhá cesta je cestou temnoty, destrukce a zničení!

   V dnešním světě se nachází tisíce pokušení, která nás budou navádět ke špatnému a vytrvale brnkat na temnou strunu naší osobnosti. My však můžeme tomuto všemu říci ne! My to můžeme vnitřně odvrhnout a zapudit! My to nemusíme nechat na sebe působit! My nemusíme poslouchat hlasy nejrozličnějších pokušitelů, vybízející nás ke špatnému, nízkému a neušlechtilému! My se můžeme vědomě orientovat jen na dobré! My můžeme nechat stimulovat a rozvíjet jen světlou stránku své osobnosti!

   A tuto světlou stránku má absolutně každý z nás bez výjimky! Na každém z nás však záleží, do jaké míry na ni přesune svůj důraz. Do jaké míry se na ni zaměří. Přesně tak, jak o tom hovoří známé indiánské úsloví: "Uvnitř každého člověka se nacházejí dva vlci. Jeden dobrý a jeden špatný. A vyhraje ten, jehož živíš!“ A já jenom dodám, že když v nás vyhraje ten špatný, nakonec nás roztrhá a sežere!


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   O faustovském tématu pojednali již mnozí autoři literárních a zejména filosofických děl, takže bych se chtěl zmínit o druhé linii další zamyšlení hodné úvahy pana Petra Lukeše to je kvality uměleckých výtvorů, včetně těch literárních. Nechci pochopitelně vstoupit do domény kritiků umění literárního jako F. X. Šaldy, popřípadě B. Václavka a mnohých jiných, ovšem obecný úpadek literatury a jiných umění  v současné  období mi nedá nevyjádřit se. I v oblasti umění se historicky line ona pověstná niť mezi uměním a řemeslným kšeftem, tedy hranice mlžná a nejasná, kdy důležitou úlohu hrajíé i celkové trendy vývoje společnosti. Není pochyb o tom, že současná společnost mafiánského kapitalismu, který veškeré hodnoty lidství podřadil prachsprostému dosažení zisku, spěje k naprostému úpadku. Nechci v žádném se případě dotknout vývoje umění v USA, protože na tamním území vyvstalo historicky mnoho významných uměleckých výtvorů, ale co nám nyní ke konzumaci po stránce umění distribuují jejich služebníci na našem teritoriu, přímo bije do očí. Tito pochlebníci současného USA imperialismu, odsuzovali například období reálného socialismu, kdy údajně byly ke čtení a shlédnutí veřejnosti předestírány zejména sovětské filmy. V rámci našeho odezdikezdismu, však můžeme nyní číst a vidět na plátně toliko a zejména USA škvár, krváky a plytké komedie. Knihy a filmy z Ruska jako kdyby byly tabu. Sem tam pouze a naprosto výjmečně nějaký ten L.N. Tolstoj, A.  S. Puškin či F. M. Dostojevskij v divadle ještě  tak nějaký ten Revizor či Ženitba. Pohlédněme do nabídky knihkupectví, filmových či televizních distributorů. Většinou nám překládají dotyčný samý americký škvár a jiný hnus. Vše se zřejmě děje v rámci naší cíleně, necílené indoktrinace od našich současných zaoceánských pánů, prostřednictvím jejich našich četných služebníků. Zhloupnout nás, očipovat, abychom se stali poslušnými jejich nevolníky, to jest jejich dobře placeným kšeftem.

 

Dona

Bolo by to ideálne a preto nereálne, keby Dobro a Zlo tvorilo našu bytosť v pomere 50:50. Moje profesionálne poznatky ma vedú k tomu, aby som mohla tvrdiť, že už od čias jaskynného pračloveka až do dnešného homo sapiens sapiens, je v človeku zakódované viac zmyslov pre Zlo, ako pre Dobro. U niekoho o 1%, u iného o 5% , o posledného o 40%. Ako vo všetkom, aj v tomto prípade sú výnimky, ktoré pravidlo potvrdzujú.

Keď si položíme otázku Čo je Dobro a čo Zlo - nutne pri rozbore musí vyjsť  paradox : Nie každé Zlo je Zlo a nie každé Dobro je Dobro. Alebo : isté Zlo je vlastne Dobro a naopak. V každom storočí za posledných 7 000 rokov bolo spoločnosťou inak kvalifikované a uznávané Dobro a Zlo. Dokonca Dobro bolo pokladané za Zlo a naopak. Morálne a etické hodnoty musia byť celou spoločnosťou uznávané a vyžadované - inak sa minú svojho cieľa.

Nielen spisovatelia, ale aj filmári, hudobní skladatelia, speváci, tanečníci, maliari, sochári.....  podliehajú spoločenskej objednávke, alebo tvoria, či podnecujú vytváranie spoločenskej objednávky.  Pre znalcov histórie umenia a spoločenských vied nemusím ísť do detailov.

Vždy však je to závislé aj od individuality : Vzrušuje človeka viac pozitívna udalosť, alebo negatívna ? Dojímavý príbeh lásky, alebo horor ? Plačúce dieťa vzbudzuje u niekoho zlosť, nervozitu, agresiu - u iného ľútosť a cit ochrancu. Mnohí sú flegmatickí k vojnovým udalostiam ak sa ich to bezprostredne netýka. Iní proti vojne kdekoľvek na svete protestujú na námestiach, alebo na internete..... Jedni nečítajú nič iné len romány od Rosamudy Pilcherovej, alebo Steelovej. Iní knihy plné krvi, násilia...Niekto má rád box, kohútie zápasy - čím surovejšie, tým lepšie. 

Niekto v mene lásky, či v mene božom vraždí... 

Jedno múdre príslovie hovorí : Priateľ nás učí, akí máme byť. Nepriateľ, akí nemáme byť. 

Toto príslovie je možné aplikovať aj na Dobro = priateľ, Zlo = nepriateľ. Pretože v každom zle je niečo dobré, a naopak.

Spoločnosť musí určiť čo je etické a morálne, a čo nie. Ak spoločnosť nemá stanovené mantinely  a pravidlá, zákonite vládne anarchia a chaos - aj v morálke a etike.